D. Gray-man - cosplay

Obrázky cosplayů tu jetě nebyly, tak je třeba to rychle napravit :)) Bránila jsem se tomu, ale zkrátka nemůžu odolat.

Tak tyhle dva/dvě bych chtěla mít doma ^___^

Ale o těchto dvou se to už bohužel říct nedá *evil*

Co z toho vyplývá? Že hezký cosplay není jen o kostýmu. ^_^

Kurosagi

Na světě existují tři druhy podvodníků. První z nich je ten, který okrádá lidi o jejich peníze – Shirosagi, bílý podvodník. Druhý bere lidem jejich city – Akasagi, rudý podvodník.Ale Shirosagi a Kurosagi jsou jen zdrojem obživy pro toho třetího, nejhoršího. Toho, který podvádí podvodníky. Říká si Kurosagi a pokud by vás zajímala jeho barva, tak je to černá.

Aby se nám to nepletlo, tak tenhle Kurosagi se ve skutečnosti jmenuje Kurosaki (a křestním jménem těžko říct), o peníze zcela evidentně nouzi nemá, je chytrý jako rádio a jeho jedinou touhou je pomsta. Před šesti lety totiž jeho otce totálně zruinoval jistý Shirosagi a to takovým stylem, že to hodný taťka psychicky neunesl, zavraždil celou svoji rodinu a pak i sebe. Chlapec jako zázrakem přežil a rozhodl se poslat za katr každičkého Shirosagiho, který se odváží otravovat svět.

Kurosakiho cesta k satisfakci však musí být náležitě trnitá, jinak by to nebyla ta správná sranda. Nejenže nepřátelé, proti kterým stojí, jsou co epizoda to prohnanější, navíc mu na paty neustále šlape jeho sousedka (coby hlavní hrdinka), která má neustálé nutkání mu několikrát denně sdělovat, že se z ní stane právnička (no matter what!), zamilovaná kamarádka hlavní hrdinky, která se za ním táhne jako zkažený sýr kdekoliv, kde se chudák Kurosaki vrtne a nedobytný polda, který (soudě podle záchvatů smíchu, jimiž propuká v těch nejméně vhodných okamžicích) sjíždí všechno od heroinu po prací prášek. A co víc, chlupatý kocour, jediná bytost, kterou má Kurosaki rád, se na něj zhluboka vykvákne a začne se chodit krmit k nenáviděné sousedce. Uznejte sami, že Kurosaki si toho za svých krátkých jednadvacet let stihl navařit docela dost. A to hlavní ho teprve čeká. Musí se přes síť druhořadých Shirosagi dopracovat k tomu hlavnímu, který ho kdysi připravil o rodinu, a pořádně mu to nandat!

Kurosagi je drama natočené podle (jak jinak) mangy stejného názvu, kterou jsem (jak jinak) nečetla, takže srovnání (opět) nebude. Haha. No, stejně by vás nebavilo to číst.

Seriál je to bezpochyby zábavný, místy i lehce poučný (naučíte se pár věcí třeba o směnkách), občas i docela napínavý a bohužel i plný hlášek typu „I will become /doplňte si libovolné zaměstnání/ no matter what!“ a podobně.

Kurosakiho převleky jsou úžasné a způsoby, jimiž lapá nepřátele do svých sítí, taky fajn, jen doporučuju pořádně číst titulky a nevěnovat se vedlejším aktivitám typu lakování nehtů, loupání buráků či skládání prádla (jak to obvykle dělám já), protože pak se lehko stane, že vám unikne smysl Kurosakiho fíglů a vy nebudete vědět, co se tam vlastně stalo (jako já, ale můžu si za to sama).

V čem seriál upadá nejvíc, jsou paradoxně okamžiky, kde se hrdina setkává s hrdinkou. Dívka má totiž nezvykle silný cit pro spravedlnost, zákonů se drží jako klíště (starý dobrý Kuchiki Byakuya z Bleache by se od ní mohl učit) a v jednom kuse chudáka Kurosakiho otravuje s tím, že se stane právničkou, proč se chce stát právničkou, že se jí jeho podvodnická profese vůbec nelíbí atd., atd…, až s tím po čase (asi po pěti minutách) začne pít krev nejen hrdinovi, ale i divákům. Kdyby to řekla jednou nebo dvakrát, člověk by to ještě snesl, ale takhle je to opravdu jediná věc, která je na seriálu k nevydržení.

V titulní roli se představí Yamashita Tomoshisa (Nobuta wo produce, Byakkotai, Stand up!, Dragon Zakura), který hrát rozhodně umí (a má patent na zakopávání) a prakticky celý seriál stojí jen na něm. Zpočátku mu sice ujede několik „Nobuta power“ gest, ale ty se rychle vytratí, zlé podhledy by mu taky šly, výkřiky typu „Pomstím svoji rodinu!“ a „Zničím každého Shirosagiho na tomto světě! (Definitely)“ sice už méně, ale neznám ani žádného jiného herce, který by dokázal takovou větu vypustit z pusy a nevypadat u toho jako pako, které se moc kouká na televizi.

I Horikita Maki (Nobuta wo produce, Hanazakari no Kimitachi e) hraje navzdory charakteru své hrdinky a příšernému scénáři celkem slušně, snaží se co může, až by člověk skoro věřil, že ty bludy, které vypouští z pusy, myslí vážně.

Ve vedlejších rolích si zahráli například Aikawa Sho jako výše vzpomínaný polda Kashima, ten nám předvádí, jak upřímný smích umí vyloudit na režisérovo tlesknutí, nebo třeba Yamazaki Tsutomu jako starý mafián Katsuragi (skutečně v openingu pojídá jablko a během seriálu několikrát prohlásí, že „Humans are interesting.“ nebo už jsem paranoidní?), který neumí pořádně naložit okurky a navzdory faktu, že z něj všichni podvodníci mají vítr jako prase, je to celkem fajn děda.

Kurosagi rozhodně není nejlepší jdorama, které jsem viděla, ale určitě patří k těm lepším. Na takové to domácí koukání je to víc než dobré, ani na okamžik jsem se nenudila a dokonce ani jednotné schéma všech epizod nezačalo být fádní.

Pokud máte rádi Yamashitu Tomoshisu, není pro vás lepší volby. Pokud ho rádi nemáte, radši se Kurosagimu vyhněte, protože Yamapiho držka z obrazovky prakticky nezmizí.

A pokud se o prázdninách hodláte nudit, tak zdejší torrenty jsou poměrně rychlé. ^_^

Gohatto

“Neříkej mi, že tě také zajímají chlapečci.“
“Ne. Ale možná mě zajímá, co zajímá ty, které zajímají chlapečci.“

Není tajemstvím, že po vzrušujícím zátahu na Ikedayu se Shinsengumi opět začali trochu nudit. A znudění vojáci neznamenají nic jiného než problémy. Nejenže v mužstvu klesá morálka, navíc ti prevíti začínají hledat, čím by se zabavili. A dopadne to tak,že se slušný člověk ve sprše bojí sehnout pro mýdlo.

Když se na konkurs na nové členy Shinsengumi přihlásí Kano Sozaburo, mladík s nádhernými vlasy, dokonalými rty, bílou pletí a poněkud zmrtvělýma tmavýma očima, vypadající spíše jako dívka než chlapec, není se čemu divit, že nejen řadoví vojáci, ale i starší a vážení samurajové nestíhají utírat sliny. A protože ještě navíc Kano umí i trochu šermovat, okamžitě se stává členem skupiny.

Jenže s chlapcem to nebude tak jednoduché, jak se zprvu zdá. Netrvá dlouho a v celém mužstvu byste těžko hledali člověka, který by se nesnažil Kana dostat do postele. (Kano samozřejmě také projevuje jisté homosexuální sklony, ale více než dvěma dávat nezvládá.). A tak se stane, že chlapi na sebe vrhají žárlivé a závistivé pohledy a co víc, dokonce se mezi sebou začínají vraždit. Muhahaha! A Kano, ať se tváří naivně jak chce, v tom asi taky nebude tak úplně nevinně. Za jeho lhostejnýma očima se skrývá cosi znepokojivého. Správně, děti, nevěřte ničemu, co je krásné.

Ach, už se těším na všechny pobouřené komentáře, že teplouši jsou hnus. Já se naopak bez uzardění přiznám, že tenhle film jsem si původně stáhla jen proto, že jsem byla zvědavá na nějakou tu homo akci. Homo akce se téměř nekonala, přesto jsem nebyla zklamaná. Právě naopak.

Gohatto není celistvý příběh, je to spíše mozaika krátkých epizod a situací, prokládaných (jak už to v japonských filmech bývá), psanými postřehy a komentáři vypravěče. Film je pomalý a prakticky nic se v něm nestane. I přes absenci děje jsem se však ani na chvíli nenudila, protože film má v sobě cosi zvláštního, znepokojivého, co vás udržuje v napě, i když víte, že nemáte proč být najatí. Pokud během té hodiny a půl stopáže nezjistíte, jaký žánr vlastně sledujete, jistě v tom nejste sami. Gohatto začíná jako čistě samurajský snímek, slibující, že se v něm bude hlavně kostit, netrvá ale dlouho a mění se ve slušné milostné drama, ke konci dostává spíš detektivní nádech. Najdou se tu situace, kterým se od srdce zasmějete, protože ani suchému humoru se Gohatto nevyhýbá.

Teď si říkáte: Aha, slátanina o teplých samurajích, kde se nic neděje. Musím říct, že v jistém slova smyslu máte pravdu. Teď si ale povíme něco o tom, kdo vůbec ve filmu hraje a jak. Jsou to právě herci, kteří dávají snímku úplně jiný rozměr. Ryuhei Matsuda, představitel Kana Sozabura, vypadá jako porcelánová panenka i v civilu, takže s trochou makeupu a správným nasvícením je naprosto k neuvěření. I když mu lehce mrtvolný a neemociální charakter jeho hrdiny prakticky zakazuje výrazněji se herecky projevit, pouhá jeho přítomnost vás nutí přemýšlet nad tím, co je ten chlapec vlastně zač. Proč se přihlásil k Shinsengumi? Na co asi myslí? Dělá mu nebývalý zájem o jeho osobu dobře nebo ne? A co se skrývá za jeho lhostejnýma očima?

Asi nejslavnější z herců je Takeshi Kitano (Zatoichi, Battle Royale) v roli rozumného velitele Shinsengumi, Hijikaty Toshiza. Kdyby nic jiného, tak už jen jeho přítomnost dává znát, že film rozhodně za něco stojí.

Kdo nejvíce oslovil mně osobně, byl Masa Tommies jako špion Yamazaki. Tento herec má zcela jedinečné charisma, nedokázala jsem z něj ani na vteřinu odtrhnout oči. Starší pán u mě dokonce strčil do kapsy i androgyna Ryuheie Matsudu a to se vůbec netajím slabostí pro bishíky. No jo, někdy je takové charisma škaredého zjizveného starce lepší než bishík ^_^

A jako poslední tu je Shinji Takeda (LoveDeath) jako mladý kapitán Okita Soji, který ztvárnil Okitu přesně tak, jak jsem si jej vždycky představovala. Mladý, veselý a bezstarostný chlapík, ale ne zženštilý a jako jeden z mála ve filmu kdo není homosexuál. V průběhu filmu se moc neprojevuje, až na konci zjistíme, že jeho úloha byla větší, než se zdálo.

Gohatto je bezesporu zvláštní film. Je to podivná směs žánrů a vyprávěcích postupů, okořeněná nezvyklým tématem, zajímavým pohledem na japonskou kulturu a uvažování, skvělými herci, několika hezkými souboji a jednou extra krvavou popravou. Pokud nemáte vyloženě odpor k zobrazování mužské homosexuality a nevadí vám trocha koukání na hezký, pomalý film, kde nic nevybuchuje, nikdo neběhá po stropech a kde se nevyskytuje žádný avenger, který se všem pomstí a všechny zachrání, Gohatto by se vám mohlo líbit.

P. S: Jestli máte strach, že by vám sledování filmu o přítulných samurajích mohlo způsobit újmu na zdraví, nebojte se, není to zase taková hrůza. Je tam jen jedna kratičká erotická scéna a to se při ní navíc Sozaburo tváří tak „nadšeně“, že to asi stejně nebylo nic extra. Vymalovat nebo nevymalovat? ^_^

Nobuta wo produce

Kiritani Shuji se už 17 let úspěšně prolhává vlastním životem, ale pomalu a jistě ho to přestává bavit. Ve škole je ohromně vtipný a přátelský, naoko chodí s nejkrásnější dívkou školy, Ueharou Mariko, ale jen proto, aby si o něm ostatní mysleli, že má dívku. Ve skutečnosti se těší jen na to, až svým kamarádům a obdivovatelům uteče a bude mít klid. Je to mladík, který za svou excentrickou maskou inklinuje spíše k samotě, je znuděný lidmi kolem sebe a unavený vlastní přetvářkou. Přesto však není dost silný na to, aby ukázal svou pravou tvář, protože na tom, jak vypadá před ostatními, mu záleží nejvíc. Shuji je člověk, ačkoliv neustále obklopen lidmi, nesmírně osamělý.

Naproti tomu Kusano Akira, volnomyšlenkářský a lehce pomatený synek z bohaté rodiny, si neláme hlavu s tím, jak se na něj ostatní dívají. Dělá si co chce a jak chce, nejvíce si cení svobody (a kytek a míru, hehe), ale v jádru je to mnohem lepší člověk než Kiritani Shuji. Akira je samotář, ale tento stav mu plně vyhovuje.

Shuji Akiru k smrti nenávidí. Akira má Shujiho moc rád, ale Akira má ostatně moc rád úplně všechny.


Jenže pak se stane něco, co je navždycky spojí. Do školy nastupuje nová dívka, Kotani Nobuko, temná, ošklivá, zakřiknutá a zakomplexovaná osoba se zcela vážnými myšlenkami na sebevraždu. Okamžitě se stává cílem posměšků celé třídy a dokonce obětí šikany. Shuji s Akirou se rozhodnou jí pomoci. Akira je sice věčně sjetý jako Bagdád, ale hluboko uvnitř má dobré srdce a vypočítavý Shuji se prostě chce vymanit ze svého ulhaného stereotypu. Když za ní přijdou s nápadem, že z ní hodlají udělat nejoblíbenější dívku školy (nač troškařit, žejo), Nobuko z toho samozřejmě na větvi není, jak se zdá, na šikanu si už za ty roky zvykla a plíživý životní styl jí plně vyhovuje. Jenže kluci se nevzdávají a Nobuko se postupně podřizuje a pokusí se sama sebe změnit.

Koho úvod a bolestivě neoriginální zápletka odradily, pak doporučuji si přečíst tuto recenzi až do konce. Nic totiž není, jak se zdá.

V případě Nobuta wo produce nečekejte nenáročnou mýdlovou operu plnou nekonečného lkaní o lásce. Nečekejte dialogy, ve kterých si hrdinové akorát navzájem opakují svá jména Nečekejte složité milostné mnohoúhelníky, srdceryvné objímání, vřelé polibky a odchody ruku v ruce do západu slunce. Nečekejte ani nijak zvlášť šťastný konec. Nobuta wo produce o tomhle opravdu není, ačkoliv by se tak na první pohled mohlo zdát. Nobuta wo produce je seriál o přátelství. O přátelství mezi lidmi, kteří byli každý úplně jiný a kromě osamělosti neměli vůbec nic společného. A také je o tom, jak se lidé mohou změnit. Není to jen Nobuta, kdo se mění, jsou to i všichni ostatní v jejím okolí. Je to Akira, který si uvědomí, že stejně jako Nobutě mu role samotáře vyhovuje, je to Shuji, který zjišťuje, že ačkoliv neustále obklopen lidmi, nikdy žádného opravdového přítele neměl a jsou to i ostatní, kteří se v průběhu seriálu více či méně zapojí do děje.

No dobrá, neberte mě tak vážně, protože já už z toho horka sama pomýšlím na sebevraždu a nemám po ruce žádné humorné postřehy, kterými bych recenzi oživila. Promiň, Nobuto, ale horko je fakt svině… No dobrá, tak jdeme dál.

Nobuta wo produce je v prvé řadě školní komedie, jakkoliv je její podtext vážný a jakkoliv se ke konci mění ve zcela neveselé drama. Klasickým epizodám, jako je nakupování nových šatů nebo školní festival, se nevyhýbá. To mi nevadí, protože… upřímně, dovedete si představit školní komedii bez festivalové epizody, i když je to téma nadmíru klišoidní? Já tedy ne. Jako komedie Nobuta wo produce funguje dokonale – budete se smát, možná i nahlas. A funguje i jako vážný příběh – kdo nebude při posledních scénách brečet, nemá buďto srdce nebo slzné váčky!

V hlavních rolích se představí Kamenashi Kazuya jako Kiritani Shuji, Yamashita Tomoshisa jako Kusano Akira a Horikita Maki jako Kotani Nobuko. Ve vedlejší roli rozumné Shujiho „přítelkyně“ Mariko se objeví půvabná Toda Erika (Amame Misa z hraného Deathnotu), což jistě potěší hlavně mužskou část diváctva.
K hereckým výkonům (kupodivu) nemám žádnou výhradu, zvláště co se týče „zfetovaného“ Akiry, který na sebe právem strhává většinu pozornosti. Co se mi však, zlomyslné osobě, kterou vždycky potěší cizí neštěstí, líbilo snad nejvíc, bylo, jak chlapci v jednom kuse s nenucenou lehkostí o něco zakopávali, ze začátku jsem se dokonce domnívala, že to snad ani nebylo ve scénáři, protože takhle roztomilé držkopády se vidí málokdy ^_^. Co se týče hlavní dvojice, ještě vám poskytnu informaci, že oba jsou nejen výborní herci, ale bohužel také už ne tak dobří zpěváci popových chlapeckých kapel typu BSB, takže jestli jsem vám teď o nich zkazila dobré mínění, se vší zlomyslností se omlouvám ^_^. Pokud vám to vadí, můžete tuto skutečnost, stejně jako já, okázale ignorovat.

Možná se vám zdá, že pořád píšu a píšu a ještě jsem se nedostala ke kritice. Chyba lávky, dneska žádná nebude. K vlastnímu údivu jsem totiž po shlédnutí posledního dílu zjistila, že seriálu nemám co vytknout (a o nedostatcích se mi vždycky píše nejlíp ^^). I když je zápletka Nobuty 100x ohraná, stejně má v sobě něco, nad čím se nelze nezamyslet.

Nobuta wo produce je příběh pro všechny, kteří se chtějí zasmát, zaplakat si, trochu zauvažovat nad smyslem a silou přátelství, příběh, který dopodrobna zkoumá různé druhy samoty. To vše navíc s pěknými a šikovnými herci a s 0 % obsahem romantického patosu. Co víc si přát? 100 %.

Detective Conan

Kudou Shinichi (17) má ve svém věku už slušnou kariéru a mediální pověst (a hlavně pěkný ksichtík Oguri Shuna, s čímž tím souvisí i školní skříňka přeplněná zamilovanými dopisy od potrhlých spolužaček). Honosí se titulem „středoškolský detektiv“ a ve spolupráci s jinými detektivy už vyřešil nesčetně případů. Od malička hltal příběhy sira Artura Conana Doylea, Sherlock Holmes je jeho velký vzor a božstvo a to na něm zkrátka muselo zanechat následky. Také má kamarádku z dětství, karatistku jménem Ran a s naprosto nevinnými úmysly dedukuje, jakou barvu mívá její spodní prádlo, netuše, že dívka je do něj po uši zamilovaná. Zkrátka klasický, v oblasti citů k dívkám lehce nechápavý, sebestředný, ale vždy schopný své sobecké pohnutky vysvětlit tak, že vlastně myslel jen na dobro ostatních, pyšný na své schopnosti, všemi múzami políbený a trochu namyšlený intelektuální chlapec, který ve chvílích nouze vždy projeví smysl pro čest a pro přátelství (A taky vždycky všechny ochrání! Definitely!). A kromě toho je to ještě nadaný sportovec a s fotbalovým míčem dokáže zajímavé věci, jak se dozvíme v závěru.

A tenhle mladík, pro kterého je školní výlet ztrátou času, protože mnohem raději řeší detektivní případy a čte knihy sira Doylea, jednoho večera obdrží zprávu od tajemného neznámého, vystupujícího pod přezdívkou Kidnapper, který Shinichiho vyzývá na souboj. Na školním výletě mu začne unášet spolužáky a pokud jej Shinichi dokáže zastavit, vyhrál. Pokud ne, má smůlu, stejně jako unesení spolužáci. Pro chlapce je to samozřejmě výzva, které nedokáže odolat, výzva natolik lákavá, že psaní ani neodevzdá policii (což by zajisté každý normální člověk udělal) a rozhodne se přistoupit na Kidnapperovu hru. Ono slovní spojení „one-to-one-match“ (pro neangličtináře „souboj jeden na jednoho“) má na 90 % všech hrdinů tak magický vliv, že jim jejich čest a hrdost nedovolí výzvu odmítnout a ušetřit si tím hafo starostí a problémů.

Takže Shinichi na osudný školní výlet přece jen vyráží, aby vyzkoušel vlastní schopnosti a porazil tajemného Kidnappera. Žel bohu, Kidnapper taky není žádná máčka a Shinichi bude muset nastartovat všechny (dva) mozkové závity a využít všechny poznatky z Sherlocka, aby se nezpronevěřil svému titulu „středoškolský detektiv“ a zachránil všechny své spolužáky. Definitely!

Film měl premiéru v roce 2006 a je založený na slavné manze mangaky Gosho Ayamy, která začala vycházet v roce 1993 a stále neskončila. V roce 1996 ji následovala anime, která rovněž ještě neskončila a k dnešnímu dni čítá zhruba 470 epizod (podle serveru wikipedia.org). Mangu ani anime neznám, jen jsem si po shlédnutí filmu stáhla první volume z mangacesky, abych měla lehkou osobní zkušenost i s mangou a zjistila jsem, že live action se odehrává ještě předtím, než začíná manga (a je ukončena tak, aby na ni manga přímo navazovala). Jestli je tento příběh dále zobrazen v manze jako flashback, to bohužel opravdu netuším.

Abych se dostala k tomu, co je vůbec tento film zač. Inu – je to adaptace mangy, live action. Chcete vědět, jaký je rozdíl mezi normálním filmem a adaptací komiksu? V normálním filmu herci hrají normálně a celkově je po technické stránce velmi stravitelný. V live action (a tím tuplem v adaptaci školní komedie) se všichni předbíhají v tom, kdo hodí horší grimasu, kdo víc zaječí a kdo se mimickými a jinými výrazy přiblíží kreslené postavě. Ne, že by se na to nedalo zvyknout, ale chce to trochu trpělivosti a tolerance. A z toho mála, co jsem viděla, je Detective Conan jeden z těch stravitelnějších (mám obavy, že šok v podobě Lovely Complex live jen tak něco nepřekoná).

V hlavní roli uvidíme Oguri Shuna (např. Hanazawa Rui v Hana Yori Dango nebo Uchi v Gokusenu), což zajisté potěší hlavně ženské publikum (dobrá, nebudu to zapírat. Conana jsem si stáhla jenom proto, že jsem se dozvěděla, že tam hraje on ^^) a psychicky slabším kolegyním bych doporučovala připravit si zásoby ledu, vaty a dalších potřeb na zastavení nosebleedu, zvlášť ve scéně, kdy je Shinichi naštvaný, cool a má mokré vlasy ^^

Hlavní ženskou hrdinku hraje Tomoko Kurokawa, která nosí docela krátkou sukni (aby se mužská část publika necítila předchozím odstavcem opomíjená) a mnohé jistě zaujme i Mizukawa Asami (hrála např. v hororu Dark water), v roli podezřelé učitelky.

Možná vám už z úvodu došlo, že pokud chcete detektivku, kde si budete nervozitou okusovat nehty i na nohou, bude třeba zabrousit do jiných vod. Tento film je mnohem víc příjemné, nenáročné pokoukání, než nervydrásající drama, občas je dokonce malinko napínavý, hned od začátku je jasné, že všechno dobře dopadne a na konci nás čeká nechutně dlouhá vysvětlovací scéna, kdyby třeba náhodou divákům něco nedošlo. (Ano, jestli nesnášíte, když si nepřátelé navzájem začnou vysvětlovat své myšlenkové pochody, tak raději dejte ruce pryč nebo ten konec přetočte.) U závěrečné scény se jistě pobavíte, určitě u ní nic nepijte, protože vám hrozí nebezpečí udušení (s čímž mám samozřejmě osobní zkušenost, nikdy se nepoučím, že u podezřelých filmů nemám nic jíst ani pít) a jestli někdo umíte japonsky, můžete japonským filmařům napsat, že to, co lidé u anime a mangy ještě zkousnou, v hrané podobě nemusí nutně fungovat. (Až uvidíte, pochopíte, o čem mluvím. Kdyby náhodou ne, tak je to ta scéna, ve které mají důležitou úlohu časovaná bomba a fotbalový míč). A ještě jedna věc, která s filmem přímo nesouvisí – až několikrát během filmu a jednou dokonce ve velmi dramatické scéně začne hlas milé paní vyjmenovávat sponzory (McDonald a další, které jsem už zapomněla), hlavně se nerozčilujte. Nestojí to za to, i když já v tom okamžiku měla na tváři stejný výraz, jako Raito na tomto banneru.

Přes to všechno je Detective Conan dobrý film, pokud od něj nečekáte nic než hodinku a půl nenáročné zábavy, hezké hlavní hrdiny a nějaký ten lehký úvod do světa detektivologie. Já jsem se bavila víc než dobře, protože vím, že tyhle filmy je třeba brát trochu s nadsázkou a taky se mi líbil Oguri. Ano, mám povrchní důvody - co s tím udělám? ^^


A tři bonusy pro divačky (chlapci, raději na to neklikejte, budete jen znechuceni mou slepicoidností ^^ Ano, i já mezi ně občas patřím *blush*) 1, 2, 3