Ludwig kakumei - pohádky pro 18+

Jednoho dne se královna při vyšívání píchla do prstu a na sníh skanuly tři kapky krve. „Přála bych si mít děťátko bílé jako sníh, rudé jako krev a černé jako ebenové dřevo.“ Brzy se jí narodila holčička, která měla pleť bílou jako sníh, rtíky rudé jako krev a srdce… srdce měla černější než nejčernější ebenové dřevo.

Že pohádka nezačíná zrovna klasicky? A to jsme teprv na začátku. Čtěte dál, jestli si troufáte.

Princ Ludwig, mazlivě přezdívaný Lui, je typický příklad toho, co se stane, když se rodičům výchova potomka vymkne z rukou. Princ je krásný, ano, velmi krásný (a ví to sobě) a měří 186 cm (bez podpatků), ale tímto by výčet jeho dobrých vlastností končil. Pravda, je i mimořádně chytrý, ale u lidí jako je on je inteligence spíš zbraň hromadného ničení. Princ Ludwig je popelnice všech špatností a zvrhlostí, které vás napadnou. Když rychle přeskočím takové ty běžné, jako že je to arogantní sobec a holkař se zálibou v tyranizování a šikanování svého sluhy Wilhelma, má ještě soukromou mučírnu, sbírku mrtvých milenek a radar na mamutí ňadra. Ženy s velikostí podprsenky menší než E mu nestojí ani za zabití a mumifikování, ty ostatní by se měly mít na pozoru.

Není divu, že tatíček král má ze synka spíš záchvaty epilepsie, než záchvaty radosti. Takže jednoho dne, kdy je Lui obzvláště impertinentní, král se vytočí a Luiovy kufry letí z okna. „Koukej, kde nechal tesař díru a bez princezny se nevracej!“ A ubohému princi nezbude nic jiného, než přinutit otroka Willa, aby mu kufry posbíral, naložil je na svého koně a vydal se s princem za hledáním vhodné manželky. A která princezna nevezme včas do zaječích, má prostě smůlu.

Tak si uvedeme pár příkladů – Sněhurka už od sedmi let spí s vlastním otcem, čepeček Červené karkulky zčervenal až ve chvíli, kdy se zabarvil krví, Šípková Růženka má deprese z toho, že všechny její dobré vlastnosti jí byly přisouzeny a na Modrovousově hradě jsou šipky k zapovězené komnatě, aby ji náhodou někdo neminul. Postava, která se dožije konce kapitoly se dá považovat za nesmírně odolnou. A navíc je to komedie. Nebo spíš parodie. Moc černá. Ta nejčernější. A nejvtipnější. Není možné to dost dobře popsat, protože Ludwig Kakumei je jedna z těch mang, kterým lidé nevěří, dokud si je nepřečtou a když si je přečtou, stejně nevěřícně zírají. Nevěří tomu, že tohle mohli tak dlouho ignorovat.

Je pravda, že Kaori Yuki má pro zvrhlosti nadání (chmm, v nějakém jejím wildtalku jsem četla, že prý se stydí kreslit polibky. To určitě ^_^), úžasný smysl pro humor a cit pro gotiku. Pokud jste si mysleli, že zakladateli stylu visual kei byli Japonci, tak jste se spletli, visual kei vymyslel princ Ludwig už dlouho dlouho před nimi. Pohádky jsou samostatné, jen volně spojeny postavou prince, který při svých toulkách vydusí legendy jako Sněhurka, Červená karkulka nebo Popelka.

No, asi nemá cenu se tady sáhodlouze rozplývat, protože tak silné nadšení, které prožívám, není možné převést na papír. Jen si dejte pozor, pokud vás při slově „pohádka“ chytají nostalgické vzpomínky na dětství. Ludwig Kakumei může vaším nevinným názorem na pohádky dost ošklivě otřást.

Pozor, mohou následovat lehčí spoilery



PRINC LUDWIG a. k. a. PRINC LUI

Má rád: sebe, své vlasy, své nehty, své dokonalé tělo, mrtvé ženy, velká prsa, cosplay, visual kei, leopardí povlečení, bičování.

Nemá rád: ženy s nevyvinutým hrudníkem.

Následník trůnu království X, nevyzpytatelný dětinský parchant. Nikdy nevíte, co si myslí. V jednu chvíli se snaží zničit všechny okolo, pak zase někomu pomůže jen tak z dobré vůle. Zkrátka si dělá, na co má právě náladu. Ženu s velkými ňadry vycítí na kilometry. Šikanuje koho může, nejčastěji pak Willa (ten si zvykl) a Doroteu (tu to vzrušuje). S bičem to umí jako nikdo jiný, z ostatních zbraní bravurně ovládá pistoli, ale jejímu použití se vyhýbá, protože si nechce polámat nehty. Trvalo totiž celé věky, než si je vypiplal do takové délky.



WILHELM a. k. a. TROUBA

Má rád: klid a nudu.

Nemá rád: adrenalin, nebezpečí, hlaveň princovy pistole opřenou o vlastní hlavu.

Wilhelm, řečený Ubohý, slouží princi už od dětství. Respektive neslouží, otročí. Je to vždy on, kdo vyžere polízanici, do které je oba Lui naveze. Odmalička šikanován – nejdřív lidmi ze své vsi, nyní princem. Je důvěřivý, poctivý, čestný, důvěřivý a nechá se každým napálit – Ludwigova tvrdá škola jeho čistou mysl nikterak nezměnila. Když shání informace o kandidátkách na princovu manželku, přednostně se musí ptát na velikost jejich podprsenky a umírá při tom hanbou.



DOROTEA a. k. a. MASOSUDIČKA

Zlá sudička, která zaklela Šípkovou Růženku, čarodějka, jež uvěznila Lociku nebo víla, která dala Popelce plesové šaty – není těch magických ženských nějak moc? Není, je jen jedna a jmenuje se Dorotea. Kupodivu to není žádná šarlatánka, ale skutečná čarodějka. Incident s Růženkou dokazuje, že jí je minimálně sto let. Will by rád věděl, jak je ve skutečnosti stará, Lui na nechutnosti raději nemyslí.

Dorotea je masochistka a od té doby, co zjistila, že Lui je mistr světa v bičování, věší se mu na paty. Ten ji u sebe nechává jen proto, že má opravdu výstavní hrudník a je ochotna se mu převlékat za ero zdravotní sestřičku nebo ero služtičku. Vynalezla lektvar „Sbohem, celulitido!“



LISETTE a. k. a. ČERVENÁ KARKULKA

Willova a Luiova známá z dětství. Poté, co ji jisté události přiměly sekerou rozčtvrtit vlastní rodiče, uprchla a stala se z ní nájemná vražedkyně Červená karkulka. Netouží po ničem jiném než po Ludwigově smrti. Taylor ji nemá ráda, protože do Willa se nekope!!!

Gorgeous Carat + Gorgeous Carat galaxy

Názorně si předvedeme, jak rychle vyprchá Taylořino „skálopevné“ rozhodnutí, že zas po roce zkusí napsat objektivní recenzi. Průběh:

a) Gorgeous carat je shonen-ai => rozhodnutí je mírně nahlodáno

b) Seme je mladší než uke => Taylor se ještě jakž takž drží

c) Odehrává se to na počátku 20. století v aristokratických kruzích => Taylor se otřásá v základech. „OMG! To znamená, že…“

d) …správně, děvče, to znamená, že budou nosit obleky a cylindry => *Taylor běhá po pokoji, zoufale se snažíc zastavit nosebleed a náhle je rozhodnuta vychvalovat do nebe*

Ocitáme se v Paříži na počátku 20. století. Florian Rochefort má tu nejmodřejší krev, jakou by si mohl přát, bohužel v rodinné pokladnici už povážlivě prosvítá dno. Florian je rozumný hoch, klidně by se šel živit rukama, ovšem jeho matka to kategoricky zamítá. Máti je totiž ten typ, který při představě, že bude muset do ruky uchopit něco těžšího, že čajový šálek, dramaticky lomí rukama, omdlévá a rozčiluje se, že raději pojde hladem, než zažít takovou potupu, jako je p-p-… práce!!! Sice ještě vlastní obří diamant, který jejich rodině kdysi věnoval sám král, ale prodat jej samozřejmě také nepřichází v úvahu.

Řešení by mohl představovat svérázný mladý boháč Rei Balzac Culrand, který se dostaví s nabídkou, že dluhy paní Rochefortové zaplatí. Ovšem nebude to zadarmo. Dáma mu musí prodat buďto Floriana nebo diamat. A máti, světe, div se, najedou váhá. (Jako by to nebylo jasné! Prodej mu kluka, ženská, budeš mít prachy, diamant a ještě ušetříš za jeho jídlo a šaty!) Bohudík je Florian uvědomělý hoch (někdy až moc), který nedopustí, aby se mamá trápila, tudíž se rozhodne s Reiem odejít dobrovolně. Ovšem u Reie doma jej předchozí horlivost přejde, urazí se a začne bojkotovat. Rei naneštěstí trpí psychickou poruchou zvanou „seme syndrom“ (neodolatelná touhá ubližovat lidem, které miluje), takže Floriana lehce zmučí a pokusí se mu vtlouct trochu rozumu. (Ve vší počestnosti! Snad jste si nepředstavovali něco perverzního! Džízis!) Naopak Florian zase projevuje těžké symptomy „uke sklonů“ neboli vrozené náklonnosti k lidem, kteří se vůči němu dopouštějí násilí, tudíž se nic nestalo a ruka je v rukávě… haha.

Florian tedy pod lehčím nátlakem zůstává s Reiem, z něhož se vyklube hledaný fantóm Paříže, tajemný zloděj šperků Noir, po diamantu paní Rochefortové jde někdo, kdo se neštítí vraždy, nastanou oplétačky s mafií a celé dobrodružství vyvrcholí indanajonesovskou výpravou za jeruzalémským pokladem a Svatým grálem.

(A teď se připravte na Taylořino nadšené óchání.)

Gorgeous carat má čtyři volume + jeden jednovolumový sequel s názvem Gorgeous carat galaxy (ten je mimochodem dosti strašidelný, brr), autorkou je Higuri Yuu (Cantarella, Zeus, L'alleluja des Anges a jak jsem tak četla GC, určitě tu o ní ještě bude řeč).

Chcete znát hlavní důvod, proč se mi Gorgeous carat tak líbil? Kupodivu to není homosexuální podbarvení (je mi jasné, že tímto doznáním jsem vás šokovala) ani ty zbožňované cylindry ^_^. Gorgeous carat mi připomněl všechny ty brakové dobrodružné romány, které jsem četla jako malá. Tak nějak mě to vrátilo do dětství. *nostalgie* Děj je jednoduchý, oddychový a snadno předvídatelný, ale také napínavý, zábavný a stránky ubíhají jedna radost. I přesto, že je to manga spíše dějová, zvládá hezky rozvíjet vztah mezi hrdiny a jejich charaktery.

Ty jsou velmi výrazné – Rei je ten drsný, silný, cool, ale mangaka nikdy nezapomene připomenout, že je mu teprve osmnáct, a že je to jen nepříjemný drzý spratek. Naproti tomu Florian je zase dobře vychovaný, jemný a způsobný, ovšem pěstičky má navzdory svému křehkému vzezření dost tvrdé a rozhodně bych se mu nechtěla dostat pod ruce, když se rozčilený. Na rozdíl od 80 % všech ostatních uke si dokázal zachovat moje sympatie i ve chvílích, kdy se tváří submisivně (skoro pořád) a pokud dostával nakládačku (skoro pořád), dokonce jsem ho litovala, chudáčka TT_TT. Taky je tady Reiova věrná nohsledka Laila, hrdá zástupkyně drtivé menšiny sympatických manga žen a nevídaná kuchařka a nemůže chybět ani vlezlý soukromý detektiv, který Noirovi naoko šlape na paty, ale nakonec mu vždycky pomůže.

Co se týče shonen-ai – Gorgeous carat tento prvek obsahuje ve velmi malé míře, bohužel/bohudík (nehodící se škrtněte). Náznaků, chytání za ruce, objímání či (děsně oblíbené) přirážení ke zdi je tu dost, ovšem skutečný polibek je jeden a to ještě s hlavami mimo obraz, takže tuto mangu by mohli zchroustat i jedinci s lehčí formou homofobie. Pravda, je zde i yaoi scéna, ale jen ve stylu „nic není vidět, domyslete si“.

Gorgeous carat je čistě odpočinková manga bez větších (jakýchkoliv) myšlenek, ale úžasně zábavná, s kouzleným humorem, příjemnými charaktery, taková, jaká ve vás ani nenechá rýhu velikosti Grand Canyonu, ale určitě s ní strávíte příjemné odpoledne. Rozhodně by mi nevadilo, kdyby Higuri Yuu napsala další sequel (jeden až deset).

Stažení: hm, a je mi jasné, že teď odradím všechny, které jsem nalákala, protože tady je trochu problém a vy jste líní jako vši, znám vás! ^_^

Na internetu se vyskytují různé... ehrm... kousky. Nejkomplexnější je to asi na bishies-lover LJ, přičemž z druhého volumu je pořád jedna kapitola raw a další kapitola úplně chybí. Proto doporučuji i raw druhého volume z yshare LJ. Pokud neumíte číst rawy, obrázky jsou dosti výmluvné a na začátku volume třetího je shrnutí, takže vám nic neunikne.

Prosím vás, jestli neumíte stahovat z livejournalů, čtěte, ať se pak nemusíte hloupě ptát a já neumím ještě hloupěji odpovídat. Je třeba si na livejournalu založit účet a pak si daného uživatele (yshare, bishies-lover) přidat do přátel. Někde je tam tlačítko „join this livejournal“ nebo něco v tom smyslu. Pak by se vám mělo otevřít stahování.

(Tak tímhle jsem už odrovnala i ty nejzapálenější zájemce, protože pochybuju, že někdo touhle „šichtou“ projde, když mi někteří píšete, že se vám nechce registrovat ani na vnmanze :// Ale ujišťuji vás, že Gorgeous Carat za tu námahu stojí <= chabý pokus o znovunalákání otrávených čtenářů.)

GOTH

Víte, od té doby, co jsem viděla první ending D. Gray-mana, koutkem oka zahlédla Tykki Mika a přečetla Count Caina, nemohu ze své mysli vyhnat obrazy mužů v bílých košilích a cylindrech. S úžasem jsem zjistila, že nechci shoujo, nechci akční vykopávky stylu Naruto, nechci ani shonen-ai ani yaoi. Chci krásné chlapce v cylindrech. Pokud jsou v příběhu krásní chlapci v cylindrech, žánr může být libovolný.


A jak má obsese viktoriánskou gotikou vzrůstala, můj duševní hlad bylo třeba utišit a já se jala googlit nějaký nový gotický příběh. A na co jsem nenarazila! Krajkové košile tu sice nikdo nenosí, ale i tak mi úsměv zamrzl. Brada mi spadla na prsa. A taky jsem valila oči. A nedýchala. A nejspíš nebudu celý příští týden schopna nic pozřít. A možná ani spát. Je to manga GOTH, která by se měla jmenovat spíše Guro a pokud vám ještě nebylo osmnáct let, následující text ani mangu raději nečtěte!

Až v poslední kapitole se dozvíme, že se jmenuje Kamiyama Itsuki a je to vypravěč. Taky hlavní hrdina, ovšem výrazu „hrdina“ bych se raději vyhnula. Na první pohled obyčejný středoškolák. Falešné úsměvy, falešné problémy se školou, falešní kamarádi. Ve skutečnosti je to kluk, se kterým bych rozhodně nechtěla přijít do styku. Je posedlý smrtí. Miluje maso a krev. Zajímá se o vraždy, je konsternován vyhřezlými orgány.

Když se seznámí s Morino Yoru, která s ním chodí do třídy, zjišťuje, že má s dívkou velmi mnoho společného. I ona je temná a zvrácená, pro změnu má zase ráda, když člověk před smrtí co nejvíce trpí a křičí. Vypravěč si uvědomí, že by ji rád viděl mrtvou. Jenže když první pokus o dívčinu likvidaci nevyjde, Kamiyama se s ní spřátelí, ovšem ne že by ho touha po její smrti přešla.

A protože jsou oba fascinováni smrtí a bolestí, začnou se zaplétat do případů masových vrahů, při kterých i Taylor, která si o sobě dosud naivně myslela, že je celkem otrlá, vstávaly vlasy hrůzou.

Co bych k tomu víc řekla. Nevím. Nemám dost slov, abych to popsala. Manga vznikla na motivy stejnojmenného románu muže, který si říká Otsuichi (pravé jméno Adachi Hirotaka, mimochodem vyhrál s tímto románem jakousi cenu a dokonce jsem četla zprávu o tom, že by měl být zfilmován) a má jedno volume o pěti kapitolách, o moc pěknou, čistou kresbu se postaral Kendi Oiwa (Welcome to N.K.H.). Pravda je, že po první kapitole jsem byla trochu nejistá, jestli pokračovat. Nijak zvlášť to se mnou neotřáslo. Což se ale u druhé kapitoly dramaticky změnilo. Pocit, že je to manga povrchní a neemotivní, se rozplynul jako pára nad hrncem a nikdy se za něj nepřestanu stydět. Je tam příběh o muži, který rozsekává ženy na kousky a záběry na ně kreslíř rozhodně necenzuroval. Druhý vrah zase své oběti pohřbí zaživa a bambusovou trubičkou jim do rakve nalije vodu, takže se utopí. Umírají i malé děti. Zkoušeli jste si někdy hrát na oběšence? Nezkoušejte to, prosím. A co přístup obou hrdinů? Počítáte s pubertální detektivkou? Šeredně se spletete. Oni se vrahy nesnaží dopadnout, nedej bože jim v jejich bohulibé činnosti zabránit. Oni s nimi spíše sympatizují. Chtějí se dívat. Myslíte si, že když se hrdinka dostane do spárů vraha, hrdina ji poběží zachránit? Kdepak. On se půjde podívat, jak ji vraždí, aby o nic nepřišel. Dokonalý vztah. Když jí jednou řekne, že až bude chtít doopravdy skončit se životem, ať mu řekne, že se o to rád postará, je to skoro dojemné a zní to jako vyznání lásky.

GOTH ve mně zanechal asi tyto myšlenky:

1) Autor je šílenec

2) Autor je psychopatický šílenec

3) Autor je psychopatický sadistický šílenec.

4) Všechny mangy jsou černobílé. Tahle je ČERNOBÍLÁ.

5) Napětím jsem si okousala i ty titěrné zbytečky nehtů, které jsem ještě měla a pak i kůži okolo nich.

6) Nikdy na to nezapomenu.

Opravdu mě překvapuje, že jsem nenašla jedinou zmínku o tom, že by v Česku GOTH někdo znal. Ani jinde na internetu jsem nenašla zrovna hory odkazů. Tato manga si zaslouží být, když už ne masově oblíbená, alespoň kultovní. Ale pozor – pokud se rozhodnete si ji přečíst, ujistěte se, že vám nevadí pohled na extrémní záběry rozsekaných mrtvol, roztahaná střeva a vraždící se roztomilé holčičky. A nejde jen o tu explicitnost. Narazila jsem na dost mang, které se ohavnostmi snažily zakrýt fakt, že jejich příběh stojí za starou belu. GOTH se to ale netýká, není poeticky příšerný jen na povrchu, ale i uvnitř. Co mě dostávalo víc než pohled na shnilé orgány, byla ta šílená, beznadějná atmosféra, kdy si člověk uvědomí, že najednou musí za své hrdiny přijmout chlapce a dívku, kteří zcela upřímně zbožňují guro, mučení a vraždy v té nejohavnější formě. Přeji příjemnou zábavu.

Stažení: www.the-evil-empire.net, www.mangatraders.com

Uvědomuji si, že ukázky obsahují velmi drastické záběry. Jsem si vědom/a nebezpečí, kterému se vystavuji, když na ně kliknu. Je to na mou vlastní odpovědnost. Z možného šoku V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NEBUDU OBVIŇOVAT TAYLOR-DONO!








Category: 0 komentářů

The day of revolution

Yoshimura Kei je to, čemu američtí fansubbeři tak rádi říkají „delikvent“. Otec ho okázale ignoruje, matka by raději než syna měla dceru a Kei se místo vyučování raději fláká na střeše školy se svými podobně nemorálními kamarády. Jeho život by se mohl zdát bezstarostný, nicméně tomu tak není. Kei je totiž chlapec jemných rysů, malý, křehký, na bradě ani chlup a navíc ve svých patnácti letech ještě nezačal mutovat. Občas omdlévá. Jednou sebou švihne tak, že se probere až v nemocnici a tam je mu citlivě oznámeno že…

…že trpí velmi vzácnou poruchou chromozomů a ačkoliv navenek vypadá jako kluk, geneticky je dívka. Ani šokované námitky jeho matky, že Kei tu věc mezi nohama má, i když maličkou, ale má, nepomohou. Kei je prostě holka a hotovo. To sice neznamená, že Kei bude muset měnit pohlaví, nicméně "chlapec" se tomu postaví čelem a k ohromné radosti své matky (která nezahálela a okamžitě nakoupila ty neroztomilejší krajkové šatičky) se rozhodne, že než být do konce života polovičním mužem, raději se stane celou ženou. Přeměna samozřejmě nebude jednoduchá. To, že najednou máte dívčí tělo, patnáct let chlapeckých návyků nevymaže. Je třeba z projevu vynechávat sprostá slova, sedět s nohama u sebe, nosit podprsenku, i když do ní nemá co dát, protože odmítá brát hormonální pilulky a převlékat se tak, aby se pokud možno sám sebe co nejmíň dotýkal, protože si připadá jako perverz. Po šesti měsících se jako Megumi vrací do školy, kde se má pokusit začít nový život pod dohledem Makoto, dcery svého lékaře. Jenže další ouha. Jestliže Megumi jako kluk vypadala poněkud nedomrle a zženštile, jak dívka je nesmírně sladká a roztomilá. A ocitá se v nemilosrdném hledáčku mnoha bývalých spolužáků, mimo jiné i svých delikventských přátel. Když si Megumi uvědomí, že holky to nemají v životě vůbec snadné, je pozdě, protože do jejího nového těla rodiče vrazili tolik peněz, že… že už to zkrátka nejde vzít zpátky.

Dvouvolumovou mangu spáchala jedna z mých oblíbených autorek, Mikiyo Tsuda (podrobnější informace se o ní dozvíte zde) a pravda je, že zatím jsem od ní nečetla mangu, která by mě nudila. Popravdě, poslední dobou jsem pojala nechuť k dramatickým výkřikům chvály, tudíž se pokusím se krotit a moje nadšeně zářící očka si jen představte. Stejně je zbytečné podceňovat vaši přirozenou inteligenci a opakovat, že Day of revolution je komedie (je to KOMEDIE, jasné? ^_^). Mikiyo Tsuda má dokonalý zlomyslný smysl pro humor, který stavím na roveň Bohu. Výrazy, hlášky a konání postav vyvažuje trošku vlažný děj a na první pohled nedůvěryhodnou zápletku. Osobně si neumím představit, že by se z tématu změny pohlaví dalo vytřískat víc. A psychicky se připravte, v nejbližší době se tady na Mikiyo Tsudu objeví chvalozpěvů mnohem víc, protože její dílo je (díkybohu pro Taylor) celkem rozsáhlé.



YOSHIMURA MEGUMI – KEI

“Ať na mě nekoukají těma samčíma očima!“

Megumi se opravdu snaží být dívkou, ale zatím se jí to moc nedaří. Nejde jen o všechny ty otravné věci, které najednou musí dělat (nemluvit sprostě, nosit sukně), největší hrůzu má z toho, že její bývalí přátelé se na ni teď dívají jako na ženu a chtěli by s ní dělat různé nechutné věci. Dojde to tak daleko, že Megumi dostane fobii z chlapců. Zkrátka si to měla lépe rozmyslet, než se rozhodla stát se ženou. Například ji vůbec nenapadlo, že jednoho dne se bude muset vdát a podstoupit reprodukční činnost s… s mužem!!!



YUTAKA MAKOTO

„Od toho přece malí bráchové existujou. Aby posluhovali.“

Dcera lékaře, který měl pod palcem Meguminu proměnu. Zná Megumino tajemství a funguje jako její trenérka a ochranářka. Hlídá ji na každém kroku a s oblibou žaluje Megumině matce, že Megumi zase mluvila sprostě. Nenechte se zmýlit jejím svatouškovským vzezřením v druhé kapitole. Makoto je intrikánská potvora, která s oblibou tyranizuje a ovládá všechny kolem sebe, jmenovitě hlavně svého ubohého brášku Mikota. To, že jí Megumi bezmezně věří, jí přirozeně těší, na druhou stranu toho neváhá zneužívat. ^^ (Mám ji ráda. Poznala jsem se v ní. Any problem? ^__^).



HUNT CORPS

”Udělám ti xxx bez xxx a narvu ti xxx do xxx a pak tě totálně xxx až budeš xxx. Potom tě xxx s xxx tak tvrdě, že budeš mít xxx a udělám ti xxx, až dostaneš xxx. Klidně tě budu xxx dokud xxx a xxx. Rozumíš?

Jejich jména jsou v podstatě nedůležitá. Jsou to Megumini nejlepší přátelé z doby, kdy byla ještě kluk. Teď se k nim připojil ještě prezident školní rady, Megumin bývalý spolužák a společně odhalili, co se s Megumi stalo. Jsou do ní všichni svorně zamilovaní a snaží se ji uhnat, což ubohé Megumi způsobuje nemalé psychické šoky.



YUTAKA MIKOTO

“Proč musím být ten pasivní, když jsem kluk?”

Odmalička zneužíván, svou starší tyranskou sestrou Makoto, svými spolužáky... všemi. Mikoto je neuvěřitelně sladký a každý by se s ním chtěl mazlit, z čehož ubohý chlapec štěstím nevýská. Trpí pocity méněcennosti a má komplexy ze své nedostatečné mužnosti. Pokud je vám povědomý, pak jste nejspíš viděli Princess Princess a je to skutečně on.

Najednou je z vás žena? A první co vás napadne? „To budu muset nosit kalhotky!“





Stažení: www.the-evil-empire.net

Let Dai

O korejské manhwě Let Dai jsem se dozvěděla asi před měsícem na blogu Gladness. Tehdy jsem si už notně zruinovala zkouškové jinými mangami a po letmém prolistování prvního volume jsem došla k názoru, že Let Dai může počkat. Měla jsem podobný pocit jako Gladness, která se ve své recenzi zmiňuje o lehké nejistotě, kterou v ní zběžné prohlédnutí manhwy zanechalo. Také mluví o tom, že všechny její pochyby byly po prvních stránkách rozehnány, ale… no, znáte to. Taylor je FAKTKRÁVA a věří jenom sobě. Takže Let Dai čekal měsíc. Na jednu stranu se mlátím do hlavy, že jsem celý měsíc tento Poklad ignorovala, na druhou stranu jsem ráda, protože teď, po zkouškách, jsem měla možnost si jej přečíst v klidu a bez výčitek svědomí, že bych se raději-měla-jít-biflovat-figury-a-tropy!!! Let Dai překonal všechny mé dosavadní čtenářské rekordy – tzn. D. Gray-man – 5 volume/den, Hana Kimi – 8 volume/den a Girl Got Game – 10 volume/den. U Let Dai jsem zchroustala na jeden zátah všech dosud přeložených 11 volume (celkem je jich 15) a… no, dnes jsem sice už nebrečela, ale té deprese a záchvatů nihilismu se pořad ne a ne zbavit.

Jaehee je obyčejný chlapec, jeho otec zemřel při autonehodě, proto žije jen s matkou a adrenalin se slovo, které doposud hledal ve slovníku cizích slov. To vše se drasticky změní ve chvíli, kdy se jednoho večera vrací domů a narazí na pouliční gang, který přepadl mladou dívku. Jaehee se jí bez uvažování zastane, ale jeden proti čtyřem není zrovna výhodná startovací pozice. Jaehee i slečna mají štěstí, že se do rvačky připlete kolemjdoucí dospělý a útočníci utíkají.

Tímto mělo všechno skončit. Ale je to teprve začátek. Vůdce gangu, blonďatý sadista Dai, si totiž Jaeheeho zapamatoval a hodlá mu to dát pořádně sežrat. Jaehee je druhý den při cestě ze školy Daiovým gangem odchycen, odvlečen a surově zmlácen. Do bitky se tentokrát zapojí i samotný Dai a dá Jaeheemu na vlastní kůži pocítit, že protivit se Daiovi se ošklivě nevyplácí. Jenže Dai má podivné charisma a Jaehee s hrůzou zjišťuje, že Dai jej sice k smrti děsí, ale zároveň jej k sobě silně přitahuje. I přesto, že je Dai chlapec opovrhovaný a opovrhující společností, i když zraňuje lidi jak fyzicky, tak duševně, i když se nezastaví před žádnou ohavností, i když nechá brutálně znásilnit Jaeheeho dívku a Jaehee má všechny důvody Daie nenávidět, nedokáže se od něj odpoutat.

Ano, Let Dai je shonen-ai. A přestože jsem shonen-ai přečetla desítky, tomuto příběhu se žádná ani zdaleka nepodobá. Pokud jste si všimli výše používaných slov typu „sadista, brutální, surový a drastický“, tak toto jsou výrazy, které manhwu skvěle vystihují. Zapomeňte na přítulné kawaii bishíky se špičatými vlasy, zapomeňte na naivní něžnost a v širším slova smyslu i na romantiku. Pokud byste k Let Dai přistupovali s těmito představami, budete ošklivě, ale opravdu velmi ošklivě překvapeni. Let Dai si na patetičnost ani na vnější líbivost nehraje. O to je silnější. Přestože jsem na manhwu zprvu hleděla poněkud nedůvěřivě a i když se mi zpočátku ani moc nelíbila kresba (které jsem mimochodem velmi brzy přišla na chuť. Kresbu bych popsala asi takto: možná nepošle do mdlob na první pohled, ale má pozoruhodné kouzlo, takže si ji časem, chtě nechtě, musíte zamilovat), příběh mě pohltil natolik, že jsem se nedokázala odtrhnout, dokud jsem to celé nepřečetla.

Let Dai má dostatečný prostor, takže se nevěnuje jen nepopsatelnému vztahu Jaeheeho a Daie. Ke slovu se dostane celá řada dalších postav, namátkou bývalá Jaeheeho přítelkyně Eunhyung, která po tom, co ji Daiův gang znásilní, propadne nihilismu, její sestra Yooneun, jež se marně snaží Eunhyung pomoci nebo šílenec Naru Hagi, Jaeheeho spolužák. Hrdinové jednají jako opravdoví lidé, až máte pocit, že snad vylezou z obrazovky, nechce se vám věřit, že jsou jen nakreslení. Jak byste v jejich kůži jednali vy?

Musím se přiznat, že ještě žádná recenze se mi nepsala tak špatně jako tahle. Mohla bych tu plodit rádoby odborné psychologické studie o rozvrácených nitrech hrdinů, ale asi by to bylo k ničemu. Let Dai je totiž nepopsatelná manhwa. Má v sobě víc emocí, než je průměrná Taylor schopná unést. Když řeknu „síla“, je to slabé slovo, Let Dai na mě zapůsobil jako rána kladivem do hlavy. Jak aspoň trochu vystihnout ty emoce a city, kterými je nabitá? Nejde to. Let Dai je manhwa, u které jsem musela brečet. Ani jsem si neuvědomila jak a najednou mi po tvářích tekly slzy. A to nejen u událostí tragických, jichž je tam víc, než je zdrávo. Brečela jsem i u těch vzácných šťastných chvilek, jednoduše proto, že jsem věděla, že stejně nebudou dlouho trvat. No, zase na mě jde dojetí, jen si na to vzpomenu. Jen se nemůžu vynadivit jedné věci – když jsem napsala heslo Let Dai do českého Googlu, našla jsem jediný odkaz a to byl Gladnessin blog. Jak je možné, že tak úžasný příběh tady zná tak málo lidí???!!! Vždyť deset hvězdiček z pěti je málo.

P.S: je to manhwa. Co to znamená? Nezapomeňte, že se čte po evropsku, zleva doprava.

Stáhnutí: www.mangatraders.com

Pokud máte rádi bití, podobnou romantickou procházku po pláži byste jistě uvítali.




Skrupule? To je nějaká vyrážka?




Odpůrci násilí a brutality by měli jít své štěstí (a oblíbenou manhwu) hledat jinde.