Twisted fairytales

Nová éra

2011-12-31T04:31:00.000-08:00

Tak jsem to zvládla. Ale stálo mě to spoustu potu, krve a nadávek, proč se na to radši nevyseru.
Ještě to tu není úplně oukej, pár věcí potřebuje doladit, ale teď už na to nemám sílu a popravdě, nechci tenhle blog pár dní vůbec vidět. Díky, sezname.cz!!! Máš fakt skvělý způsoby, jak lidi o dlouhých zimních večerech zabavit.

Každopádně si užijte Silvestra, buďte na sebe hodní a občas mi sem v novém roce zajděte :).

Knihovna rozcestník

2011-12-26T07:52:00.001-08:00

KNIŽNÍ FANGIRLENÍ
Knižní fangirlení

RECENZE

- fantasy
By the river (L. Flewelling)
Concubine (J. Knowless)
Holomráz (Š. Kopřiva)
Jméno větru (P. Rothfuss)
Mágové
Mordred, Artušův bastard (D. Clegg)
Pohádka (R. E. Feist)
Poslední strážce věčnosti (J. C. Wright)
Ritus + Sanctum (M. Heitz)
Rozsévač větru (M. J. Kossakowska)
Smilujse (J. Jonesová a D. Bennettová)
Tetovaný (P. Brett)
V temnotě
Velké U
Zjizvená noc (A. Campbell)

- pro mláděž
Hunger games (S. Collins)
Inkarceron (C. Fisherová)
Leviatan (S. Westerfeld)
Znamení démona (S. R. Brennanová)

- pro holky
Across the universe (B. Revis)
Beastly (A. Flinn)
Mrazení (M. Stiefvaterová)
Stmívání (S. Meyerová)

Manwha rozcestník

2011-12-26T07:45:00.001-08:00

Boy princess

Flowers of evil

Let Dai

Threads of time

Yaoi rozcestník

2011-12-26T07:35:00.001-08:00

ANIME

Boku no pico

Boku no sexual harassment

Fujimi orchestra

Gravitation

Junjou romantica

Legend of Blue wolves

Loveless

Maiden rose

Sukisyo

MANGA
Boy princess

Boys next door

Dash!

Feng yu jiu tian

Gorgeous Carat

Koori no mamono no monogatari

Let Dai

Love round

May miracle

No color

Reverse?!

Rin!

Rush

Saigo no sangatsu

Seven days

Stop bullying me

Tokaido Hisame

PANOPTIKUM

Panoptikum

Vědecké výzkumy

Vědecké výzkumy

Filmy a dorama rozcestník

2011-12-26T07:21:00.001-08:00

FILMY

Battle royale

Detective Conan

Dororo

Gohatto

Sixty nine

Yuuki

DORAMA

Gokusen

Kurosagi

Mei-chan no shitsuji

My boss my hero

Nobuta wo produce

Manga rozcestník

2011-12-26T06:49:00.001-08:00

Absolute boyfriend

After school nightmare

Ai wo Utau Yori Ore ni Oborero!

Akuma de sourou

Akuma na eros

Black butler

C-Blossom - Case 729

CUTExGUY

Day of revolution

Fetish

Girl got game

Gokuraku seishun hockey club

Goth

Hana Kimi

Hapi Mari

Kaori Yuki

Kurozuka

Omae ga sekai wo kowashitai nara

Oresama teacher

Pet shop of horrors

Rustblaster

Tenshi ja nai

Tokage

Vampire game

Yougen no chi

Kaori Yuki rozcestník

2011-12-26T06:35:00.001-08:00

0 no soukoshi

Angel Sanctuary

Boys next door

Cruel Fairytales

Fairy Cube

Gravel Kingdom

Kain

Ludwig kakumei

Psycho knocker

Anime rozcestník

2011-12-26T06:03:00.001-08:00

Angel sanctuary

Basilisk

Black blood brothers

Cowboy Bebop

D. Gray-man

Death note

Demon city Shinjuku

Fate Stay Night

Fruits basket

Gantz

Ghost Hunt

Haruhi Suzumiya no yuutsu

Hellsing

House of five leaves

Jigoku shoujo

Kuragehime

Kuroshitsuji

Level E

Mai Hime

MoNoNoKe

Naruto

Ouran high school host club

Pandora Hearts

Peacemaker Kurogane

Samurai champloo

Scrapped princess

Shakugan no Shana

Shounen Onmyouji

Tengen Toppa Gurren Lagann

Příběh

2011-10-04T09:06:00.001-07:00

Delší dobu jsem se neukazovala, ale to neznamená, že jsem mrtvá. Za tu dobu jsem toho spoustu zažila, takže vám povyprávím Příběh. Stal se včera.

Většina z vás netuší, že mám nové kotě. Je to tohle:

Jmenuje se Potlouk, ale nikdo mu tak neříká. Má matka ho nesnáší... pokud něco nesnáší víc než kocoury, tak kočky. (Chmm, good luck při kočičí zombiekalypse, která nás v roce 2012 čeká, mami... já radši kolaboruju.) Potlouk měl být kocour, jenže včera k nám vtrhla babiččina BFF, načíhla Potloukovi mezi nohy a okem zkušeným odhalila, že je to vlastně kočka. (Romi, jestli tohle čteš, tak jsme mi právě u mámy zařídily pohřeb žehem. Pomalý.) Potlouka máme pár týdnů, protože předchozího Čumáka Čumákoviče přejelo auto, dokonce ve stejný den, jako psa (sad but true), ale to je na jiný příběh, který zveřejňovat nebudu, protože by pod tíhou toho žalu spadly internety.

Takže Potlouk. Je strašně mazlivej a zvědavej. Zvědavost ho teda trochu přešla hned první nebo druhou noc, kdy si prostě nemohl pomoct a jít na výzvědy k sousedům, a já ho pak tahala z tlamy jejich retrívrovi. Potlouk, původem z bytu, který do té doby neviděl psa ani jiné živé zvíře, to rozdýchával hodně dlouho. Vlastně si nejsem jistá, jestli to vůbec rozdýchal, ale to je jiný příběh.

Jak už jsem říkala, Potlouk je Mazel. K jeho oblíbeným praktikám patří to, že si mi lehne na rameno a pak mi strašně zažraně očuchává krční tepnu, to bylo trochu creepy, než jsem si zvykla. Každopádně jsme ho už dali na světlo, namočili i nakrmili po půlnoci a ve zvířátko z obchodu Counta D. se neproměnil, tak snad bude čistej. Prahne ale po lidské společnosti, takže hrozně trpí, když musí bydlet venku a my všichni jsme uvnitř. Naši pozornost se snaží upoutat rozličnými způsoby, třeba tím, že si staví pelíšek v matčiných truhlících s kytkama nebo šplhá po protikomáří síťce v kuchyňském okně.

A teď konečně Příběh. Jak možná někteří z vás ví, bydlím v rodinném domku a mám pokoj v prvním patře. Jedinej záchod máme úplně přesně na opačném konci toho zkurvenýho baráku, než mám pokoj!!!! Trasa je: chodbička, starý vrzací schody, chodbička, kuchyň, chodba, chodbička č. 2 - na jejím konci je zabudovaná Skříň, kterou už tak deset let nikdo neotevřel, protože nikdo z nás nechce čelit tomu, co tam asi žije, jo a přesně vedle té Skříně je konečně záchod. Nemůžete se vyhnout Skříni, když jdete na záchod. Jo, a zkuste si to v noci. Já mám navíc dost bujnou fantazii, takže většinou radši držím až do rána, ale někdy to prostě nejde.

Takže včera v noci se plížím po schodišti a chcípám hrůzou. Je sice rozsvíceno, ale to moc nepomůže. Úplně si představuju, jak budu muset projít kolem Skříně, jak se ty dveře rozlítnou, vynoří se z nich kostlivé ruce, vtáhnou mě dovnitř a XXX. (Ale ne takový to XXX, co by se mi líbilo, to z té Skříně žádnej biš není.) Přežiju v pohodě (dokonce seberu odvahu i spláchnout, což je taky zkouška ohněm, protože ten hnusnej zvuk splachování ve ztichlým baráku ke mně přiláká všechny zrůdy, který si mě zatím nevšimly) a plížím se zpátky. A v kuchyni to uslyším. Divný zvuky zvenčí. Vím, že bych měla vzít nohy na ramena, ale ten podělanej komplex pitomý hrdinky z béčkového hororu mi nedá, o dva kroky se přiblížím k oknu, co to kurva. Srdce mi buší. Pak to vidím.

Ta pitomá černá kočka visí na síťce v okně, vražedně ně mě čumí a svítí jí oči!!!

Asi takhle:

(plus noc, vražedný pohled, svítící oči, adrenalin, však víte)

Co vám budu povídat.

A teď mě omluvte, musím to jít rozdýchat.

Smilujse - aneb jak jsem hupsla bromanci na špek

2011-09-06T04:10:00.000-07:00

Bylo nebylo, asi tak tři roky zpátky mě nevyzpytatelné deviantartí cesty přivedly na obrázky nějakých ultimo bišů, co se po sobě plazili. Posuďte sami:

it's warmer now, isn't it? by ~anima-corvus on deviant ART

HAVEMERCY by ~FatHobbit on deviant ART

Z popisků u obrázků jsem se dozvěděla, že jsou dokonce z nějaké fantasy knížky, Havemercy, není to žádnej slash, nýbrž fakt kánon, a že je to upa boží knížka. Neumíte si představit, jak jsem plesala. Pak jsem na to na rok a půl zapomněla, ale letos v lednu jsem se konečně rozhoupala a koupila si ji. Na čtení nebyl čas, tak mi jen ležela na poličce... no a v červenci jako na potvoru vyšla i v češtině. Tak jsem si ji pořídila. „Protože fantasy bromance s takovejmahle bišema nemůže být špatná, ne?“ A těšila jsem se, jak si ji tu na blogísku vychválím a udělám vám radost. No, to jsem se sakra spletla!

Máme dvě říše, Volstov (takové jakoby Rusko) a Ke-Han (taková jakoby Čína), které spolu už dlouhé roky vedou válku. Volstov má výhodu díky dračímu sboru, bandě zpovykaných kreténků, kteří ale v sedlech svých polomagických, polomechanických draků umějí v řadách Ke-Hanů nadělat pěknou rotyku.

Samotná kniha je vyprávěná z pohledu čtyř postav. Markrabě Royston š*ukal, koho neměl, a teď musí trávit čas ve vyhnanství na bratrově panství na venkově. Nafintěnej měšťák z toho propadne depčičce, ze které ho začne léčit mladý domácí učitel Hal. No, a protože má Hal nevinné tvářičky jako broskvičky a Royston radši ty kluky, brzo jsme svědky scén, kdy se ti dva musejí schovat před deštěm v opuštěné boudě v lese a mačkat se tam k sobě, aby nezmrzli. Taková klasická scéna z každé druhé fanfiction. Ono by to bylo cute, kdyby tam byly tyhle blbosti jenom na ozdobu, kromě nějakého normálního děje. Jenže to ne. Věřte mi, že tři sta stránek Roystonových dilemátek, jestli neviňoučkého Hala vošmajchlovat nebo ne, brzo znudí i shonen-aistku jako řemen.

Druhá dějová linka je trochu lepší, odehrává se totiž v hlavním městě, v kasárně dračího sboru, kam přichází student Tom, který má z carova příkazu natlouct letcům do hlavy trochu rozumu. Ti si to přirozeně nehodlají nechat líbit, zvláště jejich nepsaný vůdce Havran, takže se snaží Toma vyštípat rafinovanými a dospělými způsoby, jako je třeba pasta ve vlasech nebo brouci v kufru.

Možná vám to nezní tak špatně. Kde je politikaření a válka? Sem tam se někdo zmíní. Inu, uznávám, že pokud by to, co se tam děje, zvládlo čtenáře zabavit samo o sobě, válku ani intriky bych nepotřebovala. Jenže ono je to pět set stran nudy a sem tam světlejší chvilka.

Jaké jsou hlavní důvody, že knížka za nic nestojí:

1. Minimum dialogů. Vážně, skoro se tam nemluví. Co si která postava myslí, dělá nebo myslí o jiné postavě, nám sama odvypráví. Výsledkem jsou celé stránky nahuštěných psychovýlevů. Bez dialogů to nemá švih. Místo, aby došlo k nějaké zuřivé výměně názorů, shrne to nějaká z postav lakonickým: „Pak jsme se pohádali,“ a jede se dál.

2. Stejně jsou na tom i bitvy. Jedna či dvě jsou popsané pěkně, ale zbytek? „Překročili jsme horu a odehrála se bitva. Byla fakt hrozná. Jeden můj kamarád kouzelník umřel. Bylo mi ho líto. Pak jsem zase dvě stě stránek myslel na Hala a ty jeho vlahá očička.“ WHAT?!?!?! Slečny autorky, s takovou se vám do toho člověk nezačte.

3. Moc postav. Samotných dračích jezdců je asi čtrnáct a vy jste rádi, že si zapamatujete dva až tři. Pak nějací mágové a šlechta, potřební k intrikaření, které samo o sobě stojí za starou bačkoru. Někdo si tu snažil hrát na Kushielovu střelu, jenže se mu nechtělo všechno do detailu promýšlet, tak nasázel na papír pár postav s tím, že si je čtenář stejně nezapamuje. Měl pravdu, nezapamatuje.

4. Nesympatické postavy (ty, které si pamatujete). Royston je rozmazlená fňukna. Hal je typiše uke, na tom se nedá nic zkazit, ale zajímavý taky není. U Havrana si autorky řekly „napíšeme parchanta“, tak napsaly parchanta. Bohužel nikoliv charismatického, okouzlujícího zmetka, před kterým leháte na záda, sotva se objeví na obzoru, ale jenom toho zmetka. Tom je celkem fajn, jenže sám to nezachrání.

5. Město. Zjevně to mělo být takové to dekadentní zkažené město, které vám ubližuje, ale přesto ho milujete. Stejný problém jako s akčními scénami a prakticky se vším. Mně je úplně jedno, že mi tahle či ona postava pětkrát sdělí, že „Moje město je živé. Je to má milenka, kurva, bestie, nedám na něj dopustit...“, když se stejně nestane nic, co by jejich slova potvrzovalo.

6. Chybí humor. Úplně. Trochu sebeironie by nezaškodila.

7. A milión dalších detailů, které jsem si buď nepoznamenala nebo je po sobě nepřečetla. Ve zkratce ale: je tu zjevná snaha, ale nic nefuguje.

Tak jsem se zase rozčílila. Dobře, našlo by se i pár světlejších a zajímavějších chvilek, ať nežeru. Ale zoufale málo. Když si uvědomím, jak moc jsem se na tuhle knížku těšila a byla ochotná jí odpustit lecos... a pak jsem měla problém u ní neusnout, zuřila bych.

Až někdy Smilujse budete v knihkupectví držet v ruce a slintat nad tím, že je to teplý, dejte na mou radu, zahoďte to a děte od toho!!!

A nejhorší je, že taková sračka a já idiot ji musím vlastnit v anglickým i českým vydání. FML.

Advik 2011 - aneb jak se nadšení mění ve zděšení

2011-08-15T04:09:00.000-07:00

(Pozn. na úvod: tenhle report jsem nepsala já, ale Alexej.)

Je legrační, jak moc je někdy pravdivé heslo, že člověk míní a pánbůh mění. Já například, jsem byl ještě v průběhu conu jistota sama, jak že bude ta reportáž vypadat. Po návratu jsem byl jistota sama, jak to do těch deklarovaných tří dnů stihnu a teď… no, pročítám si ty zápisky a snažím se tady sesmolit něco smysluplného o tom, co se vlastně toho víkendu stalo.

Když ve vaší oblíbené restauraci vymění kuchaře, budete zvědaví a taky nervózní. Do restaurace přece nechodíte kvůli personálu nebo kvůli tomu, že mají vevnitř nádherné akvárium, a stejně tak je tomu s ADVÍKEM. Na ten taky nejezdíte proto, že se koná ve tříhvězdičkovém kongresovém centru a obskakujou vás tam hostesky (dámskou část publika případně bišíkové) v krátkých sukýnkách… i když připouštím, že bych se kvůli tomu nezlobil. Ne, na ADVÍK se jezdí kvůli jeho programu, kvůli jeho přednášejícím a především kvůli zábavě, kterou to s sebou přináší, takže by se pro mě za mě mohl konat třeba na stadionu Sparty a stejně bych tam jel.

Zpráva o tom, že letos nebude hlavním organizátorem Trill, ale někdo pro mě zcela neznámý (nejezdím ani na Comics Salón, ani na Istrocon) mi proto na klidu příliš nepřidal. Hlavou se mi honila spousta otázek (co se zruší, co předělá, co zůstane, co nového bude), které příliš nepomohla uklidnit ani finální verze programu, ale přesto jsem s velkým očekáváním a zhruba stejně velkým nadšením vyrazil ve čtvrtek do Prahy. Nadšení mi vydrželo do té chvíle, než jsem ve čtyři hodiny odpoledne dorazil ke KC Zahrada a spatřil stále se rozrůstající frontu, která v té době obepínala zhruba půlku areálu místa konání. Areál naštěstí nebyl moc velký (děsivý význam téhle myšlenky mi došel až později), ale na to, že měly za hodinu začínat první přednášky, se hýbala podezřele málo (respektive vůbec). Stoupnul jsem si na konec a čekal. Ve frontě jsem nakonec strávil něco přes dvě hodinky (průměrná rychlost 2 metry za 15 minut), takže o prvních dvou přednáškách jsem si mohl nechat leda vyprávět. S nadšením tedy o něco menším (ale abych byl spravedlivý, byla to i moje blbost, měl jsem se na to Technické muzeum vykašlat) jsem předstoupil k registraci. Za pět vteřin se mnou byli hotovi a mazal jsem dovnitř. Vrtalo mi hlavou, proč jsem v té frontě musel strávit takovou dobu, když to jde tak rychle, ale pak jsem nad tím mávl rukou (objasnil mi to až Zeny při zpáteční cestě – občas si prý dali pauzičku, aby se nepředřeli).

Vnitřek budovy vypadal reprezentativně, útulně a především hodně stísněně. Organizátoři se nejspíše při výběru reprezentativních prostor řídili heslem „co je hezké, to je malé“. Podle plánku, který byl rovněž součástí programu, a kde v předmluvě hlavní org vypočítával všechny ty nové a bombastické novinky, jichž se nám dostane, jsem zjistil, že je to letos opravdu změna. Veškeré conání bylo rozloženo do celkem šesti místností, neboť „se věřilo, že je lepší umístit program do šesti místností, kde přednášky běží nepřetržitě, než do 14ti místností, kde se ovšem program koná tak pouze 40 % času“. Toliko citace. V praxi to znamenalo, že neexistovaly žádné přednáškové linie a přednášející museli často přebíhat z místnosti do místnosti. Ty byly navíc velmi nedostatečné, co do počtu míst pro přednáškychtivé obecenstvo (taky jsem pár takových přednášek, o které byl velký zájem, strávil spíš na chodbě a snažil se zachytit co nejvíce, jen poslední den už mě to přestalo bavit). Schválně počítejte se mnou. Máme tady 6 místností, z nichž každá byla tak pro 50 lidí optimálně, při hodně dobré vůli pro 100. To máme celkem 600 míst (i když se na některých přednáškách lámaly rekordy ohledně toho, kolik lidí se tam vleze). Návštěvníků bylo jen loni víc jak 2000. Toho si snad organizátoři, i když to právě převzali, museli všimnout, proboha. Nebo se jim o tom Trill musel alespoň okrajově zmínit, podle toho, co říkali, s ním občas komunikovali.

No co, když už tam člověk… pardon, otaku je, pokusí se vyčerpat i z toho mála maximum zábavy. Navíc pro ukrácení dlouhých chvil byla opět připravena místnost s Laser game (jakož i s hudebními hrami a s konzolemi, i když to poslední bylo spíše kvůli sponzorům a zbytečně to zabíralo místo), čehož si už druhý den povšimlo celkem dost lidí a fronty se začaly tvořit i zde… grrr. Nechápejte mě špatně, nejde mi o frontu, ale Laser game byla umístěna do místnosti mezi dvěma přednáškovými sály a hair salonem. K těmto místům vedla JEDNA JEDINÁ ÚZKÁ CHODBA! Teprve až po návratu z akce jsem si uvědomil, že by stačilo jen málo k vyvolání nějaké solidní paniky, a měli bychom tady Love Parade po česku. Neřku-li kdyby tam někdo zkolaboval, k čemuž občas taky mnoho nechybělo. Leč účastníci podobných akcí jsou bytosti odolné a něco přece jen vydrží. Ale brzy už ani nepomohlo chodit na akce s předstihem. Lidi z jiných přednášek raději zůstali sedět v místnosti, čekaje na další, a nikdo jiný už se tam nedostal. Mě osobně se to stalo pouze jednou, ale taky jsem nebyl všude.

Abych nebyl za škarohlída, je třeba pochválit minimálně za Yakuzu. Vzhledem k tomu, jak malé bylo území pro hru, bylo celkem jednoduché najít svoji oběť (což byla výhoda i nevýhoda, pokud vás zrovna někdo naháněl). Přednášející snad ani chválit netřeba, neboť právě oni byli tím, co celou akci zachraňovalo a nedovolilo účastníkům (pokud se tedy na přednášku dostali), aby organizátory neoběsili někde na lampě veřejného osvětlení.

Klenotem celé akce pak měla být tombola a slavnostní galavečer (pro jiné to zase byl koncerty Gothiky a Psy Doll, které se navíc ani nekonaly v areálu conu). Pokud jde o tombolu, sál se opět ukázal být příliš malým, takže se část lidí s losy musela spoléhat na dálkový přenos přes recepci, kde jeden z orgů seděl s mobilem u ucha a hlásil čísla, pokud se nenašel nikdo vevnitř. Tady se opět projevila komerčnost celé akce. Lístků bylo zhruba stejně jako loni, jen počet cen se diametrálně změnil. Pokud se někdo pamatujete na ty loňské hromady, tak vězte, že letos by se mezi nimi těch patnáct kousků (i když tam byl Playstation 3) absolutně ztratilo. Galavečer samotný pak zahnal většinu chmur z mého čela. Měl jsem tu výhodu, že jsem se zúčastnil lekcí Taneční školy od Yziho, kde se člověku dostalo lekce společenských klasických tanců (díky bohu, nebyl o ně takový zájem, což si nedokážu vysvětlit), takže jsem celý zbytek večera prohýřil na parketu, ať už za zvuků polky, valčíku, blues nebo makareny. Jak můžete číst, ani hromadné tance nebyly výjimkou, spíš takovou perličkou… asi nikdy nepochopím, co mě přimělo jít tančit ten kankán přímo na jeviště. Nejspíš to bylo z nedostatku kyslíku. Nicméně můžu bez nadsázky prohlásit, že to byla asi nejvydařenější část celého víkendu (nepočítám-li Zenyho přednášky).

Poslední věcí, o které bych se rád zmínil, bylo ubytování, taková kapitola sama o sobě. Z tělocvičny, která byla deklarována jako budova pět metrů od KC Zahrada, se vyklubala škola vzdálená asi 20 minut pěší chůze (nebo taky 10 minut autobusem pražské MHD, což spolykalo docela dosti z mých finančních prostředků). Hned druhého dne byl navíc zaveden tuhý režim přísných dohledů, neboť se jedna skupinka účastníků už první noc ožrala a dělala bugr takovým způsobem, že musela být uklidněna za asistence městské policie. Ve škole sloužící pro přespání navíc nefungovala jedna ze sprch, takže se kluci a holky museli dělit o jednu sprchovou místnost stylem „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Pak to raději zavedli na směny.

Když to shrnu, organizačně byl letošní ADVIK naprostá katastrofa. Pokud jde o zábavu, naštěstí to tak strašné nebylo. Jak jsem už napsal, linie sice neexistovaly, ale i tak se mohli účastníci a účastnice těšit z množství přednášek zahrnujících anime, mangu, fanservis, oplzlosti japonského typu, fantasy, literaturu, hry a čas mezi přednáškami si krátit na Laser Game, u konzolí či na DDR. Přesto však jedna věc, a pro mě to byla věc velmi zásadní, chyběla. Byla to knihovna s čítárnou. To byla letošní oběť oné profesionalizaci conu, a taky díky tomu u mě převážily mínusy nad plusy. Nezbývá doufat, než že si orgové vezmou ze svých chyb ponaučení, protože já na tuto akci nehodlám přestat jezdit, na to ji totiž mám moc rád. Letos to ale nebyl můj milovaný ADVÍK, nýbrž jak trefně poznamenal Zeny při zpáteční cestě, „letos to byl ADVIK“.

Alexej

14. srpna 2011 Ostrava

Animefest 2011

2011-05-09T04:08:00.000-07:00

Aneb jak jsem si zas jednou vyrazila na výlet. Upozorňuju, že jde jenom a jenom o můj značně zjednodušený pohled, takže analýzy toho, jak byla Grekova přednáška brilantně intelektuálně vytříbená a jak, faux pas, trčela Alucardovi z kospleje nitka, hledejte jinde, na affestím webu se toho určitě najde dost. Po vzoru svého reportového idola to vezmu v bodech, protože moje paměť už nějakých pár let směle konkuruje tomu dírovanému sýru, prostě už to není co zamlada.

1. - balení. Dala jsem si sakra záležet, aby se nezopakoval fail z Akiconu, kdy jsem byla děsně spokojená až do chvíle, kdy jsem se chystala zaplout do pelechu: „DPC, já si nevzala pyžamo!!!“. Taky jsem se poučila, že není nejlepší nápad chodit před conama chlastat. Do odpoledne mě to naštěstí přešlo, takže jsem Jirkovi to auto díkybohu neoohodila.

2. - páteční oběd. Sice se opičím po Nightii, ale musim. Číšník byl megasladký, hlavně ten jeho rozverný pohled, když si Chin objednal něco, co se jmenovalo „dámský steak“. Pingl mu divže nenapsal na účet svoje telefonní číslo. Ale aspoň bylo na co vzpomínat při... =>

3. - => Hintzuově přednášce o kappách, kteří číhají na koně a samuraje, aby je mohli xxx do xxx. Znám teda i lepší strašidla, než zrovna kappy, kteří by tohle mohli dělat, ale na deviantartu se určitě najde něco i s kappama :3. Korunu tomu pak nasadil trailer na Vampire boys, při kterém většině lidí vytekly oči a mně se trochu zlepšila nálada po tom výstupu... =>

4. - => který před přednáškou předvedla jedna orgyně ve smexy kraťáscích, a kterou od jisté smrti zachránilo jenom to, že jsem nepřečetla její nick a pak už jsem ji nenašla. Orgové vůbec letos perlili, v neděli to pro změnu vyhrál nějaký mopsl s fouskem, který na nás, když jsme s A-san s jazykama na vestě dotáhly z tělocvičny bágly, začal přezíravě ňafat, že je máme odnést zpátky, páč tělocvična se bude vyklízet až v deset (bylo půl desátý a con končil ve tři), a do tělocvičny to prý „zvládnem DŮCHODCOVSKÝM tempem za PĚT minut“. Málem vyfasoval tu dvacetikilovou brašnu na záda a mohl mi to předvést. Příští rok prosím kretény a hysterky nebrat. Vemte víc takových, jako byl ten kluk, co se staral o Bakalu před Alfrédovým divadlem.

5. - přednáška o Hetalii. LOL, co to bylo? Dámy, ne, že bych byla zkušený přednáškový harcovník, ale propříště, když už si ty vtipy fakt musíte předepisovat, tak se aspoň naučte číst. Nehledě na informační hodnotu, hetawiki ctrl c+v FTW.

6. - přednáška od Lusi byla skvělá, ta o romantických mangách pro dívky taky. U Nagat mě teda dostalo obecenstvo, co strašně pohrdalo fluffem, hurt/comfortem, romantikou apod., a z rejpfikcí se nadšením málem lezlo po stropě. Teda aspoň v naší části sálu. Asi budu muset zase začít víc blogovat o yaoi a vytříbit lidem vkus :D.

7. - přespávačka v tělocvičně. Rada zdarma: Lidi, nešukejte tam. Ty méně šťastné to pak uvádí do rozpaků, když se jim něco takovýho odehrává za hlavou. Já mám sice tvrdý spaní, ale chudák Nightie moc ne a kdo pak má ty její nářky po zbytek conu poslouchat. :D

8. - přespávačka ve Scale. Ty sedačky jsou mordor. Navíc, když jste v půlce řady a máte se v pět ráno dostat přes zbytek těch lidí na záchod. Ještěže Nime napadlo skvělé řešení („Vznes se, vole!“), tak jsem se vznesla.

9. - Cosplay divadlo jsem letos vynechala, na to druhé jsme s kóliema přilítly jako vichřice v předstihu a nějak se zadařilo, že nás za to Alfrédovy slinty ani nepolily dehtem a nevyválely v peří. (Hups, teď jsem se prokecla...) Každopádně představení bylo <3, akorát Alfréd je teď větší stár než já, příští rok budu muset zkrátit řetěz bišům, co mi odvykládávaj přednášky a něčím to trumfnout */vtip, kdyby se zas klasicky nějakej chytrák ježil*

10. - balil mě tam vožralej Slovák, načež ho Sůša vypakovala, až blekotal, tímto ji oficiálně jmenuju svým bodyguardem.

11. - seance před Scalou. Nachytaly jsme bronz a zaplavaly si ve fontáně. Nightii lítaly z výstřihu knoflíky a zabíjely kolemjdoucí a Gladness přespárklila Edwarda. Nime v neděli nasadila červené čočky svojí ségry a byla tak awesome, že jí kolemjdoucí kromě výstřihu začali fotit i ksicht.

12. - dojela jsem domů zlomená jak malajský šíp, což je vina A-san, protože kdykoliv s ní někam jdu, jsem na cucky, i když třeba jenom do... knihovny a popíjím tam... čaj. Strašný.

13. - do příštího roku se snad vzpamatuju a zrevitalizuju a přestanou mě bolet nohy a záda a za krkem, vzpamatujou se i šalingradští domorodci, takže si to zopáknem! Bylo to boží.

Pár fotek:

Naše skupinová fotka před Scalou u fontánky:

Ta samá fotka poté, co ji Kaaya prohnala fotošopem.

Jedna „webcam whore“, kterou jsem pořídila při psaní reportíku:

Inkarceron

2011-04-30T04:06:00.000-07:00

Můžeme se jen domýšlet, co přesně se kdysi stalo. Ale muselo to být strašné. Tak strašné, že lidem přišlo lepší zmrzit pokrok a vrátit se do minulosti. Posledním velkým vypětím moderní techniky byl projekt Inkarceron, vězení, kam odešli všichni, kteří mohli novou společnost ohrozit. Odkud po zapečetění nevede cesta dovnitř ani ven. Měl to být ráj... jenže Inkarceron měl vlastní vůli a dostal lepší nápad.

V Pekle je přece mnohem větší sranda.

Finn v tom Pekle žije už tři roky, ale na rozdíl od ostatních má dojem, že se sem dostal zvenčí – nepamatuje si totiž nic z předchozího života. A pokud se vážně dostal dovnitř dodatečně, tak to půjde i opačně, ne? Inkarceronem se šeptá pověst o muži – spíš fantómovi, který to prý dokázal.

Claudia žije v jiném pekle. Žije venku, je to šlechtična sešněrovaná přísnou etiketou a brzy se bude vdávat za nezvedeného korunního prince, který by tu korunu potřeboval spíš omlátit o hubu. Odstěhuje se do paláce a až moc dobře si uvědomuje, že pokud tam chce přežít, bude muset nasypat jed do pití pěkné řádce lidí.

Vězení jako vězení.

A pak se stane, že Claudia s Finnem najdou způsob, jak se dorozumívat. Ona chce dovnitř, on chce ven. Jenže k tomu je potřeba najít cestu, která neexistuje, a moc času nezbývá ani na jedné straně.

O Inkarceronu se dá říct... no, svým způsobem je to úchvatná kniha. A to hlavně oběma světy (není to ani tak fantasy – spíš historická scifi). Inkarceron sám o sobě je úžasné stvoření (těžko tomu říkat „věc“). Autorka sází spíš na atmosféru než na přesné popisy, jak se co má vysvětluje strohými narážkami a čtenář tak může popustit uzdu své fantazii. Vnitřek Inkarceronu na vás působí dojmem, že kdo tam nemá lepru a meje se jednou za půl roku, je bůh. Pokud jste četli Městské války, určitě si pamatujete na pražskou kanalizaci. Žumpa, mrzáci a prašiví otroci. Inkarceron, ráj.

I život venku má svá úskalí. Nedodržování Protokolu (pravidel o věrnosti době) se krutě trestá, a přesto se mnozí ani v „osmnáctém století“ nevzdávají hi-tech vymožeností, což takhle v recenzi možná zní divně, ale v knize to funguje opravdu skvěle. Valcha versus automatická pračka, naškrobené spodničky versus teplákovka, skenery, skryté kamery a povozy tažené koňmi = mňamka.

Co mě moc nenadchlo, jsou hrdinové. Jsou docela sympatičtí a chovají se přesně tak, jak vyžaduje prostředí a situace. Zvláště Claudia je na pubertální hrdinku dost netypická a tak dobře si uvědomuje, že se musí chovat jako upjatá Dáma beze smyslu pro humor... no, na můj vkus se do té role vžívá až moc dobře. Je to slečna typu Sabriel (jakože Nixovo Staré království žeru, ale až od druhého dílu) – chytrá, schopná, uvědomělá, rozumná a studená jako psí čumák. U Finna si zase nepamatuju jediný výraznější charakterový rys. Milé je, že to není neohrožený hrdina a dává najevo i zmatek a nejistotu, jinak je to spíš typ, co dovoluje schopnějším vedlejším postavám, aby s ním vláčely. (Prubíř č. 2?) V jeho situaci se tomu není co divit, na druhou stranu to působí, že si autorka postavy přesně nalinkovala a pak jim nedovolila sebemenší vyklouznutí z předepsané role.

Samotný příběh je pak z Finnovy strany klasické putovní dobrodružstí o hledání východu/grálu/whatever, z Claudiiny strany se do všeho vkrádají intriky a naznačuje se, že nic není, jak to vypadá. Akce je tu dost a člověk se nenudí, třebaže tu a tam se dočkáme nějaké Zázračné záchrany na poslední chvíly, ale nevadí to. Autorka si nechává v rukávě dost překvápek. Vytasí je všechny až před koncem, takže vzbudí v čtenáři zájem přečíst si druhý díl, ale přitom není zlá a nekončí knihu cliffhangerem... ne moc velkým. Něco možná uhodnete po první kapitole, ale z toho se big deal nedělá, rozuzlení v závěru je mnohem zajímavější a překvapivější.

Inkarceron celkově: Propracovaná, originální a zajímavá kniha, spousta akce, dobrodružství, intrik, krkolomných kousků, tisíc slonů (tentokrát bez ironie :). Moc dobře se to čte a tu cenu Dětská kniha roku časopisu Times to nedostalo proto, že by si lidi v Timesech házeli šipkama do seznamu. S postavami to mohlo být lepší, ale vlastně mi to ani nevadilo, protože jsem se kochala spíš prostředím. A mezi přicmrndávači si svého oblíbence určitě najdete.

Jo, a taky se bude točit film. Finna má hrát vlkodlačí valcha Taylor Lautner a Claudii Hermiona. Zatím to nehodlám ftipně komentíkovat, ale rozhodně to chci vidět.

Sapphique by ~RaShelli on deviant ART

Tralala

2011-04-22T04:05:00.000-07:00

Staré jak svět, ale stejně mě vždycky dostane :D.

Level E

2011-04-08T03:58:00.000-07:00

13 epizod, rok vydání 2011

Země je plná hnusnejch šmejdů z vesmíru. No, tentokrát vlastně ne tak úplně. Na tyhle šmejdy z vesmíru se dá celkem zálibně koukat, protože jsou to pořádní bišové. Středoškolák Yukitaka je takový typický... ehm, sportovec (chápete, ne?) a jednoho z nich najde ve svém novém bytě. Vyšinutý blonďatý squatter o sobě tvrdí, že je mimozemšťan, který tu omylem ztroskotal, a záhy o tom vzpouzejícího se Yukitaku i přesvědčí. A jak už to tak bývá, po blonďákovi někdo jde, do hry vstoupí dalších pár aspektů, celé se to pěkně zamotá a nakonec všechno dopadne úplně jinak, než to původně vypadalo. Výsledek? Omg, sranda!!!

Studio Pierrot servíruje fanouškům na obrazovky seriál, za jehož předlohu je zodpovědný Yoshihiro Togashi (to je ten pán, který, jak jsem byla taktně poučena, dal světu Yu Yu Hakusho a Hunter X Hunter třeba :). Dřív jsem neměla s jeho tvorbou čest, ale Level E je docela síla. Místo jednotného příběhu se skládá z několika jednotlivých arců, které popisují emzácké eskapády, a brzy je jasné, že si neklade vyšší ambice, než člověka zavraždit smíchem (nebo posílit... je to slušnej záběr na břišní svalstvo). Nic jiného než komedii nečekejte – druhý arc sice dává znát, že kdyby se autorovi chtělo, bez mrknutí oka by z toho mohl udělat drama temné a krvavé jako duše yaoistky sympatizující se Satanem, ale jemu se nechce. Takže komedie. A co hůř, vtipná a inteligentní (čestně, bez ironie). To už je skoro sci-fi, co?

Mrzce přiznávám, že občas mi u některého arcu unikaly drobnosti, protože chvílema se tam chrlí dost jmen, ale... hlavně jsem se kvůli slintání nad postavama moc nezatěžovala čtením titulků. Hlavní šmejd z vesmíru, blonďatý Princ, je vážně šmejd, ale sladkej. Původně jsem kvůli jeho zjevu celý Level E mylně považovala za minimálně shounen-ai, ale říkám na rovinu, že není (i když Princ podle mě stoprocentně vyznává rovnost příležitostí a Yukitaka ho chytá pod krkem a mrská s ním o zeď dost často, hladina smexy jiskření se rovná nule. Ani slashovací tužby mě nepřepadaly, i když by se určitě dalo.) (Závorka č. 2: nechtěla jsem se obtěžovat sledováním, když jsem zjistila, že to není teplý, ale teď děkuju okolnostem, že jsem se nechala zviklat.) I Yukitaka je vtipnej, takovým tím tupáckým... ehm, sportovcovským způsobem. Hrdinka je cute a v celé sérii se vyskytuje dohromady tak deset minut, což pohodově stačí. Největší borec, který ve mně vždycky vyvolal obzvláště silný záchvat fangirlismu, je kapitán Kraft (plus jeho patolízalové), senzačně labilní Princův bodyguard, bish jak noha, plný pytle krísma, boží broučí ofina, boží oblek, boží hlášky a boží hysterické záchvaty. Když už kvůli ničemu jinému, tak jen kvůli němu jedinému se na Level E vyplatí koukat. A kvůli němu škoda, že to má jenom třináct epizod.

Co dodat - z ehmrecenze je určo jasné, že Level E mě nadchnul. Je to chytlavá věcička na dva dny, protože se od toho nedá odtrhnout. Humor, bišíci, bezva animace a fajn opening; ending jsem sice neviděla ani jednou, ale Princ na začátku řekne takovým smexy hlasem „Are you ready?“, že z toho každé otakyni vyrazí pára z uší. Fakt :). V anime už jsem hodně vybíravá, ale tohle stojí za to. Akorát si to, snažně vás prosím, nespleťte s Levelem C. Zní to skoro jako to samý, ale není.

Flint/Wood obsession

2011-04-04T04:05:00.000-07:00

Nightie mě poslední dobou kazí HP povídkama. Tenhle fandom jsem vždycky baštila jen tak průměrně. Ale jeden pairing (i když jsem přečetla jenom jednu povídku; ono jich v češtině snad ani víc neexistuje) mi na rozdíl od ostatních utkvěl v palici. Co k tomu dodat?

Oliver Wood a Marcus Flint jsou prostě boží!

Tihle dva jsou si prostě souzení. Love/hate (kyáááá) jak má být, nejčistší esence. Nu, dokončila jsem prohlídku deviantartu, a teď plánuju nájezd na fanfiction.net. Co vy a Flint s Woodem? Nemáte náhodou nějaké tipy? :3

Pé es: tak ta povídka je tady. K ději toho asi moc neřeknu (tři písmena, přičemž to první je "p" a to poslední taky. Prostřední je dvojité v.), ale Flint tam předvede nejukázkovější hod o zeď ever :3. Jo a tahle sice nepatří k opěvovanému pairingu, ale je taky čupr :D.

Pé pé es: tak ještě jeden flintovsko-woodovský slash, který vzniknul teprve včera (s pýchou se chlubím, že tak trochu i na moje nářky, jak je Flinta s Woodem málo, chi chi) a jeho autorkou je Sorel. Povídka zde :3. Je to takovej fluff, že rozkošnější by to snad už ani nešlo :D. Díky!! <3

Polishing by ~VivienKa on deviant ART

Tahle slečna jich má celou řádku, doporučuju projet galerku.

Kiss me you Idiot by ~Yuki-Almasy on deviant ART

Best Game Strategy Ever by ~Yuki-Almasy on deviant ART

Nádechvýdechnádechvýdech

Hate x Love 2 by ~Yuki-Almasy on deviant ART

Jak říkám. Kápové jsou prostě ňuf <3

MarcusXOliver req by ~Komapsunida on deviant ART

Threads of time - přebaly

2011-04-03T03:58:00.000-07:00

V rámci propagace a tak... A taky ten art je boží, takže si nemůžu pomoct. ^^

Feng Yu Jiu Tian

2011-03-31T03:56:00.000-07:00

Autorky: Feng Nong (příběh), Wang Yi (kresba)

Rok vydání: 2010

Délka: 2 kapitoly
Žánr: fantasy yaoi

Status: ongoing

Číst: manga.animea.net

Na tuhle čínskou věcičku jsem klikla omylem (objevilo se mezi novinkami na manga.animea) při hledání nějakého romantického shoujo hodnotného čtiva. Nejde o nic vážného, protože v oběhu jsou zatím jenom dvě kapitoly. Jedná se o adaptaci yaoi novely, kterou sice do angličtiny taky někdo překládá, ale já se po ní nesháněla; příběh zas tak extragrandiózní není.

Hlavním hrdinou je devatenáctiletý Feng Ming, který se kvůli fakanovi na silnici nechá přejet autem. Má štěstí, protože tatík onoho smrádka má Schopnosti a jako vděk pošle Feng Mingovu duši do jiného těla. Výsledkem je, že Feng Ming se probudí v dávné minulosti v těle nějakého prince, který má něžnou tvářičku a nožky ladnější než kdejaká baletka. Už se začíná vyjasňovat? Mladej si nejdřív myslí, že být princem je pohoda, celý dny se válet v hedvábí a vypadat přitom božsky... ale v tomhle má smůlu, protože jeden z vládních pohlavárů je drsný a zlý a vzal si do hlavy, že Feng Ming se hodí jen na jedno. No, a z obyčejného prince je rázem kurví princ.Takhle si to Feng Ming nepředstavoval. Ha ha.

To je všechno. Ministr ho v podstatě celé dvě kapitoly různě mučí, ale zatím ve vší počestnosti – Feng Ming totiž vždycky na oko omdlí a snaží se ukousnout jazyk střídavě jemu a sobě. Je to celkem roztomilej uke. Ministr je normální zloseme, který se tam vyskytuje jen proto, že dva bišíci s rozevlátými vlasy v hedvábných poduškách jsou lepší než jeden. Nu uvidíme, po dvou kapitolách nelze soudit, třeba se z toho nakonec vyklube něco jako Boy princess a my si chrochtnem. Ale spíš asi ne.

O co mi ale jde: ta kresba! Slint! Ta byla vlastně to jediné, co mě nutilo klikat a doslova to žrát očima. Zvlášť těch několik prvních vybarvených stránek. <3 Jasně, viděla i lepší, ale dneska mi to prostě padlo do oka. Dlouhovlasí krasavové v takových těch čínských hávech jsou zaručený prostředek, jak mě přivést do stavu „u vytržení“. (Kreslířku bych si ráda proklepla, ale má na kontě jen pár oneshotů, co se navíc jmenujou třeba "Iron cock" a podobně, takže nevím, jestli seberu odvahu :D). No, ale mrkněte se na ukázky a kdyžtak prolistujte i manhuu.

Threads of time

2011-03-26T03:54:00.000-07:00

Autorka: Noh Mi-Young

Rok vydání: 1999

Délka: 11 volume

Žánr: válečná historická fantasy

Status: dokončená

Download: mangatraders.com, mangacesky.wz.cz (Vlákna času)

Věříte na reinkarnaci? Středoškoláka Moon Bin Leeho by taková pitomost ani nenapadla. Dokud ho nezačaly pronásledovat podivné halucinace, kdy na ulicích vídal lidi, kteří do jeho doby evidentně nepatřili. Dokud ho nezačaly trápit noční můry, kde stál celý od krve v poli pobitých mužů. Dokud ho nezačala strašit přízračná černovlasá žena a dokud ho jednou v bazénu nepřidržela pod vodou tak dlouho, že se málem utopil. Moon Bin Lee upadne do kómatu, ale přesto se probere – a to v roce 1229 jako Sa Kyoung Kim, syn korejského šlechtice, shodou okolností v době, kdy se schyluje ke vpádu Mongolů do Koreje. Sa Kyoung Kim se musí srovnat s novou rodinou, novým světem a hlavně otázkou, jestli to celé je nebo není sen.

Na opačné straně barikády stojí Čingischánova vnučka Atan Hadas, dívka s bojovnou duší, ale poněkud naivními představami o válce, a hlavně její bezskrupulózní snoubenec, generál Sali Tayi (Sartai).

Jakmile jsou tři hlavní karty rozdány, partie může začít. A nikdo není černobílý.

Manhwu Threads of time jsem zkoušela už před pár lety, ale neprokousala jsem se první kapitolou. Nevím proč. Je to totiž působivý kousek, který by žádný fanoušek válečné fantasy neměl minout. Tedy, fantasy: jediný fantastický prvek tu zastupuje převtělování duší, jinak se jedná o manhwu spíš historickou. Neumím posoudit, nakolik je dějinám věrná, ale některé postavy mají své žijící předobrazy (Sali Tayi, Kim Yun-hu) a opakují se i některé motivy. Rozhodně to vzbudí touhu zjistit si o mongolské invazi trochu víc.

O historii tu koneckonců vůbec nejde. Ani o tu válku, i když se to tak tváří. Válka stojí v centru dění a představuje se v plné parádě. Není to nic pro slabé povahy. Autorka nezavírá oči ani před klasickými chuťovkami, jako je vraždění dětí, mučení a znásilňování (včetně znásilňování v kómatu). Kolikrát si říkáte: „Bože, ne, ne, tohle přece neudělá!“ Ale udělá. Vždycky. V bojích se odehrávají drobná osobní hrdinství, jenom aby se ukázalo, že v konečném důsledku neměla žádný smysl. Silných scén je tu nepočítaně, několikrát jsem dokonce musela se čtením přestat, jít se někde vydýchat, a až potom pokračovat. Čtenářky nebudou ochuzeny ani romantiku, byť poněkud hořkou.

Dalším plusem je, že se v manhwě moc nekecá, autorka nechává mluvit spíš činy. Ne, že by se tam celé kapitoly jen beze slova rubali, ale na druhou stranu se opravdu nemusíte bát žádného nudného žvanění třeba o strategiích (což je vzhledem k válčení oprávněná obava). Postavy si řeknou, co musí, aby se čtenář v ději neztrácel, ale jinak se zbytečně nevylévají. Díky tomu manhwu přečtete klidně i za pár hodin, i když je poměrně dlouhá. Utíká až neskutečně rychle.

Samozřejmě neklape úplně dokonale všude. Občas skřípe. Autorka se například snaží odlehčovat humorem, ale většinou v trochu nemístních situacích. Postavy někdy ujedou. Stejně tak mi vadil pokus polidštit hlavního padoucha – Sali Tayi má takové to bestiální charisma, kdy na něj na jednu stranu toužíte civět a zároveň ho tak nenávidíte, že byste mu s chutí rozdupali ksicht – ale když pak autorka vyrukuje s tím, že je tak nechutně zlej, protože trpí traumátkem z dětství, nějak to nestačí, abyste mu to žrali.

Manhwa tedy má svoje slabší chvilky. U mě se ale téměř veškeré výtky vypařily po dočtení poslední kapitoly. Je to totiž takový typ závěru, kdy všechno zapadne do sebe a máte pocit, že vám na hlavu spadlo kladivo a ještě deset minut pak koukáte do zdi. A možná i brečíte. Protože tahle manhwa vůbec není o nějaké válce. Je o lásce. Nenávisti. A o osudu. O tom, kým jste byli, jak jste žili a jaké to je být prokletý. Ona ta poslední kapitola dá příběhu úplně nový rozměr a kdejaké citlivější povaze klidně i vžene slzy do očí. Já se přiznávám, že jsem to obrečela. Ne, že by to dopadlo nějak tragicky. Ale pod maskou vyvražďovaček, znásilňovaček a dalších zvěrstev se skrývá tíživý příběh k zamyšlení.

Boží!

2011-03-24T03:53:00.000-07:00

*fangasmus*

(je rozklikávací)

Pokud jste to nepoznali, tak zleva doprava: Draco, Taylor (to jako já), Fred, George. :D

Autorkou je Kaaya a já tu už od včerejška kvíkám ostošest! <3 Díky!

Across the universe

2011-03-20T03:52:00.000-07:00

Nebojte, nebude žádná romance s upíry. Bude to sci-fi romance mezi hvězdami – nebo tak to aspoň z pohledu na přebal vypadá. Pravda však leží o kousek dál. V Across the universe jde o tohle: Vesmírná loď Godspeed veze kolonizátory na novou planetu. Cestu, která potrvá přibližně tři stovky let, musí odborníci strávit v kryospánku. Mezi nimi je i mladá Amy, jíž zaručili let rodiče zastávající vysoké funkce. Padesát let před přistáním však Amy kdosi násilně rozmrazí a hrdinka se probouzí do obskurního společenství lidí, až podezřele připomínajících ovce, ovládaných starým fuhrerem s přízviskem Eldest. Šokovaná a zdeprimovaná Amy nemá kam utéct. Navíc tu začne řádit vrah a vytahuje z mražáků a zabíjí další lidi. Amy se spřátelí ale s budoucím vůdcem Elderem a nebyla by to pořádná sedmnáctiletá Američanka, kdyby celou tu záhadu dystopické společnosti na Bohem zapomenuté vesmírné lodi nerozsekla. Jo, a ještě tisíc slonů. Ach, ty autorky by někdy zasloužily...

Zní to, že je to skvělá kniha. Ona by to byla skvělá kniha, ale není. Zaprvé klame tělem: není to žádná romance a není to ani žádná detektivka. Romantika se omezuje na dvě nic moc objímačky a co se týče detektivní linky, ta je v celkovém důsledku absolutně zbytečná a překvapí leda tak tím, že vrahem je opravdu ten, o kterém jste si to mysleli už od první stránky, ale pokládali jste to za fintu, protože něco takhle průhlednýho by se snad dneska nikdo napsat neodvážil. Nicméně o tohle by nešlo. Skousnu hodně věcí a faktem je, že Across the universe je spíš kniha o lidech, o pravdě, o morálních zásadách a o tom, co je vlastně normální. Jestli zásada, že účel světí prostředek, opravdu platí. Jestli se lze na lidech dopuštět lží a zhovadilostí, pokud je jim to v konečném důsledku ku prospěchu. Co všechno si pro vyšší dobro dovolit můžeme a co už ne. Otázky jsou to zajímavé, bohužel i v téhle linii autorka selhává. Proč?

Odpověď je jednoduchá a možná trochu generalizační: Protože hlavní hrdinka je taková husička, až se tomu nechce věřit. Je to typ holky, která prostě bude bojovat proti ostatním, protože jsou zlí, prostě řekne lidem pravdu, aniž by si aspoň pokusila představit si důledky, a celkově působí, jako by jí bylo sedm, a ne o deset víc. Jiný příklad: společnost na lodi co dvacet let pořádá takovou srandu pro zachování rodu – říkají tomu „období páření“. V podstatě jde o to, že všichni vyběhnou do ulic a xxx a xxx. Obočí mi bez nadsázky vylítlo asi tak metr dvacet, ale ok. Bejt tam já, jsem zalezlá v nejtemnějším koutě a předstírám, že nevidím, neslyším, neexistuju. Hlavní hrdince to ale vůůbec nebrání, aby si vyšla na procházku a pak se stráášně divila, že ji taky někdo položil na záda. (Sama ta znásilňovací scéna se dá popsat jedním slovem: WUT?). Jo, je mi jasný, že na hrdinku musí čas od času někdo zaútočit, aby ji pak hrdina mohl zachránit a comfortit. To chci. Ale ne za takhle pitomých okolností. Ne samoúčelně. Nehledě na to, že ta mudlačka pak stejně za nic nestála.

Elder – její chudák protějšek – je naopak slušná postava. Nemá sice moc výrazný charakter, ale dá se mu věřit: je trochu sobecký, trochu nejistý, trochu ňouma, prostě šestnáctiletý kluk. Bohužel je zamilovaný do Amy, a to prosím jenom na základě toho, že je pěkně zrzavá a jemu se to líbilo. Nějaká chemie nebo zajímavější interakce mezi nimi no exist, ale Elder sám o sobě ujde. Ke konci ho ovšem borka stáhne za sebou, takže se i on chová jako idiot. Ach jo.

Co se knize upřít nedá, je čtivost. Na vyprávění má autorka, na rozdíl od tvorby postav, talent. I s vědomím, jak je mi vlastně proti srsti, jsem ji přečetla za tři dny. Škoda, že dopadla, jak dopadla, protože stačilo, aby v ní místo ukňourané, naivní a mozku zbavené Amy vystupovala sympatická a trochu rozumná ženská postava (s tím, že pak by i finále vyznělo vyspěleji), a já bych jásala. Nápad mi přijde úžasný, zpracování žalostné. Na příští rok se chystá druhý díl (a pak někdy ještě třetí) a mně je jasné, že jestli se situace na lodi podělá tím způsobem, kterým si myslím, že se podělá, budu mít akorát radost a pocit zadostiučinění. Co jiného čekat, když mi konání „padouchů“ přišlo rozumnější než cíle „klaďasů“. Je mi jasný, že Amy by mě bez váhání zařadila po bok „zlých tyranů“. (Tak ona jim říká! Věřili byste tomu? Zlí tyrani. Já snad sním.) Co k Across the universe dodat, je to knížka, na které parádně vidíte, co dokáže reklama, a taky jak vám může jedna postava znechutit úplně všechno. Ale druhý díl si přečtu. Jsem zvědavá, jestli se moje zlomyslná předpověď vyplní.

Kdo by měl přece jen zájem (nebo chcete potrénovat angličtinu): Amazon, Bookdepository, Opensource.

Harley's Painting by ~teaspoon00 on deviant ART

Oresama teacher

2011-03-19T03:50:00.000-07:00

Autor: Tsubaki Izumi

Rok vydání: 2008

Délka: zatím 9 volume

Žánr: školní komedie, fajto

Status: ongoing

Download: mangatraders.com

Mafuyu je taková ta amazonka, co nakope prdel úplně každýmu – na bývalé škole vedla gang sexy delikventů, dokud ji při jedné zpackané akci nechytli poldové a nenechali ji vyrazit ze školy. Chudák děvče teď musí nastoupit na novou školu a přísahá si, že začne nový život coby normální spořádaná studentka a už nikdy se nebude prát (což její matka motivuje prohlášením, že ji jinak vydědí). Jenže nový život se klasicky podělá už prvního dne, kdy se Mafuyu bezelstně zastane jistého borce na ulici – z něhož se později vyklube její kamarád z dětství Takaomi, díky jehož svérázné výchově z ní vyrostla násilnická bestie, a zároveň i její nový třídní učitel. Takže kýžený klid se pro Mafuyu nekoná, právě naopak: Takaomi je zrozený k šikanování nebohých holek a jen tak někdo mu neuteče.

Oresama teacher zní od pohledu jako parádní sranda: delikventi, trocha crossdressingu, školní bitky, harémovka = všechno věci mého srdce. Navíc je to shoujo, takže delikventi jsou jeden větší bish než druhý a jak se točí kolem hlavní hrdinky, těžko se rozhodnout, nad kým slintat víc. No, a prvních pár kapitol opravdu zábavných je: najde se pár roztomilých vtípků a občas nějaké to klišé, které všichni milujou bez ohledu na to, jak často ho mangaky omílají – třeba moje oblíbené, že největší rváči jsou ve skutečnosti něžné duše se zálibou v květinkách nebo plyšových medvících. Uchylné, já vím, ale stejně mě to pokaždé dostane.

Jenže po určité době to začne upadat. Manga totiž nemá pořádný děj, což by ani nevadilo, kdyby to byla aspoň sranda jako například v Gokuraku; tady se sice občas zasmějete, ale humor je spíš civilnější, takže jenom on to celé neutáhne. V tom je právě ten problém: „občas se zasmějete“. Tu a tam se totiž objeví lepší kapitola, která zase přitáhne zájem, člověk si řekne, že se to možná už přece jen rozjíždí... a zase nic. A zároveň to pořád nechce dropovat, protože "když to všichni sakra furt tak chválej, tak to doprčic musí začít být dobrý, ne?!?!"

Postavy se nijak nevyvíjejí, dokonce i přihrádka s muchlovačkama zeje prázdnotou, a přitom bishíků je víc než dost. Mafuyu taky ztrácí sympatie tím, jak všem rozbíjí ty jejich pěkný držky – harémovka bez romantiky je totiž opruz. To je skoro tak příšerný jako yaoi bez yaoi.

Nenechte se ale mýlit, Oresama teacher není zdaleka špatná manga. Podle mě je to akorát brutálně nadhodnocená manga (8,7 na MU, buď jsem divná já nebo oni). Nenajdete tu žádné wtf číčoviny, pohoršlivé záležitosti, postavy jsou poměrně líbivé jak vzhledem, tak povahou. Dá se na to klikat, koukat na bishíky, občas se zasmát... Ale těch devět volume (a kdoví, kolik jich bude celkem, takže se to možná rozjede, ale mně už se upřímně nechce čekat) o ničem je prostě nuda. To je škoda, protože ze začátku to vypadalo opravdu slibně. Oresama teacher pro mě nemá jiskru a zklamalo mě, ale pokud vás zaujmou obrázky, klidně se na to mrkněte, oči vám to nevypálí a třeba tomu na rozdíl ode mě přijdete na chuť – nebo přijdete na chuť aspoň ďábelskému smirku hlavního hrdiny.

Holomráz

2011-03-11T03:48:00.000-08:00

Abyste si podle těch recenzí, co tu poslední dobou nahazuju (a hodlám v tom pokračovat – young adult romance fakt mají svoje kouzlo ^.^), nemysleli, že jsem úplně zblbla, tak ano, ještě pořád občas čtu knížky, ve kterých nehraje hlavní roli Osudová láska a Boží Břicho hlavního hrdiny. No, on člověk občas potřebuje detox. Já svojí hranice dosáhla ve chvíli, kdy jsem dočetla tohle. Tož vždycky jsem si myslela, že BUĎ nádherný padlý anděl NEBO překrásný upír NEBO svůdný inkubus, ale zjevně jsem se spletla, Raziel je tři v jednom (chudák). Tedy, nebylo to až tak zlý (dočetla jsem to), ale vážně to chtělo nějakou tvrďárnu na vzpamatování. No, s Holomrázem jsem se trefila.

Wolrich je docela obyčejný pouťový performer... no, možná ne tak úplně obyčejný. Je ještě prolhanější, bezcharakternější a krysáčtější než všichni ostatní dohromady. Holomráz se pak skládá ze tří povídek, které líčí, jak to vlastně s Wolrichem bylo.

Idol - Sirotčinec u Milosrdné kápě je všechno, jen ne milosrdný. Představte si nejhorší sirotčinec, jaký můžete, vynásobte to stovkou a získáte velmi přibližný náznak toho, jak to u Milosrdné kápě chodí. Sedmiletý Hovnař se snaží utéct a setkat se se svým otcem, který je velký kouzelník a naposledy tu byl na štaci před právě sedmi lety. No, nedopadne to úplně podle jeho představ. Povídka je samé svinstvo, řezničina a anální znásilňování. Jelikož jsem na týrání snaživých dětiček háklivá, málem jsem knížku po dočtení odložila – až v půlce druhé povídky mi došlo, že Wolrich z Idolu byl opravdu Wolrich a ne Wolrich junior. Štěstí, že jsem tak pozoruhodně bystrá. Co dodat, Idol je povídka, kde se smějete třeba tomu, že nějakého fakana nakrájeli do polívky a všem to moc chutnalo, a ani si u toho nepřipadáte blbě.

Bedna - Při rutinním vystoupení ukradnou Wolrichovi bednu, ve které zůstala uvězněná jeho asistentka. Vzduchu zbývá málo a času ještě miň. Začíná závod o záchranu života snad jediného člověka, na kterém kdy Wolrichovi aspoň trochu záleželo. Neobyčejný všim se ohlásil podruhé, protože až v polovině jsem si vzpomněla, že už jsem tuhle povídku četla. Kdysi v pravěku vyšla v Pevnosti, a i když na většinu pevnostních povídek dopustit klidně dám, tahle se mi líbila hodně už tehdy, takže jsem si ji s chutí přečetla znova. Pro mě asi nejlepší kousek Holomráze – možná to teď není v módě, ale já mám prostě ráda, když se hlavní postava čas od času snaží někoho zachránit nezištně a čistě z ehmdobroty srdce.

Holomráz - Statisícová armáda za hradbami a zemi může zachránit jen družina čarodějů. A Wolrich. Ten s nimi jde hlavně jako reklama, protože přítomnost celebrity v záchranné družině dovede obyvatelstvu slušně zvednout morálku. Že se celý ten hezký plán podělá, je jasné dopředu. Následuje řezničina (obzvlášť hnusná), intriky, stará špína, pár na můj vkus trochu překombinovaných zvratů a zjištění, že Wolrichovi se nedá věřit ani jako povídkovému vypravěči.

Holomráz se jako celek hlavně skvěle čte a je to sranda, i když si zároveň uvědomujete, že to vlastně žádná sranda není, je to pěkný humus. Mrtvol, vyhřezlých vnitřností a rozblemcaných tělesných výměšků je tolik, že už se to bere bez mrknutí oka jako statistika, ale stejně zamrazí, když se nad tím trochu zamyslíte. Wolrich vypráví v první osobě, přítomném čase a seká krátké odstavce, což vnucuje pocit, že tam jste s ním, hlavně v Bedně, to se nemůžete ani pořádně nadechnout. Holomráz je knížka, která se sice dá přečíst za den (takže nebudete strádat po láskyplných vztazích mezi hrdiny, den to bez nich přežijete), ale člověk se k ní v pohodě rád vrátí, protože to švihá, hlášky jsou kruté, postavy sobě navzdory celkem sympatické, cynismus se z toho dá ždímat a ve finále to vůbec není tak bezduché, jak to vypadá.

Chci Kelta!

2011-03-10T03:48:00.000-08:00

Tuhle jsem na devu našla nějaké obrázky Skotska a přepadla mě depka, že nikdy nebudu s modře natřeným ksichtem běhat po horách a rozkopávat těm hajzlům držky (všem, který potkám). Ještě, že tu máme aspoň youtube s keltským folkem. Nějakou dobu mi sice trvalo, než jsem se proklikala instrumentálníma baladama a výstřižkama z Lord of the dance (na YT dost uživatelů trpí představou, že "irish folk" = "Lord of the dance), ale nakonec jsem našla přesně to, co jsem hledala! Folkový odrhovačky! RAPALJE je holandská kapela, jedna z těch, co jsou na poslouchání, ne na koukání (i když houslista docela ujde), a ty písničky jsou prostě om nom nom. To mi zase housle a píšťaly vymejou mozek. Já si ty modré draky asi fakt nechám vytetovat <3.

Moje best offka. Možná to znáte od Blackmore´s night.

A další :).

Tengen Toppa Gurren Lagann

2011-03-01T03:46:00.000-08:00

27 epizod, rok vydání 2007

Na planetě Zemi se nedá moc dobře žít – povrchu vládne zlý lord Genome s armádou zlých mechů, kteří s každým člověkem, kterého najdou, udělají krátký proces. Lidstvo se muselo stáhnout do podzemí, kde žijí v malých, izolovaných skupinách. V jedné takové vesničce žije Kamina, který je pevně rozhodnutý, že se nahoru dostane. No, a když se Kamina pro něco rozhodne, tak jde přes mrtvoly. Sebere ještě svého věrného kumpána Simona, domácího mazlíčka krtka a holku v bikinách z vedlejší vesnice a může vesele vyrazit. Na povrchu už zbývá jenom naverbovat další rebely, ukrást si nějaké mechy pro sebe a pustit se do slavné bitvy nejen o osud Země, ale i o osud celého vesmíru.

V prvé řadě: nemám ráda mecha anime. Nějak nenacházím potěšení v tom, jak po sobě Šrot č. 1 a Šrot č. 2 házejí planetama. V době svého nejtěžšího otakismu jsem viděla Heroic Age (Age se jmenoval hlavní hrdina, našli ho v džungli, vážil třicet kilo i s kombinézou, ale heroický byl samozřejmě až na půdu) – dokoukala jsem ho jen proto, že tehdy jsem ještě měla čas ztrácet čas s věcma, co mě nebavily. Co mě po tomhle heroickém výkonu dovedlo k Lagannu: před pár lety mi to doporučovala Tina, která by jen tak na nějakou blbost nekoukala, a když jsem to pak nedávno zahlédla v Sůšině počítači a mohla to mít zadarmo bez otravného stahování... No, neberte to.

Nemám teda ráda mecha, ale u Lagannu mi spadla huba. Jestli tohle není čirá esence awesomnosti, tak pak už nevím, co. Zhruba v polovině jsem si říkala, že jestli to bude ještě o milimetr víc cool, odvaří se mi notes. A bylo. Dvacátý sedmý díl regulérně vyhodil pojistky v celé vesnici.

Lagann má poměrně jednoduchou dějovou linku: hrdinové musí porážet čím dál mocnější šmejdy, až dojdou k tomu úplně nejmocnějšímu, přičemž vždycky upgradujou svého (původně nicotného) mechu, až to zaženou daleko za horní hranici badassovitosti. Nedílnou přílohou jsou výbuchy (hodně, a čím dál větší), řev, drsné hlášky, odhodlané pohledy, vlahé pohledy, proslovy, jak byl který nakama skvělý a nenahraditelný nakama = klasika žánru shonen v nejčistější podobě. Postavy zabírá kamera z maximálně nejcoolovitějšího úhlu, vlající pláště, slunce v zádech, vlasy v očích, prokreslené svaly, maniakální úsměvy, nezlomná touha překonávat překážky hraničící s idiotismem, přehlídka mrtvých usmívajících se kamarádů před finální bitvou, to všechno tu je. Nechybí ani nezbytná klišata, takže vždycky, když si myslíte, že víc mighty už hrdina být nemůže, tak může. Všechno vybuchuje. Muž, který před odchodem do bitvy políbí svou lásku a slíbí, že se vrátí, má zaručeno, že tam zařve. Dojemný proslov o přátelství vždycky postaví na nohy. Čím víc je hrdina zdecimovaný, tím víc síly nabere. Jo, a už jsem říkala, že všechno vybuchuje?

Hrdinové se trumfují, kdo je větší macho; ono v anime, kde se roboti tlučou po hlavách celými galaxiemi, to ani jinak nejde. Ony jsou takové charaktery vlastně fajn, příjemně překvapí hrdinka, která navzdory bikinám neleze na nervy i krtčí maskot, který taky neleze na nervy. Co už u epických shonen záležitostí není tak běžné – smiřte se s tím, že některé postavy umřou a už neožijou. Takže si určitě i pobrečíte.

Tengen Toppa Gurren Lagann má všechno, co jste kdy chtěli od pořádně hustého anime. Jakkoliv ty kecy výše zní pateticky, v Lagannu to ve vás opravdu umí vzbudit emoce, na které se nehrabe ani Bruce Willis zachraňující svět. Klišata totiž vůbec nejsou na škodu, když se umějí podat vtipně a to Lagann umí. Připočtěte si k tomu humor a skvělou animaci a máte na talíři hodně far beyond awesome šílenost. Samozřejmě se najde dost věcí, nad kterýma ironicky pozvednete obočí (ehm, ten krtek na konci), ale to se dá přežít. On je totiž propastný rozdíl v tom, když se něco snaží být cool a když něco cool skrz naskrz je. I se všema ohranýma žbleptama o přátelství a siláckýma pózama je to anime, které člověk musí prožívat. Kromě záchvatů epičnosti v něm totiž najdete i takovou melancholickou nostalgii ve stylu „jó, tehdy jsme byli všichni mladí, plní ideálů, hrdinové... zatímco teď...“, což mě vždycky šíleně rozesmutní, takže i Lagann jsem obrečela. Emoce, emoce, begone! Nebudu říkat „nejlepší mecha“, které jsem viděla, protože můžu srovnávat jenom s heroickým vopičákem, ale u Lagannu se člověk prostě cítí jako pořádný chlap a svrbí ho pěsti, jak má chuť si taky osobně rozmlátit nějakého šmejdského mechu z vesmíru.

Simon by *louten on deviant ART

LEVIATAN

2011-02-27T03:45:00.000-08:00

Je rok 1914, ale ne úplně takový, jak ho známe my. Střední Evropu brázdí mechaniční obři, kovoví koně, zepelíny a kráčecí bitevní lodě mnohokrát větší než dům. Nad Británií a Francií zase létají velrybí vzducholodě, místo horkovzdušných balónů obrovské medůzy a v moři se prohánějí bojoví krakeni. Svět se dělí na industriály a darwinisty. A schyluje se k válce, jediné, co chybí, je záminka.

Kolo se roztočí v okamžiku, kdy je v Sarajevu spáchán atentát na arcivévodu Ferdinanda a jeho manželku. Svět se noří do války, jenže ve hře zůstala ještě jedna karta. Arcivévoda měl syna Aleka, který je teď komusi trnem v oku. Alek, který vůbec nic nechápe, se musí chtě nechtě (rozhodně nechtě) dát s hrstkou věrných na útěk, zatímco v patách mu jdou snad všechny kráčecí válečné stroje z celého Německa.

V Británii je mezitím taky živo – Deryn Sharpová (v patřičném přestrojení za chlapce) se hodlá nechat naverbovat ke vzdušným silám, ovšem u praktické přijímací zkoušky se vlivem přírodních sil pokazí, co může. Ne, že by si Deryn stěžovala – má štěstí v neštěstí a náhodou se dostane na palubu Leviatana, monstrózní létající velryby, kde jsou šílená dobrodružství na denním programu aspoň třikrát.

Scotta Westerfelda beru jako záruku, co se týče literatury pro mládež. V Česku mu už vyšly první dva díly série Oškliví, a to je, pokud nekoukáte na obálku dvojky, taky výborná záležitost. U Leviatana je tomu nejinak. Alternative universe má prostě svoje kouzlo a navíc se jedná o steampunk (a biopunk) tak půvabný, že cvakání ozubených koleček slyšíte i při otáčení stránek – a že se otáčejí pekelně rychle.

Leviatan je totiž taková zatracená nedobrovolná jednorázovka. Rozhodně po něm nedoporučuju sahat, pokud si chcete před spaním jenom tak hodinku číst. Nebudete to číst hodinku. Budete to muset dočíst i za cenu probdělé noci, Leviatan se fakt nedá odložit. A jelikož je to snadné čtení pro mládež, tak to přečtení na jeden zátah ani nebolí. Druhý díl, Behemot, vyjde tuším někdy v prosinci, kvůli čemuž bych se na jednu stranu ukousala, ale na druhou, mít ho v ruce zároveň s Leviatanem, nešlo by to jinak než ho za tu noc přečíst taky a to už by mi vážně vytekly únavou oči.

Kromě toho, že Scott Westerfeld přesně ví, jak do příběhu rozmístit akci a napětí, aby lidi nemohli odejít, má i boží fantazii. (On a Garth Nix jsou moji hrdinové.) Leviatan je přeplněný tvory i stroji, ze kterých by každý fanda steampunku/biopunku dosáhl fangasmu dvakrát za stránku.

Postavy jsou sympatické, v druhé půlce se hraje na kontrast mezi dokonale vychovaným a mírně nabubřelým (a v jádru něžnějším) Alekem a Deryn, která se naopak musí chovat dostatečně kick-ass na to, aby zapadla mezi mladé vojáky (a to jsou občas čuňata). (Mimochodem, slečny, Alek je tmavovlasý, zelenooký hezoun a není už pod zákonem... Mu ha ha.) Na ty dva se v druhém díle děsně těším. (Doufám, že budou nějaké a la sh-ai techtle mechtle.)

Leviatan má všechno, co na literatuře pro mládež zbožňuju. Je vtipný, nápaditý, napínavý, dobrodružný a nemusí se u něho myslet. Nehledě na to, že steampunk není v módě jen tak pro nic – tenhle žánr má hodně co do sebe a spojení starého světa s novými technologiemi učaruje snad každému. Knihu navíc doprovázejí ilustrace Keitha Thompsona, které jí ještě víc přidávají na awesomnosti.

V knížkách typu Leviatana bych se urochnila k smrti jako prase v žitě. Asi jsem fakt ještě děcko. Takže co vy? Máte volné odpoledne?

Leviatan vychází 8. 3. 2011.

"Leviathan" by ~ThursdayJay on deviant ART

Dash! (manga + comic movie)

2011-02-21T03:36:00.000-08:00

Autorka: Natsume Isaku

Rok vydání: 2006

Délka: 1 volume

Žánr: yaoi, komedie, škola, bojová umění

Status: kompletní

Download: mangatraders.com (manga), www.aarinfantasy.com/forum (comic movie)

Judista Akimoto nastupuje na střední školu, na níž studuje i jeho judistický idol Saito. (Jednou ho viděl na zápase a prostě z toho byla – aspoň z Akimotovy strany – láska na první pohled, jen to ještě sám neví :). Akimoto se se Saitem přirozeně chce hnedka skamarádit, jenže ze Saita se vyklube docela mrcha – začne si ze svého naivního fanouška dělat otroka a nenechá si ujít jedinou příležitost se mu s ďábelským úsměvem projít po zádech. Jenže známe to, co se škádlívá...

Mangu Dash! napsala a nakreslila Natsume Isaku, od níž možná znáte třeba No color, na kterou tu mám někde v hlubinách blogu velmi spárklivou recenzi. No color byla geniální. Dash! už tolik... ne. Rozhodně není třeba se bát, pořád je to vtipná manga s prima charaktery (jestli něco zbožňuju, tak jsou to násilnická tsundere ukata <3) a krásně nepřehnanou kresbou, ale zdá se mi, že postrádá tu jiskru, kterou mělo právě No color (a třeba i Tight rope, na které se tu také brzo objeví recenze). Je to prostě fajn manga, ale nic, na co bych okamžitě ostřelhbitě běžela spisovat nadšený traktát; spíš jen tak vyšumí. Tak proč o tom teda píšu?

Před pár dny (na což mě upozornila Kirachan – díky, sama bych to nezjistila) se na aarinfantasy na tuhle mangu objevil otitulkovaný comic movie. (Comic movie jsou ty vybarvené, nadabované a nazvučené mangy jako Kuro-kun a ten druhý shotacon, který se mi vcelku líbil, ale už si nepamatuju, jak se jmenoval.) Zdá se tedy, že k uším japonských bohů konečně dolehly mé modlitby, ať už ku*va natočí něco normálního. Stalo se. Třikrát hurá! Co se týče samotného „filmu“, trvá třičtvrtě hodiny a kupodivu se mi líbil víc, než samotná manga... tak nějak víc mě to vzalo za srdce. Výhodou je, že kluci mají sex až úplně na konci a v manze to zabere přibližně půl stránky, takže ani ve filmu nezbyl žádný prostor na sténání, čvachtání a další zvuky, při kterých zděšeně hledáme tlačítko „mute“. Jednoduše paráda.

Původní svazek mangy obsahoval kromě judistů ještě jeden příběh, který ve filmu nenajdete. Není ale moc o co stát – pamatuju si ho jen matně a byl o tom, jak se děvka uke, který spí za prachy se všema, nastěhuje ke svému ňoumovitému bratranci, sexuálně ho obtěžuje a nechává se vydržovat tak dlouho, dokud se nedají dohromady. V rámci tvorby Natsume Isaku opravdu podprůměr.

Co k tomu dodat závěrem? Lepšíte se, kluci japonský! Třeba se dočkáme něčeho dalšího parádního a možná i normálního anime. Dash! mi udělalo velkou radost.

PÁR FOTEK

Poslední strážce věčnosti

2011-02-15T03:35:00.000-08:00

„Teď si jdu lehnout, ale co když umřu dřív, než se probudím, a samý takový blbosti. Pamatuješ, jak sis myslel, že se ti vlastní polštář přetočí na ksicht a udusí tě? Pamatuješ se na Chlapa v kumbálku, na Chlapa s hákem, kterej čekal jenom na to, až ti Mamka zhasne lampičku? Když jim budeš odporovat, pošlou ti zlý sny. O pohřbení zaživa. O krysách, co ti sežerou ksicht. To nesnáším, když cítíš, jak se ti zoubkama zarývají do tváře, víš, a ty pak tou dírou můžeš vystrčit jazyk. Anebo uhnívání. Celý tělo ti zpuchří a rozpadne se na padrť, kousek po kousíčku se rozdrolí, vypdají ti zuby a potom oči. Ne. Ne. Nesnaž se je nasrat. Jak by ses z toho dostal? Nijak. Někdy spát musíš.“ (str. 169)

Mořský Zvon je tu od toho, aby varoval snové strážce před blížící se Apokalypsou. Jenže snoví strážci v průběhu věků upadli a zeslábli a momentálně zbývají jen dva – mladý Galen Waylock a jeho dědeček Lemuel. A když jedné noci Galen uslyší Zvon bít, dědeček mu neuvěří; koneckonců, řada století klidu jednomu na paranoie nepřidá a Lemuel se kvůli nějakým nejasným znamením do apokalyptické bitvy s nočními můrami nehrne.
Na rozdíl od Galena. Ten se rozhodne vyrazit do akce sám, avšak... cosi se zvrtne. Vlastně všechno. A tak končí Galenova duše uvězněná v říši snů a tělo na jednotce intezívní péče. Navzdory tomu špetka naděje zbývá, protože do hry vstupují další figurky:

Umírající bláznivka Wendy, její zoufalý manžel, jenž by pro dívčino uzdravení zaprodal duši vlastní nebo i cizí, starý mrzák s proklatě ostrou muškou a samozřejmě Azrael Waylock, Galenův dávný předek, který si konečně našel cestu ze zásvětního vězení a plánuje pořádně zamíchat kartami.

„Co se to děje? Co se to děje za podivnosti?“

„No, ten Velkej Bělouš mě vytlačil ze silnice, když jsem do něj najel dodávkou. Rozbil mi hnací soustavu. Ale nemohl dovnitř, dokud bych ho nepozval (podle mě si myslel, že dodávka je něco jako dům), a tak mi vymlátil okno a čekal, až zmrznu.“

„Ale co to bylo za obří věc?“

„Obr.“

„Aha.“ (str. 208)

Jestli se vám úvod moc nezdá, pak vězte, že Poslední strážce věčnosti je opravdu hrozně zvláštní knížka. Zčásti se totiž odehrává v krajině snů a snovými zákonitostmi se také řídí – jak známo, žádné neexistují. Ve snech, nic není nemožné a bývají pěkný mišmaš všeho, takže se tu klidně setkáme s armádou lidožravých tuleňů, jednorožkami, obry a bouřnými princi, králem Artušem, bílými věžemi elfích měst, kostlivým pobřežím, magickými artefakty, bohy, okrajem světa a dalšími, se kterými se sice občas v nějaké fantasy setkáme, ale nikde se všemi najednou; až tady. Je to svět bez pravidel a strašný zmatek. Dle mého ale ne na škodu.

Sny pak pronikají i do naší reality, kde se střetávají jak s lidmi, kteří na ně věří, tak s lidmi, kteří jsou vůči fantazii naprosto skeptičtí. Střety fantazie s realitou jsou pak v knize hlavním tahounem; například scény, kde se stovky let "mrtvý" Azrael seznamuje s parkovištěm, auty, telefonem či troubou by si zasloužily místo ve zlatém fondu – jsou to scény, kde se nemůžete nabažit textu a číst si to pořád dokolečka prostě nestačí. Celé je to prostoupeno lehkým humorem (a sem tam i tvrdým, nejednou jsem vyprskla smíchy, ale pozor, vyloženě komedie to zas není) a hravostí a autor se podle všeho nebral moc vážně. Vyprávění na sebe nenavazuje, linie se různě tříští a často dá některá kapitola smysl až po přečtení další... a jindy ho zase nedá vůbec. Autor na začátku svůj příběh sám označuje za „smyšlenku“ a tím se vlastně skvěle vystihl.

Co si tedy s Poslední strážcem věčnosti počít? Je to poklad nebo slátinina? Leda tak poklad mezi slátatninami. Kdybyste se mě zeptali, o čem ta knížka vlastně byla, tak moc nevím. Vím jenom to, že jsem ji hltala do rána, že mi u spousty scén bušilo srdce, že jsem se nemohla nabažit slov a že když skončila ohavným cliffhangerem (bude druhý díl), div že jsem ji nelítostně neanihilovala. Já se zamilovala, ale nemyslím, že je to pro každého. Na Amazonu má knížka většinu hodnocení buď plný počet nebo žádný, což svědčí o tom, že ji buď berete nebo ne a většinou nic mezi tím. Takže musíte autora plně přijmout, věřit mu, nic nezpochybňovat a hlavně si nedělat těžkou hlavu z toho, že vlastně vůbec nevíte, co se tam děje – a užívat si snový pocit, který ne každá kniha přináší. Já bych nikdy nevěřila, že mě bude bavit něco tak neuchopitelného.

Ono totiž... Pamatujete na Chlapa v kumbálku, že jo?

„Jde o pověst, můj drahý brachu. Slyšel jsi legendy, že mne nelze porazit v boji. Inu, legendární bytosti musejí zůstat legendám věrny, víš.“ (str. 233)

dying pegas by ~hontor on deviant ART

Google tři dva dva

2011-02-14T03:35:00.000-08:00

Vítejte u druhého dílu našeho napínavého seriálu „Odkud přišli“. Od minula jsem si jistá hesla
pečlivě střádala, takže se s vámi ráda podělím o to, jak Googla zneužívají různé kriminální živly a také co všechno u mě na blogu nenajdete. Protože je toho víc, rozdělila jsem to dokonce to tematických skupin. :D

Jo a než mě nařknete třeba z nedůstojného vyjadřování, tak upozorňuju, že ty věci v kurzívě jsou přímé citace.

UPOZORŇUJI, ŽE NÁSLEDUJÍCÍ TEXT NENÍ VHODNÝ PRO DĚTI A MLADISTVÉ.

Manga, anime, japonský pokémoni...

Japonské kreslené kurvičky - checked.

Mučení japonských dívek - checked.

Vymytí mozku s yaoi - checked.

Jak spáchat sebevraždu s pomocí yaoi - checked.

Kde jsme udělali chybu, bratři a sestry ve zbrani? Asi tu víru, že ty japonský seriály nejsou jen P&P (porno a pokémoni) šíříme málo ohněm a mečem, co?

Školní aktivity

Povídky o mučení a znásilňování chlapců - Ach jo. Běž dělat vedoucího někam na tábor a budeš to mít naživo.

Muj učitel ne šoustal - Váhám, jestli tam náhodou není překlep a to „ne“ nemá být „mě“. Neboj, nejedná se o nic výjimečného, přečti si nějakou mangu a uvidíš, jaké máš štěstí, že se k němu nepřidali i spolužáci. Ale pokud tam překlep nemáš, tak to mazej napravit, chudák učitel!

Porno patnacti letých gayu - Ále tak tohle by šlo. V patnácti ještě nejsou bara, víme víme :).

Dívky na školním výletě ve sprše skrytá kamera - Ach jo. Běž dělat vedoucího někam na tábor a budeš to mít naživo.

Zájmové aktivity

Brýlaté kurvy a děvky porno - kdyby mi na Manifestu nějaký vožralý gentleman neoznámil, že vypadám jak sekretářka z porna, tak v tomhle nehledám žádnej kontext. Ale takhle??? :(

Pod suknemi byva veselo - jak pod kterýma. Že, Kuro-kune?

Sexuální chlíváci - jasněěě.

Praktické ukázky masturbace - to sis mě, kamaráde, spletl s Hintzákem.

Košer porno - to jako třeba s rybama? No, viděla jsem něco tuhle, něco támhle, nějaký screen, pár mang...

Incest romske porno - nekomentíkuju. Mama a tata byli bracha a segra.

www.nestydimse.cz - přiznávám, byla jsem naivní a mrkla jsem, co je to za stránku. Lidi, jak já prchala... :D. Brr.

Sexuani orgie matka zaucuje dcera ,syn - ne, že bych z tohohle hesla poznala, kdo koho zaučuje, ale ono je to asi stejně jedno, co.

Kluci v bederní roušce - konečně něco pěknýho! Sem s nima, já tu žádné nemám!

Zvídavé dotazy

Dojakeho veku je sex pro zeny prijemny - buď tam máš překlep a chtěl jsi napsat „od jakého věku“ nebo ho tam nemáš, ale úchyl asi budeš tak či tak. :D

How to handjob - by hand, my son, by hand.

Je merlin a artuš gay - jo! A navíc jsou to oba děsný buzeranti. Jdi radši do Mordreda, nevěřící dítě.

Prodám své tělo a orgány - takový obchody tady neprovozuju. Ale pokud pošleš smažená jatýrka na topince, zlobit se taky nebudu :)

1. na světě v pití piva graf - Cvelfe?

HRY Z KTERÝMA CHODÍM A BIJU LIDI - TAYLOR NEVĚDĚT! TAYLOR NEHRÁT HRY! TAYLOR JE MLÁTIT NAŽIVO!!!

Jak zkazit Nime - to si ze mě nedělejte srandu, ta vopice zkazila mě a ne naopak!!!

Jak se řekne jinak piča - jestli je odpovědí na tenhle dotaz můj blog, tak teda dík a Google u mě skoncoval!!!

Neviňátko

Tak jsem si dal piko a hnedka jsem ho dojel mnaga - chudáček. Jedná se totiž o lyric jedné písničky Mňágy a Žďorba a když si teď představím to nebožátko, které si googlilo písničku a dostalo se na recku o Picovi... Hej, ale já za to fakt nemůžu. :D

Last, but not least

Zvalchovat hřbet - jak tak koukám na výše psané, některým by to vážně prospělo.

Tak já nevím, jaký z toho máte pocit vy, ale já si tu připadám jak na technické podpoře porno stránek

Wild :D

2011-01-27T03:34:00.000-08:00

Jen tak pro radost. :) Ňuf.

The Ice-Cold Demon's Tale by ~Bjakuran on deviant ART

Beastly

2011-01-20T03:13:00.000-08:00

Přeskočilo mi? Muselo. Jinak vážně nevím, proč se poslední dobou utápím v červené knihovně (možná bych tomu měla založit samostatnou kategorii); psycholog by mi to asi vysvětlil hned. Nebo je na vině škola: když vás čtyři roky dennodenně přesvědčují, že všechno, co je trochu zábavné, pochopitelné a nezabývá se hlubokými otázkami etickými, společenskými a náboženskými, je zavrženíhodný brak vyhrabaný z nejnižšího hnojiště, stane se z vás buďto intoušský snob nebo pravý opak (<= já). Výmluv se najde dost. Hlavně jsou ale některé ty zamilované dívčí románky hrozně pjékné. (Jo, a navíc Kráska a zvíře je příběh, který funguje vždycky.)

Kyle je v prvé řadě příšerná děvka. Tvář andělská, oči blankytné, zuby vybělené, vlasy plavé, břicho patřičně vypracované (obecenstvo: ááách!), tatíček bohatý. S takovou výbavou je pak snadné šikanovat lidi, kteří mají chudáci nějaký hendikep, třeba beďara nebo nejezdí do školy limuzínou. Šikanovat je samozřejmě sranda a Kyle si nerad něco odpírá, a tak, když jednoho dne narazí na Kendru, podivínku, která má za to, že kypré tvary a mastné vlasy vyniknou nejlíp v kombinaci s goffik hadry, neodolá a nachystá si pro ni výtečný vtípek. Čímž si pěkně naivně naběhne na vlastní meč, protože z Kendry se vyklube čarodějnice a voila, promění krasoně v netvora. S tím, že pokud do dvou let nezíská polibek od pravé lásky, může se se svým krásným zevnějškem rozloučit natrvalo. Události naberou rychlý spád: jakmile se ukáže, že srst oholit nelze a na zvířecí drápy manikérka nestačí, vykutálený otec zamkne Kylea do zastrčeného domu jen se služkou a domácím učitelem, aby ho nikdo neviděl. To si pak zkuste najít pravou lásku, když nesmíte vystrčit čumák z domu a na Myspace mají profily jen desetileté holčičky, dámy v letech a pedofilové.

Ke knížce jsem se dostala proklikáváním trailerů na příští rok – on se totiž chystá film a hraje v něm Alex Pettyfer (obecenstvo: áááách!). Zpočátku jsem byla poměrně zděšená a nevím, co mě přinutilo to nedropnout – asi se mi nechtělo vstávat z postele. První třetina působí dost plytce, spíš jako filmová povídka než plnohodnotný román. Kyle leze na nervy, je to klasická roztleskávačka v mužském balení; je mi jasný, že je to účel a je důležité, aby mu záleželo jen na prachách a vzhledu, ale troufám si hádat, že i pubertální Američanky by to pochopily i bez toho, aby to autorka (hrdinovými ústy, myšlenkami a skrze vedlejší postavy) opakovala asi tak patnáckrát za odstavec. Povrchnost Kylea Kingsburyho se zmiňuje zhruba stejně často jako dokonalé, mramorové údy Edwarda Cullena a po pár stránkách už se to člověku mírně ekluje.

Jakmile se ale hrdina promění ve zvíře, je to stránku od stránky lepší. Ba co víc – je to dokonale kníkací. Ono je totiž nehorázně roztomilé, jak kvůli drápům neumí kultivovaně žrát, pěstuje kytky, čte knížky (i když nevím, co všichni vidí na té klasice a Janě Eyrové konkrétně), jakou má ze své vyvolené po jejím přichodu hrůzu větší, než ona z něj. Jasně, je to klišé a je to přeslazené až běda, ale... nějakým způsobem to brnká přesně na ty struny, o kterých každá tvrdá holka prohlašuje, že je nemá, ale to pěkně kecá.

Jedinou více propracovanou postavou je Kyle, ale ani ostatní nejsou špatní. Hlavní hrdinka Lindy nedostane moc prostoru, tím pádem ani šanci projevit se jako kravka. Slepý učitel Will je takový ten správňák s lehce ironickými hláškami, Lindin otec klasický záporňák, stejně jako Kyleův. Jsou to stereotypy, ale takové ty neškodné, ba až sympatické a do pohádek navíc stereotypy patří. Ještě malý dodatek ke Kyleovi, v knížce vypadá takhle a ve filmu takhle (a běhá tam bez trička, HELL YESSS!). Na místě hlavní hrdinky by byla moje reakce na konci v obou případech asi stejná.

Beastly je prostě sladké. Na konci možná až moc. Je to šílená slepičí polívka pro duši a moje tvrdé, racionální já by zřejmě chtělo počítač vykropit svěcenou vodou, ale moje pravé já jenom blaženě upískává a má v nose nacpané korky. Mor na mě, ale vždycky jsem se celý den těšila, až dokončím svoje povinnosti a budu se moc zahrabat do postele a valit si do hlavy celou tu romantiku. Počítám, že teď mi už ke štěstí chybí jen garsonka a šedesát koček. No, ale kvůli takovým věcem přece pohádky milujeme, ne? Opensource.

PS: Jo, ještě taková drobná nepříjemnost, po určitých celcích bývá příběh bůhvíproč přerušený náhledem do chatovací místnosti pro pohádkové bytosti, ale je to v pohodě, dá se to přeskakovat.

Něco, co nemůže chybět <3

A trailer k filmu

Concubine

2011-01-09T03:11:00.000-08:00

Když před pár lety psala Gladness o yaoi harlequinkách, mohla jsem se utlouct smíchy. No a teď... Ale co, nemravné čtivo občas neuškodí ^_^. Jo, a taky články o pornu zvyšujou návštěvnost :).

ALERT, ALERT!!! YAOI HARLEQUINKA!!!

A klidně si mě načechrejte a vyhoďte ven na sluníčko.

Do války mezi zeměmi Korai a Zandria vstupujeme až na samém konci (ono by to jinak zdržovalo), kdy Zandriánci zvítězili a přišli si pro válečnou kořist. Poražený král nejdřív nabídne pár nudných strategických výhod (nikoho doopravdy nezajímají) a jako bonus večera svého syna Kaela coby hračku pro nepřátelského vojevůdce.

Tím jsem dějový odstaveček prakticky vyčerpala. Kael putuje se svým novým mástrem do Zandrie, kde si místní obyvatelstvo umí užívat života. Chvílema to tam, s hanbou přiznávám, připomíná realm Kushiela nebo Běžců, ale vzápětí vždycky přijde něco, do vás dokonale vzpamatuje, protože i uvolněné mravy mají svou hranici a plánovat invazi do nepřátelské říše s análním kolíkem v pr*eli je prostě zvrhlost. Kael tedy pár hodin hrozně trpí, ale brzy si novou úlohu začne docela užívat – koneckonců, nač to prodlužovat. Čekal snad někdo něco jiného?

Knihu jsem objevila na Amazonu během zoufalého záchvatu „potřebuju teplou fantasy HNED“ - no vážně, kolik znáte kromě Běžců fantasy, kde jsou hlavní hrdinové gayové? (Jestli znáte, tak šup sem s tím!) Jakým myšlenkovým pochodem jsem došla k tomu, že místo pěkné, nesmělé sh-ai fantasy postačí PWPéčko, už si nepamatuju. Asi za to trošku mohly recenze na Amazonu, jaký prý to má super děj, uke nechce, palácové intriky a tisíc slonů. Hodnocením yaoistek jsem se naučila nevěřit (viz. Child Epicurean), ale za stáhnutí nic nedám.

Ebook má asi sto padesát stránek, z nichž se sto třicet stránek nepřetržitě souloží. Zbylých dvacet je děj. Ten začne přibližně na stránce osmdesát, kdy si Taren odvede Kaela na královský banket, kde ho předvede (chápete jak) veřejně. Místní cech konkubín se rozzuří, protože Kael, hrdě nesoucí titul „kurví princ“, umí šu*at přirozeně a líp než členové cechu s dlouholetým výcvikem, a chtějí se ho zbavit. Přiznávám, že je to celkem napínavé, ale musíte to hledat, protože vždycky, když děj nabere trochu na otáčkách, je přerušen pěti až deseti stránkovým detailním popisem soulože.

Není to ale vůbec zlé, protože uke i seme jsou docela sympaťáci. Uke je vyšší než seme a když na něj vyběhne nájemný vrah s „must be“ hláškou „I‟m gonna enjoy fucking your uppity ass.”, rozseká mu držku bez semeho pomoci. Seme taky ujde, chápe, že pravidlo „první druhý třetí prst během dvou minut“ moc nepomůže a kupodivu ukeho nejrepne, počká si, až uke chce sám (druhý den, dlouho čekat nemusí). Jo, a občas si spolu i povídají. Jak málo stačí ke štěstí.

Co k tomu dodat, prostě PWPéčko. Z těch snesitelných, ba dokonce lepších. Čistě subjektivně, kdyby se tomu ubralo sto stránek sexu, je to super, ale já jsem stará romantyčka. Kdyby to byl hnůj, tak to vůbec nedočítám.

Mno, a kde Kurvího prince získat? Buď si to můžete stáhnout na Amazonu do Kindlu (haha) nebo po dvou minutách googlování na torrentech jako pdfko. Přímý odkaz sem radši dávat nebudu, internet je malej a vsadím boty, že si autorka sama sebe občas googlí, ale pokud jste byli celý rok hodní a bylo vám osmnáct, můžete mi napsat na taylor@centrum.cz a domluvíme se. ^_^

The Emperor's Boy- Edited by ~trinitycross on deviant ART

KURAGEHIME

2011-01-04T03:10:00.000-08:00

Některé dívky nikdy nebudou krásné, bohužel. Tsukimi se už s tím tak nějak smířila a po přestěhování se do Tokia si našla svoje – bandu podobně založených asociálních otakyň, které mají jinačí zájmy než módu a šminky a všechny k světu vypadající osoby považují za úhlavní nepřátele. Jejich dům je pro jakoukoliv krásku nebo nedejbože chlapa Karlštejn, ovšem jen do chvíle, než přichází osoba, které jsou všechna jejich pravidla srdečně u prdele. Slečna Kuranosuke představuje všechno, co sesterstvo otakyň z duše nenávidí: je krásná, sebevědomá, pohádkově bohatá, nosí božské hadry a hlavně, jak Tsukimi brzy uvidí detailněji, než by jí bylo po chuti, je chlap. Pan Transka ale na nějaké více či méně agresivní náznaky, že není v domě vítán, nereaguje a u nových kamarádek oxiduje den co den. A co se nestane – dámy se pod jeho vlivem začnou měnit.

Krutá pravda vychází najevo aneb demaskování otakyň v plné parádě – témátko, které by možná lákalo k psychoušským analýzám strašného sociálního problému, jaký otaku představují, ale Kuragehime je naštěstí jenom situační komedie. A to výborná. A to nejen díky střetům sesterstva s okolním světem, záhy se totiž přidávají další postavy: hlavně Kuranosukeho starší bratr Shuu, high class kravaťák trpící fobií z žen a házející neuvěřitelně roztomilé blushe (a totálně můj typ <3), dále sebevědomá kariéristka, zvyklá dosáhnout svého pomocí vlastního těla nebo Shuův kámoš z dětství, jeho řidič, který vám vysype kdejaké tajemství, jen abyste se nedotkli jeho naleštěného mercedesu. Prostě všichni máme svoje úchylko, že? Postavy jsou prostě perfektní, sympatické a dokážou oživit i tak provařenou záležitost, jako je milostný trojúhelník – jednak si nejste jistí, komu fandit (protože oba kandidáti mají HODNĚ co do sebe), jednak je to tak napínavé a sladké, že se čekání na nový díl stával utrpením; teď už ne, protože seriál nedávno dovycházel, ale já osobně chytala absťák už pět minut po dokoukání dílu a to je stav, který jsem u anime už téměř zapomněla.

Animace je pěkná, hlavně je fajn oddych vidět po čase dámy, vedle kterých nemáte chuť lozit kanálama, a když už se tam nějaká krasavice vyskytne, stejně se bere se slušnou nadsázkou. Skvělé jsou výrazy postav (chibíky jsem snad ani nezahlédla, bohudíky), jejich gagy spolehlivě rozesmějí vždycky. Hudby si v průběhu moc nevšimnete, zato opening je parádní, nejen hudebně, ale hlavně obrazově – schválně si zkuste spočítat všechny ty popkulturní odkazy. Ending jsem pro změnu nekoukala vůbec, není sice špatný, ale víckrát jsem ho vidět nemusela.

Jedinou výraznější vadou na Kuragehime je ta, že anime klasicky natočili podle dosud vycházející mangy, takže konec vlastně není konec, závěr nic neřeší, vyznívá do ztracena a trošku ubírá na vážnosti předchozímu lopocení postav. No, ale to se u nedokončené mangy dalo čekat (a hlavně jsme viděli horší násilné konce, Kuragehime je vedle třeba Claymore nebo Pandora Hearts jako nebe a dudy), takže další možnosti jsou buďto počkat, až manga předhoní anime (anime má zatím náskok, protože mangu začali překládat ve stejnou dobu, kdy začalo vycházet) a pak číst ji, nebo se modlit k japonským vydavatelským bohům o druhou řadu. Uvidíme.

Kuragehime je jedenáctidílná milá a nevtíravá zábava, nad kterou sice můžete hluboce přemýšlet (jo, je to fakt mocinky smutné, sedět ve třiceti doma, nepracovat a hrát si s doplňte-si-sami), ale spíš nemusíte, protože nač se zatěžovat u komedie? Navíc je to srandička sice švihlá, ale pořád inteligentní a na úrovni, takže si při sledování nemusíte sami před sebou připadat jako negramotná polovopice. Paráda! Takových anime jen houšť a větší kapky. Jo a ti borci – dámy, nad nima nelze neslintat.

P.S: Klasický orientační dotaz na závěr si neodpustím: Team Kuranosuke nebo Team Shuu?

Tokage

2010-12-27T03:09:00.000-08:00

Autorka: Haibara Yaku

Rok vydání: 2006

Délka: 3 volume

Žánr: drama, nadpřirozeno, josei

Status: kompletní

Download: mangatraders.com

Věčný život – kdo by ho nechtěl? Tak třeba ti, kteří jej mají. Jako Tokage. Tokage je duše, která se už osm set let toulá po světě a střídá jedno tělo za druhým, ale sama zemřít nemůže. Nesmrtelnost se stala jeho prokletím. V době, kdy Tokage znovu pátrá po novém těle, umírá při autonehodě Yuuka, dívka z místního chrámu a Tokage si bere její tělo. Jenže uvést do funkce mrtvolu taky není jen tak a Tokage k existenci potřebuje „nabíječku“, osobu, kterou Yuuka za života milovala. Tím je Shinobu, ale Shinobu by Tokageho za zneuctnění sestřina těla taky nejradši pověsil za uši do průvanu. Samozřejmě ne nadlouho – však znáte ty roztomilé tsundere kloučky s měkkým srdcem. Čím víc vyplouvá na hladinu Tokageho pravé já, tím radši ho Shinobu má, jenže nic není tak jednoduché – toulavá duše přitahuje všechnu možnou nadpřirozenou havěť, od malých zubatých démonků, přes pracovníky vládního úřadu pro nadpřirozené záležitosti až po bytost, která už téměř celé tisíciletí Tokagemu nic nedaruje. A dobru nesvědčí ani fakt, že Tokage je pevně rozhodnutý letos konečně splnit předsevzetí, které si dává už osm set let - doopravdy zemřít.

Hloubání nad životem-neživotem, to je to, oč tu kráčí, ale není třeba se bát nějakých přemoudřelých filozofických volovin. Tokage je sice převážně o vyrovnávání se s dávnými traumaty, nicméně (i vzhledem k tématu) to tu působí přirozeně a na svém místě. Odpovědnost za to samozřejmě nesou postavy – sympaťáci, o kterých byste klidně četli i mangu, ve které se skoro nic nestane... což je vlastně tento případ.

Tokage překvapí, když se z nedůklivého borce záhy vyklube milá osůbka, které je jasné, že Yuučiným příbuzným není dvakrát po chuti, že používá její mrtvé tělo; bez debat se tedy chopí jejích domácích povinností a seká dobrotu, kde se dá. Má prima hlášky, v jednom kuse si všechny dobírá, ale je na něm znát, jak má všechny rád. Naskýtá se trošku problém s jeho pohlavím – původně byl očividně muž a ve fajto módu se do mužského těla taky transformuje, ale k sežrání je i jako ženská. Ba co víc, odhlédnuvše od Kaoriných mang jsou Tokage a Sakaki (další zdejší hrdinka, ta z úřadu pro nadpřirozené jevy) jediné ženské, na kterých se mi upřímně (a nehorázně moc) líbily pořádné kozy hrudník. Shinobu je klasika – nejdřív samé „něněně“, nakonec by za Tokageho položil hlavu na kolejnice. Výborné jsou i ostatní postavy – mniši v chrámě nebo Sakaki se svým (psem) kolegou, kteří se zprvu jeví jako záporňáci, ale brzy zjistíme, že tu závisí jen na úhlu pohledu.

Nestydím se přiznat, že manga Tokage mě obloudila hlavně svým luzným zjevem. Ta kresba je totiž geniální. Neskutečná. Nádherná. Možná trochu přeháním, ale za poslední dva roky, od dob Kaori Yuki, je Tokage nejpěkněji kreslená manga, jakou jsem četla. (A například ve výrazech se Haibara Yaku Kaori velmi podobá: zkuste srovnat Tokageho ksichtíky třeba s Ludwigem, Setsunou či jinými zlomyslníky jejich typu a všimnete si, jak se podobají.) Kresba je spíš skicovitá, ale anatomie nikde neujíždí, výrazivo si žije vlastním životem a v pohybu přímo cítíte, jak kolem vás sviští vzduch, meče a vlasy.

Tokage je možná manga s pomalejším spádem, ale dojemná a plná emocí. Poslední tři kapitoly jsou nabité akcí a závěr slabší povahu klidně i rozpláče (mně třeba jo). Je to manga, u které zažíváte čiré potěšení z kresby a kde vám hrdinové nejsou ukradení. Příběh sám o sobě je možná průměrnější, ale celkově jsem nadšená. Tokageho se nebojte.

Volume 16

2010-12-26T04:58:00.000-08:00

SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY

TVÁŘ KNIHY:
LAYLA

Protože, říkejte si, co chcete, ta ženská je chudák. Nejen kvůli tomu, co jí udělali předtím, ale i to, co jí udělali potom... Jeden se nemůže divit, že se zcvokla (to jen Setsuna se tomu blbě divil, ale Setsunu nebrat vážně). Můžete na ni být naštvaní kvůli Sevothartovi, ale hm... já nejsem.

Zamyšlení: „We´re people who can devote a limitless amount of time on our cruel ways, eh? Or perhaps we´re the normal onem and everyone else is mad.“ - Rosiel

Hláška: „I kindly escort myself into the courthouse.“ - Michael.

„When you say „escort“, you meant to „destroy the destination“, right?“ - Setsuna

Pro začátek jedno upozornění – tohle je čistokrevý S.P.O.I.L.E.R., jasné? Zjistila jsem totiž, že některým to stále nedošlo, takže to říkám znovu. Nečtěte to, prosím vás, jestli si nechcete zkazit překvapení. NEČTĚTE TO!

Ano, Velký Návrat Angel Sanctuary na scénu. Díky Reaper, protože ona má brutální donucovací metody! Co byste dělali vy, kdybyste k narozkám dostali 20. volume mangy??? (Kromě soustavného slintání a obdivování?) DĚKUJU!

Mno, bylo to těžké. Pokusím se podat realistický obraz toho, jak složité je číst mangu (cokoliv) na našem intráku, ale neodsuzujte mě, nakonec jsem zvítězila!!!

Tedy. Většina šestnáctky se točí kolem Layly. Musím říct, že ti zasr* andělé by si zasloužili zvalchovat hřbety, kdo to kde viděl, aby parta siláků znásilnila a přizabila ženštinu, která se dostala na vyšší pracovní post než oni? A ještě skvělejší logika je, když potom hodnostáři potrestají ji, jako by to byla její vina, že se nechala znásilnit. Není divu, že se pomátla. A Setsuna jí ještě řekne, že se chovala jak „šílenej nácek“ a že on tomu nerozumí. Kopnout ho! (A ruku na srdce, možná jsem blbá, ale ten monstrózní rozsah Sevothartovy hrůzovlády mi jaksi uniká. Tyranie, jo? Kde? Když nepočítám to, že zaškrtil pár služek, taková nesnesitelná diktatura to zas nebyla. Vždyť on měl snahu svolávat porady, když mu na ně nikdo nechodil, nemůžou se divit, že mu nezbylo než radit se sám se sebou a podle toho taky rozhodovat.)

Urielův pokus o podrytí autority soudu selhal. Nakonec měli chlapci co dělat, aby utekli, na Anima Mundi, elementály a Setsunu vydali zatykač dřív, než bys řekl „smex“. (Kromě Setsuny, protože ten stíhá hysterčit vždy a všude, takže zase hysterčil kde se dalo.)

Sára dostala zpátky svoje tělo. Škoda, Gabriel se mi líbila mnohem víc, měla hezčí ofinku. A Rafael, zmetek jeden prolhanej a žárlivej (miluju ho! <3) jí zapřel Setsunovu přítomnost u soudu. Hahaha! To je ale bezpáteřník, ťuťu, mucííí!

* Následuje několikahodinová přestávka na oběd, během vaření vypito 1,5 l kalimača (víno s kolou – fifty fifty), uvidíme, jak se mi bude číst dál.

...

*šla si uvařit kafe a byla odvolána na karty a další kalimačo (1,5 l), uvidíme teprve teď*

Bleskové postřehy: Setsuna konečně dostal nové oko. Raziel je frája (to už sice víme dávno, ale on to pořád musí dokazovat). Sandalphon znásilnil Laylu a udělal jí dítě. Mně už je z toho vážně zle... >:(( Sára asi nakonec není duší Jibrille, ale jenom Sáry. What the fuck.

KATOU JE ZPÁTKY!!! Ten kluk je nezdolný, nějaký pád Anagury pro něj přece nic není (kde ale nechal Kurai a Noise, které tam byly s ním?)... ale až ho zdolají nadobro, budu pěkně dlouho držet smutek. TTATT.

Ok, let´s continue tomorrow, tady se to fakt nedá! TTATT!

Nádech, výdech. Zkuste si číst AS, když je vám blbě. No, jde to. Všechno jde, když se chce XD.

Anima Mundi zaútočila na Sevothartovo sídlo, ale někdo je předběhl. (Mimochodem, byl to moc nádherný záběr. Razielova loď to přímo vpálila do Seviho paláce, půlka zdi zbouraná a pod tím suchá hláška: „teroristé se infiltrovali do Bílého domu“. XDD). Anima Mundi naběhla přímo do Rosielovy pasti.

A áno, drahý Rosiel-sama má nového poskoka. Hádejte koho. Katanovi dochází zásoba nenávistných/žárlivých/ustaraných výrazů. A já se ani nedivím.

Odpusťte mi to výrazivo, ale Lucifer je řádná kurva. Tohle se prostě kamarádům nedělá! Katou pak brečel zlostí, udeřil pěstí do zdi a sedřel si celou ruku a já brečela kvůli Katouovi. (I když ty odřené klouby prstů jsou ta nejmenší bolest, kterou tam zatím zažil.) Kaori ve wildtalku psala, že chtěla využít jeho transformačních schopností a změnit ho v holku. Mohlo by to být zajímavé. Já vím, že by to byl srandy kopec, ale škoda, že ji to nenapadlo dřív. Myslím, že v této fázi AS už moc prostoru na humor nezbývá.

Jako závěrečný bonus tu máme Layla-doják. Ano, ronila jsem krokodýlí slzy, protože tam nešlo ani tak o ni... ale Nidhegg... Nidhegg! TT_TT. Poslední scéna byla tak nádherná!

Každopádně, Laylu už nic netrápí. Zato Sáru brzy bude, protože Sandalphon potřebuje někoho, kdo mu porodí fracka... ehm, vlastní tělo, a když to s Laylou nevyšlo...

Next angel: Beliál. (A já už díky spoilerům tuším, kdo bude příští Tváří Knihy. Můžete si tipnout.)

Ještěrčí obrázky

2010-12-26T03:07:00.000-08:00

Zrovna jsem dočetla jednu mangu - Tokage, a odsáváček slin, který jsem si pro jistotu nainstalovala na hubu, nestíhá. Nádhera, co do artu prostě nádhera. Blíže o tom poreferuju v recenzi, kterou se právě chystám psát, ale zatím jsem si připravila malou ochutnávku -> musím prostě ty obrázky ukázat a do recenze je všechny nacpat nemůžu :D. Přemýšlím, kdy mě naposledy nějaká manga zaujala tak, že jsem jí věnovala speciální obrázkový post... myslím, že nějaká Kaori Yuki. Ono se jí Tokage v lecčems podobá.

Kopa hladového fanservisu

2010-12-15T03:06:00.000-08:00

Recenze na dvojku Hladových her vyšla na Fantasy Planet. Můžu říct, že po dočtení zůstaly podobné dojmy jako po dočtení jedničky – a sice: pokudokamžitěnedostanudalšídíltaknepřežiju!!! Inu, dost vykecávek, ale než se vrhneme na další porci deviantartu, musím vám položit jednu otázku.

... Ehm, tak asi nezbyde než komentíkovat, protože mi jaksi nejede blueboard. Otázka zněla co máte vytetované na zadku, jestli Team Peeta nebo Team Hurikán? Děkuji :)

BlueBoard.cz

A teď už slibované obrázky. Začneme něčím veselejším.

hunger games in a nutshell? by *INKNOSE on deviant ART

Troška romantiky, než se vrhneme na ty lepší kousky :)

No More Bad Dreams - Color by ~cococheese on deviant ART

A teď konečně borci: Hurikán.

Mouse Sketchieee Gale by *palnk on deviant ART

Gale by ~sacha11410 on deviant ART

Cinna. Slintáček, prosím?

Cinna by *Ravengirl5111 on deviant ART

Haymitch zamlada – pomalu největší zážitek z knížky. On je přesně můj typ! Nehledě na to, že Haymitch je největší borec i zastara.

...Before it changed me... by ~Peibee-an-Jay on deviant ART

Finnick. Nemluvím, jen srdíčkuju. Osobnost jak sviňa.

Finnick Odair by ~elontirien on deviant ART

Finnick by ~SpikeUchuKauboi on deviant ART

Ne, obrázek, kde se Finnick „líbá“ s Peetou jsem si fakt nemohla odpustit. Však mě znáte. Opět dechberoucí scéna, i když se to vlastně stalo trochu jinak.

CPR? Oh, please. by ~Chii-Kawaii-Chan on deviant ART

Ne, že bych byla právě fanda pairingu Diod/Johana, ale tohle je snad jediný slušný fanart Johany, která na žebříčku mých oblíbenců taky stojí hodně vysoko, tak ho sem dávám.

Such a crybaby.. by ~hladzo on deviant ART

A všichni. Dariuse mi ani nebalte – sním si ho cestou.

HUNGER GAMES- district 12 by *inklou on deviant ART

Team Katniss by ~likeasombodee on deviant ART

Boy princess

2010-12-08T03:04:00.000-08:00

Jiný název: Kiss me princess

Autorka: Kim Se-Young

Rok vydání: 2002

Délka: 9 volume

Žánr: fantasy, gender-bender, shonen-ai

Status: kompletní

Download: mangatraders.com

Princ Nicole má smůlu – jeho starší sestra se měla vdávat za prince sousedního království, jenže těsně před svatbou si to rozmyslela a vzala roha s podkoním. Jelikož ale jeho další dva bratři a král mají bujnou fantazii a sklony řešit problémy poněkud netradičně, Nicole vyfasuje ženské šaty a paruku a musí se za temného a drsného prince Jeda provdat místo sestry. A že se to nepozná? No, samozřejmě, že se to pozná. Jed to kupodivu bere vcelku s klidem, mnohem horší je reakce zbytku dvora. Ti sice netuší, že novopečená princezna není tak docela princezna, nicméně by mohla případným povitím dědice udělat tlustou čáru přes rozpočet dalším frakcím, které by se rády zmocnily trůnu. Jed má totiž také bratra a ten si cestičku k ovládnutí trůnu zastoupit nenechá. Palácové intriky for the win. Kdo říká, že ne?

Můžete prosím někdo mangakám a manhwakám vysvětlit, že poutavý název je půlka úspěchu? Boy princess je ještě v pohodě, narazit ale někde na alternativní název, Kiss me princess, asi se mi jen zapráší za patama. Byla by to škoda, protože Boy princess je opravdu hezká manhwa – rozhodně ale není pro každého.

Je to shonen-ai, ale shonen-ai na nejnižší úrovni: pár polibků a objímání, ale to stačí. (Je to pjékné.) Ústřední dvojice jsou sympaťáci; Jed navíc sexy jak noha a Nicole, který na první pohled vypadá, že neumí do pěti napočítat, překvapí coby uke s Charakterem. Z ostatních postav si také vybereme pár oblíbenců: princezna Reiny, bylinkář Shahi (který se tváří tragičtěji než můj pes), bývalá královna Kelly (o ní je tu jen drobný flashback, ale jedná se o jednu z nejlepších a nejdojemnějších kapitol celé manhwy) nebo princové June a Glewhin.

Zatím se vše zdá ideální. Kde je problém? Kresba. Kresba je požehnáním i prokletím téhle manhwy. Od prvního volume se výrazně zlepšuje (svůj podíl na tom má taky to, že první volume je otřesně oscanováno, další jsou na tom mnohem líp). Všichni nosí nádherné šaty (spousty, spousty látek, krajek, šperků a ozdob), všichni mají dokonalé vlasy (zvláště ženy mají všechny vlasy až na zem a pokaždé jiný účes a člověk by se nad těmi copánky, perlami a drahokamy uslintal) a v detailech jsou krásní, až to bere dech. A všichni vypadají stejně. Jediní, koho spolehlivě rozlišíte, jsou Jed a jeho sestra Reiny, protože mají černé vlasy. Ostatní jsou dlouhovlasí blonďáci a kolikrát je poznáte až ve chvíli, kdy je někdo jiný osloví jménem. V příběhu, kde se rozbíhá několik dějových linek a kde si pomalu musíte kreslit graf, abyste se vyznali, kdo s kým, kde a proč, který je dost složitý už sám o sobě, není moc dobré, když ty lidi navzájem ani nerozeznáte. Chce to pekelné soustředění a ne vždy to pomůže.

Navíc tu vystupuje strašně moc postav. Vynořují se odnikud a za chvíli jsou zase pryč, u mnoha z nich jsem vůbec nepoznala, jaký měly v ději význam. Výsledek tak působí celkem zmateně, lepší orientaci to rozhodně nepomáhá.

Navzdory tomu zmatku: Boy princess je pořád fajn manhwa. Středověkých gender-bender shonen-ai moc nenajdete, což je škoda (a ano – musíme se spokojit s tím, co máme). Přestože jsem při čtení tu a tam zuřila („A tohle je zas ku*va kdo?!?!“), finální pocit po dočtení je velmi dobrý. Boy princess je lehce úsměvný, hodně dojemný, napínavý a hlavně pjékný příběh. Tragédům: nějaký ten angst se taky najde. ^^ Takže pokud vám nevadí, že při čtení občas nevíte, která bije, s chutí do toho.

Ai wo Utau Yori Ore ni Oborero!

2010-11-06T03:02:00.000-07:00

Autorka: Shinjo Mayu

Rok vydání: 2006

Délka: 5 volume

Žánr: rádobykomedie, shoujo, gender-bender, smut, pitomina

Status: kompletní

Download: mangatraders.com

Gender bender, gender bender... to je moje. Dneska jsem našla jednu s příšerným názvem (v překladu něco jako... ehm... „Než zpívat o lásce, to tě raději utopím v sobě“) a parádní anotací. Hrdinka vypadá jako kluk a hrdina jako holka. Ona dělá na kompletně dívčí škole kluka, on zase na chlapecké škole holku. Při představě té srandy mi září oči. Neváhám a stahuju. Může se stát chyba? Může.

Vám už to pravděpodobně došlo, pokud jste se podívali na autorku. Já se tentokrát neobtěžovala. Zápletka je asi taková: Mizuki je kytaristka v dívčí kapele, kde všechny vypadají jako borci, ale ona je borec největší. Odchází jim zpěvačka a Mizuki má depku, kde seženou náhradu. Na scénu přichází shotík Akira a vnutí se jim tam – zpívat docela umí, takže ženský nemůžou remcat. Jo, a protože vypadá jako holka, tak se nenaruší ani pověst dívčí skupiny. Mno, a milý Akira se zabouchne do Mizuki. Nebo ji podle všeho chce jenom ojet. Už v druhé kapitole. Povědomé? No, zatím trošku.

Strašně dlouho se nic neděje. Mizuki vypadá hustodrsně, ale jakmile ztropí hysterickou scénu kvůli tomu, že jí Akira ukradne první polibek, je to... No, popojedem. Pak se ukáže, že Akira je její kamarád z dětství – bacha na to, kamarádi z dětství jsou přeborníci v kradení prvních polibků. Pokud nějakého máte, ani se nenamáhejte držet si ho od těla, oni si stejně vždycky způsob najdou. Postavy nemají žádný charakter; Mizuki chvílema piští, když na ni Akira sáhne, chvílema zase piští, jak je sladkej, mačká ho a čmuchá mu vlasy; on jí to nebere a čeká na příležitost připravit ji o víc, než o první polibek. No, dejme tomu, že se o to snaží dost urputně. Povědomější?

Asi tak v druhém volume to přijde: hrdinka má sen, ve kterém ji ojíždí dospělý Akira a on jí oznámí, že takhle krásně vyrostl, protože pil hodně mlíčka. !!! Až v téhle fázi jsem se mazala podívat, kdo to napsal. No jasně. SHINJO MAYU! Možná si tuhle umělkyni pamatujete z eposu o Trubce Vyvalené. Ach jo. Dál to snad už ani nemusím rozebírat. Shinjo Mayu je recenze sama o sobě.

Tahle manga má 5 volume a děje se tam pořád to samé:

a) Akira odhazuje kawaii masku a hraje si na chlapa. To pak s hrdinkou nadrženě tříská o zeď a vypadá to celkem směšně, protože on je prostě králíček a není tvrdej. Nemá to v genech, jako třeba ten psychopat z Maria Holic nebo Ootani z LoveComu. Akira většinou couvne, když se jeho vyvolená rozbrečí. A sem tam dělá podezřelá gesta.

b) Akira je nahozenej v kawaii modu (má třeba nekomimi nebo podkolenka) a to se na něj sápe hlavní hrdinka. Jo, mimochodem, kdybyste viděli, co mladej umí zahrát s horním dílem od pyžama a slzičkama, řekli byste, že se učil minimálně od Pica.

c) Popřípadě se jeho nebo ji snaží osouložit někdo třetí, přičemž žádné pohlaví není diskriminováno.

Ne, že bych od gender bender čekala něco jiného než prostomyslnou oblizovačku, ale tohle je prostomyslné až moc. A taky nudné, na Shinjo Mayu takové... decentní. Jakoby se holka držela zkrátka. Tam, kde byla Trubka tak pitomá, až byla vtipná, je tohle jenom nuda. Není tu žádná heartwarming atmosféra, nemáte radost z toho, když se políbí ani když ten malej spratek rozseká holomka, který mu jede do ženský. Navíc jsem měla pocit, že čtu yaoi, ale bez chlapa, a to je... divný, no.

Ale abych tomu tak úplně nekřivdila: asi dvakrát jsem se zasmála (vtipu) a možná tak pětkrát té blbosti. A jsou tam božští bishíci, pokud nepočítám shotíka Akiru. Takže klady téhle mangy bych shrnula do tří bodů:

a) Ten kluk, co vypadá jako Chigusa ze Stříbrnýho diamantu!

b) Ten druhý kluk, co chce šukat hlavní hrdinku. (Porovnejte: kluk / Akira, řekněte mi, kde ta ženská poletovala, když se rozdával vkus?)

c) Ten třetí kluk, co se tam v jedné scéně mihnul, tuším, že Akirův bratromil.

A závěrem: Kdo máte rádi Shinjo Mayu, zkuste to, ale není tak úplně ve formě. Kdo nemáte rádi Shinjo Mayu, ale čtete ji, abyste ukojili své zlomyslné a masochistické choutky, zkuste to, ale není tak úplně ve formě. Kdo nemáte rádi Shinjo Mayu - UTÍKEJTE!!! Ještě by se to dalo čistě kvůli bishíkům, ale existují nesrovnatelně zábavnější věci se stejně kvalitními bishíky, takže tenhle argument neberu.

UKÁZKA

klasika

Co z toho plyne? Pijte mlíčko.

Google tři dva jedna...

2010-10-24T03:02:00.000-07:00

Na blueboardu existuje funkce „odkud přišli“. To vám ukáže, co si lidi googlí, než vám vlezou na stránky. Moc pěkná sranda, takže jen mi o ní někdo řekl, už jsem to instalovala na blog. Většina hesel je v pohodě, jsou to všelijaké sexuální požadavky, crossdressing a podvazky, latex, sex with death body, smlouva se satanem, penisy, jestli se dá zfetovat brufenem, blowjoby, handjoby a bůhvíjakédalšíjoby, nálety mimozemšťanů, a podobně. Kupodivu na anime/manga hlášky sem přijde fakt menšina. Zvláštní. Jako bych snad měla nějakej pornoweb nebo co... *nevěřícně kroutí hlavou*

No, ale o co mi jde. Některá ta hesla jsou ještě lepší než ostatní. Mnohem lepší. Sbírám si je, takže výpotků na tohle téma určitě bude víc, jen si zas nějaké nasyslím. Za poslední půlrok vedou tyhle:

Jak si povídat s klukem - tak to je snad špatná ironie, ne? Já bych to taky potřebovala vědět.

Chci být upírem - taky jsem si to zkusila vygooglit. Ne, že bych to chtěla – Edwardovi můžu brnknout kdykoliv, ale čistě teoreticky. Našla jsem třeba tohle - KLIK - a musím říct: Toruviel (14), soucítím s tebou. Toruviel je ale elfský jméno, ne?

Jak se jmenuje Snipa učitel Harry Potter - chudák stará. Už dost, co byl překřtěn na Snapa, teď ještě i Snipa.

Z mrdky knír - jak podotkla Nightie: „My máme kníra i bez mrdky.“

Mumifikování dvouleté holčičky - vážně jsem přemýšlela, jestli to nenahlásit na policii. Podezřelé, móc podezřelé.

Jak se mučily a znásilňovaly ženy - LIDI, návody na tohle tu fakt NENAJDETE! Já, takový zarytý pacifista... Opravdu se mě to dotklo. :-D

Chci sex s vlastním otcem - heslo, kterým se Nightie hodně dlouho chlubila, že ho má a já ne. Chá chá!!! Už ho mám taky! Mimochodem, kdo to psal: jestli seš holka, zajdi si k psychologovi. Jestli seš kluk, tak doufám, že je taťka mladej a biologicky nevlastní nebo ve skutečnosti jen hodnej strejda.

Řez trávicím ústrojím slepice - doufám, že jste tím nemysleli mě. Jinak bych se musela urazit. :)

A FANFÁRA!!!

Zázvor v anusu - no... to jsou móc zajímavé choutky. To chcete pro sebe nebo pro tažné bejky? Bejky bych chápala, to dělával už Elánius, ale jinak... Nevím nevím, no...

Víc toho zatím nemám, ale jsem si jistá, že přibudou. Takže se bojte, moc se bojte ^^.

EDIT 25. ŘÍJNA: Dneska blueboard vyplivnul: "Jak ukrást spodní prádlo malému chlapečkovi" a to hned dvakrát. Beru to tak, že si někdo z vás přečetl tenhle článek a dělá si ze mě srandu. Jinak Bůh ochraňuj malý chlapečky - PICO SE VRÁTIL!!!

.

.

.

I když ten se svojí praxí by si to asi nepotřeboval googlit...

EDIT 29. ŘÍJNA: "Jak znásilnit Taylor" - dobrej džouk, Sušenko, ale tohle je moc nápadný, čekala bych od tebe něco fikanějšího :D.

Demon´s lexicon, fanarty

2010-10-20T03:01:00.000-07:00

Můj zlozvyk - přečtu knížku a jdu na dev. Pak tím zahlcuju blog. Navíc je to článek takřka zadarmo. Ale musím říct, že na Znamení démona jsou fanarty překvapivě... pjékné. A abych vás neznudila, přidám i pár ukázek. (Snadno z nich poznáte, kdo je moje oblíbená postava. Jo, Jamie ^^.) Slibuju, že příště zas o nějaké manze .).

Sword Practice by ~EntropyIncarnate on deviant ART

Uvědomil si, že jelikož s ním Jamie chodí do třídy, nejspíš je stejně starý, ale Nick vždy vypadal a cítil se starší než ostatní děti ve škole. Jamie byl prcek s velkýma očima, předurčený k tomu, aby byl mazánek učitelů a fackovací panák pro své spolužáky. Nejspíš by ze sebe nedělal takový terč, kdyby do školy pořád nenosil levandulová trička a šperky.

"Takže," řekl Jamie, jenž zjevně podlehl dojmu, že je zde vítaný. "Vy dva žijete spolu?"

Trochu sebou trhl, když uviděl Nickův výraz, a posunul se na úolný kraj pohovky, takže už seděl prakticky na opěradle.

"Jo," opáčil Nick ledově. "Protože jsme bratři." (str. 24)

The Demon's Lexicon by ~Yutaan on deviant ART

"Vzpomínáš na paní Gilmanovou, naši sousedku tři stěhování nazpět?" zeptal se Alan. "Vždycky tě při cvičení sledovala dalekohledem. Nikdy jsem ti to neřekl. Promiň."

Nick odložil s cinknutím kovu o kov meče na odkapávač.

"Proč ne?"

"No, Nicholasu, bylo jí přes šedesát. Myslel jsem, že by ti to mohlo trochu vadit." (str. 39)

The Demon.s Lexicon by ~cocoazul on deviant ART

el demons lexicon by ~DetectiveWolf on deviant ART

U levého rohu baru byl mág. Kupoval si tam balení bramborových lupínků. Kdyby se nesnažil maskovat, Nick by si ho nevšiml. Tenhle muž na sebe seslal několik iluzí, aby vypadal starší a tmavší, pokud mohl Nick soudit, než byl ve skutečnosti. Příliš umělecky provedené vrásky a příliš černé vlasy praštily Nicka do očí. Mág byl jako olejová malba ve světě namalovaném pastelkami.

Nick zatnul svaly dřív, než si to uvědomil. Lov začal.

"K zemi," zašeptal.

"Já už jsem," ozval se Jamie z podlahy. (str. 131)

Chibi Demon's Lexicon by ~thegreatmissjj on deviant ART

We're going to go home. by ~EntropyIncarnate on deviant ART

Její oči teď byly černé a vodnatěly, žluté vlasy měla zacuchané a páchla ještě hůř, než vypadala.

"Já nejsem moc zvyklej na chodící mrtvoly. Můžu křičet hrůzou?" ozval se Jamie.

Nick nespouštěl z mrtvoly oči. Ustoupil o několik kroků, aby si ji mohl dobře prohlédnout. Spíš se šourala, než šla, a ruce měla svěšené podél těla, i když ve tváři měla inteligenci a odhodlání. Byla opatrná, protože tělo už bylo dost zničené.
Tohle bude skoro příliš snadné.

Nick se usmál a čekal, pohrávaje si s jílcem meče. Žena hýbala nohama čirou silou vůle a postupovala vpřed. Její bezbarvé rty se také zkřivily v úsměvu.

Nick opět udělal několik kroků dopředu a pustil jednou rukou jílec, aby jí pokynul.

Vrhla se na něho a on ji vší silou sekl do krku. Zacukala sebou a Nick musel do krku seknout ještě jednou, než hlava spadla a odkutálela se tou honosnou, obrázky lemovanou chodbou. Mrtvola ještě uboze zašermovala rukama ve vzduchu ve snaze dostat se k Nickovi a pak strnula.

Nick se obrátil k Jamiemu, ještě než tělo dopadlo na podlahu. "Není těžký je zabít," řekl. "Většina lidí jen zpanikaří, když vidí mrtvýho."

"Zpanikaří, jo?" řekl Jamie ironicky. "To teda nevím proč." (str. 211)

Demon's Covenant Entry by *CanneDeBonBon on deviant ART

Znamení démona

2010-10-17T03:00:00.000-07:00

Anglie, současnost. V hlavních rolích odporní zlosynní mágové, krvežízniví démoni a dva bratři s podivnou minulostí. Kdo nemá chuť na moje zaujaté chroptění blahem a radši si přečte recenzi bez osobní intervence recenzenta, prosím: Fantasyplanet. Tuhle jsem uzpůsobila pro blog. Takže je to normální vejšplecht, na jaké jste ode mě zvyklí. ^^

Alan a Nick Ryvesovi se protloukají s permanentně sbalenými kufry a bláznivou matkou na hrbu, jejich život je plný nočního stěhování, neustálého ohlížení se a skrývání – jediným cílem je vyhýbat se mágům, k nimž máti kdysi patřila a již by podle všeho rádi dostali zpátky. Je to pěkný opruz, když ani pořádně nevíte proč. V poslední době však dorážejí čím dál dotěrněji a zřejmě se k něčemu schyluje. Tehdy se na scéně objevuje Mae a její bratr Jamie, kterého označili démoni, a to znamená, že ho co nevidět sežerou. Mae se doslechne, že Ryvesovi o těhle záležitostech něco věcí a mohli by pomoct. Přestože se bratři samou ochotou nepřetrhnou, Alan se nechá ukecat aspoň k drobné pomoci. A pak hoplá a už jsou v té kaši všichni až po uši a zdá se, že někdo si celou situaci moc dobře naplánoval. Otázkou zůstává, kdo.

Znamení démona je nová městská fantasy, prvotina irské autorky Sarah Rees Brennanové. Před prvotinami aby se měl člověk, zvlášť v dnešní době, mít na pozoru. Tenhle titul mezi ně naštěstí nepatří. Prvních pár stránek vypadá divně; bohužel právě tyhle stránky má vydavatel na webu jako ukázku a já se zděsila, že to budu muset číst a co hůř, recenzovat. Neslaný nemastný text, dialogy jak pojď na mě zboku, hrdinové volové. A co se nestalo, po pár hodinách jsem knížku odkládala přečtenou s velice spokojeným úsměvem, protože nabrala úplně jiné obrátky, než se zprvu zdálo. Ze Znamení démona se překvapivě vyklubala sice jednoduchá, ale velmi čtivá a příjemná knížka.

Protagonisté se ukážou být ohromnými sympaťáky. Nick, z jehož pohledu je příběh vyprávěn, je sice typ pochmurného prosťáčka se svalem místo mozku, a já takové sebestředné tupce obvykle nesnáším, ale tenhle má i smysl pro humor a sebeironii; u jeho slovních přestřelek se zjemnělým teplouškem Jamiem se člověk s chutí zasměje. Pak je tam Alan – křehký mladík, sentimentální citlivka, co má vždycky všechno promyšlené dva kroky dopředu, nic nedělá jen tak bezdůvodně a jen tak něčeho se neštítí. Navíc mám pro motiv bratrů slabost, čím víc na sobě lpí, tím líp. (Samozřejmě žádnej incest.) V tomhle Znamení démona hodně připomíná V temnotě, dokonce bych řekla, že tady jsou sourozenecké vztahy zpracovány ještě dojemněji. Zvlášť potom, co se stane na konci. Jamie je prostě slaďouš a i Mae coby ženská hrdinka se dá. Hlavní záporák naopak nic moc, ale to se dá přežít. Kromě toho je knížka velice gay friendly, čemuž se nelze divit, protože autorka vzešla z harrypotterovského slashového fandomu. V románu se sice objeví jen pár jemných narážek, ale je to tak akorát – holky kvíkají a klukům to nevadí.

Při čtení si vzpomenete ještě na jeden titul: koncepce magie je stejná jako v Bartiameově trilogii. Mágové (když odhlédneme od faktu, že jsou všichni vrahounská hovada) žádnou vlastní moc prakticky nemají, své čachry konají prostřednictvím démonů vyvolaných z jiné dimenze. Ono to ale nevadí, ono to člověka spíš utvrdí v důvěře, že v Anglii (a Londýně) to tak vážně funguje, no musí, když se o tom píše, né? ^_^

Kromě postav a odlehčujícího humoru má knížka ještě minimálně dvě pluska: Prvním je příběh, který je v konečné fázi dost jednoduchý, ale opravdu po první kapitole neodhadnete, o co tam jde a jak to dopadne. Vždycky se můžete těšit na nějaký zvrat nebo odhalení. A druhé je, že autorka se nesnaží svézt se na vlně módních nadpřirozených romancí. Téměř žádnou romantiku tu nenajdete; lásku, to ano, protože na ní to celé stojí, ale jen tu sourozeneckou. Bod!

Znamení démona není žádná četba k přemýšlení. Já si za dva dny těžko vzpomínala, o čem to bylo, ale zároveň vím, že až zas někdy bude pršet a já nebudu mít co na práci, ráda si ji přečtu znova. Jde o fantasy spíš pro mladší publikum, ale na co si budu hrát, miluju Artemise, Bartimaea, abhorsenskou trilogii… (vlastně já čtu primárně mládežnickou fantasy)… A Znamení démona se do téhle kategorie řadí taky. Ode mě palce plus a pospíšit si s druhým dílem! ^^

Demon's Lexicon Cards by ~mimetic-heresy on deviant ART

House of five leaves - fanarty

2010-10-09T02:59:00.000-07:00

Když už tu tak dlouho nebyl žádný příspěvěk... a když už jsem tak pečlivě prolustrovala devart, proč se s nima nepochlubit :). Navíc tohle anime pro mě získalo úplně nový rozměr - načapala jsem samu sebe, jak si vždycky, když mám náladu pod psa, pouštím jistou scénu z poslední epizody. (Spoiler: Tu, kde je Yaichimu řečeno, že ten chlápek, co ho kdysi prodal vrahům, pravděpodobně nebyl ten jeho sluha. Konec spoileru.) To, jak se přitom Yaichi zatváří, mě vždycky šíleně zasáhne. Plus ta hudba... No, jednoduše, kdo předtím ignoroval recenzi a na House of five leaves se ještě nepodíval, padejte to napravit! A já teď skončím s emocionálním výlevem a půjdu taky dělat něco užitečného .).

Yaichi by ~KokorodzasySu on deviant ART

The lamp and butterflies by ~Ner-Tamin on deviant ART

Yaichi by ~Ner-Tamin on deviant ART

Yaichi by ~luthienelf on deviant ART

Look at me by ~Ner-Tamin on deviant ART

Masa by ~yunamira on deviant ART

Sarai-ya Goyou: Yaichi by ~Zetsuboushi on deviant ART

Yaichi by ~Talking-Jive on deviant ART

GOKURAKU SEISHUN HOCKEY CLUB

2010-09-28T02:58:00.000-07:00

Autorka: Morinaga Ai

Rok vydání: 2002

Délka: 14 volume

Žánr: komedie, shoujo, reverse harem

Status: dovycházela, ale ještě není celá přeložená

Download: mangatraders.com

O málokteré manze řeknu: Přečíst povinně! O Gokuraku to klidně řeknu. Takže: Povinně!

Idea je primitivní a ouranovská. Ono se Gokuraku často obviňuje, že Ouran kopíruje, ovšem pravda je taková, že Gokuraku začalo vycházet o rok dřív, takže s tím vykrádáním (pokud existuje) je to spíš naopak. Hlavní hrdinkou je Hana, jejíž život se točí kolem dvou sluncí: spánku a jídla, a nic jiného ji nezajímá. Jednoho dne se připlete do cesty Izumimu, pohádkově bohatému uberbishíkovi, který na škole vede hokejový kroužek (plný dalších uberbishíků, mezi nimiž najdeme klasiky jako dvojčata, brýlatého suchara a klučinu, kterého všichni považují za děvče). Izumi Hanu tajně miluje a podlými triky ji přinutí se ke klubu přidat...

Přestože se ona slavná instituce honosí názvem Hokejový Klub, hokej jako takový nikoho nezajímá. Kluci ani neznají pravidla, a nebojte se, že budou řešit nějaké národní žebříčky a podobné voloviny. Ve skutečnosti si ho za celu mangu zahrajou zhruba dvakrát. Hokej berou jenom jako záminku cestovat po Japonsku, nocovat v onsenech a zkoušet tradiční jídla. Jestli se vám zdá, že tahle manga je o ničem, tak...

Ano, je o ničem. Děj je epizodní a většinou se řeší nervydrásající dramata typu „jak přinutit slepici, aby snesla vejce“, „jak jsme jedli sýrový koláč“ nebo „jak jsme si ochočili medvěda“ a je to strašně naivní a přitažené za vlasy, ale vůbec to nevadí. Gokuraku je prvoplánovitě komedie a na ničem jiném tam nezáleží, ať už je to děj, romantika nebo originalita. Některé kapitoly jsou jen anekdoty.

Ai Morinaga je ale mistryně komedií – i když tohle bych brala už jako parodii. V Gokuraku se najde pár slabších chvilek, ale ty se dají spočítat na prstech jedné ruky. Většina situací je takový záběr, že vám smíchy tečou slzy. Já se u mang často zasměju i nahlas, ale hodně dávno se mi stalo, že bych se vyloženě dusila. Dělá si srandu ze všeho možného, v prvé řadě tedy sama ze sebe, dále z otaku, yaoistek (mimochodem, epizoda s yaoistkou je jedna z nejvraždnějších), harémovek, Japonců, rodičů, duchů, tradic, geeků... Objeví se tu snad každé klišé, jak by taky ne, když klasické klišé je „výlet do onsenu“ a Gokuraku se z 90 % skládá jenom z výletů do onsenu :).

Ještě jedna věc je kouzelná – u téhle mangy máte pocit, že jste v ní doma. Některé situace se opakují, takže se smějete už s předstihem, protože víte, co se bude dít. Asi jako když se na Zeměploše řekne: „Co tady dělá ta opice?“

Postavy představují klasické typy, ale jsou roztomilí a právě díky tomu, že se neberou vážně, si je člověk zamiluje. Izumi je neskutečně sladký, hlavně v tandemu s Takashim, svým „opatrovatelem“, který se o něj dojemně stará a školní yaoistky se z toho můžou potento. Úžasný je i Natsuki, kterého všichni považují za holku a přitom je největší drsňák z celé party. Na rozdíl od Ouranu jsou v Gokuraku upozaděná dvojčata, ale i oni, když se projeví, stojí za to. U Hany ani nevadí, že je nenažraná, protože jinak je to strašné prase a s klukama drží krok; a sympatická hrdinka se vždycky počítá.

Gokuraku seishun hockey club je geniální manga. Příběh sice nemá, ale coby koncentrát čistého humoru funguje bezvadně. Tady si stačí před spaním přečíst dvě tři kapitoly a hned z vás aspoň na chvíli všechno špatné spadne :).

UKÁZKA

(Moje oblíbená s yaoistkou, scany jdou popořadě :)

Tetovaný

2010-09-16T02:57:00.000-07:00

Den patří lidem, noc démonům. Krvelačným jadrncům, jenž vylézají po setmění a rozervou na kousky vše živé, co najdou. Jsou nezranitelní a lidé přečkávají noci schoulení za chranami, magickými značkami, které jediné dovedou démony odrazit – ne však zranit ani zahubit. Jenže zdeptané lidstvo žije už tak trochu na dluh a celá jeho existence se zřejmě chýlí ke konci.

V takovém světě žijí Arlen, Leesha a Rojer, trojice hrdinů, kteří každý s démony střetli a postupem času si dokonce vyvinuli způsoby, jak s nimi bojovat.

Jop, anotace zní hrozně. Zní to jako miliontá pátá variace na téma, jak z malého chasníka vyrostl Hrdina a spasil svět. (To je sice pravda, ale k tomu se dostanu.) Já zděšeně ťápala po červeném křížku, ani jsem ji celou nedočetla. Jenže pak se namnožily pozivitní ohlasy a já neodolala – prostě jsem si tuhle knížečku v záchvatu „za patnáct stovek posílají z fansye bez poštovného“ koupila. Další znechucení přišlo, když jsem po zběžném prolistování zjistila, že se dobré dvě třetiny románu zaobírají dětstvím hrdinů, a to já v klasické epické fantasy nesnáším. Koho by taky zajímaly patálie malého sviště, když se stejně všechno důležité stane, až mu bude osmnáct a bude z něho sexy beast? Tetovaný putoval zpátky do knihovničky, dokud si ho nepřečetl Bratr a strašně se smál, že hlavní hrdina bojuje oděný/neoděný jen v bederní roušce. (Ke jeho cti nutno říct, že k tomu má pádný důvod, a tím důvodem nejsou fanynky.) Což mě nahlodalo a já se do bichle pustila. Pak jsem dva dny nejedla a nespala, a když jsem ji konečně odložila, jako bych se probouzela ze sna. Ať se Bratr směje jak chce, já se do Tetovaného zamilovala.

K málokterému románu přistupuju s takovými předsudky a ještě méně z nich se podaří ve mně ty předsudky zlomit. Z ohrané zápletky se autorovi podařilo vykřesat příběh, který si co do čtivosti nezadá ani se Jménem větru a stovky stránek se obracejí samy.
Tahounem jsou hlavně postavy, natolik charismatické, že mi ani nevadilo číst o jejich dětství. Tady je to naopak nutné, protože díky tomu sledujeme proces utváření jejich osobností a rozumíme, proč se v dospělosti chovají tak či onak. Kromě toho nebojují jen s démony, ale hlavně s lidmi kolem sebe, kteří zdařile nastavují zrcadlo i naší společnosti. A že pomluvy, zbabělost a faleš někomu snadno zničí život, to je přece normálka.

Nejsympatičtější pak je, že hrdinové se sice vyvíjejí, ale zároveň nedochází k zásadním obratům v jejich povahách, takže například Arlen, poté, co získá uberhustodrsnou moc, se nezmění v nabubřelého cool panáka, ale pořád zůstává člověkem, který zakouší nejistotu, občas se bojí nebo se nechá přehádat. Paráda.

Sám příběh se věnuje hlavně budování charakterů, na konci čeká nezbytná krvavá bitva, ale epičtějších momentů se asi dočkáme až v dalších dílech. Nicméně příběh plyne hladce a dovede do sebe čtenáře pohltit natolik, že se po dočtení ještě dobrou chvíli rozkoukává. Samozřejmě se najde pár věcí, které kapánek skřípou – za všechny legrační muchlovačka na konci (hlavní zdroj Bratrových posměšků), ale celkový dojem to vůbec nekazí.

Tetovaný je zkrátka fantasy, kterou nejenže přečtete, ale zároveň prožijete. V mojí knihovničce má čestné místo. Příští týden vyjde druhý díl, Pouštní kopí, a já netuším, kde na něj vezmu, ale nejspíš obětuju pár obědů, protože už teď se na něj klepu jak feťák na dávku.

Painted man by ~nicadom on deviant ART

Seven days

2010-09-04T02:55:00.000-07:00

Autorka: Tachibana Venio

Kreslířka: Takarai Rihito

Rok vydání: 2007

Délka: 2 volume

Žánr: školní shonen-ai

Status: dokončená

Download: mangatraders.com

Před pár měsíci mi mangu Seven days doporučovala spousta lidí, ale nějak jsem se k ní nedostala. Nechala jsem si ji do zásoby a dobře jsem udělala. Jelikož posledních pár dní je mi fakticky do tance (a ne nadarmo se o konopným rejdováku proslýchá, že ho člověk tančí sice jen jednou, ale zato pořádně) a tahle záležitost mě včera tak emocionálně rozložila, že jsem aspoň na chvíli úplně zapomněla na svůj neveselý osud :).

Yuzuru se narodil s tváří a tělem prince, ale v klání o NeChaCha (o Nejvíc Chápajícího Chasníka) by se neumístil. Věčně má hlavu v pejru a co na srdci, to na jazyku, a to se holkám, které si myslely, že je bude v náručí přenášet přes kaluže, moc nelíbí, a tak jsou u Yuzurua kopačky na denním pořádku. Naproti tomu o Toujim kolujou historky, že chodí s každým, kdo si o to řekne. Po sedmi dnech je pošle do háje a kolotoč se opakuje.

Jednoho pondělního rána se ti dva potkají před školou, a protože Touji ještě holku pro tento týden nemá, Yuzuru mu ze srandy nabídne, co kdyby chodil s ním, aniž by tušil, že Touji kluky nediskriminuje. Yuzurův problém je, že na to do pěti minut zapomene a pak se nemůže vynadivit, když ho Touji začne zvát na obědy, doprovázet domů a psát mu brzo ráno romantické esemesky.

No, když o nějaké shonen-ai řeknete, že je „milá“, je to tahle. Seven days je personifiace roztomilosti. Ono to v podstatě nemá děj, není to komedie ani žádné zvláštní drama. Příběh plyne jako líná říčka, za celou dobu si kluci párkrát vyjdou ven. ALE!

Seven days je manga, kdy skoro brečíte radostí, když se konečně políbí. (Ok, já brečela, ale mám teď slabší období :)). Fandíte jim, prožíváte to s nimi. Stejně jako oni se bojíte, co se stane, až vyprší sedmidenní lhůta Jsou jako živí, navíc ani nemají určené role, kdo je tvrdý a kdo roztomilý, kdo je chladný a kdo dolízá – to se mění podle situace.

Ve zkratce, Seven days je příběh o sbližování, co člověku vykouzlí úsměv na rtech. Doporučím ho úplně všem, klidně i těm, co shounen-ai neradi. On je to lék na duši :).

P.S: Taky pomáhá, že nikdo kromě hlavních hrdinů není teplej. Víc mang, kde jsou spolužáci a kámoši hlavních hrdinů opravdu jenom spolužáci a kámoši.

C-Blossom - Case 729

2010-08-31T02:54:00.000-07:00

Autor: Fukui Harutoshi

Kreslířka: Shimotsuki Kayoko

Rok vydání: 2005

Délka: 2 volume

Žánr: akční thriller, shoujo

Status: dokončená

Download: mangatraders.com

Otec hlavní hrdinky Kany je zatčen za zpronevěru peněz z ministerstva
obrany. To dívku přirozeně přivede do nezáviděníhodné situace – nejenže
se její matka zhroutí, navíc se od ní odvrátí i její přátelé. Kana
přestěhuje na internátní školu někde v divočině – nicméně i tady ji
otcův stín pronásleduje a z veselé dívčiny se stane zamlklý mrzout. Pak
si jednoho dne všimne na školních pozemcích cizího mladíka a vzápětí na
školu nastupuje nový učitel se zvláštní schopností získat si její
důvěru. Vytunelování ministerských fondů má totiž kořeny v mnohem
složitější hře a Kana se má stát figurkou, která to celé rozlouskne – ať
už k dobrému nebo ke zlému.

Případ 729 má jen dva svazky, ale stihne toho víc, než lecjaká jiná
manga za deset. Člověku se až nechce
věřit, jak se na tak malém prostoru může odehrát tolik děje. Jde o
akční triller, který člověka nenechá ani na chvilku vydechnout a zároveň
to není slabosmyslá pitomost, kde mají nabušení borci za úkol mlátit se
po hlavách a ženské pištět. Příběh je dostatečně zamotaný, ale to
nepůsobilo primitivně, na druhou stranu ale ne tolik, abyste ho
nepochopili. Díky dějovým zvratům to čtenář neprokoukne už na první
stránce. Svůj podíl na tom mají i postavy, které se kupodivu chovají
jako lidé, ne jako papíroví panáci bez vůle a charakteru. Oplývají více
než jedním povahovým rysem, pochopitelnými motivacemi a hlavní hrdinka
by se měla stát vzorem, podle kterého psát ženské postavy.

Souhrnem: C-Blossom - Case 729 je výborná akční povídka, která čtenáře
udrží v napětí, ani chvíli nenudí a nakonec je i dojemná. K tomu si
přičtěte krásnou kresbu a skvělé postavy a máte mangu, která vás
spolehlivě zabaví. Jedinou vadou na kráse je to, že se zřejmě jedná o
spin-of něčeho většího, co ale bohužel nejde sehnat, takže pár narážek
na onen hlavní příběh musíme přejít a zvědavost udržet na
uzdě.

UKÁZKA

Tricon

2010-08-29T02:54:00.000-07:00

UÍÍÍÍÍÍÍÍÍÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!!!!!

May Miracle

2010-08-22T02:52:00.000-07:00

Mangaka: Kunieda Saika

Rok vydání: 2007

Délka: oneshot

Status: dokončená

Download: http://presencedear.com

Tahle manga původně přišla jako doporučení do Panoptika od Blanch (díky, díky, díky!), ale já ji tam prostě nemůžu dát, protože i když původní záměr byl dávat tam všechny divné věci (i dobré, ale zkrátka divné), stejně to na ony mangy hází špatné světlo. A to si May Miracle imho nezaslouží.

May Miracle je wtf záležitost, hodně wtf, ale zároveň je to taková parodie snad na úplně všechny klišé, že jsem smíchy chcípala. Popisek „mecha yaoi“ mě značně vyděsil, ale tady není čeho se bát. Hlavní hrdina Seiji nastoupil na univerzitu v Tokyu a připadá si ve velkém městě sám a opuštěný. Jednoho dne se vrátí z nákupu a najde v kvartýru tohle. Poté, co šokovaný Seiji dá chlapovi s anténkou najevo, že ho jaksi nezná a chlap předvede perfektní ukecí hysterák, ukáže se, že cizinec je robot, kterého Seiji sestrojil, když byl ještě děcko, a od té doby si ho schovával ve skříni. Robot ožil, no, a když mu dojdou baterky, lze ho nabít jediným možným způsobem...

Nemůžu si pomoct, ale takhle srandovní mangu jsem už dlouho nečetla. Na mrňavém prostoru dvaatřiceti stránek je vměstnána řádná dávka yaoi klišat (cizí chlap v bytě, romantická příprava večeře, dobíjení energie sexem), ironická nadsázka z toho doslova kape, Seiji je sympaťák s bezva držkama, kresba půvabná a je to krátké. Sex zabírá jenom tři stránky, zbytek jsou vtipy a gagy. Jinak to nemá smysl ani pointu, ale já s nadšením beru každé yaoi, které si umí udělat srandu samo ze sebe. ^^

House of five leaves

2010-08-19T02:51:00.000-07:00

Někdy se člověk dívá na upoutávku k anime a přemýšlí, co to sakra ten kreslíř fetoval. Jenže pak si uvědomí, že když se to místo bishíků a bishinek hemží příšernýma žaboksichtama, mělo by to mít něco jiného, čím diváka zaujme. Něco, co se dneska moc často nevidí. (Jo, mluvím o „příběhu“.)
Tak například Mizushiro Setona neumí kreslit a MoNoNoKe je divnost, ale Mizushiro Setona vyhrává ceny za nejlepší komiksy i v zahraničí a při slově „MoNoNoKe“ lidem nadšeně zasvítí oči. No, z nějakého důvodu to je. Je to proto, že tyhle příběhy nás vtáhnou a nepustí a když skončí, chvíli trvá, než se vzpamatujeme. Do téhle kategorie patří i manga House of five leaves, v originále Saraiya Goyaoi, kterou nakreslila Ono Natsume a jejíž dvanáctidilná adaptace vyšla letos na jaře.

Masanosuke (Namikawa Daisuke) přichází do Eda a snaží se vypořádat s jedním problémem – vlastní plachostí. Mladík, přestože šermíř je to nesmírně nadaný, se bojí pomalu i vlastního stínu a nad jeho truchlivým výrazem by štěně ustrnulo. Protože vyplašeného bodyguarda nikdo zaměstnávat nechce, Masa se hladový a smutný toulá městem, až potká Yaichiho (Takahiro Sakurai). Yaichi je tajemný, divný a má pytle krísma, ale dá mu práci. Jenže posléze vyjde najevo, že Yaichi je hlavou gangu, který unáší boháče a žije z výkupného. Masa je čestný až do morku kostí a nechce mít s takovými lidmi nic společného, jenže postupně zjišťuje, že není až tak špatné mít kamarády a klan Pěti listů, jak si skupina říká, taky nejsou žádní démoni...

Nemusíte se bát, že se z kriminálníků vyklubou dobráci, kteří to vlastně dělají pro vyšší cíle. V House of five leaves vám nikdo nebude do hlavy valit morální moudra a sáhodlouhé proslovy o přátelství. Ano, tenhle příběh je o přátelství – zároveň diváka nepodceňuje natolik, aby věci naznačené obrazem opakoval ještě i verbálně.
Kresba je divná – nedivím se, že spousta lidí při prvním nakouknutí uteče. Mrtvé oči, trčící nosy, žabí úsměvy, tlumené barvy, na první pohled nic, čím by se člověk kochal. Na druhý a pár dalších pohledů už to tak špatné není. Mně osobně se to po pár dílech dokonce začalo líbit a to hodně. K atmosféře starého Eda se to výborně hodí, stejně jako příjemná hudba, díky které mají určité scény takový emocionální náboj, že byste s chutí brečeli nebo se smáli – jen proto, jak je to hezké.

Stejně tak podivný je i příběh. Zpočátku se zdá až primitivní, ono se tam v podstatě nic neděje. Gang občas někoho unese, ale žádný případ není vyřešen do konce, postavy většinou jen pijou, vyprávějí si nebo mlčí a událostem nechávají volný průběh. Tím se sem tam prolne flashback, u kterého často ani nepoznáte, že to byl flashback, dokud neskončí. Nevíte ani, kdo v něm vystupoval a vůbec měl znamenat. Prakticky se nějakých osm devět dílů díváte na anime a netušíte, co to má sakra být. Kolem osmé epizody vám to už připadá podezřelé. V deváté to cvakne. Všechno dokonale zapadne do sebe a divák si zpětně všechno poskládá a uvědomí si, co to vlastně viděl. Jediná postava, jediná věta se tam neobjevila pro srandu králíkům, všechno má svůj smysl, stačí jen čekat, až vyplyne na povrch. Člověk má až chuť pustit si to celé znova s vědomím, že teď už bude rozumět i těm zvláštním věcem, které se tam občas děly. Prostě paráda.
Anime má dvanáct epizod, což mi v tomhle případě připadá jako ideální, ovšem postavy i za tu krátkou dobu dokážou ujít dlouhou cestu. Nejzřetelněji je to vidět na Masanosukem, který na začátku uteče, jen se na něj někdo křivě podívá, ale postupně změní v muže, o kterého se ostatní mohou opřít. Bere totiž vážně Yaichiho rady, kterými se, jak se ukáže později, sám Yaichi tak úplně neřídí. Až do poslední chvíle nikdo netuší, o co Yaichimu doopravdy jde a nakolik je jeho chování jen maska. A ostatní se musí rozhodnout, za jakou cenu obětovat přátelství a jestli taková cena vůbec existuje.

House of five leaves patří k věcem, které se člověku většinou zalíbí až potom, co s nimi skončí, ale pak na ně nedá dopustit. A já se na to kdykoliv podívám znovu. Je to krásný, dojemný příběh, který má smysl, má nádhernou atmosféru a hlavně... má duši.

By the river

2010-08-15T02:49:00.000-07:00

Sedmistránková povídka vyšla před téměř deseti lety, takže mi říkejte Blesku, že jsem se o ní dozvěděla až teď. Vážně si připadám jako Seregil na prvních stránkách, čili good for nothing trouba, ale úplně. No, možná jste ji neznali ani vy a já vám teď udělám radost. ^^

Na Seregila, jak ho známe z románů, zapomeňte. Tenhle Seregil je ještě bezelstný zelenáč, neumí čarovat, krást ani zabíjet, s trochou snahy by vám skočil i na trik „opiju tě a pak si s tebou pohraju“ a má z toho depčičku. Docela dobře si uvědomuje, že jediné, co mu jakž takž jde, je děvkaření, což moc nepotěší. Pan Vydra je na útěku, protože jakožto správný puberťák nesnáší celý svět včetně své osoby, je mu zima, má hlad a neví co dál. A do toho přijde kdo? Správně, Micum.

Věděli jste, že úplně první věta, kterou kdy Micum Seregilovi řekl, bylo: „Neboj, holčičko, já ti nic neudělám.“? Mwichichichichichi*.

Tak jo. Nic víc se v povídce nestane. Je to celé o setkání a o velice rozpačitém zrodu jednoho hlubokého přátelství. A je to sladké. Zhýčkaný pako-Seregil je k užužlání a Micum jako vždycky seme-správňák, skoro jim až fandíte, aby zůstali spolu, Alek neAlek. Povídka udělá radost (mně ohromnou), ale mohla by být delší nebo by jich mohlo být víc. Nočních běžců není nikdy dost. Co takhle nějaké seregilovsko-micumovské dobrodružství a třeba i jako celý román? Povídková sbírka? Co ty na to, Lynn?

P.S: Kde to přečíst? Přirozeně se to nesmí šířit, ale pokud to na mě neprásknete, snad mě nezavřou. Download

*evil smích © Arissa

Saigo no Sangatsu

2010-08-07T02:48:00.000-07:00

Nedávno tomu, co vyšla nová ehmOVA a předevčírem se na Aarinu objevila nasubovaná. Při pohledu na popisek „shota, animace typu Shounen maido Kuro-kun“ si kdekdo pomyslel: “Ježíši Kriste!!!“ a kropil monitor svěcenou vodou. Co jsme Japkám udělaly, že se takhle mstěj? No, přirozeně jsem na to musela aspoň koutkem oka načíhnout a nestačila jsem se divit.

Kdyby všechny shotacony obsahovaly sedmnáctiletý kluky a něco jako příběh, internet by byl o hodně lepším místem. - Arissa

Faktem je, že tenhle „shotacon“ v sobě má víc příběhu než leckerá normální yaoi, s odřenýma ušima bysme to klidně mohli nazvat psychologickým dramatem. Zápletka je primitivní, ale je tam – Nii je zamilovaný do svého spolužáka a netuší, jak se s tím vyrovnat. Chodí kolem horké kaše tak dlouho, až se mu spolužák přizná, že je taky na kluky. Bohužel ne na Niiho. Co se dozví až později je, že Nii je drobátko psychicky nestabilní...

Samozřejmě až taková sláva to není, ale když to porovnáte s jinými věcmi, co se běžně tagují jako „shotacon“, je to pecka. Shotacon bez jediného ochinchina, nalitých bradavek, kde jsou aktéři většinu času oblečení a navíc do riflí a mikiny a ne do maido zástěrky? Sem s tím! Ono i to označení „shotacon“ je poměrně diskutabilní, protože uke sice vypadá na třináct, ale vzhledem k tomu, že řeší přestup na výšku, pod zákonem už není. (A ke všemu je to sympaťák.) Win!

Animace se ani nedá nazývat animací, páč je to nadabované manga music video, ale jako manga je to kreslené nádherně a v důsledku mi tenhle styl vůbec nevadil. Na jednu stranu mi to přijde dokonce lepší, než to animovat tím příšerným vybledlým způsobem typu Blushující Pastelka (Hey Class President!), na druhou stranu, kdyby si s tím trochu pohráli a vypadalo to třeba jako Maiden Rose, mohla to být brutální pecka.

Doporučuju ale ztlumit si v jistých scénách zejména v druhé polovině zvuk, protože co tvůrci ušetřili na animaci, investovali do doprovodných zvukových efektů a... ehm. ><

Saigo no Sangatsu je zajímavý kousek a nese s sebou překvapivé zjištění, že i shotacon může být prima. Za shlédnutí stojí – nebo spíš za přečtení. Osobně bych preferovala spíš mangu, protože je úplně stejná a ušetří vás oněch... ehm, zvuků, které nechcete slyšet.

P.S: zařazuju do kategorie „manga“, páč anime bych tomu neříkala.

Manga zde

V TEMNOTĚ

2010-07-21T02:47:00.000-07:00

Kaliban je taky svělé jméno. Hezká nálepka pro malé dítě, že? Máma možná žila v temné, přecpané garsonce nad tetovacím studiem, možná se živila předpovídáním budoucnosti a obírala naivní, nešťastné blbečky. Možná nikdy nešla daleko pro facku ani pro láhev levného vína. Ale jednu věc jste jí nemohli upřít – bezvadně znala Shakespeara. Kaliban z Bouře, syn čarodějnice a démona. Napůl monstrum... nahrbená stvůra z noční můry, která poskvrnila všechno, čeho se dotkla. Jé, díky mami. Ty opravdu dokážeš člověku dodat pocit jedinečnosti.

Jste doslova vyrobení na zakázku svého otce, který ke všemu ani není člověk. Matka má stokrát radši flašku pálenky než vás a navíc se musíte potýkat s divnou genetickou výbavou, která vás občas přivádí na divné nápady, třeba zaživa vykuchat spolužáka, co vám leze na nervy. Dost dlouho netušíte, co je váš táta zač, ale jedné noci se to dozvíte a pak si z hloubi duše přejete, abyste to radši nevěděli. Jedné noci si pro vás totiž přijde a té noci vaše matka vzplane jako pochodeň a otcovy pařáty vás provlečou branou do jiného světa. Když se za dva dny vrátíte, jste o dva roky starší a nepamatujete si nic, kromě toho, že musíte vydržet utíkat, co nejdál a co nejdéle. Už pořád. Protože ten, kdo si vás nechal vyrobit, má plán, ve kterém vás obsadil do hlavní role, a i když netušíte, co přesně budete hrát a v čem, jste si jistí, že líbit se vám to nebude.

Takováhle výbava do života jednoho nepotěší. Kaliban Leandros by dal bůhvíco za to, aby mohl žít jako normální kluk, jenže ne každému je dáno a tak Kal prožívá poslední čtyři roky života, přesně od chvíle, kdy celý zmatený a o dva roky starší vypadl z brány, na útěku před vším, co jen zdaleka připomíná tátu. Jenže nakonec zákonitě musí nastat den, kdy útěk před sebevětším zlem omrzí a vystřídá ho touha zkusit se tomu postavit a zjistit, o co kurva jde. Na Kala taková chvíle právě dolehla, jenže v té době ještě nevěděl, že zastavit se rovná spáchat sebevraždu.

S čirou pýchou se široce usmála na své čtyřky. „Jsou úžasná, no ne?“ Už jsem mnohokrát viděl, jak ženy trpí, když jim muži zírají na prsa. Kruci, pracuju přece v baru. Do té kategorie spadalo 99,9 % chlapů. Ale Meredith byla první ženská, kterou jsem viděl zírat na vlastní prsa s fascinací srovnatelnou s kdejakým úchylem.

Varování: Nasaďte si svářečské brýle, ať vám ty superlativy, co teď začnou sršet, neprovedou něco s očima.
Rovnou totiž můžu říct, že tahle knížka je bomba. Perla tam, kde ji nečekáte. Je to neskutečná jízda. Z anotace jsem tomu moc nevěřila, ale stačilo si přečíst ukázku a chytila jsem se do pasti. Snoubí se v ní totiž hned několik prvků, které pro mě dělají skvělou knížku skvělou knížkou. Životem jiskřící postavy, sarkasmus, nadhled, hódně černý humor, hustohlášky, blesková akce, slovní přestřelky, příběh neklopýtá a pádí dopředu závratným tempem, i když v první třetině se vlastně nic moc neděje, hrdina, co sám o sobě prohlásí, že je personifikované kóma s nožičkama, upjatý ninja bratr posedlý zdravou výživou, rozmazlený sexy satyr bez kopýtek a upírka, která si zachovává dekórum a dokáže být Dáma i přesto, že se jmenuje Dobromila Nezmarová. A lidožravý trol a Alenka za zrcadlem. Jeví se to jako legrace, jenže samotný příběh k smíchu vůbec není. Je spíš smutný, hodně smutný, jenže díky Kalově sebeironii to celé vypadá úplně jinak. Je osvěžující, když hrdinové nebrečí a dovedou si udělat srandu sami ze sebe, a když na upíry platí denní světlo a ostrouhaný kolík. Navíc se asi ve dvou třetinách mění pohled vypravěče a to je teprve něco. I hlavní záporák je ve vztahu s Kalem skvěle pojatý (nebudu spoilovat) a vy se vezete s ním, až pozdě si uvědomíte, že jste si spolu právě zvesela užívali upálení nevinného člověka. No vážně, kolik existuje knížek, kterým se tohle povede?

Rob Thurmanová se vytáhla. Mám dojem, jako by tuhle knížku napsala přímo pro mně. Navíc na ní nepoznáte, že ji psala ženská. Proti ženskému stylu psaní nic nemám, ale většinou to poznáte. Některé autorky se to bůhvíproč snaží zakrývat a napodobovat mužské psaní, například tím, že ženou sprosťárny a hnusárny do krajností (nic proti Neomillnerové, ale já si zůstanu u svého Twilightu, děkuji ^^). Rob Thurmanové je zvíře, aniž by sklouzávala k nevkusnostem. Když čtete zážitky Kala Leandrose, nemáte pocit, že je to vypravěčka skrytá za mužskou ich-formou, vlastně nemáte ani pocit, že to psal nějaký spisovatel. Tenhle příběh vypráví Kal Leandros osobně. Tečka.

Když jsem se naklonil ke dveřím a podezíravě se podíval kukátkem, spatřil jsem spoustu tepotajících se prstů mávajících v ledabylém gestu. „Ježíši Kriste,“ zamumlal jsem překvapeně.

„Ne tak docela,“ ozvala se za dveřmi tlumená odpověď. „Ale chodil jsem s jeho sestřenicí. Skvělá holka. Ta měla kozy, to bys nevěřil.“

< Nevím, co bych V temnotě vytkla. Sid nakonec jednu vadu našla – je to moc krátké. Pro uklidnění ale s Kalem Leandrosem existují další čtyři knížky (a doufám, že v tom autorka bude pokračovat), takže stačí se jen modlit, aby v češtině vyšly všechny a rychle. Jinak si je holt budu muset pořídit v originále, protože tohle je jedna z knížek, u které si říkám, jak byl můj život šedivý, než jsem ji poznala. ^^

Fanart: lone-momo

Obrázky v recenzi: covery japonského vydání. Doporučuju se na stránkách Rob Thurmanové podívat i na jp covery dalších dílů. <3

HUNGER GAMES

2010-06-25T02:45:00.000-07:00

Když se o něčem dneska řekne, že je to bestseller, koukám na to spíš s despektem, protože většinou je to akorát reklamní kampaň, která za něco stojí. A o Hunger games se mluví celkem dost, dokonce i Stephen King ji přirovnal ke droze (a ten už fetoval ledasco) a oficiální stránky vypadají vážně moc hezky. Z Hunger games táhne reklama víc, než ve čtvrteční rána chlast z mých spolužáků (středy jsou vyhrazeny pro studentské párty).

“Žádná pravidla nemáme, kromě toho, že nesmíme šedesát vteřin sestoupit z kovové plošiny, a nevysloveného pravidla, že nemáme jíst jeden druhého.“

Jenže já survivalové hry miluju a o to víc, když v nich vystupujou děti, ti malí hajzlíci. Tetelím se nad rozklady nevinných dětských dušiček, až se úplně zlomí, Battle Royale je jediný film, který jsem viděla víc jak pětkrát a třeba Ralphovy slzy ve finální scéně Pána much jsou moje masochistická slabůstka. Hrozně ráda nad takovými věcmi přemýšlím. A u dětských survivalovek navíc máte poměrně jisté dvě věci: Zaprvé, ať to dopadne jakkoliv, třeba i když to hlavní hrdina přežije, vždycky to bude špatně. A zadruhé, stačí, aby se autor trošičku snažil, a i nejjednodušší motivy vyznějí neobyčejně silně. Vlastně by se dalo říct, že čím obyčejnější, tím silnější. Třeba takový chleba. Neexistovala tedy možnost, že bych kolem Hladových her, které do téhle kategorie spadají, prošla bez povšimnutí.

Máme post-apo Severní Ameriku, jednu totalitní zemi Panem, dvanáct krutě vykořisťovaných krajů a město Kapitol, které si nenechá ujít jedinou příležitost krajům připomenout, kdo je tu šéf. Jedním ze způsobů toho připomínání jsou každoroční hladové hry, kdy musí kraje odevzdat městu splátku – chlapce a dívku, kteří jsou pak společně s ostatními nahnáni do arény s tím, že živý se vrátí jen jeden; s poctami sice, ale z toho? Jenže tohle zdaleka není všechno, protože koho zajímá, jak se banda smradů mláti v lese? Všechny. Hladové hry jsou koncipovány jako televizní reality show, kde kamery snímají umírající soutěžící 24/7, probíhají rozhovory, rekapitulace, diváci si mohou vsadit na vítěze nebo mu posílat sponzorské dary, bez nichž šance na přežití v aréně prakticky klesá pod bod mrazu. A věřte, že situace, kdy visíte na stromě s partou krvežínivých magorů čekajících dole, až spadnete a oni vás mohli sadisticky utlouct, a vy do toho musíte házet bodré hlášky, abyste rozesmáli velevážené divactvo doma na gaučích a přilákali si sponzory, vám na morálce dvakrát nepřidá. A taky když se organizátorům zdá, že se moc zašíváte, nasadí na vás vlastní prostředky, aby se lidi u obrazovek nenudili. No prostě, tuhle šou nelze nemilovat.

“Neumím nic moc. Pokud nepočítáte pečení chleba.“

„Promiň, to opravdu nepočítám.“

To jsou Hladové hry. Nějaká dětská variace na Battle Royale, chachá, s čím to na nás ti Amíci choděj. Ale on Stephen King asi ví, o čem mluví. Ta knížka je vážně jako droga; já tedy nejsem tak hardcore jako King, takže pro mě ne kokain, ale brambůrky, ale i tak... Čte se neuvěřitelně rychle a nejde odložit, ona vám to prostě nedovolí. (A pak si ve tři ráno se sirkama v očích říkáte: „Už je fakt čas... ale nejdřív si dočtu kapitolu, už jen tuhle jednu...“)
Je jednoduchá: vyprávění v ich formě přítomného času neposkytuje moc možností poznat například ostatní hráče nebo dějovou linku trochu rozkošatit, stejně jako je na první pohled jasné, že hlavní hrdinka určitě přežije (ale varuju, že konec je stejně studená sprcha), jenže taky nejde o co, ale o jak. A tak se přistihnete, že hltáte příběh, který jste sice prokoukli, jenže on je své odzbrojující jednoduchosti úderný jako kladivo. A hlodavého pocitu, že na téhle story je špatně, hrozně špatně, se těžko zbavujete.

Na jazykových libůstkách si moc nepochutnáte. Čtenář vidí jen to, co hrdinka, a ona si na nějaké vypravovací vypečenosti nepotrpí – a nemá na ně čas. Na druhou stranu nezdržuje, což knize podstatně zrychluje spád a doslova vás do ní vtáhne (a pak nemáte mít kruhy pod očima, když se od toho nedá odtrhnout), nelibuje si ani v drastickém líčení umírání, většina úmrtí je shrnuta jednou větou. Ale nevadí to a navíc nehrozí, že byste se ve chvíli, kdy jeden sladký klučík utrhne hlavu druhému, poblili. Kupodivu nechybí ani humor – když ho tam hledáte, máte šanci se docela dobře zasmát. Ostatně, co byste dělali vy? Někdy už je všechno tak zoufalé, nejde jinak, než si dělat srandu, třebaže je hořká jak blín. Brečet budete mnohem častěji. (Nebo možná ne, protože jste tvrdí, ale na mě mají primitivní symboly – třeba chleba – stejný účinek jako krájení cibule.)

Klíčové postavy jsou dvě: hlavní hrdinka Katniss a její krajan Peeta, pekařský chasník, co umí zdobit dorty – takže žádní superhrdinové, na druhou stranu ani ukňučení budižkničemové. Dokonce se nedá říct, kdo je ve dvojici slabší článek, protože Katniss je sice hodně tvrdá, ale Peeta... ten zase umí lhát. Ani vedlejší postavy nejsou žádní panáci a například vizážista Cinna je můj oblíbenec navzdory tomu, že se knihou mihl asi jen pětkrát. Umění zkratky jak má být.

Zvíře se pokusilo utéct, ale kloptýlo a Hurikán mu nožem podřízl hrdlo, než si stačilo uvědomit, co se děje. Na vteřinu jsem pocítila výčitky, že jsme zabili něco tak mladého a nevinného. Vzápětí mi ale zakručelo v žaludku, který už se těšil na mladé a nevinné maso.“

Čekala jsem, že Hunger games budou průměrné, ale podcenila jsem je, dost markantně, ony jsou skvělé. Nebo jsem je zhltla takovým fofrem, že jsem nedostatky nevnímala, ale i to se počítá. A taky to, že ve středu mi je brácha přinesl z knihovny, dnes pozdě v noci jsem je dočetla a ráno ve městě si je rovnou koupila, protože je prostě chci mít v knihovničce. Asi se teď půjdu podívat, kde by se dal zrekvírovat ebook druhého dílu. (Ne, není to krádež, já si ho koupím, až vyjde... ale komu by se chtělo čekat do října nebo dokdy.)

P.S: při četbě jsem poslouchala tuhle písničku. Zkuste to taky.

The Hunger Games by *palnk on deviant ART

Hapi Mari

2010-06-18T02:43:00.000-07:00

Autorka: Enjouji Maki

Rok vydání: 2009

Délka: zatím 3 volume

Status: ongoing

Žánr: josei, komedie, romance

Download: mangatraders.com

Kancelářská myška Chiwa si po večerech přivydělává v host clubu, poněvadž potřebuje splatit dluhy za svého naivního otce. To, že je ve svých dvaadvaceti letech ještě panna, moc neřeší (na rozdíl od patnáctiletých školaček ve valné většině shoujo mang), ono s takovým vytížením na chlapy není čas a beztak jsou to všichni volové.

Jenže pak Chiwa dostane ~~z blíže nespecifikovaného důvodu~~ příležitost provdat se za mladého ředitele společnosti, ve které pracuje... čemuž se sice v rámci nutné slušnosti zprvu brání, ale jakmile se ukáže, že jediná další alternativa, jak tátovy dluhy splatit, je šlapat chodník, není nad čím se rozhodovat.

Mým vlastní uším zní tahle anotace naprosto děsně. Popravdě, jakmile na něčem uvidím nápis „josei romance“, bez dalšího zkoumání klikám na křížek v pravém horním rohu. (Navíc mám z josei mírnější fobii kvůli Kindan no koi, kde to ženská táhla s vlkodlakem, který měl sklony proměňovat se nepředpokládaně, a bylo to fajn, dokud nezačali vážně řešit, co když se v toho psa promění, když bude zrovna v ní. T_T) Tak či tak, planou josei romanci (bez hororu, bez fantasy, bez načančaných historických exteriérů) s takhle pitomým názvem a víceméně i obsahem, bych si, nebýt Nime, nikdy dobrovolně nepřečetla. Udělala bych zásadní chybu.

Hapi Mari dokazuje, že v jednoduchosti je krása, ze zaběhnutých klišé se dá vytřískat lecos a nemusí to mít ani bůhvíjaký příběh. Třeba v Kuroshitsuji a spol. si coby autor můžete dovolit ledasco, protože většina čtenářů stejně jen slintá nad kostýmy, ale když píšete kancelářskou romanci bez upírů, kámen úrazu je v tom, že příběh bude přinejlepším průměrný a nemáte k dispozici prakticky žádné ozdůbky, kterýma byste zamaskovali nedostatky. Celé se to pak musí založit na postavách. Pro mě je žánr josei co do postav stejně nedůvěryhodný jako shoujo. Romance jako romance. Trpím utkvělou (ale ne neodůvodněnou) představou, že hrdina bude možná hňup, ale aspoň hezký, jenže jeho vyvolená trapka to celé zabije. V devíti s deseti případu tomu tak je, ale Hapi Mari (ale panenanebi, ten název mě fakticky deptá) je ten desátý.

Ředitel firmy, Mamiya Hokuto, je samozřejmě ~~bish jak nohaaa~~ krasavec k pohledání, na rozdíl od obvyklých chladných typů, co se jen mračí a zachraňujou, má smysl pro humor, ale zároveň je to duší cynik – občas má snahu své manželce porozumět, ale mnohem častěji si z ní dělá prdel a v neúmyslných krutostech se přímo vyžívá. Netváří se, jako by sežral všechnu moudrost světa, naopak wtf výrazy jsou stejně časté jako ty cool (na cool image pečlivě dbá) a někdy je až bezradný (a přitom patřičně roztomilý <3).

Chiwa si zaslouží chvály ještě víc, protože je... prostě normální. Má totiž charakter a zásady, brečí jenom v situacích, kdy bych asi brečela taky, docela často chodí chlastat a jednou dokonce sama uteče násilníkovi (=> WIN!). V záležitostech okolo mužů je sice značně naivní, ale není blbá. Já u shoujo mang většinou uvažuju hlavně nad tím, „proč si tak pěknej chlap uvázal na krk takovou číču“, ale Chiwě vážně fandím. (Zatím. Jestli z ní autorka časem udělá nánu, tak si ji najdu a uškrtím ji.)

Hapi Mari je prostě ukázka, jak si představuju správnou romanci. Romantika, jiskra, vtip, sympatické postavy, překrásná kresba. V určitých chvílích jsem se smála nahlas, za chvíli jsem byla zase dojatá a přitom ani jednou nepřevracela oči, protože zjevné blbosti se tam nevyskytujou a klišata se dají tolerovat, pokud vkusně plní svůj účel a čtenář je neodhadne už deset stránek předem. Za sebe Hapi Mari jenom doporučuju a zřejmě už při pohledu na popisek „josei romance“ nebudu dostávat kopřivku.

(Akorát se asi ukoušu, když teď budu muset čekat na další kapitoly. Ale překládá to Aearandria, kterou mám ráda hlavně ze dvou důvodů: 1) vždycky mě pobaví ty jejich glosy na začátku k jednotlivým kapitolám a 2) překládají tempem, které dává naději, že se dokončení dočkám ještě v tomto životě.)

Služtičák Černoušek

2010-06-05T13:04:00.000-07:00

~ a česky Shounen maido Kuro-kun aneb ÁÁÁÁÁÁÁÁ ~

Mnozí z vás už zaznamenali, že v poslední době vyšlo Dílo, co se ani nedá nazývat ováčkem, ale budiž. Ti odvážnější ho možná už i viděli.

VAROVÁNÍ:
YAOI SHOTA YAOI SHOTA YAOI SHOTA YAOI SHOTA YAOI SHOTA YAOI SHOTA YAOI SHOTA YAOI SHOTA

Já bych yaoi vejšplechty nahrubo rozdělila do tří kategorií (a ne, že mě zas někdo chytne za slovo):

1.ty, co jsou OK

2.ty, co jsou fuj

3.ty, co už jsou až tak fuj, že se jim můžete akorát smát

Služtičák Černoušek patří k těm třetím. Stojí za ním ta samá sekta, co dala světu kultovní trilogii o Picovi, což samo o sobě o něčem svědčí. (Proto taky zařazení do kategorie BnP, téhle prasárně samostatnej chlíveček zakládat nehodlám.) Hlavnímu – říkejme tomu třeba hrdina – hrdinovi Kuro-kunovi je asi tak deset a dělá maidku sadistovi (tomu je přibližně dvanáct). Kuro-kun má „nasty hole“ a supersenzitivní bradavky, což jsou jediné dva poznatky, které jsem si z ehmpříběhu odnesla. Vlastně ani nevím, o čem to bylo, protože jsem viděla opening (dlouhý 3:40 minut s infantilní písničkou tak příšernou, že se mi na konci začala líbit) a prvních pět minut, načež mi ruply nervy a a rychlým klikáním jsem to přetočila na konec. Nepochybuju, že jsem o nic nepřišla. (Jo, tu část, kde master přivázal Kuro-kunovi na bradavky a pinďoura struny a fidlal na ně smyčcem, jsem bohužel taky zahlídla. Housle přidány na seznam Zapovězených.) Na konci se pak odehrávalo antické drama typu „miluju tě, a proto ho do tebe nabořím co nejsadističtějc“ (nevím, co tomu předcházelo, ale pokud jste na to koukali na celý a víte, ani mi to neříkejte.) a Nagat tam snad zahlídla pobíhat Pica, ale já nemám sílu na to koukat podruhé, abych se přesvědčila na vlastní oči.

Dám vám radu do života, pokud byste se na Kuro-kuna museli nutně podívat (jste katoličtí kněží, masochisti, zvědaví, selhal vám pud sebezáchovy nebo všechno dohromady), nepoustějte si to se zvukem. Ten malej svišť piští snad ještě hůř než Pico a voiceaktoři radši ani nepřiznají, že to byli oni. Co se týče animace, ta je taky sranda, hlavně proto, že tam žádná není. Celá půlhodina je jako prachsprostě nadababovaný CG pack z nějaké hry, nehledě na to, že každý druhý fanda (<= nemyslím fanda tohohle, ale fanda s amvčkáskými sklony) by to ve Windows movie makeru dokázal naaranžovat líp.

Moje doporučení ke Kurokunovi s nasty hole je takové, že v zájmu ochrany vlastního zdraví je lepší se na to nedívat (za půl hodiny zvládnete tolik zábavnějších věcí, třeba pročíst si pár paragrafů o zdanění právnickcýh osob v daňovém zákoně), ale pokud máte doma partu yaoistek a flašku něčeho mňam, je to sranda anime .). Akorát musíte zapomenout, že existuje Bukiyou na silent, Yellow, Rush, Reverse, Overdose, Koi wa..., Color a hafo dalších a Japky „zfilmujou“ zrovna Kuro-kuna. (Poslední věta se netýká jenom Kuro-kuna, ale celkově většiny věcí, co vychází...)

Mrazení

2010-05-27T13:02:00.000-07:00

“To máš ňákej horor nebo je to o sáňkování?“

Abyste si udělali obrázek o tom, jakou hodnotnou literaturu to zas čtu. Ale jak může taková beznadějná romantická duše, jako já, odolat, když mi v anotaci slibujou pubku, vlkodlaka a nehynoucí lásku a přiměřenou dávkou tragiky? Ichi ichi ichi.

Grace je sedmnáct a má úchylku na vlky. Samovi je osmnáct a je vlk. Aspoň po část roku. V létě na sebe bere lidskou podobu a vlkodlačení zase není taková trága, až na drobný detail, že každý rok se ta doba strávená v lidské kůži zkracuje a zkracuje, až se jednoho pěkného roku nepromění vůbec a zůstane vlkem nafurt. A právě toho roku, který je jeho posledním a Sam se promění až v půlce podzimu, se setkává s Grace a... A je to mócinky romantický.

“Dobrý den, Graceini rodiče. Všimněte si prosím cudného rozestupu mezi námi. Jsem nejvýš zodpovědný a jakživ jsem neměla jazyk v puse vaší dcery.“

A teď je načase, abych si z toho přestala dělat srandu, protože Mrazení je víc fajn, než jsem čekala. (A to jsem si přísahala, že poté, co jsem asi šestkrát za sebou přečetla romanci o padlém andělovi, nechci sladkobolné knížky pro teens pěkně dlouho ani vidět.) Patrně jsem se nechala nachytat na lacinný trik, že hlavní hrdina je podle toho, jak se chová, spíš ňufáčkodlak než vlkodlak (a zvlášť v jeho vzpomínkách na dětství, kdy si ho představuju jako vyplašeného chudáčka s žebry jako opékací rošt a mega očima), jenže nerozplývejte se nad tím, když čekáte nabušeného borce zachraňujícího děvy s ikve tykve a místo toho před vás autorka naservíruje vyklepaného troubu s nesmělýma hláškama, co skládá básničky a má sám ze sebe nelíčenou radost, když se mu v jedné scéně podaří být víc chlap než jeho milá? (Kde mám kurník ty korky!)

Grace taky není klasická shoujo hrdinka, srovnatelná klidně i s Haruhi z Ouranu, zvysoka kašle na poezii a v páru hraje toho silnějšího, což je oproti stíhacím trubkám typu Bella pěkná změna. Ne, že bych byla feministka a nějak zvlášť brala na to, že má ženská nad chlapem převahu, ale uvědomme si, o jakém mluvíme žánru. Když čekáte, jak bývá zvykem, kapitální krávu a místo toho dostane normální, rozumně uvažující holku, co se nezcvokne ani po zamilování se do prvního nadpřirozeného bishíka, kterého uvidí, máte pocit, že jste našli šaty od Chanelu ve vesnickém sekáči.

„To byla kočičí. Ta krev. Chytil jsem kočku.“

Grace zprudka vydechla.

„Tobě nevadí, že to byla kočka?“ zeptal jsem se.

„Musíte něco jíst. Hlavně že to nebyl Jack, jinak si jezte pro mě za mě třeba klokany.“

Mrazení samozřejmě není kniha, na kterou jaktěživi nezapomenete. Meh. Možná jste si všimli, že zatím mluvím jen o postavách, protože k ději toho moc neřeknu. Dočetla jsem ji předevčírem a popravdě si už moc nepamatuju, čím autorka těch tři sta stránek zaplácala. Pamatuju si jen, že to bylo pjékné*. Je to jako Stmívání, akorát bez akční scény na konci. I přes veškerou chválu, kterou tu na Mrazení pěju, je konec docela ujetý, ale Američanky (zvlášť ty pubertální) by asi nepřežily, kdyby to neskončilo dobře, ale v zásadě při čtení nad chováním postav nepřevracíte oči v sloup.

U Mrazení záleží, co od něho čekáte. Já čekala málo a dostala jsem víc – poetický příběh, sympatické (a roztomilé) hrdiny, kteří se nechovají jako zamindrákovaní volové (a ani jednou nepropadnou tomu prasopsímu záchvatu „miluju tě a nic naší lásce nestojí v cestě, ale musím tě opustit, protože to z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu bude lepší“), téměr nulový výskyt odstavců, jejichž náplní je pouze vylíčit, jak má hrdina půvabné svalnaté ruce a dokonalý antický nos, a pjékné čtení na tři dny. (Bratr: „Ty už seš na konci? Tývole, tebe to fakt baví!!!“ Já: „Kvík!“)

Takže pokud někdy míváte choutky na nadpřirozené teens romance, tohle je vkusnější než cokoliv, co jsem v tomhle žánru doposud četla. Mrazení má slušnou úroveň, i když v zádech vás moc nemrazí. V případě, že jste intelektuálního nebo akčního zaměření, radši ruce pryč, protože i přes některé nesporné kvality je to pořád jenom... teens romance.

Shiver by ~ISeeAJenJen on deviant ART

* Definice „pjékné“: ještě pěknější než pěkné. Pjékné jsou věci, co se líbí a nemáme pro to argumenty ani omluvu. Pro pjékné věci máme slabost, nedokážeme jim odolat. Kvůli tomu, že se nám líbí pjékné věci, se často stáváme terčem posměchu intelektuálů. Původní implus k „pjékné“ vzešel od mého milovaného doktora Ch., který nám jednou četl nějakou poměrně patetickou básničku jakési mladé autorky (ročník 88) a nazval ji „pjéknou“ s tak pohrdlivým tónem, že jsem to prostě nemohla vyhnat z hlavy.

Vždyť jsou to jenom děti! ... No právě

2010-05-22T13:02:00.000-07:00

K Pánovi much jsem se oklikou vrátila proto, že v úterý mám nechutnou zkoušku, jejíž součástí má být rozbor filmu podle literární předlohy. Problém nejen můj, ale prakticky celé třídy je v tom, že navzpomínat dvacet knížek a filmů není zas takové juchuchu, jak se zdá - buď jste četli knížky a neviděli film nebo naopak a ty, co jste četli a viděli, si už nepamatujete tak dokonale, abyste se je odvážili uvést na seznam. Ona se v tom totiž ta ženská dloube fakt podrobně. Nevím, jak vy, ale já knížky zapomínám přibližně po půl roce a u těch, co jsem četla předloni, ani náhodou neurčím zpaměti typ vypravěče použitý v sedmé kapitole. I filmů jsem na tom ještě hůř. Navíc úča je umělecky založená a jen tak nějakým filmem se jí nezavděčíte, takže napsat tam pět Harry Potterů si nelajznu (maximálně tři, spolužačce s odřenýma ušima prošli, hh).

Proč o tom mluvím. Stáhla jsem si teda Pána much, film budu mít čerstvě v paměti a knížku, přestože jsem ji četla před několika lety, jen tak nezapomenu. Vážně, tohle vás spolehlivě naučí podezírat prasečí hlavy. Zatímco se mi stahoval film, něco mě napadlo. Něco, na co jsem nechtěla ani pomyslet, ale nedalo mi to, protože mně to nikdy nedá.

Deviantart. Ano, deviantart a z deviantartu je to už jen maličký krůček k... No, nažeňte bandu kluků na pustý ostrov a nechte je tam bez dozoru. Dejte to přečíst holce s pisálkovskými sklony. Pořádně to protřepejte, nemíchejte. Jo, mám na mysli fanfiction.net.

V hlavě mi strašil takový hlásek, co mi v jednom kuse tlačil: "Ty vole, Taylor, běž to zkontrolovat, tak jich tam pár bude, no, svět se nezboří, aspoň zas uvidíš, že fanfikce existujou fakt na všechno!"

Fanfikce existujou fakt na všechno! Myslela jsem si, že jich tam slabých pár bude, konečný výsledek k dnešnímu dni čítá 828 fanfikcí a (jak jsem zjistila po nějakém tom menším googlení) vlastní fandom. O_o A crossovery s Darenem Shanem a Percy Jacksonem. Jsem opožděná, že jsem na to přišla až teď? Ne, nic neříkejte.

Nejhorší na tom ale je, že některý ty fanfikce se mi po zběžném prolétnutí zdají fakt hezký T_T.

Na závěr pár úlovků z devinu.

wept for the end of innocence by ~super-proxy on deviant ART

ugly without silliness by ~super-proxy on deviant ART

always darkish in color by ~super-proxy on deviant ART

There is no one to help you by =Penril on deviant ART

Lord of the Flies by *skottieyoung on deviant ART

Lord of the Flies 1 by ~nuu on deviant ART

i'm a part of you. by ~paperlait on deviant ART

Lord of the Flies by *uriska on deviant ART

Lord of the Flies by ~Gobeur on deviant ART

Nemůžu si pomoct. Tohle je úžasnej fanart. Čuňas s tou bouchačkou, lol.

Lord of the flies by ~cattish on deviant ART

A nakonec můj oblíbený Pán Much. Sice nemá s Goldingem nic společného, ale... je to pravej Pán. Nejvíc cool.

Lord of the Flies by `Windy999 on deviant ART

Rush!

2010-05-20T13:00:00.000-07:00

Autorka: Yukimura

Rok vydání: 2008

Délka: 1 volume

Status: dokončená

Download: mangatraders.com, mangafox.com

Rush! je středoškolská hovadinka o lásce na škole plné rváčů a delikventů. Dairokuten je proslulý tím, že se na něm slézají nejhorší sráči z širokého okolí. Také tam chodí Kanai, což je pořádná korba a kdyby chtěl, dá na hubu každému, jenže Kanai nechce, na to je moc hodný. Takže se na Dairokutenu snaží přežívat, aniž by někoho nasral nebo vyprovokoval k bitce.

To se mu celkem daří, dokud nenaběhne do Shinonomeho, který je místní postrach a nejsilnější děcko na škole. Milý Shinonome se do Kanaie pustí, vyplašený Kanai zděšeně rozhodí ruce a... sejme ho loktem. (Jo, to je dobrá strategie, mně se to už taky párkrát povedlo .). Shinonome je vyfasovanou přesdržkou okouzlen, protože má jaksi slabost pro chlapy, kteří jsou silnější než on. Marně se Kanai vymlouvá, že to bylo omylem. Shinonome se na něj pověsí. A Shinonome je navíc tak děsně sladký a realitou netknutý, že z něj posléze Kanai dostane divoké sny a vymlouvat se přestane. Jo, je to yaoi a nijak myšlenkově náročná... ale rozkošná, lidi, tak nehorázně rozkošná, že bych ji sežvýkala i s obalem <3.

Takže máme tu dva zamilované tupce v prostředí plném nagelovaných týpků s basebalkama. Vzhledem k tomu a vzhledem i k názvu je jasné, že něžného romantického vrkání mezi superochranářským semetem a neschopným uketem se nemusíme bát. Místo toho v Rush! najdeme krev, rvačky, červenajícího se semeho a ukeho s vyceněnýma zubama a nervózníma pěstma.

Agresivní ukata jsou nej. Shinonome je agresivní až běda, asi jako rozčílené štěňátko, na svoji roztomilost by mě dostat zbrojní pas. Kanai dostane párkrát denně po držce, ale kdo by to Shinonomemu neodpustil, když pak hází takové blushe, jaké hází.

Kresba je jednoduchá, prosta shoujo efektů, ale půvabná a svůj účel splňuje. Seme i uke mají príma břišní svaly. Manga je krátká, dá se přečíst za hodinu, takže taková pohodová, zábavná jednohubka na odreagování a pobavení. Tady by mi ani nevadilo, kdyby byla trochu delší a podala třeba nějaké informace o Shinonomeho minulosti, ale na druhou stranu – to by hrozilo, že autorka začne tlačit traumátka z dětství, a to bych nerada. Takže vlastně dobře, že je to tak, jak je. V balíku u Rush! nejspíš najdete (nevím, jak na mangatraders, na mangafoxu to tam bylo) další příběh Usotsuki, ale ten s Rush! nesouvisí, je to spin-off nějaké autorčiny dřívější mangy – nečetla jsem ani jednu, napíšu o nich někdy zároveň. Ale Rush! si rozhodně přečtěte! Zubatých ukat-mlátiček a vyjevených semat-pacifistů není nikdy dost .).

Tohle je prosím on.

Boys love soutěž - shrnutí

2010-05-16T13:00:00.000-07:00

Konečně jsem se dohrabala nahodit sem tu soutěž. Znovu děkuju za hojnou účast a pozitivní ohlasy, které samozřejmě pečlivě sleduju .)) (K ohlasům bych uvedla jednu věc na pravou míru: bish jak nohaaaaa měl být uke a ten krátkovlasej se necukal, mám to ověřený .). Dále mi někdo říkal, že tam bylo míň yaoi, než čekal, ono totiž původní plán byl takový, aby to bavilo i lidi mimo fandom a chlapy. Bohužel tahle pěkná teorie měla jednu zásadní chybu – jak jsem koukala na sál, lidi mimo fandom a chlapi tam byli dohromady asi dva, takže moje snaha to zlidštit moc k ničemu nebyla .). Neva.

Takže přejděme k hlavnímu bodu dnešního programu: Zde je ke stažení soutěžní powerpoint a tady a tady ukázky, které si asi musíte stáhnout zvlášť, pokud je chcete vidět, protože jinak v té prezentaci nepojedou. Upozorňuju, že ukázka2 je ve skutečnosti první a ukázka1 je druhá – neřešte, řídila jsem se pravidlem "já se v tom vyznám a tím to hasne".

Správné odpovědi následují níže. Bohužel jsme zapomněli upozornit, že u některých otázek (asi u dvou) je možných více správných odpovědí. FAIL! Omlouvám se. Při hodnocení jsme to samozřejmě zohlednili. Ono failů bylo víc, třeba na to, že původní plán byl taky zkontrolovat občanky, jsem si vzpomněla až za tři dny, ale stejně nevím, jak by se to provedlo. To vám ale určo nevadí, že ne .).

VÝSLEDKY:

1. C - kukuřice

2. A - kravata

3. A, D

4. D – bezedná díra. Štiku jsem sice zatím neviděla, ale to neznamená, že potencionálně nemůže existovat... navíc pak se ke mně doneslo, že nějaká slečna četla yaoi s úhořem a ryba jak ryba.

5. A – pistole. Nekecám. Nabitá. Stiskl spoušť. Pořád nekecám.

6. Gravitation (autorka to byla Maki Murakami)

7. A – ty oranžové proužky na botách jsou zrůdnost .).

8. D – sakurové lístečky (mimo ukázku samozřejmě lítala hotová sakurová mlha)

9. C – fialové

10. A – yaoistka

11. B – ty sliny je prozradily. Jinak tu fotku jsem vysekla z tohohle videa, doporučuju zkouknout! :D

12. C – je to Kyo z Girl Got Game. Ostatní jsou (popořadě): Rapunzel z Koori no mamono no monogatari (chlap), dvě kurvy Me de Shireru Yoru no Junjou (chlapi) a Lucille z Ningyou Kyuutei Gakudan (chlap).

13. D – Pico je z nabídky jediný, kdo si vyzkoušel být seme, pamatujete ty druhé dva díly? Já bohužel jo.

14. B, D

15. C, B, E, F, D, A – otázka zařazená z důvodu toho, aby na ní pár lidí vypadlo a nedosáhli všichni plného počtu bodů. Dle očekávání to nedal skoro nikdo .). Sorry.

16. C – jo, fakt to prase odhodí tak o tři metry. Ugh.

17. B – no samozřejmě! Ještě bych dodala, že ty modřiny vypadaly jako cucfleky. Ugh.

18. B

19. Toshiyuki Morikawa

20. A – C: Tounoin a Morimura z Fujimi orchestra, B – A: Takuma a Shiro z Pure Mermen. (Žížalí princ jde s uzlíčkem do světa, potká semeho, přemění se v člověka a ***. Děsná prdel :DD), C – D: Kuro a Ukyo z If dog could also walk (taky sranda manga, pes se mimochodem přeměňuje na člověka, takže žádná sodomie se nekoná, akorát jedna stará babka tam při jedné nečekané proměně málem zkolabuje), D – B: Ueda a Aki z Honto Yajuu (půvabná záležitost, vřele doporučuju).

21. B – to je snad jasný, ne? .)

22. A – A, B – C, C – D, D – B – první je prádlo. A kteří holomkové to byli: Ranmaru z Ikoku irokoi romantan, Bill z Boku no sekuhara, Pico ze slavné trilogie o Picovi a Chisato z Kirepapa.

23. Ø – hodnotilo se 0-5 podle úsudku toho, co to opravoval.

24. C – neboli Stop bullying me, což je príma shonen-ai od Shino Natsuho, dokonce tu někde mám i recenzi.

25. B – jojo, jinak je to z Koori no mamono no monogatari, připomínám, že Ishuka měl léčivé sliny a Blood toho sem tam zneužíval.

26. D
27. C – je to nějaká random postava z manhwy I wish, na kterou už chci asi dva měsíce napsat recenzi, ale pořád se k tomu nemám. Ostatní: A – ochinchinové z Chintsubu, oni se tam spolu takhle bavili, pusinkovali se, majitelé jim šili parádní oblečky a tak. B – z mangy 01 Monkey. Seme tak dlouho krmil svoji facebookovou opici, až mu přeskočilo a rejpnul ukeho. Nebo tak nějak. D - Hara peko mitsuba chinko. Uke oblízl ten pestík uprostřed (či co to je), z kytky se vyloupla květinová víla (vílák) a už ***.

28. A – C, B – F, C – D, D – A, E – B, F – E – upozorňuju, že některé ty hlášky tam nepadly, ty jsem si vymyslela, abych vystihla podstatu. Dost lidí se pozastavovalo nad hláškou E, která pro změnu v tomto znění opravdu padla.

29. Ø – hodnoceno 0-5 podle úsudku toho, co to opravoval.

Povídky zveřejním dvě. Skvělé byly všechny, na to, jaká mi vyšla slova. Já je vážně vytáhla naslepo z pravidel! Nelžu! I když to vypadá všelijak... Už už už je v pravidlech jako jedno slovo, klidně si to ověřte .).

Povídka od vítězky Miharu:

„Když chůva, no spíše chůvák šel vyhodit odpadky, náhle se objevila stíhačka v podobě jeho přítele. Už už už se ho chystal seřvat, ale byl z incidentu tak hotový, že nemohl říct ani ň. Chůvák ho vzal na posed k nedaleké bříze, kde mu stručně ručně vše vysvětlil. Málem mu chůvák natrhl pr... cinku. ^_^.”

Povídka od Tellien: byla ohodnocena na 6 bodů z 5 a vyhrála cenu poroty, protože tohle bylo fakt moc. Já si ji od té doby čtu vždycky, když mám blbou náladu a pokaždé mě rozesměje.

„Si jak stíhačka, to už si hotový?“

„Nechovej se jak moje chůva. Vzal sis aspoň kondom, kdo má ten odpad po tobě uklízet?!“

„Co to praská?“

„Asi nám někdo kácí ten posed, dělej, slez než to spadne!“

(„NAHEJ!?“)

Lol. Díky. XD. Škoda, žes nebyla na vyhlášení, kdybys chtěla ten přívěšek, odchytni si mě na třeba Advíku, předám .) Je fakt krásnej.

A nakonec pár ukázek bara semeho. Hodnotil se ani ne tak estetický dojem, ale hlavně svaly, chlupy a hlavně vtipnost. Ukázkový případ zde.

A teď ty vaše: Pozor! Následujou sprostý obrázky! Taky jsou rozklikávací, kdybyste to někdo chtěl zkoumat podrobně.

Ty lepší:

Ten druhý má i kufr s nádobíčkem! Geniální. Podotýkám, že je kreslený (a celá písemka byla psaná) tužkou na oči, což mi přišlo úžasné, že jsou holky ochotné ničit si tužku .))

Šlo to i takhle.

Ale myslím, že to nezískalo žádný body.

A nakonec to mám dva, co získaly kromě plného počtu bodů i speciální bod za to, že ohromily porotu. Jsou hodně lol.

This corrosion

2010-05-15T12:59:00.000-07:00

Jako obvykle, místo abych něco dělala (ne, že bych toho neměla na práci dost), valím si do hlavy cover verze This corrosion. Vždycky totiž, jak vidím Eldritche, propadám touze koupit si zrcadlovky a koženou bundu a nosit ji přímo na tělo. Kdo uhodne, proč mi v klipu od Maryslim (ten poslední) zhruba tak na třetí minutě vypadly oči, něco ode mě dostane, třeba bod k dobru. Což o to, on byl Jyrki seme vždycky, ale jak je možný, že jsem ten klip doteďka neviděla? *korky* Hanba mi.

(Verzi od Unheilig sem nedávám, nezdá se mi zas tak zajímavá.)

Boys love soutěž

2010-05-05T12:58:00.000-07:00

"Neukážeme vám, jak to funguje v reálu, nenaučíme vás tajným pohanským... ehm, praktikám, ani dělat z kukuřice popkorn, nebudeme před vámi demonstrovat praktické dopady yaoi na člověka, ale máme pro vás něco mnohem lepšího!
Otestujeme vaše možnosti, vědomosti, zdatnost i fantazii! Přijďte si vyzkoušet, jak špatně na tom jste a jestli i vás už očipovali odporní yaoističtí ještěři z pekel. Taylor-dono a kolektiv autorů pro vás připravili záludné otázky, krásné chlapce, přehlídku stvůr, krásné chlapce, tvořivé úkoly, krásné chlapce, mnohé další efekty, krásné chlapce a krásné... no, to je jedno. Naše heslo: Chlapi sobě!"

Musím si trochu udělat reklamu, né? Když tady ji mám zadarmo. Takže, bude to v sobotu v přednáškovém sále hotelu Continental od devíti do desíti večer, budu tam já, krásní chlapci, powerpoint s vypečenýma otázkama a úžasně tvořivýma úkolama a srandy kopec, aspoň doufám. A doufám taky, že i vy. Určitě i něco vyhrajete, sice ještě nevím co, ale nastopro to bude stát za to.

Poznámka pod čarou: žádnej strach, holky, bude to jen 15+ .).

VELKÉ U

2010-05-01T12:56:00.000-07:00

“Kdy budu já moct přečíst svoje dílo?“ zeptala se Zelda.

„To myslíš z toho románu o spisovatelce, která se marně snaží napsat román o spisovatelce, která píše román o kresliřce v nacistickém Německu, co má zlým duchem posedlou dceru?“

„Vlastně jsem se rozhodla udělat z ní polepšenou prostitutku s paranormálními schopnostmi,“ upřesnila Zelda; pak už jsem neslyšel víc z konverzace a nikdy o jejích původcích.“ - Velké U, str. 264.

Koho nepoznamenalo studium na výšce a život na kolejích, nechť první hodí kamenem. Univerzitní život lidi vypatlává, rozežírá, krmí se na jejich osudech, aby je pak zmrzačené a pokřivené vyzvracel zpátky do reálného světa. Ocitáme se na území Americké megaverzity, obludného komplexu, městu ve městě, kde neplatí zákony, až na ten, že zákon je názor toho, kdo má větší bouchačku. Můžete tam zabloudit a už nikdy nenajdete cestu ven. Žijí tu šílenci, náboženští a političtí fanatici, pomýlení vědci, vylízané obyvatelky dívčích pater, neschopní profesoři a ve sklepeních zmutovaní potkani požírají zbloudilé hráče Dračího doupěte. Lidé přežívají hlavně na pivu a marihuaně a hledat tu jediného příčetného člověka je jako hledat jehlu v kupce sena.

Z šedé masy plexorského obyvatelstva vystupuje pár výjimečných postav, jejich očima sledujeme stupňující se šílenství, zoufalství a ztrátu veškerých pojítek s realitou, které postupně ničí i ty nejsilnější a které z původně inteligentní lidí udělájí dobytek Kdo si nevytvoří vlastní virutální realitu, vlastní svět, ve kterém je schopen jakž takž existovat, nemá šanci.

Nebudu se v tom více pitvat, neboť pokud bych to chtěla rozebírat podrobně, výsledný text je delší než samotná knížka. Velké U je hodně černá satira na americké školství (americké, ale ruku na srdce, v tomhle se najde snad každý, kdo měl s vysokou školou tu čest – a to nejen v Americe). Je to opravdu hodně krutá sranda, která vlastně ani není sranda, ale spíš důvod k pláči. Nadsázka a hnaní záležitostí nad hranice absurdity to táhnou. Děj plyne pomalu, v prvních dvou třetinách se prakticky nevyskytuje, vše do sebe začne zapadat až v závěru. Četla jsem ji snad dva týdny po vlacích a chvílemi propadala nutkání ji vrátit a dorazit ji jindy. Pravdou je, že když se na ni zcela nesoustředíte, dost věcí vám unikne, a právě to se mi, myslím, stalo. Po dočtení jsem ji chtěla obrátit na začátek a okamžitě začít číst znovu. Velké U je výborná kniha a přečíst ji jednou podle mě nestačí (ačkoliv Stephenson se za ni podle všeho děsně stydí, údajně povolil reprint jen kvůli tomu, že si ji lidi za stovky dolarů přeprodávali za e-bay a on prohlásil, že jestli existuje něco horšího, než ji číst, pak je to platit za ni tyhle sumy). Nevíte u ní, jestli se smát nebo brečet, protože když si odmyslíte všechnu ty kruťárny a nadsázku, je to drsný kopanec do koulí, protože ve spoustě scén poznáte vlastní školu, svoje spolužáky a možná i sebe. Vlastnit ji, dostane v knihovničce místo mezi ceněnými artefakty. Bohužel je už delší dobu vyprodaná.

Jen si nejsem jistá, jestli ji ocení i lidé, kteří s univerzitní mašinérií do styku nepřišli.

Potkani čekali celých pětatřicet metrů nad dolním koncem. Jednomu se podařilo zatnout zuby do Virgilovy nohy ještě dřív, než zapnul Žezlo kosmické síly. Blikání odehnalo zbytek potkanů, kteří se vztekle kutáleli dolů jeden přes druhého, ale první potvora byla příliš rozparáděná, než aby se pohnula, a jen se zahryzávala víc a držela pevněji. Naštěstí se Hyacinth nepokusila ji na místě odstřelit. Proklouzl jsem kolem ní, napřáhl ruce ve velkých tlustých rukavicích po lokty a pustil se do rvačky s potkanem. Hlodavcovy zuby nepronikly fotbalovými chrániči holení, které měl Virgil pod gumáky, a tak jsem si dal na čas, uklidnil jsem se, přikrčil jsem se a zadíval se zvířeti do lesklých, bíle lemovaných očí. Vyceněné dlátovité zuby, pěkných pár číles dlouhé a tři čtyři centimetry široké, při každém stroboskopickém záblesku purpurově a žlutě zářily. Potkan se už Virgilovi dostal skrz gumáky, odhalil barevný umělohmotný chránič a teď se pokoušel prohryzat skrze překážku, aniž by ji pustil. Neměl jsem sílu mu rozevřít tlamu.

„Německý ovčák dokáže při stisku čelistí vyvinout velice značný tlak,“ prohlásil Fred Fine, který stál nad námi a s vědeckou chladností nakukoval Casimirovi přes rameno.

Na potkana to nijak nezapůsobilo.

„Nějak čistě ho oddělej,“ navrhla potkanova oběť s troškou napětí v hlase, „ať máme vzorek.“

Praštil jsem ho do zátylku dřevěnou nohou, kterou jsem pro tuto příležitost předvídavě odšrouboval od svého kuchyňského stolu. Potkan se sotva vešel do velké pracovní brašny; Virgil ji pracně zavázal a nechali jsme ji na místě.

Takže teď do tunelů. Ten večer byly stoky nezvykle průtočné, protože tisíce krychlových metrů piva prošlo tradiční cestou trávicím ústrojím degenerátů v horních patrech a pak do sanitárního systému. Zatím jsme se drželi na lávkách po stranách větších tunelů - a potkani stejně tak. Žezlo nám trýznilo oči, a tak Virgil vždycky počkal, až potkani budou nebezpečně blízko, teprve pak je zapnul a zahnal je v pištících hordách dolů do splašků. Zabraně jsme použít nemuseli, jen Fred Fine nedal jinak, než že vyzkouší na jednoho svou oslňovací pistoli, aby věděl, co oni na to. Shodou okolností se jim to nezamlouvalo vůbec a Fred Fine to ohodnotil jako "velice zajímavé".

"Kam spadl ten můj radioaktivní zářič?" zeptal se Casimir. "Jdeme aspoň přibližně do těch míst?"

"Správná poznámka," kývl Fred Fine. "Držme se odtamtud hodně daleko. Nechci si odvařit gonády."

"Vím, kde to skončilo, ale už to tam není," řekl Virgil. "Potkani všechno sežrali. Jeden z nich jistě dostal s parafínem prémii navrch, ale kde skončil, nemám zdání." - Velké U, str. 210.

Kterak Lavi ostrouhal

2010-04-28T12:56:00.000-07:00

Kdo ještě čtete Graymana? Já se trapně přiznám, že už moc ne. Vypadla jsem z toho někdy potom, co Lena naposledy upgradovala botky, během toho neslavného období s nepravidelnou aktualizací a hiatusem a celkovým zmatením... no, pořád ještě jsem to nedočetla. Stačilo mi zjištění, že se !konečně! řeší Kandova minulost, takže jsem vynechala nějakých dvacet kapitol a čtu teďka ty poslední. Moc nechápu, co se tam teď děje, ale to je jedno. (Jednou tu díru ve vzdělání doplním.)

Budu teď mluvit o slashi, takže nemusíte číst dál. Myslím, že Kanda je kretén a (aspoň pro mě) nejlepší slashový matroš vůbec. Nechovám moc v oblibě pairing Yullen (Kanda/Allen), protože jsem kdysi četla jisté doujinshi a mám z něho trauma doteď. Přitom nebylo nijak zvlášť šokující, to jen Allen se tak nějak tvářil pořád stejně a já ten jeho decentní úsměv zoopedofila nemůžu vyhnat z hlavy. Od té doby se mi Yullen mírně ekluje (i když uznávám, že některé fanarty je mňam, číst to fakt nemusím).

Párování Kandy s Lavim už je jiné kafe. Je to vlastně jediný pairing, o který jsem se aktivněji zajímala a přečetla na něj opravdu hodně povídek. (Mimochodem, víte, že existuje i jedna povídka, ve které je Kanda seme? Sice mu to vydrží asi tak deset sekund, ale svého času to na graymanovském fóru vyvolalo slušnou senzaci. Nevím, jestli se situace zlepšila, nicméně před třemi lety se seme Kanda hledal fakt těžko. Zmíněná povídka má kupodivu i jiné kvality (například děj, hodně dobrý!) a přečíst si ji můžete TU)

Lavi s Kandou jsou moje srdcovka. Jenže v důsledku působení posledních graymanovských kapitol začínám mít pocit, že chudák Lavi zmizí v propadlišti dějin, protože... ALMA JE TAK NEHORÁZNĚ KNÍKACÍ!!! (<= tomuhle se u Taylor říká "racionální důvod vyřčený s dokonale chladnou hlavou") Chudinka Lavi toho tolik přežil, patří ke Kandovi už celé věky a nezaslouží si, aby ho přebil kluk, který se tam vyskytuje posledních pět kapitol, připadám si jako zrádce nejhrubšího zrna, jenže můžu já za to, že Alma s Kandou jsou prakticky kánon? Že se tam děsně dojemně rozsekávají a objímají se, jakože umřou spolu, vyznávají si lásku vyvražďováním davů (jo, já vím, tohle je zase ta moje oblíbená klasická prasopsí logika, ale těmhle to žeru i s navijákem). Hoshino Katsura asi zjistila, že holky čtou Graymana jenom kvůli slashi, a jde jim na ruku, nebo nevím. Třeba nám chce vnutit vlastní pairing, abysme přestaly vymýšlet blbosti. U Kandy a Almy mě fakt ani nejhorší skeptik nemůže obvinit, že mám yaoistickou mlhu a ať se jdu opláchnout.

Je mi vážně líto Laviho. Šest roků se snaží a teďka ostrouhá před Almou. Utěšuje mě akorát fakt, že snad ostrouhá i Allen. K dnešnímu dni existuje na ff.net zhruba 9 400 graymanovských povídek, z toho 1 066 yullenských (bezkonkurenčně vede, UÁÁÁ), 469 kandolavích a jenom 7 s Almou. Ale beru to tak, že Alma je zatím čerstvá záležitost, ještě se slashařkám nedostala pod kůži a časem se to zlepší. (PROSÍM!!!)

Alma and Yuu kissing by ~Yuzukiii on deviant ART

Alma Karma and Kanda Yuu by ~Yuzukiii on deviant ART

DGM -Realisme? by *Yakimochi on deviant ART

Friendship by *Yakimochi on deviant ART

Adieu by *Yakimochi on deviant ART

DGM For My Beloved Friend by ~92-pink-ravens on deviant ART

love is dead by *Yakimochi on deviant ART

DGM Kanda and Alma collab by *BlackMayo on deviant ART

P.S: Aby nedošlo k mýlce - Allena mám moc ráda. Ale ne v posteli v Kandou. Příště už opravdu napíšu něco normálního. Doufám.

Die, Taylor, die!

2010-04-26T12:54:00.000-07:00

(A příště už přísahám, že napíšu něco normálního.)

(A mimochodem, to už určitě víte, že Tyran vyfasuje vlastní ováčko.)

KYJÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!

Interview s upírem

2010-04-24T12:53:00.000-07:00

Edward Cullen leze lidem na nervy. Jenže existuje ještě jiný upír, který, jak se na první pohled zdá, se od Edwarda takřka v ničem neliší... No, zbytek si přečtěte sami.

Dotazovaní:

- Edward Cullen (sága Stmívání)

- Vlad Strakupír (Carpe Jugulum)

Plná verze: KASIPALLO

Rozhřešení? Došly jsme s Nightie k tomu stejnému: VLAD MÁ STYL!

Pokračování z minula...

2010-04-22T12:52:00.000-07:00

Pár slov o Azirafalovi:

"Seděli proti sobě v zadní místnosti Azirafalova pochybného obchůdku v Soho. Téměř všechna knihkupectví v Soho měla zadní místnost a většina oněch místností byla naplněna vzácnými, nebo alespoň velmi drahými knihami. Jenže Azirafalovy knihy neměly ilustrace. Měly jen staré hnědé vazby a vyschlé, křehké listy. Občas, kdy už opravdu nebylo vyhnutí, některou z nich prodal.

Tu a tam ho navštívili vážní mužové v tmavých oblecích a dotazovali se, velmi uctivě a opatrně, jestli by nechtěl prodat celý obchůdek, protože pak by se mohly ty staré místnosti zrenovovat a proměnit v obchod, ktrý by místní oblasti lépe vyhovoval. Někdy nabízeli hotovost v podobě tlustých rolí umaštěných padesátilibrových bankovek. A jindy zase, zatímco některý z nich vedl s Azirafalem řeč, chodil po krámu jeden nebo dva muži v tmavých brýlích, nešťastně potřásali hlavami a nahlasi si bručeli pod vousy, jak strašlivě je papír hořlavý a že majitel by byl v případě požáru v dokonalé ohnivé pasti.

A Azirafal přikyvoval, usmíval se a říkal, že ano, jeho už to taky napadlo. Pak muži většinou odešli. A už nikdy se nevrátili. To, že jste anděl, ještě zdaleka nemusí znamenat, že jste zároveň pitomec." (strana 65)

"Azirafal byl první anděl, který si pořídil počítač. Byla to levná, pomalá a nevzhledná záležitost, inzerovaná jako ideální pro malé podnikatele. Azirafal ho velmi nábožně používal ke svému účetnictví a zhotovoval na něm daňová přiznání tak přesná, že na něj daňový úřad pětkrát poslal hloubkovou kontrolu v hluboké víře, že jim tají přinejmenším vraždu." (strana 203)

A teď záplava fanartů, doufám, že máte všichni vysokorychlostní internety, jinak mě asi uškrtíte. Nejdřív nahý zadek/předek pro wlkeRa (promiň, včera jsem to nestihla :), nebojte, pak dostanete dávku na uklidnění. Jenže, hups, nemá možnost vkládání, takže bude jen ODKAZ

EHMEHMEHMEHM!

Angel in distress by ~noxcape on deviant ART

Speciálně pro Nightie.

Good Omens: Halloween Special by ~PadfootBlack on deviant ART

Olala.

good omens: in the beginning by ~DragonDream08 on deviant ART

*komentář skládající se převážně z citoslovcí (uííí/kvííí/ííí)*
Trousersnake by ~NecrosisAtrophy on deviant ART

Dobře voni.

GO: Heigh Ho by ~noxcape on deviant ART

Crowley and Aziraphale by ~Velven on deviant ART

Ahahahah, ten chibík... <3

Good Omens -- Crowley by ~howabout on deviant ART

Azirafalův klasický výraz.

Good Omens by ~rhianimated on deviant ART

Tipněte si, kdo je větší hajzlík :D

Good Omens by ~Cordania on deviant ART

BDNK (bez debat na korky)

good omens: the duo by ~DragonDream08 on deviant ART

A nakonec můj oblíbený... zase bishíci, no.

Ride Across The Sky by ~zelu on deviant ART

Pane, co to děláte těm kytkám?

2010-04-20T12:52:00.000-07:00

Recenzi na Dobrá znamení zatím napsat nemůžu, protože jsem to četla před pěknými pár lety a prakticky si z toho pamatuju už jen tu šťastnou euforii, kterou to ve mě vyvolalo. Faktem je, že Dobrá znamení jsou moje nejoblíbenější jak pratchettovka, tak gaimanovka. Taky jsem s potěchou zjistila, že už konečně jsou na to nějaké fantarty, lépe řečeno mraky fanartů! (Buď jsem předtím blbě hledala nebo nevím.) Hrabu se v nich, místo abych se učila, ale to u mě normálka. (To nevadí, že už se mi školní smyčka utáhla kolem krku těsněji, než je možné k přežití, hlavně že mám obrázky, kde se oblizuje Azirafal s Crowleym... celá já.) Cítím neodolatelnou touhu sem ty fanarty naházet všechny, ale to mi blog nesežral, takže půjdou postupně. Dneska Crowley, zítra třeba v objetí s Azirafalem, fanarty na Jezdce jsou taky docela sežratelné, takže pokud vás tohle nezajímá, příští měsíc sem radši ani nechoďte :).

Mám tu knížku sice před sebou, ale nemůžu najít tu scénu, která vysvětluje, proč je Crowley na každém druhém obrázku s pokojovou kytkou, a já ji chtěla přepsat doslovně, takže to nechám plavat a radši si to přečtěte celé. Nemusím snad podotýkat, že jako bonus ke všem ostatním úžasnostem, kterými tahle knížka oplývá, je to i výborně slashable. ~_^

Mně těch jeho kytek bylo vždycky děsně líto...

Good Omens - Green Fingers by *Pika-la-Cynique on deviant ART

...ale bez okolků bych s nima měnila, aspoň bych bydlela u něj v bytě xD.

Fear of Crowley by ~smokescapes on deviant ART

Abych ho aspoň přiblížila, Anthony Crowley je padlý anděl, teoreticky tedy ďábel, prakticky však člověk. A hlavně nehorázný slaďúr.

041310 Good Omens - Crowley by ~knaicha on deviant ART

Zapomeňte na žiletky, tohle je stylová sebevražda! (V tom rozprašovači je svěcená voda XD)

GO: Anthony J. Crowley by ~noxcape on deviant ART

Tadyhle vypadá jako uke z jedné supersweet mangy (Žejo, Nime, celý Aki!), nicméně Crowley je každopádně seme.

crowley by ~indoha on deviant ART

Anthony Crowley o něco drsnější.

Good Omens: A Lot Hotter by ~dr-runcible on deviant ART

DEJMINASEBEČÍSLO!

good omens - anthony crowley by =kreugan on deviant ART

korkykorky (do nosu, proti nosebleedu)

sauntering vaguely downwards by =tastemybrain on deviant ART

Anthony J. Crowley by ~TheFunnyBunny on deviant ART

Už je mi jasné, co bude můj příští cosplay.

GO: The Fear of Crowley by ~Pirateswoop on deviant ART

To je pro dnešek vše, příští zahlcovačka obrázkama bude asi ta s Azirafalem. Těšte se na nahý zadky!

Mágové

2010-04-14T12:50:00.000-07:00

V Brooklynu žije Quentin, duševně vyprahlý středoškolák, jakých jsou na světě tisícovky. Je to sice zjevný génius a profesionální zabiják školních písemek, v ničem však nevidí smysl a raději se utíká v fantasy knížkám o Filorii, které čte pořád dokola už od dětství. Sní o tom, že existuje i nějaký lepší svět magie, jenže reálný svět má vlastní kruté způsoby, jako ho pokaždé přesvědčit, že nic jiného není. Jenže pak se všechno změní, Quentin je pozván na přijímací zkoušky do jakési podivné školy, projde jimi a skutečně začne studovat magii na opravdové kouzelnické škole. Zprvu je chlapec jako u vytržení, pak se ale ukáže, že i tento svět má k ideálu daleko, stejně jako všechny další světy, kterými Quentin projde... a celé je to trochu špatně.

I celí Mágové jsou trochu špatně, jeden aby skoro nevěděl, co si o tom myslet. Vnitřně je rozdělená do čtyř knih a člověk má opravdu pocit, že pokaždé čte úplně jinou knížku s kolísavou kvalitou. Ať už to na první pohled vypadá jakkoliv, Mágové nejsou vykrádačkou Harryho Potter ani Narnie, přestože na nich je to celé vystavěné. Autor Lev Grossman nabízí pohled z druhé strany, bez naivity a bez patosu, jaké by to bylo, kdyby to bylo doopravdy – tedy hnus, zmar a totální deziluze. Jelikož jsem ani jednu recenzi nedočetla do konce, myslela jsem, že Mágové budou jakousi parodií na čarodějnické knihy, ovšem Mágové jsou satira fakt hodně černá. Na začátku je pár úsměvných hlášek, jenže pak se humor úplně vytratí a zbyde existenciální drama, ze kterého jsme s bráchou (četli jsme to zároveň) dostali pořádnou depresi. Legrace to vážně není. Postavy, zprvu sympatické, se promění v excelentní sráče, kteří místo aby se sebou něco dělali, utápějí se v alkoholu a sexu a čekají, že se samo najde něco, co jim dá nový smysl života - klasický problém mnohých dnešních lidí. A když se to něco najde, brzy se ukáže, že to nestačí a jde se chlastat, dokud nepřijde zase něco nového – to vrcholí zvláště ve druhé knize, kde mi to na rozdíl od těch předchozích začínalo vadit. S třetí částí nastává zlepšení a Mágové chytají ztracený dech, ale jen proto, aby se na konci ukázalo, že zase bylo všechno k ničemu.

Našla jsem řadu recenzí, které překypovaly nadšením a také recenze, které Mágy odsuzovaly jako naprostou ztrátu času, přičemž u těch druhých jsem měla dojem, že recenzenti knihu uchopili úplně nesprávně. V prvé řadě se nejedná o titul pro mládež, o vykrádání Pottera a Narnie by se taky dalo pochybovat. Na druhou stranu se ale nejedná ani o žádný literární zázrak. Chyby se v ní najdou, ve druhé části se vytrácí čtivost, postavy jsou na facku (možná proto, že jsou reálné a trpí nevídanou absencí pro hrdiny charakteristických ušlechtilých rysů?), postrádá jakoukoliv dějovou linku, pořád se tam jen čeká na zásah vyšší moci a občas se utápí ve zbytečných popisech, ale i přes to všechno je to slohem, myšlenkou i zpracováním vyšší nadprůměr, tak tři a půl hvězdičky. Nebojí se bořit mýty, čtenáře z ní mrazí a dělá se mu psychicky nanic. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale kdybych si mohla podruhé vybrat, nekupuju si ji, jenom si ji půjčím z knihovny. Nemyslím, že bych kdy chtěla tuhle depkařinu číst podruhé, asi mě bude z knihovničky strašit.

The beast 1 by ~knowhack on deviant ART

Yaoi panoptikum - Úkaz 06

2010-04-02T12:50:00.000-07:00

Přišlo to jako rána z čistého nebe, respektive rána do shoutboardu. Díky, Bel :). Chtěla jsem si to přečíst včera po obědě, dostala jsem se k tomu dneska po večeři – důležité je, že se mi to povedlo až po jídle. Sokonashi je manga jako stvořená pro nezletilé yaoistky bez vkusu (ten typ, co se na mě snaží zapůsobit tím, že se jim Silver Diamond nelíbil, protože to byl málo násilný a vůbec se tam necákalo, a ony ve svých 13 letech prostě zbožňujou SM), které čtením tohohle dokazujou sobě i jiným, jak jsou strašně zvrhlé a udělají si pak na blogííísek zápis: „hustýý, ale upa rajcovní, nakonci dojemní, no tršoku zvrhlý, ale hihihihi, mě se to líbilo, sem totiš děsnej zvrhlík, noooo...“

Takže, holky, které nemáte vkus, nebudu vás napínat – manga, o kterém hodlám mluvit, se jmenuje:

SOKONASHI FREEFALL ROMANCE

YAOI WARNING! 18 +!!! OBSAHUJE H+H!!!

(hnusky a hračky)

Mangaka: Takakura Row

Rok vydání: 2000

Překlad: Mizu, Nakama

Počet stran: 1 volume (3 kapitoly)

Tip od: Beldaran

Na co se můžeme těšit: trik se zázvorovým pivem, punishment time, podrobný průzkum zažívacího traktu, železná logika

Sokonashi má 6 kapitol – na mangafoxu mají jen tři. Pokud někdo objevíte ty zbylé tři, nechte si je pro sebe, já už to nechci ani vidět. Ono pro ukázku budou ty tři kapitoly bohatě stačit, už takhle se seznam věcí, které už nebudou co bývaly, o pár položek rozšířil.

Druhá kapitola, o které si už moc nepamatuju, o čem byla, ještě, že to mám napsané.

Hlavní hrdina je Podržtaška, který je zabouchnutý do svého Šéfa, protože má široká ramena. Taky má Spolubydlu a ten má Boyfrienda. Ti dva jsou dobří humoristi, protože je vzrušuje, když je Podržtaška pozoruje při sexu. Podržtaška občas nechce, a to pak bývá spoután. Někdy ho napadne zavřít oči, a to mu pak ti dva přivážou i hlavu a víčka přilepí flajstrem ke ksichtu. Chudák Podržtaška z toho pak nemá spaní. K pikantnostem tohoto příběhu patří, že Spolubydla s Boyfriendem jsou tvrďáci, takže bičema, poutama a podobnýma blbostma se to tam jenom hemží. Do tuhého jde, až když Boyfriend vytáhne fén, zapne ho a zlehka profoukne Spolubydlovi útroby. Jo. Nedělám si srandu. *okusuje stůl* Podržtaška má po fénu. Pak už se tam nic zajímavého nedělo, akorát Spolubydla s Boyfriendem poskytli Podržtaškovi laskavost (hádejte jakou), Spolubydla se někdy v průběhu přizná, že Podržtašku už strašně dlouho miluje, ale protože moc rád šuká ~~s fénem~~, nemůže s Podržtaškou zůstat a místo toho se někam odstěhuje s Boyfriendem, ~~kterému není líto občas nějaký ten fén obětovat~~. Dopadne to dobře, protože díky prožité trojce dostane Podržtaška odvahu vyznat se Šéfovi, který po něm čirou náhodou taky jede a už je noha v nohávě.

Čtvrtá kapitola, která je velmi popisná jak slovem, tak obrazem.

Dva vysokoškoláci se dohodnou, že spolu budou bydlet na privátě, jenže Seme je docela pes a za každý sebemenší prohřešek Ukeho krutě trestá. Říká tomu „punishment time“ a používá k tomu různé hračky. Mezi jeho speciální schopnosti patří tzv. „funkce zrcátka“, při každém sexu totiž Ukemu podrobně popisuje, co všechno teče z jeho adorable anusu, dokonce i zkouší, jak hluboko do anusu mu dohlédne. (Ne, baterku ani lupu si nevzal, ale byla jsem na to připravená.) Uke si přivydělává v host clubu, kde se ho pokusí ojet šéf s plesnivým knírem, jenže Uke se nedá a druhý den podá výpověď. Za odměnu dostane od ostatních hostů rozlučkový večírek, takže je mu umožněno si vyzkoušet značné množství rozmanitých poloh, dojde mu přitom, že proti TOMUHLE je jeho Seme ještě svatej a dojemně na něj vzpomíná. (I tady se až s morbidním zaujetím popisuje Ukeho AA.) Nakonec, myslím, že právě ve chvíli, kdy se hosti Ukemu pošklebujou, že „you must feel like you´re full, don´t you?“, jim tam vlítne Seme a Ukeho zachrání. Doma se ukáže, že Seme je vlastně syn majitele toho host clubu a všichni ti podělaní hosti, co Ukeho znásilnili, dostali padáka a můžou si teď pořádat rozlučáky sobě navzájem. Uke a Seme si dojemně pokecají, nicméně ani náhlý výtrysk lásky a porozumění Ukeho od punishment timeu nezachrání.

Šestá kapitola, která je nejdrsnější a já si ji pracovně nazvala „Průtokový ohřívač koly“.

Když jsem četla Pratchettovu Noční hlídku, ještě jsem nebyla yaoistka, proto mi trik se zázvorovým pivem nepřišel ničím podezřelý. Pokud ho neznáte, přiblížím: kpt. Elánius prováděl výslechy tak, že před zadrženými pronášel silácké řeči o nalití zázvorového piva tam, kde ho nikdo v žádném případě nalité mít nechce. Pak s ostatními poldy jednoho z vyslýchaných odvekli za roh a tam vesele předstírali otvírání láhve, šplouchání a zoufalý křik. Ostatní zločinci v cele se přirozeně domnívali, že ho tam mučí doopravdy, a než dopadnout stejně jako jejich kolega, kápli božskou. Rozkošné, ne? V téhle kapitole k triku dojde taky, ale protože seme není měkouš jako starej Elán, nic nepředstírá. Vezmu to od začátku.

Hlavním hrdinou je Chudáček, který je zamilovaný do svého kámoše. Ten ho však odmítne – nejspíš i proto, že se stal svědkem Chudáčkova znásilnění a už se mu nemůže podívat do očí. Chudáček je z toho v depce, odejde z práce a válí si šunky doma. Jenže Rejpr, který ho rejpnul už kdysi, si ho najde a... Dojde k nějakému tomu sexu, při němž je použita třeba sklenička (protože jde přes ni pěkně vidět do Chudáčkova anusu). Chudáčkovi se to přes všechno zhnusení docela líbí, ale jemu se koneckonců líbí i klystýr, který následuje hned poté. Chudáček je svázán, zamknut ve vlastním bytě a slouží Rejprovi jako sexuální otrokyně. Jenže Rejpr je hodnej – uzná, že Chudáček dlouho nebyl na čerstvém vzduchu, takže ho nahého a svázaného odvede na procházku, na které dojde k sexu a použití zmiňované koly, která je prošplouchána, aby víc pěnila, a celá nalita do Chudáčka. Kolu Rejpr považuje jako dostatečný lubrikant na to, aby Chudáček mohl osouložit dopravní kužel a Chudáček to udělá. Přijde na řadu další sex a Rejprovo libování si, jak se kola v Chudáčkovi pěkně ohřála. Pak jedou domů, dalšího dne je Rejpr zatčen a odsouzen za krádeže a další znásilňování. Chudáček si uvědomí, jak ho strašně miluje a jak se teď bez něj cítí prázdný. (No bodejť!) Při vzpomínkách na něj ~~a kolu a kužel a skleničku~~ se tváří tahle. Smutně ve svém bytě počká, až Rejpra propustí na svobodu a on se mu bude moci vyznat ze své věčné a nehynoucí lásky.

To je všechno. Máte ještě večeři v sobě? Jenom bych ještě podotkla, že celá manga je rozkošně cenzurována černými koly přes inkriminované partie, v grupáčových scénách je jich tam tolik, že by se z toho daly ušít puntíkované šaty. Železná logika zde se vyskytující se řadí k yaoi klasice, fén a kužel už ne, proto zařazení do panoptika. Ponaučení z téhle mangy zní: „Milujte chlapa, který vás nabodne na dopravní kužel.“ Kdo by měl zájem, je to na mangafoxu.

!!! RUŠÍM BLOG !!!

2010-04-01T12:49:00.000-07:00

Já ne!!! Jen mě tak napadlo, že když je první duben, kolik kolik lidí zase přijde s děsně originálním vtipem "končím s blogem". Já si na dnešek žádný vtípek nepřipravila, protože jsem úplně zapomněla, že je apríl a nestihla nic vymyslet. A stejně si myslím, že ten růžový majstrštyk z předloňska už nikdy ničím nepřekonám.

Ale možná večer napíšu něco do panoptika, ať u máme nějaký humor, dostala jsem tip od Bel, tak se na to kouknu, ale pro jistotu až po obědě.

Jo, příští týden tu nebudu, valím do špitálu, protože mě zřejmě očipovali pekelní ještěři z temných světů (to je ale poměrně paradoxní, protože podle facebookového testu, a facebookové testy mají vždycky pravdu, jsem sama pekelný ještěr), ale andělé světla to naštěstí zjistili, tak to musím jít vykuchat, abych se vyhnula čipové totalitě. Pro vás to neznamená asi nic, protože na dotazy a maily stejně i normálně reaguju až tak za týden... no, prostě kdybyste něco NUTNĚ potřebovali, tak abyste věděli, že bohužel :/.

To je vše, co jsem chtěla. Teď si asi otevřu flašku, co jsem opožděně dostala k narozkám, a půjdu mrknout na ty prasárny .))