0 no soukoshi


Alternativní název: Parfume extrait „0“, Parfume master, Zero no soukoushi

Autorka: Kaori Yuki

Rok vydání: 2004

Délka: 1 volume

Status: dokončená

Download: mangatraders.com


Jen, co se čtenář nažhaví, už je konec. Tak by se dala charakterizovat nová manga Kaori Yuki. Vlastně už to žádná novinka není, vyšla v roce 2004, ale vzhledem k tomu, že ji Aerandria dopřekládala zhruba před třemi měsíci, dá se považovat za poměrně čerstvou.

Jednovolumová manga obsahuje tři samostatné příběhy, spojené jen dvojicí hlavních hrdinů. Kanade má nesmírně citlivý čich a zabývá se výrobou parfémů. Nemá rád davy, protože mu vadí, jak každý používá jinou voňavku, a tak do kaváren chodí v gasmasce. Jeho sestřenka, temperamentní modrooká blondýnka Anais je napůl Francouzka, dělá do bojových umění a nemá ráda gotické outfity.

Příběh se nese v detektivním duchu, kdy se v první kapitole řeší záhada nezvěstné dívčiny, v druhé se letmo dotkneme minulosti hlavního hrdiny a ve třetí se Kanade s Anais pokoušejí odhalit zapomenuté tajemství slečny, která trpí panickou hrůzou z parfémů. Samozřejmě bez zvrácených rodinných vztahů, překombinovaných zápletek, vražd, předělávek pohlaví, upalování, zabíjení malých dětí, fanatismu, závisti, nešťastných lásek, krajkových šatů a spousty, spousty růží se to celé neobejde. Kaori zůstává svému šílenému stylu věrná a servíruje čtenáři přesně to, co se od ní čeká. Výtvarnou stránku snad nemusím zmiňovat, je to naprostá nádhera. Přece jen mluvíme o manze o voňavkách a ty se přece vyrábějí z květů – a co je hezčího, než krásná mrtvá slečna ve volánkových šatech, zasypaná květinami?

Minisérie však má jednu vadu, a to poměrně zásadní. Celé to působí jako rozjezd před něčím větším, něčím, co si zaslouží aspoň deset booků a ne jen tři kapitoly. Představte si, že by Count Cain skončil po prvním volume a vyjde vám Zero no soukoushi. Trojice půvabně nakreslených, ale jinak jen mírně nadprůměrných detektivek postrádá jakýkoliv silnější emocionální dopad, navíc, pokud už máte Kaori trošku načtenou a znáte její základní dějové kličky, snadno odhadnete, jak ta která epizoda asi dopadne. Žádné šokující zjištění na posledních dvou stránkách.

Kaori napsala spoustu mang kratších, než tahle, ale přesto údernějších. Problém Zero no soukoushi pro mě spočívá v tom, že ústřední dvojici používá jen jako průvodce dějem a oba jsou to víceméně bezproblémoví sympaťáci, skoro nic se o nich nedozvíme. Kanade připomíná Lighta z Death note, neboť vždy všechno v klidu vyřeší a do detailu vysvětlí, jak k tomu či onomu odhalení došel. Žádné „teď tě hodím do vody/děje a plavej si v tom jak chceš nebo se utop“. Anais je Merryweather. Nejen, že se tak chová, ona tak i vypadá a v lolita šatech úplně. Epizodní psychopati nejsou dost psycho, aspoň ne tolik, jak jsme u Kaori zvyklí, a nemají ani žádné exotické motivy... jen nějaká láska nebo msta, prostě normálka. ^^ I humor trochu pokulhává.

Pro shrnutí: První příběh měl nejkrásnější mrtvolu, ale jinak byl slabý. Druhý už byl mnohem lepší, ale neměl uspokojivý konec. Vlastně, neměl žádný konec. Čekala jsem, že se situace bude řešit ještě v třetí kapitole, ale ne. Třetí příběh byl krásný. Jakoby se Kaori hodila do formy, jakoby to zase začala brát vážně, jenže třetí příběh je bohužel i tím posledním.

Jo, jasně, jsem zmlsaná. Voňavkové téma je originální a manga je lepší než většina jiných mang jiných autorů, co jsem kdy četla, takže si vlastně nemám na co stěžovat. Jenže u ostatních manga Kaori Yuki jsem buď šokovaně zírala nebo brečela nebo se smála nebo jsem měla depky trvající ještě dva týdny nebo všechno dohromady. Zero no soukoushi jsem si jen přečetla. Mám z ní radost, ale nejsem tak úplně nadšená. Vedle jiných manga Kaori Yuki je vážně slabší, ale jinak rozhodně stojí za přečtení.

A dokonce přináší i něco nového. Dušení holčičky igelitovým pytlíkem Kaori ještě nikde jinde neměla. ^^