Twisted fairytales

SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY

TVÁŘ KNIHY:
KATAN



Protože je… *polk polk*… no, k tomu se dostanu. U poslední kapitoly jsem málem podlehla zlomyslnému nápadu nominovat Metatronův nahý zadek, ale pak jsem se vzpamatovala, protože Katanův nahý z*echrrrm gvrlchrrrrm kašly kašly*ek je nesrovnatelně tento… no, však víte. ^^

Moudro: „What´s done is done.“ Setsuna

Dojetí: „Oh yeah,I have to return the CD to Kira when I go to school tomorrow.“ – Katou před smrtí

Katou zjevně od Kiry přebral umírací štafetu, zase je chudák… no, mrtvý na druhou. (Jak chcete nazvat to, když někdo mrtvý už je a pak umře ještě jednou? Katou s tím má taky problémy, pořád by svým mrtvým přátelům i nepřátelům vyhrožoval, že je zabije.) Teď ho má v péči Uriel a asi ho nějakou dobu neuvidíme. :((

Přátelé v Pekle už se začínali tvářit znuděně, takže jim Kaori rozvířila hladinu. Voice omylem umrtvil Setsunovo tělo (ale opravdu omylem, heheh) a na scéně se objevil Mad Hatter. Je okouzlující. „The Mad Hatter will come to the mad tea party.“ ^_^

Raziel strkal čenich tam, kde neměl a objevil, že Zaphikel si v kastlíku pěstuje Sářinu duši. (Bleh. Tak dlouho od ní byl klid…) Zaphikel se jej za odměnu pokusil zabít (klasické: „Je mi to líto, ale nemohu tě nechat žít, když jsi ji viděl.“), no a Raziel ho… pěkně seřval. ^^ Říkejte si co chcete, ale já mám toho kluka ráda.

A teď k hlavnímu bodu programu. *nádech výdech nádech výdech*

Sevotharte poslal na Rosiela vrahy. A Katan vylezl z rakve, aby ho zachránil. Vylezl z rakve. Nic na sobě neměl. *nesmyslné blábolení skrz krev valící se z nosu* U tohoto jsem ztvrdla snad deset minut (jen Rosielova přítomnost mi to trošku kazila), ale tím to nekončilo. Na dalších několika stránkách se Rosiel ke Katanovi velmi těsně tulil a… *odchází strčit hlavu do ledničky* Raději popojedem. Katan teď má delší vlasy, užší oči, vypadá o dost mohutněji a kdyby Rosiel trochu poodsunul tu nohu, co mu ovíjel kolem pasu, vůbec bych se nezlobila.

Vůbec celé šesté volume bylo velmi romantické.

Rosiel se plazil po Katanovi.

Setsuna se plazil po Urielovi a jelikož mu to nejspíš nestačilo, tak potom i po Katouovi.

Voice se plazil po Kurai (a dostal přes hubu).

Jen Kira vypadal tak opuštěně… ale ani tak mi koukání na Alexielino zmrzlé tělo nepřipadá jako hodnotná zábava.

SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY

TVÁŘ KNIHY:
YUE KATOU



Protože je ještě víc sexy než v předchozím volumu. Oukej, já vím, že je trapné dávat ho dvakrát za sebou, ale co chcete dělat, když to bylo skoro celé o něm. Měl tady být Uriel. Ne, že by mě neuchvátil… ale sorry, Uriuri, Katou byl zase lepší. Ale ze srdce si přeju, aby došlo i na tebe.

Moudro: „The people who can´t find the meaning of live have no right to die.“

Hláška: „I´ll really fuck you, bitch!“ – Katou – „How can you, when you don´t even have a body?“ – Doll

Konečně jsem se dohrabala k tomu, co jsem dřív nečetla, takže teď skoro na vše koukám jak zjara. Taky jsem brečela. No vážně! Ale o tom za chvilku. Teď pravidelné zpravodajství z Nebe:

Sevotharte chytil Raziela pod krkem a Zaphikel mu na to řekl, že sice chápe, že Sevi je na chlapečky (jako příklad uvedl Metatrona), ale ať Raziela raději pustí. Tak kde je ta jeho zatracená krutovláda, když s ním každý mluví, jako by spolu husy pásli? ^_^

V celém volumu se ani jednou neobjevil Metatron! Hihi. Ale ukázalo se, že existují i sympatičtí haranti. Rosiel totiž o Katana hrozně dojemně pečuje a krmí ho malýma houmlesáčkama. A Katan si jednu nechal na hraní a něžně kolem ní ovíjel svá chapadla. Teiara. Taková oškubaná příšera, etiketu stolování sice nejspíš ovládá ještě méně než Katan, ale líbí se mi. Asi mám slabost pro děcka se smutnýma očima a Katan evidentně taky. *ahem ahem*

A teď to přijde – šílený vzlykot! Katou! Od minula je pod vlivem Urielovy masky. Nejdřív se mu odloupal obličej. Pak se pokusil odkrouhnout Setsunu. Sice jsem nečekala, že se Setsuna bude bránit tím, že se na něj rozbrečí, ale zjevně to fungovalo, protože Katou masku rozbil. *Taylor začíná pofňukávat. Miluju ho!!!* A potom donutil Setsunu, aby ho probodl. *hysterické slzy* Kdo u tohohle nebrečel, nemá srdce!!! Setsuna pak dostal záchvat ještě hysteričtější, než já a začal řvát, že Katou byl nenahraditelný a ty další dojemné kecy, což u mě vyvolalo další slzičky. T_T Přítrž tomu udělal Uriel, který se se Setsunou porval (a musím oznámit jednu věc: Uriel je cool! Když poprvé promluvil, jeho hlas z toho papíru / monitoru doslova rezonoval.), leč i přesto, že Setsunovi zapíchl kosu do hlavy, prohrál.

Napadlo mě, jestli Setsunovi třeba nevadí, když se na něj zamilovaně vrhají Alexielini ctitelé, protože se tvářil velmi neutrálně. Snad už si zvykl.

Z drsňáka Uriela se nakonec vyklubal skoro-plyšák Uriel, který miluje rostlinky, zvířátka, návštěvy seznamuje se svým drakem a servíruje jim čaj a jahodový koláč, jen čas od času ho chytne amok a zbourá si půlku domu. A dokonce nijak nekomentoval, když jeho noví známí začali hádat s jeho služkou, zda bude lepší ho přezdívat Uri, Urie nebo Uriuri.

Nešťastná věc. Setsuna se vydal zachránit skoro mrtvého Katoua do hlubin jeho černé duše, kde se odhalila Katouova neskutečně temná minulost (jako obvykle jsou zdrojem veškerého zla rodiče) a celé to bylo tak smutné a dojemné… no vážně, beze srandy. Část se odehrávala v kině, kde byl Katou nucen sledovat nejhorší okamžiky svého života. Nebylo na tom nic k smíchu. Taky, že jsem brečela. Ale proč, vysvětlete mi PROČ, jsem si zároveň vzpomněla na Tamaki´s inner theatre? T__T

(Jsem odepsaná. Odpusť, Katou.)

SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY

TVÁŘ KNIHY:
YUE KATOU



Protože je sexy. Protože není trapný moralista, mluví sprostě a má kladný vztah k omamným látkám. Vypadá trošku jako Mello a má bezva hlášky. Vážně, miluju postavy, jako je Katou. Není to úžasný sexsymbol, nemá zvláštní schopnosti, má své slabé stránky. Je lidský. Ze všech stran slyším jen „Sevi-sama, kyáá“, „Zaphikel, kyáá“, „Lucifer-sama, kyáá“, „Rosiel, kyáá“, a uznávám, jsou to borci a dazzzzzling creatures a kdoví, co ještě, ale zkuste se k někým z nich ztotožnit. Katou je pitomec. S těmi slabými je vždycky největší legrace.

Moudro: „The Creator´s greatest mistake was to create a disgusting, dirty and foolish monster called woman!“ – Sevotharte

Hláška: „Being honest to yourself, live your every desire, isn´t that mark of positive life?“ – Katou. -
„Ehm… Let me remind you we´re dead.“ - Setsuna

Kiru nezabili. Ale měl namále. Krev z něho chlístala na všechny strany, ukázalo se, že jí (krve) má aspoň tak 30 litrů. ^^ Usmířil se s tátou, za což u mě má bod. Táta pak umřel, ale aspoň s dobrým pocitem.

Adam Kadamon je možná nejvyšší bytost, nejkrásnější, nejúžasnější, nejmocnější, nejmagičtější (a s tím souhlasím, zatím se mi moc líbí, ale radši to neříkám nahlas, kdoví, o co mu jde), ale originality moc nepobral. Prý: „Mudou Setsuno! Jen ty můžeš zachránit svět!“ *menší záchvat smíchu* Nato se Setsuna ukázal také jako myslitel a vypotil: „Ale já jsem jen středoškolák!“ *neovladatelný záchvat smíchu* Dobrá, dobrá, já vím! Co jiného chcete v takové situaci říct? Asi nic moc nevymyslíte, ale stejně je to sranda. ^^

Katan putoval do rakve. Teď na něj asi není zrovna estetický pohled, ale už vím, co se stane v šestém volumu, hehehe! (Hádejte, kdo bude Tváří knihy :)). U jeho výstupu s Rosielem jsem ale dost koukala. Prý: „You´re really more pitiful than anyone.“ WTF? Katan okamžitě poskočil v žebříčku postav, které respektuju, o dost příček výš. Zpočátku vypadal jako pes, který se proti Rosielovi nezmůže ani křivé myšlenky a teď mu do očí vmete, že je ubožák? Snad proto se ho Rosiel ještě nezbavil, trošku ho fascinují lidé, kteří jsou schopni mu vzdorovat. Katan je hrozně zvláštní postava. Plně si uvědomuje, že je Rosiel bastard, ale stejně pro něj udělá první poslední. Protože chce. Jako by Rosielovi vůbec nepatřil.

Zaznamenala jsem kratičkou přítomnost Uriela a Michaela. Ta maska, co na poslední stránce přilétla Katouovi na tvář, se mi vůbec nelíbí. T_T Naopak se mi moc a moc líbilo, jak Katou rozsekal tu věc, co vypadala jako Sára… i když to nebyla Sára, mělo to její obličej a to mi poskytlo dostatečnou satisfakci. Jo, Setsuna je momentálně v podsvětí, pokud jsem to zapomněla říct.

Co v Nebi. No, v Nebi… napadlo mě, to s Sevothartovou tyranií to možná nebude až tak žhavé. Pořád by svolával nějaké porady a archandělé do jednoho mu na to zvysoka kašlou. ^^ Chudák Sevi. A ještě se musí starat o tu upištěnou opici Metatrona T_T. Málem mi odzvonilo, když Metatron kňouravým hláskem požádal, ať mu Sevotharte zazpívá ukolébavku. WTF? Sevotharte a zpívat ukolébavku? Maminko!!! A následovalo prohlášení typu „vždyť jsi mi kdysi zpívával.“ WTF NA DRUHOU? Sevotharte zpívával ukolébavky? *svět se mi hroutí* To je horší než kdyby Severus Snape tančil makarenu… *odchází chlastat*

SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY

TVÁŘ KNIHY:
PAN KIRA



Protože je na svůj věk pořád ještě sexy. Původně jsem chtěla nominovat malého Sakuyu, ale pak jsem došla k názoru, že jeho táta si to zaslouží víc. Chlapče, nechápu tvou logiku. „Mám podmínku, že se budeš chovat jako grázl, aby tě táta nenáviděl. Proč? Protože ho miluju.“ WTF? Nebylo by lepší: „Chovej se k němu slušně, když jsi mu zůstal jenom ty.“ Celou dobu jsem si myslela, že úžasný plán „táta mě musí nesnášet“ vyšel z mozku současného Kiry a teď koukám, že to vymyslel už malý Sakuya. Tím si to u mě pos… pokazil.

Pan Kira má v mangách Kaori Yuki zvláštní postavení. Je totiž normální. Protože zatím jen on, Lisettini rodiče a strýček Neil patří k rodičům, kteří se své potomky nesnažili morálně potopit, bičovat, umučit, upálit, zazdít v cele, znásilnit, zavraždit, atd… a všichni jmenovaní na to dojeli.

Objev: „He´s asleep! Rosiel-sama falls asleep too?“ – Kirie

Hláška: „Thanks to that, I´m the world finest tea-making angel.“ – Raziel

Kiru zase zabili. A hned dvakrát, pokud můžu počítat toho samurajského kluka a malého Sakuyu. Ale dneska ho nedokážu litovat… ne po tom, jak se choval k tátovi. Ano, mrzelo ho to a víceméně musel, ale to není omluva.*grr vrr*

Přesunu se do Nebe, kde se na scéně objevil… Metatron. Fajn, vím že i oficiálně má být z andělů nejmladší, ale vysvětlete mi někdo tu šílenou módu umisťovat na vrchol společenského žebříčku infantilní usoplené smrady. Navíc se trochu podobá malé Lisette. A v jednom kuse vřeští!!! Naštěstí to vyvažuje Sevotharte, ale ne moc, protože není schopen Metatronovi zakroutit krkem. Kdyby to udělal, byla by to velká služba lidstvu... a Taylor.

Další postřehy z Nebe: Gabriela má prima šaty, Raziel dělal vtipnosti a Zaphikel jaksi podrýval Seviho autoritu. To jsou mi věci…

Celkově je v manze čím dál víc latexu. Ten obleček, co vytáhla Arakune, byl úžasný. Nový model oblékla i Kirie, ale naštěstí umřela dřív, než jí ho někdo pochválil… beztak jí to neslušelo. Když latex, tak jedině Arakune. ^_^

Obvyklý chvalozpěv na Katana: Katan je sladký, když se směje. Katan je sladký, když se rozčiluje. A úplně nejsladší je chibi Katánek, to jsem skoro šišlala na obrazovku. Dokonce beru na milost i Rosiela, ta část, kde Katana „stvořil“ mě vždycky dojme. Pamatuji si, že kdysi jsem prožila dost silný šok, když Katan řekl, že se Rosielův syn. Veškeré moje sh-ai představy o těhle dvou byly v háji (skousnu toho dost, ale táta-syn fakticky ne!). Naštěstí se to pak vysvětlilo. ^^

Sára je k.o. Hurá! Jen Setsuna neměl tak vyšilovat (na zničení Tokya a konec světa kašlu, ale Katana rozpárat nemusel, to fakt ne). Jo a víte, co se mi líbilo nejvíc? Jak držel mrtvou Sáru v náručí a řval na ni: „STOP IT, YOU BITCH!“ To bylo tak nabité emocemi… a myslím to vážně, nedělám si srandu.

Na tuhle kapitolu nevzpomínám zrovna s láskou. Překládala jsem ji snad měsíc a v přestávkách jsem se užírala závistí k překladatelům, jejichž mangy mají kapitoly o dvaceti stránkách. Doufám, že vám aspoň dlouho vydrží :)


Za týden O KRÁSNÉ PANNĚ MAHULENĚ.

LOCIKA

TROŠKU PODEZŘÍVAVÁ ANKETA

SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY

TVÁŘ KNIHY:
RAZIEL



Protože je sexy. A ne, nejsem pedofil. ^^ Možná si říkáte, proč jsem mezi tolika silnými postavami vybrala takovou, která se příběhem zatím jen mihla… ale on se mi prostě hrozně líbil, jak stál na tom přechodu, zatímco Setsuna s Kurai se trapně váleli pod autem. A dělá úžasné naštvané obličeje. A nechtěl do Disneylandu. (Já tam taky nechci.)

Moudro: „Not to buy drugs from weirdos.“ – Kira

Hláška: „I´d rather have worn the sister´s sailor uniform. I can show off my dynamite legs.“ – Arakune

Na to, že se pořád pohybuju v oblasti, kterou jsem přečetla už několikrát, jsem opět objevila mnoho nových skutečností. Třeba tu nechutnou jizvu na Zaphikelově krku (jak jsem si tohohle mohla nevšimnout???). Bude to tím, že opravdu poctivě čtu každou větu. I když u Zaphikelovy moralistní promluvy do Setsunovy zdeptané duše jsem padala nudou. Dvě stránky hustě popsané takovými kydy… aspoň, že si Setsuna dal říct, jinak by AS skončilo dřív, než vůbec začalo. Mimochodem, až budete mít sebevražedné choutky, polijte se čajem. Evidentně to pomáhá.

Arakune měla pravdu, chlapecká uniforma jí nesluší. Černé minišaty a podvazky z osmé kapitoly byly mnohem lepší. ^^

Ať si Rosiel tolik nebere k srdci kecy malých holek, že je zrůda.

Ať se Rosiel neplazí po každém, koho zmerčí.

A když už, ať to nedělá před Katanem. (Chudáček Katan.)

Kiru zase zabili. Už podruhé během dvou volume. Připadá mi to jako soutěž „Zabijte si vlastního Kiru“. Bojím se okamžiku, kdy to bude naposledy. (Sevia mlčí!!!)

Aby toho nebylo málo, zabili i Katoa. Kira mu vykopal prima hrobeček, ale moc tomu nedal, protože do druhého dne byl Kato exhumován. (Chudáček Kato.) Abyste věděli, Kato je další osoba, proti které nepřipouštím námitky. Dobře, je to moje nejoblíbenější AS postava. Dokonce ho mám ještě raději než Kiru, ale tohle jste neslyšeli.

Kniha končila obviněním Setsuny z Katoovy vraždy, kdybych to do příště zapomněla.

SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY

TVÁŘ KNIHY:
ARAKUNE



Protože je sexy. Protože má bezva prsa a bezva podvazky a protože v prvním volume si z postav moc nevyberete. Zvolit hlavního hrdinu je amatérské (počkám si na tu část, kde má placku na oku), Sára s Ruri nepřicházejí v úvahu, Kato tam prakticky nebyl a velké drama Kiry, Rosiela, Katana a Kurai teprve očekávám.

Moudro: „Mouth is root of troubles.“ – Arakune

Hláška: „Damn it, I died.“ – Kira

Zhruba pátý pokus o Angel Sanctuary. Teď už to musím dotáhnout do konce! Proto taky tenhle deník, abych si utříbila myšlenky a abych měla něco, co mě donutí v četbě pokračovat. (Kdybych měla v zápisech větší prodlevu než dva týdny, použijte na mě násilí nebo cokoliv, abych to konečně dočetla!) Říkám si, že to nemůže být horší než Cain, ale nejspíš ano, protože v Cainovi vystupovalo asi jen pět trvalejších postav.

Za nechutný obsah spoilerů neručím, koneckonců, varování máte nahoře a vlastní rozum někde po kapsách, takže si rozmyslete, jestli to chcete číst. ^^

Myslela jsem si, že první volume už znám nazpaměť a samozřejmě jsem tam zase našla věci, které mi předtím unikly. Bůhví, jak se mi to povedlo, ale úplně jsem zasklila informaci o Kuraině vyhnanství.

Nevím, co mi vadí na Sáře, když se na ni snažím dívat nezaujatě, jediná její špatná vlastnost je, že je blonďatá, kudrnatá a dlouhovlasá. Ale já se na ni nezaujatě dívat nedokážu a prostě ji nemám ráda. A navíc mi připomíná Meridianu. *zuřivý pohled na složku s Count Cainem*

Taky nemám ráda Rosiela. Ale mám ráda Katana. Aby bylo jasno, Katan je postava pod mou ochranou, to znamená, že na jakýkoliv komentář proti němu budu reagovat podrážděným urážlivým záchvatem a celoživotním nepřátelstvím. (Protože miluju tyhle oddané psy… viď, Wille a ty taky, Riffe, fufufu. ^_^)

Mashiro Ichijo je příjemný chlapec, ovšem je tu jedna věc, se kterou by se na veřejnosti nechlubil. Respektive, ona věc tu vlastně není. Mashiro Ichijo je od pasu nahoru chlapec. Od pasu dolů dívka. A jestli čekáte recenzi na oddychové gender-bender shoujo s kupou fanservisu a bishíků, vypadněte.

Celý život prožil jako chlapec a zatím se svým tělem neměl zvláštní problémy, jenže, jak zjišťuje hned na první stránce, menstruace bolí. Hodně bolí. Jeho psychika je v háji. Kromě toho se mu občas zdá, že z jeho života mizí lidé, které znával, ale teď už se nedokáže rozpomenout. A ta správná sranda začne v okamžiku, kdy si na něj po vyučování počíhá tajemná zdravotní sestra, kterou nikdy dřív neviděl a odvádí ho do suterénní ošetřovny plné lůžek. A pravidlo? Ichijo musí každý čtvrtek docházet na speciální hodiny, jejichž náplní je snění. Ve snu se jeho duše stane takovou, jaká ve skutečnosti je a pokud tam najde sám sebe, získá odpověď na otázku, jestli je muž nebo žena, odmaturuje, je volný a zmizí. Nejen ze školy, ale i z paměti všech, kteří jej ve škole znali.

Ichijo není sám, kdo musí podstupovat lekce snění. Víc studentů se nedokáže smířit se svým nitrem. Je tu arogantní malá lolitka, vražedné prázdné brnění, holčička v pláštěnce, klubko rukou, dívka bez srdce a bez obličeje… ti všichni by měli odmaturovat, jenže klíč ke splnění úkolu se většinou nalézá v tělech ostatních snílků. Noční můry občas dokážou být pěkně vražedné.

Jenže nejsou to jen sny, se kterými se musí Ichijo vyrovnat. Ani skutečný život nenabírá zrovna nejlepší směr. Ichijova spolužačka Kureha, která mu jako první ukázala, že nejsou sny jako sny, se přiklání k názoru, že Ichijo je chlapec a zamiluje se do něj. Naproti tomu Sou, který zřejmě na čtvrteční hodiny dochází také, ovšem nikdo si není jistý jeho snovou podobou, zase usoudil, že Ichijo je spíše dívka a také podle toho jedná. A Ichijo si není jistý. Vedle Kurehy si připadá jako muž a chce ji chránit, vedle Soua jako žena a není mu nepříjemné, když je ochraňován a celkově se dostává do nezáviděníhodné situace. Mozek chce být mužem, ale srdce váhá a nejistota je tady to nejhorší, co Ichija může potkat.

Právě nejistota je to, co dělá After school nightmare tak zvláštní. Nikdy nevíte, co se stane na další stránce, nedej bože, že byste se pokusili odhadnout, jak to celé dopadne. Přikloní se Ichijo ke své ženské nebo mužské stránce? Kureha nebo Sou? A co jsou ti dva zač? Co se stane, když člověk odmaturuje? Projde tajemnými dveřmi, ale co pak? Ještě nikdo se nevrátil. A je vůbec dobré ve snu zvítězit? Vyhrajete, ale předem nevíte, jestli víc ztratíte nebo získáte. Chcete, aby na vás všichni zapomněli? A pro mě zásadní otázka, která mi opět ukázala, že číst nedokončené mangy se nevyplácí – kdo je ten zatracený rytíř a kdo je ruka? Mám tolik teorií, že… že už ani nevím, jak se jmenuju. (Už nikdy nebudu číst nedopřeloženou mangu! Už nikdy nebudu číst nedopřeloženou mangu! <= ale nakonec budu muset, protože všechny mangy, které mě kdy zaujaly, nebyly celé přeložené T_T).

After school nightmare je z roku 2004, čítá deset dílů (přeložených pět + licence, proboha, Amíci, nemůžete to někdo oscanovat?!?) a napsala ji Mizushiro Setona. Od ní jsem kdysi četla oneshot There Lies the Sleeping Forest a zdá se, že během doby mezi Lies a Nightmare se naučila kreslit velmi zlepšila v uměleckém projevu. A má talent na silné příběhy. Vyžívá se ve zvrácenostech a krvavých cákancích, znásilňování a incest nejsou pojmy, které by hledala ve slovníku cizích slov, v psychickém i fyzickém mučení blonďáčků a blondýnek se evidentně vyžívá a ze všeho nejraději si zahrává se čtenářem. Stejně jako hlavní hrdina, ani čtenář neví, na čem je. Spousta otázek a i když na ně dostanete odpovědi, jakoby zůstaly nezodpovězeny. V pátém volume je odhalena totožnost rytíře. Myslíte, že to beru? Ne! Mám deset svých teorií a nechci se vzdát ani jedné a už vůbec nechci věřit tomu, co je v manze výslovně řečeno. Protože nevěřím postavě, která to prozradila.

After school nightmare je napínavá, průměrně romantická, hodně dramatická, lehce hororová a po emoční stránce dosti vybičovaná manga. Podezřívala jsem všechny ze všeho. I ta nejnicotnější postava se může změnit v klíčovou *silně nedůvěřivý pohled směrem k rytíři*. Ani ten, kdo se příběhem jen mihne, tam není pro srandu králíkům. A o tom, že „hrdinové“ jsou ve svém jádru jeden větší ubožák než druhý, se raději ani nezmiňuji, protože to by bylo na pětistránkovou esej. Zkrátka není gender-bender shoujo jako gender-bender shoujo. Osobně jsem nadšená.

Mimochodem, jedna perlička: After school nightmare byla v Eisner Awards 2007 nominována na nejlepší americké vydání zahraničního materiálu v kategorii Japonsko.

Download: www.mangatraders.com

BLACK BUTLER

Sebastian Michaels alias Superboy vstane brzy ráno (pokud vůbec jde spát), vykope z pelechu neschopné služebnictvo, připraví svému pánovi rozpis povinností, snídani a čaj, probudí jej, oblékne, cestou zakroutí krkem nepřátelům, kteří by si náhodou chtěli dovolovat, vyřeší problémy s praštěným strýčkem, přihlouplými sluhy a vypatlanou snoubenkou, zabrání kuchaři típat cigára do zeleninového salátu, naučí sira dokonale tancovat, večer mu zafidlá pár etud na housličky, uloží ho ke spánku, nahustí mu pár povzbudivých keců ohledně nehezké minulosti a když si myslí, že se nikdo nedívá, ještě zvládne pár podezřelých úsměvů, které do budoucna skýtají aspoň nějaký příslib.

Sebastian Michaels je komorník a jeho pán, jednooký Ciel Phantomhive, je teprve dvanáct let starý, ale přechytračelý rypák by mu i Artemis Fowl záviděl. Při čtení mangy, která je možná opravdu hloupá, ale možná jen přišla ve špatnou chvíli, jsem si uvědomila několik věcí:

1. Po jistém zážitku nějakou dobu nebudu schopna číst žádnou mangu, aniž bych se nad ní neošklíbala.

2. Tím spíš, pokud se tato manga odehrává ve viktoriánské éře.

3. Proč mi každý příběh postavený na motivu Pán (křehká bytost) X Sluha (ochránce) připadá jako má i jejich osobní urážka?

Mangy Black Butler zatím vyšly pouhé dvě kapitoly a nedá se říct, že bych jimi byla uchvácena, ale znovu, vyšly JEN dvě kapitoly. A až vyjde další, přečtu si ji. Ačkoliv se zatím zdá, že autor/ka nemá smysl ani pro humor ani pro příběh, rozhodně má smysl pro módu. Je to možnost, že se v hodně dalekém budoucnu vyvine zajímavě. Třeba. A i kdyby ne… no, jsou tu jisté důvody, proč ji číst. Důvody jsem přehledně sepsala ZDE.

UKÁZKA

RUSTBLASTER

Na upírské akademii se cvičí nejlepší nájemní bojovníci. Každý z upírů má rodovou zbraň, jen Aldrun, hlavní hrdina a syn ředitele školy (ten je mimochodem transka s úžasným šatníkem) ji jaksi nevlastní a je kvůli tomu poněkud frustrován. Na školu přichází nový student Yosugara Kei, člověk, který, jak se zdá, nemá absolutně žádné zvláštní schopnosti, zato se tváří úplně přesně jako uke z jedné yaoi, na jejíž název si bohudík nepamatuju. Brzy na to na akademii zaútočí nepřátelé a – Kei se promění ve svaté kopí (osobně si sice kopí představuju jinak, ale budiž). Aldrun je jeho nositel. Aldrun má zbraň, Kei uplatnění. Prý je třeba zachránit svět. Jen tak na okraj, aby se Kei mohl změnit v „kopí“, Aldrun se musí napít jeho krve. Bwaha… pardon.

Oproti výše uvedenému Black Butler má Rustblaster o dost rychlejší rozjezd, ovšem Rustblaster je jednovolumovka, tudíž si nemůže dovolit dělat na začátku hlouposti. Přeložené jsou jen tři kapitoly. Kdyby byl delší, snad by se dal přirovnat k akčnímu střednímu proudu (model Bleach), kde zpočátku slabý hrdina s nevalnou inteligencí, ale o to rychlejší schopností artikulace obdrží supermoc a úkol zachránit svět. Zatím se jedná o nenáročnou akční zábavu, ale v budoucnu lze (podle konce poslední vydané kapitoly) očekávat dramatickou psycho zápletku. Je třeba říci, že kresba je velmi svůdná. Navíc, toto není shonen-ai – alespoň podle mangaupdates. Podle mě k němu ale mnoho nechybí - důkaz, ovšem pánům (pokud tu ještě nějací chodí, o čemž poníženě, ale upřímně pochybuji) doporučuji neklikat, obsahuje totiž explicitní yaoi fotomontáž.

UKÁZKA

Po růženkovské tragédii tentokrát něco odlehčenějšího. Dokonce bych řekla, že odteď se z Luie stává čím dál větší komedie - až na pár výjimek, samozřejmě. To ovšem neznamená, že by byl Modrovous výrazně optimistický příběh.

Will je úžasně cudný.

Chci uškrtit Lisette.

Chci, aby mi slušely nakulmované vlasy.

Nemám ráda Amélii.

Ale obdivuji její hrudník.

Obávám se, že zatímco si tu hraju s příspěvkem, spálilo se mi kuře v troubě.

Příjemné počtení. ^^

A ještě jedna nepříjemná věc. Další kapitola, LOCIKA nebude z časových důvodů příští týden, ale až za čtrnáct dní.

MODROVOUS

K dnešní anketě - minule mi přišlo trošku nespravedlivé, že anketa byla vyloženě holčičí. Dnes tedy menší průzkum veřejného mínění mužské populace.

ANKETA

Podnikla jsem menší průzkum v oblasti britských říkanek a ukolébavek. Dětská říkadla někdy dokáží vyznít pěkně zvráceně. ^^ Nevešlo se mi to do jednoho článku - i když podle wordu a jeho počítání mělo, takže jsem to rozdělila na Count Caina a Godchilda.
Snad vás to bude aspoň trochu zajímat. ^^

VOLUME 2, HLAS VYLÍHNUTÉHO CHLAPCE

Humpty dumpty sat on wall
Humpty dumty had great fall
All king´s horses
and all king´s men,
couldn´t put humpty
together again.

Humpty dumpty v říkance je vajíčko, ovšem takto se v 18. století v Anglii říkalo i malým, nešikovným lidem. Jako literární postava Humpty dumpty vystupuje například v Carrolově Alence.  Pan Vajíčko byl poprvé vytištěn v roce 1810 jako hádanka, ale hádankou už dávno přestal být, protože odpověď je všeobecně známa. Existují i jiné verze, například Boule Boule ve Francii nebo Lille Trille ve Švédsku a Norsku.  
HUMPTY DUMPTY UKÁZKA

VOLUME 2, KDO ZABIL ČERVENKU?

Who killed cock Robin?
I, said the sparrow.
With my bow and arrow,
I killed cock robin.
Who caught my blood?
I, said the fish.
With my little dish,
I caught his blood.
Who´ll be chief mourier?
I, said a dove.
I mourn for my love,
I´ll be chief mourier.
All the birds of the air fell a-sighing and a-sobbing,
When they heard the bell toll for poor Cock Robin.

Předpokládá se, že písnička Who killed cock Robin referuje o smrti Robina Hooda, nikoliv o smrti ptáčka. Rovněž existuje teorie, že Robin může být satirické zobrazení ministerského předsedy sira Roberta Walpolea – Robin je totiž zdrobnělina jména Robert.  V tištěné podobě poprvé vyšla v roce 1744 ve sbírce dětských říkanek Pretty song book Tommyho Thumbse, kde se objevila například i Sing a song of sixpence.
Mimochodem, této říkanky, stejně jako níže uvedené Sing a song of sixpence, jsme si mohli všimnout v graymanovském doujinshi Dass lamm goddess.
PLNÁ VERZE
COCK ROBIN UKÁZKA

VOLUME 2, TRAGÉDIE SLEČNY NÁKYP

Rock-a-bye, baby
In the treetop
When the wind blows
The cradle will rock
When the bough breaks
The cradle will fall
And down will come baby
Cradle and all

Původně americká říkanka a ukolébavka. Říká se, že je to první báseň napsaná na americké půdě a ačkoliv není přesně známo, kdy vznikla, datuje se kolem roku 1600. Podle pověstí ji napsal mladý přistěhovalec, který si všiml, jak původní obyvatelky nechávají miminka v kolébkách z tkaniny, zavěšených do větví stromů. Samozřejmě se občas stalo, že se kolébka utrhla a dítě se zranilo. Ukolébavka může mít spojení i s ošklivou nehodou, která se stala v Anglii roku 1706. Malý syn hraběte Sandwiche zmizel ze své kolébky a ta byla později nalezena prázdná v Temži.

Lizzie Borden took an axe
And gave her mother forty whacks.
And when she saw what she had done,
She gave her father forty-one.

4. srpna 1892 našla Lizzie Bordenová svého otce, Andrewa Jacksona Bordena. Ležel na pohovce a byl rozsekaný sekyrou. O něco později objevila služka Bridget Sullivanová v ložnici pro hosty i tělo paní Bordenové. Pan Borden byl usmrcen jedenácti ranami do hlavy, z toho čtyři roztříštily lebku. Paní Bordenová byla zasažena osmnáctkrát, třináct úderů dostala do lebky. Bylo téměř nepochybné, že vraždy spáchala Lizzie, ovšem přímé důkazy proti ní se nikdy nenašly a dívka byla osvobozena. Rovněž se vyskytly teorie, že Lizzie nevědomky vraždila v záchvatu epilepsie, možnými viníky také mohla být služka Sullivanová, nelegitimní syn Andrewa Bordena nebo někdo z obyvatel města, protože Bordenové nebyli příliš oblíbení.
Lizzie v domě zůstala až do své smrti 1. června 1927. Zažila milostnou aféru s herečkou Nancy O´Neilovou. Po Lizziině smrti byl její dům pronajímán, hosté si mohli prohlédnout místo vražd, vyspat se v Lizziině ložnici nebo v pokoji pro hosty, kde se našlo tělo Abby Bordenové. V domě se prý čas od času objevovala ledová místa, ozývaly se kroky, ženský pláč a jiné neidentifikovatelné zvuky. Dveře se samy od sebe otevíraly, světla zhasínala a předměty se samovolně přemisťovaly.  Někteří hosté prý zahlédli siluetu ženy ve viktoriánských šatech, jak utírá prach a stele postele. Jiní se probudili uprostřed noci a viděli, jak je tato žena přikrývá a balí do dek. Jeden pár vyfotil obývací pokoj, ovšem fotografie byla celá černá kromě bílého obrysu muže, který vypadal jako Andrew Borden. Fotografie: Lizzie Bordenová,  dům Bordenových ve Fall River v Massachusetts, tělo Abby Bordenové, tělo Andrewa Bordena.

My mother, she killed me,
My father, he ate me,
My sister Marlinchen,
Gathered all my bones,
Tied them in a silken handkerchief,
Laid them beneath the juniper tree,
Tweet, tweet, what a beautiful bird am I.

Jedná se o říkanku z pohádky Jalovec (bratři Grimmové). Nebudu ji zde celou převypravovat, doporučuji si ji přečíst zde. Ale raději ne před spaním. Obsahuje vraždy a kanibalismus.

When good king Arthur ruled his land,
He was goodly king.
He stole three pecks of barley meal,
to make a bag-puding.
A bag-puding the king did make
and stuff´d it well with plums
and in it put great lumps of fat,
as big as my two thumbs.
And king and queen dit eat thereof,
And noblemen beside;
And what they could not eat that night,
The Queen next morning fried.

Říkanka byla poprvé publikována v roce 1872 a nemá žádnou spojitost s legendou o králi Artuši.

VOLUME 1, MALÝ POKŘIVENÝ DŮM

There was a crooked man and he walked a crooked mile,
He found a crooked sixpence against a crooked stile.
He bought a crooked cat, which caught a crooked mouse.
And they all lived together in a little crooked house

Její vznik se datuje do období vlády Karla I. a zkřivený muž je sir Alexandr Leslie, skotský generál, který podepsal Dohodu o náboženské a politické svobodě Skotska. Zkřivená krajnice je hranice mezi Anglií a Skotskem a věta „žili společně v malém pokřiveném domě“ poukazuje na společné soužití mezi Angličany a Skoty.
CROOKED MAN UKÁZKA

VOLUME 1, ČERNÁ OVCE

Baa, baa, black sheep,
 Have you any wool?
Yes sir, yes sir,
 Three bags full;
One for my master,
 One for my dame,
And one for the little boy
 That lives down the  lane.

BAA BAA BLACK SHEEP UKÁZKA => pozor, hrozí nakažení roztomilostí. Já po shlédnutí tohoto videa měla ještě dvě hodiny mazlivou náladu ^^

VOLUME 2, KRVAVÝ DŽEM

Sing a song of sixpence,
a pocket full of rye.
Four and twenty blackbirds,
baked in a pie.
When the pie was opened,
the birds began to sing.
Wasn't that a dainty dish
to set before the king?

Původ této ukolébavky je velmi nejistý. V tištěné podobě se poprvé objevila ve sbírce Pretty song book a prý ji napsal kritik George Stevens jako satiru na básnickou tvorbu Henryho Jamese Pyea – to je ale vyloučeno skutečností, že Song of sixpence zřejmě existovala už před Pyeyovým narozením.  Zmínky o koláčích a ptáčcích se našly v italské kuchařce z roku 1549.
SONG OF SIXPENCE UKÁZKA

VOLUME 4, MALÁ SLEČNA MUFFETOVÁ

Little Miss Muffet
Sat on a tuffet,
Eating her curds and whey.
Along came a spider
Who sat down beside her
And frightened Miss Muffet away.

Tato říkanka v manze (tuším) nezazněla, nicméně ji uvádím, protože dává do lepší souvislosti název kapitoly s Mikailinou osobností. Údajně ji v 16. století napsal etymolog dr. Thomas Muffet pro svou malou nevlastní dceru. Jiná teorie říká, že slečna Muffetová představuje skotskou královnu Mary, kterou děsil skotský náboženský reformátor John Knox. Zde je dobře vidět snaha aplikovat politické události opravdu na všechno.

VOLUME 4, KRVAVÁ MARIE

What are little boys made of, made of?
What are little boys made of?
Snips and snails, and puppy-dogs' tails,
That's what little boys are made of.
What are little girls made of, made of?
What are little girls made of?
Sugar and spice, and everything nice,
That's what little girls are made of.

Úryvek je z mnohem delší skladby „What folks are made of“, která dále popisuje, z čeho jsou vyrobeni mladí muži,mladé ženy, vojáci, otcové, matky, staří muži, staré ženy a další.  Podle rhymes.org.uk je tato říkanka sexisticky zaměřená, protože na počátku 19. století začal boj o ženskou rovnoprávnost.
Tak, dámy, z čeho je Jizabel? (Kromě stoprocentního sexappealu) ^^

VOLUME 5, NEDĚLE SOLOMONA GRUNDYHO

Solomon Grundy,
Born on a Monday,
Christened on Tuesday,
Married on Wednesday,
Took ill on Thursday,
Grew worse on Friday,
Died on Saturday,
Buried on Sunday.
That was the end of
Solomon Grundy.

Říkanka z 19. století byla původně hádankou, kde se zdá, že život Solomona Grundyho trval pouhý jediný týden. Ve skutečnosti tyto dny reprezentují sedm období lidského života. Může připomínat hádanku Sfingy.

Kain, první muž, který spáchal vraždu, zabil svého příbuzného, byl zavržen Bohem a odsouzen k věčné samotě, k životu i smrti bez lásky. A Cain, prokletý chlapec, který měl sdílet stejný osud. Rozhodl se proti němu bojovat.

Vítejte ve viktoriánském Londýně, ve světě gentlemanů v rukavičkách a překrásných dam oděných v záplavě stuh a krajek. Vítejte ve světě čajových dýchánků, plyšových medvídků a porcelánových panenek. A vítejte ve světě zrady, pomsty, intrik, zakázaných vztahů, okultních obřadů a hrůzostrašných vražd. Dejte pozor, v brusinkové marmeládě může být krev. Proč ty panenky vypadají jako živé? Hlídejte si své oči, mají-li zajímavou barvu.

Vítejte v domácnosti hraběte Caina Christophera Hargreavese. Mladíka, jehož koníčkem jsou jedy, a který se baví tajným vyšetřováním zločinů ve vyšší společnosti. Na první pohled rozmařilý, arogantní šlechtický synek s pochroumanou pověstí, ve skutečnosti však muž, který nedokáže uniknout prokletí svého jména a své rodiny. Temná minulost vyplouvá na povrch v okamžiku, kdy se dozvídáme, co se stalo s jeho matkou a proč před pěti lety zabil svého otce. Proč má zlatozelené oči, symbol dětí, které se narodily z hříchu mezi bratrem a sestrou. A co znamená síť jizev na jeho zádech.

Ačkoliv to zprvu vypadá, že se hrabě Cain od své nešťastné minulosti odpoutal, zdánlivý klid se ukáže být klidem před bouří. Na scénu vystupuje tajemná společnost Delilah (Dalila) a v jejím čele muž, který je s Cainem neoddělitelně spoután a který měl být už mnoho let mrtvý. Společnost si klade dva hlavní cíle – zničit svět a zničit Caina. Pro jistou osobu je totiž Cainova existence neodpustitelný zločin a hřích, ale nestačí jí Caina jednoduše zabít. Je třeba mu před smrtí způsobit co největší utrpení. Jenže Cain, který měl po vzoru svého jmenovce žít i zemřít bez lásky, není sám a dokáže proti Delilah a svému nepříteli bojovat. S pomocí své nevlastní sestry Mary Weather a věrného sluhy Riffa. Jenže budoucnost se zdá být stejně nejistá jako minulost…

Toto není recenze. Berte to jako zpověď, vylití srdce člověka, který právě prožil psychickou ránu prvního stupně a má na výběr ze tří možností, jak se s tím vyrovnat: za a) stylově se upít k smrti, za b) už nikdy v životě se nezasmát či za c) psát. Vybrala jsem si tu třetí, (ačkoliv první mě lákala o dost víc), ale nedokážu něco, jako je Count Cain, chladně analyzovat, recenzovat a procentuelně hodnotit. Další věty jsou jen melancholický blábol, ohavný patos, který má za úkol ulehčit mně samotné. Nic nepřinášejí. Nemusíte číst dál. Přímé spoilery to neobsahuje, ale nevylučuji, že vám z dramatického plačtivého tónu leccos dojde. Další důvod, proč to nečíst.

Série Count Cain (5 volume) a Godchild (8 volume) společně tvoří příběh, který nedokážu tak docela postihnout. Už se mi několikrát stalo, že jsem slovy nedokázala vyjádřit to, co cítím, ale tady je to zatím nejsilnější. Count Cain je bezesporu nejkrásnější manga ze všech, které jsem kdy přečetla a také, troufám si předpovídat, i z těch, které ještě přečtu. Nevěřím, že je tu něco, co by se mu vyrovnalo a to nemluvím o jednotlivých epizodách. Mluvím o okamžiku, kdy se celý příběh slil v celek a jeho hloubka a hrůznost mě ochromily. Ještě nebyla manga, po jejímž dočtení bych obviňovala slunce z toho, že svítí. I teď, zatímco tohle píšu, se mi hrnou slzy do očí. Bude to ještě nadlouho. Mám na mysli tu depresi.

Count Cain byl jedna z prvních mang, které jsem stáhla. A po první kapitole tehdy putoval do koše. Inu, dejte člověku, jehož dosavadní komiskové zkušenosti zahrnovaly Čtyřlístek a Garfielda, do ruky Kaori Yuki. Zmatek, nesrozumitelnost, vzhled hlavního hrdiny tomu také nepřidal. Tři roky jsem se ke Kaori nevrátila. Až do toho osudné chvíle někdy v lednu, kdy jsem omylem stáhla Cruel Fairytales. Teď toho okamžiku skoro lituji. Kdybych tehdy Kaori nepodlehla, neznala bych tolik krásných příběhů… ale nemusela bych se teď potýkat s Cainovou nešťastnou tváří, která se mi vypálila do sítnice.

Přečetla jsem tedy všechny kratší mangy, zůstal jen Count Cain a Angel Sanctuary. S vědomím, obě mangy budou nechutně spletité, ale Cain má aspoň prvních 5 dílů přeložených do češtiny, rozhodla jsem se pro Caina. Přiznám se, že ani tehdy na mě neudělal ohromný dojem. Ačkoliv mi už nedělala problém orientace v kresbě a textu, jednoduše mi nelíbil. Ten den jsem dočetla Ludwiga a zhýčkané jeho neskutečně nádhernou kresbou mi starý Cain příliš nevoněl. Navíc se mi hrabě, ve srovnání s vyšperkovaným Luiem zdál nudný, nezajímavý. Neměl moc úchylek, nebyl příliš zvrácený a jeho cíle byly veskrze kladné, ačkoliv prostředky k jejich dosažení už ne. Nebyla jsem si jistá.

A trvalo to asi tři kapitoly, než se z Caina stala má nejoblíbenější manga postava vůbec. Mladík na první pohled silný, arogantní a sebevědomý, ve skutečnosti však vyděšený, křehký a zranitelný. Sžírán strachem z toho, co by se stalo, kdyby jej jeho milovaní opustili. A oni jej opouštěli. Brzy to dopadlo tak, že vedle Caina Hargreavese i můj milovaný Lui působil jako vyumělkovaná karikatura stvořená jen proto, aby Kaori mohla na pohádkách uplatnit svůj morbidní humor. Cain se postupem času stával čím dál krásnějším, ale bylo mi to jedno. Zůstal hrdinou, který si mě získal svou povahou a chováním, nikoliv vzhledem. Podivná výjimka u čtenářky, která je schopna kvůli pěknému ksichtíku akceptovat i to největší hovado (Kanda).

První série, Count Cain, je především detektivně zaměřená, s postavami i jejich problémy se jen seznámíme. Vznikala v letech 1992 – 1994. Po sedmileté přestávce, kterou si Kaori Yuki vzala na dokončení Angel Sanctuary, se prokletý hrabě vrátil v novém kabátě pod názvem Godchild. Co mě jako první uhodilo do očí, byla kresba. Postavy i prostředí byly tak nádherné, až se mi nechtělo věřit, že taková krása na světě může existovat. Cain jakoby omládnul a konečně vypadal na svůj věk (17). Při pohledu na kostýmy hrdinek jsem došla k rozhodnutí, že chci být manga postava a chci, aby mě kreslila Kaori Yuki. I když být její hrdinka znamená nešťastně žít a krutě zemřít, jediný den v takových šatech by mi to plně vynahradil. Právě u Godchilda se zrodila moje fanatická posedlost bílými košilemi a cylindry. Ale kresba není to jediné, co se u Godchilda změnilo. Příběh začal být ucelenější a pomalu spěl k závěru, kterého jsem se bála.

Až donedávna se daly sehnat scany jen k třetímu volume Godchilda. Série je licencovaná, tudíž jsem ji opustila s vědomím, že konec se dozvím, až si to někdy za pár let koupím papírově. A 2. 4. 2008 (osudné datum) jsem zavítala na yshare, kde mě pohled na hlavní stránku téměř usmrtil. Kdosi oscanoval všech třináct volume!! Datum vložení bylo prvního dubna a já si prožila těžkých, nesnesitelně napínavých, deset minut stahování, kdy jsem byla napůl smířená s podrazem v podobě velmi krutého aprílového žertu. Apríl to nebyl. Teď si říkám: „Kéž by byl. Nemusela bych to přečíst a pořád bych se měla na co těšit. Nemusela jsem vědět, jak to skončilo a nemusela bych teď obviňovat slunce z toho, že svítí.“

Count Cain patří přesně k těm příběhům, které z hlavy nevyprchají. Je to manga, jejíž čtení fyzicky bolí. I když detaily se mohou vytratit, rána, kterou mi Cain zasadil, se jen tak nezahojí. Hrdinové, které jsem milovala, záporáci, které jsem upřímně nenáviděla. Ale většinou ne až do konce. Nakonec tam nezůstala postava, ke které bych nepocítila záchvěv sympatie. I Alexis mě nakonec přesvědčil. Jeho chování mu nikdy neodpustím, ale alespoň částečně jsem mu porozuměla.

Download: www.mangacesky.wz.cz, www.mangatraders.com
http://community.livejournal.com/yshare/

COUNT CAIN

GODCHILD