Twisted fairytales

Kdo si myslel, že utrpení, do kterého nás vrhla Jigoku shoujo, posledním dílem první série skončilo, šeredně se spletl. Vyplesknutá pekelná školačka Enma Ai se už šikovně vzpamatovala z nehezkého překvápka, jež jí v první sérii svou tvrdohlavostí uchystala přidrzlá Tsugumi a ďábelské kšefty s lidskýma dušičkama už zase fičí ostošest. Enminy internetové stránky mají takovou návštěvnost, že providerovi padá síť a leckterý blogger zelená závistí, Ichimoku Ren si stěžuje, že mu z toho ustavičného běhání asi upadnou nohy a z toho věčného šmírování by potřeboval nové brýlky, Honne Ona pomalu nemá ani čas udělat si pořádný make-up, Wanyuudo a jeho ďábelský kočár by potřebovali dotankovat benzín a Peklu dochází tetovací barva na půvabné značičky pro prokleté lidičky. A kromě toho, že Enma Ai si pořídila bezva nové kytičkované kimono a dům v jiné dimenzi dostal nového obyvatele – příšerně otravnou a nezvladatelnou zrůdku Kikuri, Futakomori se od původní série prakticky nezměnilo. Možná tu je pár změn, jak k lepšímu, tak k horšímu, ale systém všech epizod zůstává stejný.

Pokud někdo v prvním odstavci nepochopil, o čem mluvím a nepřečetl si recenzi na první sérii (o pár příspěvků níž), ještě jednou zopakuju, o co tady vlastně jde. Jedna městská legenda praví, že kdo o půlnoci načte stránku zvanou Jigoku tsuushin (anglicky Hotline to Hell, česky Horká linka do Pekla, muhahaha) a do kolonky napíše jméno člověka, kterého nenávidí, objeví se před ním strašidelná Pekelná dívka. Ta se vašemu nepříteli pomstí místo vás – odnese ho do Pekla, ovšem za jistou cenu. Jigoku shoujo si pro vás přijde taky. Ovšem ne do roka a do dne, ale posléze, až zemřete. Na nebe zapomeňte, pomažete do Pekla a žádné výmluvy. Sami si musíte rozmyslet, jestli vám ta pomsta za vaši duši stojí. A že by to ve skutečnosti většina lidí rovnou vzdala a s dotyčným si to raději vyřídila ručně stručně, v anime se naopak všichni rozhodnou smlouvu uzavřít a Enmě Ai kšefty jen kvetou. Inu, musíme přece podporovat drobné podnikatele, ne?

Jigoku Shoujo Futakomori nese všechny neduhy první série a v mnoha ohledech je ještě mnohem horší. V žádném případě nečekejte, že by se někdo nezachoval podle předem stanoveného scénáře a šňůrku neodvázal. A navíc, důvody, proč lidé posílají své bližní do Pekla, jsou co díl to naivnější. Neříkám, že se tam nenašlo pár historek, při kterých tuhla krev v žilách, ale lidi, prosím vás – kvůli kočce? Kvůli poškrábanému autu? To mně raději nakrmte senem, možná ho strávím snadněji. Taky se moc netěšte na to půvabné mučení hříšných duší, které se mi v jedničce tak líbilo. Už v první sérii se duše, které se do Pekla dostaly neprávem, nechávaly na pokoji. Jenže tady nikdo netýrá ani ty, kteří jsou od začátku vykresleni jako záporáci. Ne že bych se Jigoku shoujo a jejím třem poskokům divila, po čtyř stech letech toho musí mít plné vidle a mě by to už taky nebavilo, ale je třeba taky trochu myslet na diváky. Co potom ti chudáci, kteří přežívají celý díl jen proto, aby se dozvěděli, co pěkného si na ně Wanyuudo a spol. vymyslí a nakonec je čeká jen záběr na rozvázanou šňůrku a hříšníka na loďce směrem do Pekla a mučení duše – ticho po pěšině?

Pokud se chcete na Futakomori podívat jen proto, abyste se dozvěděli něco bližšího o Enmě Ai a její pekelné trojce, nedělejte to. OPRAVDU tam o nich ZASE NEŘEKNOU prakticky NIC. Je tady sice několik drobných (několikasekundových) flasbacků, ale jinak tady z toho mraku nezaprší.

A jestli jste si třeba v první sérii nějak zvlášť oblíbili novináře Hajimeho a jeho dcerku Tsugumi, zase máte smůlu. Oba se sice v sérii vyskytnou – v posledních dílech a každý tam pobude asi tři sekundy, ale jejich přítomnost mně osobně udělala docela těžkou hlavu a možná by bylo lepší, kdyby tam nebyli vůbec. Říkáte si: když se tam tedy tihle dva nevyskytují, jsou potom jednotlivé epizody nějak provázané? Ne, nejsou. O tom ani neuvažujte. Jen posledních pět dílů tvoří celistvý příběh a musím říct, že ten (stejně jako v první sérii) je výborný a velmi pozvedá úroveň celého seriálu. Dokonce byl i napínavý a celkem jsem si u něj i pobrečela. ^_^

Tahle recenze zatím není moc příznivá. Ale nebojte se, ještě bude. Přes veškerou tu naivitu a občas vyloženě vyumělkované zápletky se mi Futakomori líbila o něco víc, než série první. Ptáte se proč? Mohou za to právě tři pekelní pomocníci Enmy Ai, Wanyuudo, Honne Ona a Ichimoku Ren. V původní sérii se prakticky neprojevovali, druhá série jakoby se, víc než na samotné lidské oběti, soustředila právě na ně. (Snad japonští tvůrci pochopili, co drží většinu pubertálních dívek u obrazovek, protože obzvláště Ichimoku Ren se zde těší velmi zvýšené pozornosti.) Samozřejmě, jak jsem řekla, o jejich minulosti se toho moc nedozvíte. Důležité však je, že si během příběhu rychle vytvořili vlastní osobnost a vy už je neberete jako mrtvé zprostředkovatele pekelných mocností, nýbrž jako tři živé lidi s vlastními tužbami, přáními a slabostmi, kteří vůbec nechtějí jen přihlížet. Žijí úplně jinak, než to vypadalo v první řadě, dokonce si mezi živými dělají přátele a občas jim tu jejich práci až závidíte, protože s lidmi, jako jsou oni, to přece musí být zábava.

A odpověď na otázku, jestli stojí za to se na Jigoku shoujo: Futakomori podívat? Ano, stojí. Pokud nečekáte žádnou převratnou změnu oproti první sérii. POKUD VÁM NEVADÍ JEDNOTVÁRNOST. Pokud příliš neprahnete po zodpovězení konkrétních otázek ohledně Enmy Ai a spol. Pokud máte dost volného času. Pokud se občas smíříte s hloupou zápletkou. Pokud vám nevadí trochu nejednoznačný konec. A samozřejmě, pokud se vám líbila jednička, tak dvojka vás prakticky nezklame. Když do ní nepůjdete s velkými nadějemi a nebudete od ní očekávat víc, než jen zábavu, pak nemá proč se vám nelíbit. Případně můžete první sérii úplně přeskočit a vrhnout se rovnou na dvojku, která měla, díky rozvinutí charakterů pekelné trojky, mnohem větší spád než série první.

A protože jsem dobrá duše a do Pekla si nezasloužím, tak vám tady vypíšu, v kterých epizodách byly flasbacky, abyste se případně mohli podívat jen na ně, pokud na celou sérii nemáte čas ani náladu.

ep. 1 – Enma Ai (asi 5 sekund)

ep. 12 – Wanyuudo

ep. 16 – Honne Ona (3 sekundy + Ichimoku Ren v cosplayi Shinsengumi)

ep. 17 – Ichimoku Ren

ep. 19 – Wanyuudo

ep. 21 – Honne Ona

Po delší době tu pro vás mám zase nějaký artbook - tentorkát Deathnoťácký - abychom na Raita nikdy nezapomněli.

ARTBOOK - KLIKNI

ALLEN WALKER (přibližně 15)
alias “Happy face type”, Anglie

Seiyu: Sanae Kobayashi

GALERIE

Ano, tento nevinný slaďouš je náš hlavní hrdina. Je mu asi 15 let (sám to neví přesně) a jeho minuost je stále zahalena oparem tajemství. Kdysi proměnil svého adoptivního otce v akumu, ale díky Innocence obsažené v jeho paži se mu podařilo přežít. Pak se dostal do péče šíleného generála Crosse, kde se sice naučil být správným exorcistou, ale zároveň většinu času dostával nakládačky od Crossových nepřátel a musel těžce vydělávat peníze na Crossovy dluhy, alimenty, děvky a chlast.

Jeho Innocence mu umožňuje libovolně zvětšovat paži, případně, když je nepřátel moc, ji vytvarovat v rychlopalné (není to fajn slovo?) příruční dělo. Zrůdná síla je pak příjemným přídavkem – to se pak nedivte, že si tento vychrtlík jako ranní rozcvičku dává třista kliků na palci jedné ruky, ze stojky a na opěradle nakřivo postavené židle.

Ve výčtu zvláštních schopností budeme ještě pokračovat. Narozdíl od ostatních exorcistů má totiž ještě jeden bonus. V akumu proměněný táta ho totiž proklel, čímž Allen získal schopnost vidět, ve kterém člověku je zamaskována akuma. Allenovými vlastními slovy: “Dobrá, abych řekl pravdu, jsem trošičku prokletý, ale pořád ještě jsem pěkný člověk.” Upřímně, tomuto prohlášení se někdy těžko věří.

Poslední varování ohledně Allenova charakteru – jeho Innocence je parazitní typ, což z něj dělá nenasytné mostrum, které by sežralo i mrtvému z oka. Navíc, vůbec nevěřte jeho věčně usměvavé tváři – skyrývá se za ní bezcitný pokerový povodník, který vás bez milosti a bez výčitek klidně obehraje i o ten poslední kousek spodního prádla. To víte, když musíte platit šéfovy dluhy, naučíte se cokoliv ^_~

KANDA YUU (18, ale duševně minimálně 60), Japonsko

alias „Cool type“

Seiyu: Takahiro Sakurai

GALERIE

Největší bishík a největší studený čumák seriálu, vedle kterého je třeba takový Sasuke vysmátý šašek, se kterým zrovna tříská puberta. Kanda se zásadně nesměje, v repertoáru má všehovšudy tři obličeje – znuděný, vzteklý a „budu tě ignorovat, i kdyby ses postavil na uši“. Nenávidí prakticky všechno a je příjemný jako drátěný kartáč. Jediný člověk, který si dovolí mu říkat křestním jménem a plést mu copánky z jeho dlouhých vlasů, je Lavi. Těžko říct, proč ho Kanda ještě nezabil, ale z důvodu, který bych si přála, to asi nebude (Taylor je lehce yoai freak)

Až Kanda v jednom díle prohlásí, že „nemůže umřít, dokud nenajde jistou osobu“, nesmějte se, zapalte si a zvykněte si už na to, že v každé anime je aspoň jeden takový.

Jeho Innocence se jmenuje Mugen (Nekonečnost), má tvar katany a obsahuje několik bezva vychytávek, jako Mugen, saiyaku shourai! nebo Kaichuu, Ichigen!, díky kterým Kanda nemusí sekat do každé akumy zvlášť, ale může je kosit hezky zdálky a po desítkách.

Býval chráněncem generála Tiedolla a další mystérium ohledně jeho osoby se týká tetování na hrudi, schopnosti rychle se vylízat z jakéhokoliv zranění a leknínu, který má Kanda pečlivě uschovaný ve svém pokoji a ze kterého čas od času spadne okvětní lístek…

LENALEE LEE (16)

alias „jsem tu hlavně na parádu type“, Číňa

Seiyu: Shizuka Itou

GALERIE

Tato půvabná mladá dáma je mladší sestra Komuie Leeho, výkonného bosse Černého řádu. Má podobně nekonfliktní povahu jako Allen, takže si dobře padnou do noty. Její Innocence se nazývá „Dark boots“ a v podstatě se jedná o vskutku elegantní lodičky, které jí umožňují rozkopnout prakticky cokoliv – od bratrovy hlavy, přes akumu, až po skalní masív. V kombinaci s její nedostatečně dlouho minisukní a tanečním způsobem boje to působí velmi atraktivně, zvláště pro mužskou část diváctva.

ALISTAIR CROWLEY (28)

alias „schizofrenia type“, Rumunsko

Seiyu: Mitsuo Iwata
GALERIE

Nebo také Alesteir Crowley či jednoduše Arystar Krory, podle toho, čí překlad se vám právě dostane do rukou.

Crowley je teoreticky i prakticky upír, až na to, že lidská krev mu vůbec nešmakuje. Jeho Innocence jsou totiž ostré zuby a zdrojem síly je krev Akum, které při boji vysává.

Má ošklivé vzpomínky na dětství, kdy žil sám s dědečkem v temném opuštěném hradu plném masožravých kytek a ostatní dětičky si s ním nechtěly hrát, protože si myslely, že je to upír. Děti však vyrostly ve vesničany s vidlemi a Crowley nakonec mohl být rád, že z toho vyvázl se zdravou kůží.

Crowley trpí poněkud rozdvojenou osobností. V obyčejném životě je to lehce nemotorný a důvěřivý dobrák, který udělá cokoliv, aby se lidem okolo zavděčil. V boji, když si sosne krve akum, se pak mění v drsného a krvelačného zabijáka, před kterým si žádná akuma nemůže být dost jistá. Pokud znáte moje vysoké požadavky na upíry (viz.), pak Crowley je vedle Strakupírovic rodiny a starého dobrého Regise jediný, který testem prošel se stoprocentním skóre.

Kromě toho je po uši zamilovaný do sexy akumy Eliade, která mu na jeho hradě jistou dobu dělala milou společnost. Eliade je jeho hnacím motorem a její duch se mu zjevuje vždycky, když se zdá, že udeřila Crowleyho poslední hodinka.

MIRANDA LOTTO (25)

alias „depressed type“, Německo

Seiyu: Megumi Toyoguchi

GALERIE

Mladá žena, která se k organizaci přidala teprve nedávno, objevili ji právě Allen s Lenalee na jedné misi. Miranda je temná, neustále vystresovaná, nervózní, nemotorná a osamělá osoba, která se už delší dobu pokouší o sebevraždu.

Kdysi si vzala na starost obrovské opuštěné hodiny, které ji připomínaly ji samotnou, až mnohem později se zjistilo, že v hodinách sídlí Innocence. Miranda tedy má schopnost ovládat čas, to znamená například vracet zraněného člověka do doby, kdy ještě zraněný nebyl či provádět to samé se zničenými věcmi, což je jistě velmi užitečné.

Žil jednou jeden chlapec. Bylo mu 15 let, měl delší světlé vlasy a takovou zvláštní ruku. Moc nevyrostl a nenáviděl, když mu někdo řekl, že je prcek. Povahu měl vcelku mírumilovnou, ale když už došlo na akci, napráskal prakticky každému. A jmenoval se Edward El--- ne, počkat, to bylo jinde.

Nacházíme se v temném 19. století v Anglii. Na první ohled to tak možná nevypadá, ale už brzy nastane konec světa. Takzvaný Earl of Millenium, bytost, která už tisíce let soustavně rozvrací lidskou společnost, totiž nabírá na síle a už brzy zasadí lidstvu poslední úder.

Samozřejmě, pokud ho někdo nezastaví.

Proti Earlovi a jeho pohůnkům - akumám, zbraním tvořeným z lidského žalu a neštěstí, stojí Černý řád, organizace exorcistů, kteří v sobě nesou moc magické substance Innocence a jako jediní mohou Earla zbrzdit. No ano, pouze zbrzdit. Ale zastavit? Těžko říct.