Uplynulo deset šťastných let, během nichž se Shirovi podařilo jeho osobní tragédii překonat a vyrostl z něj úplně obyčejný středoškolák… vlastně ne tak docela obyčejný. 
Během těch deseti let čaroděj Emiya zemřel a Shiro zůstal na starost jeho potrhlé sestřence (shodou okolností také učitelce na zdejší high school) a poklidně pokračoval ve slibně rozjeté kariéře středoškoláka dokud… Vždycky se najde nějaké to „doku“ nebo „ale“. Shirovo „dokud“ se týkalo okamžiku, kdy po lukostřeleckém kroužku zůstal ve škole trochu déle, aby uklidil nářadí do skladiště a najednou spatřil dva podivně oděné muže, jednoho v červeném kabátě a jednoho v modrém brnění, jak spolu bojují na život a na smrt. Chudák Shiro ani neměl čas se začít divit, protože ten modrý si ho všiml a bez zaváhání mu vrazil své kopí přímo do hrudi. Mírně řečeno, Shirovo první setkání s Lancerem a Archerem nebyl zrovna šťastné a bylo by i poslední, kdyby se na místě nevyskytovala i Shirova spolužačka Rin, shodou okolností jedna z nejmocnějších čarodějek ve městě, a nepostavila za pomoci svých kouzel smrtelně raněného Shira zpět na nohy.
Právě tímto okamžikem se Shirův život od základů změnil. Po probuzení ho Rin uvedla do jiného světa – krutého světa plného násilí, pachu krve a smrti. Do světa, v němž má tu pochybnou čest žít jen elita čarodějnické veřejnosti. A Shirovi, ačkoliv magii neovládá, byla tahle V.I.P. karta, díky jeho adoptivnímu otci, přidělena automaticky.
V zásadě se jednalo zhruba o tot: každých deset let sedm vybraných čarodějů a jejich sedm magických sluhů mezi sebou svede válku na život a na smrt – válku, na jejímž konci stojí bájná Svatý Grál, který svému vlastníkovi splní největší přání… jenže získat ho může jen jeden. Přežít může jen jeden. Hra má jednoduchá, ale o to krutější pravidla.
Shiro se samozřejmě nechce nechat do tohoto spolku zatáhnout, jenže souhra okolností (jako například to, že si omylem vyvolal vlastního magického sluhu – rytířku Saber, která nechce slyšet ani slovo o tom, že by se neměla války zúčastnit a navíc má i veliký neviditelný meč, na který umí velmi výhrůžně zahlížet), Rinin ukecávací talent (pokud Shiro válku vyhraje, může si přát spravedlnost na celém světě a Shiro je odjakživa spravedlností posedlý) a také skutečnost, že může zabránit katastrofě, která se stala před deseti lety, Shira donutila přijmout toto těžké břímě a zapojit se do boje. A tak se stalo, že se Shiro, bez schopnosti provést nejjednodušší kouzlo, ocitl uprostřed bitvy mezi nejlepšími čaroději světa a nejmocnějšími mýtickými hrdiny.
Je to příběh o lásce, ale mohou se milovat dva lidé, z nichž každý patří do jiného světa? Je to příběh o přátelství, ale lze se s někým přátelit, když víte, že dříve nebo později ho budete muset zabít, jinak zabije on vás? Komu věřit a koho podezřívat ze zrady. Před kým se mít na pozoru, když úplně každý může být váš smrtelný nepřítel?
Fate/Stay night je půvabná anime natočená v roce 2006 a čítající celkem 24 epizod. Je třeba se zmínit, že vznikla podle hentai (kdo se neorientuje v základních pojmech, tak hentai je japonské kreslené péčko, chuťovka) hry, ale není třeba se zbytečně obávat (ale ani se zbytečně těšit). Ve skutečnosti jsou všechny tyto prvky utlumeny na minimum a když se po 22 dílech hlavní hrdinové konečně políbí, skoro se tomu ani nechce věřit. Přesto jsem narážek na původní žánr našla víc než dost – pokud bych nevěděla, že původně šlo o hentai, ani bych si toho nevšimla, ale když to člověk ví, tak si může všimnout několika scén, které by mohly úplně přirozenou cestou skončit pěknýma nepřeloženostma ^^. Stejně tak bych mohla mluvit i o skutečnosti, že anime je natočená podle hry. Svým schématem a formou opravdu hru připomíná, díkybohu to ale není na úkor příběhu.
Příběh – samozřejmě je plný témat týkajících se přátelství, lásky, spravedlnosti a touhy po lepším světe, ale snad nebudu mimo mísu, když napíšu, že je hlavně o boji.
Sedm mágů a sedm servantů musí svést bitvu o Svatý Grál. Už samotný pojem Svatý Grál v nás budí představy dávného mýtického věku slavných rytířů a mocných hrdinů a ani taky nebudeme daleko od pravdy. Schválně zkuste hádat, kdo oni magičtí sluhové ve skutečnosti jsou, respektive byli? A říkají vám něco jména jako Cú Chulain, Medusa, Gilgamesh, Medea, Herakles nebo samotný král Artuš? Ano, tihle všichni se mezi sebou budou řezat, protože každý z nich po Grálu nezřízeně touží. Někomu sice může vadit, že některé legendy… spíš jedna, a to právě ta o králi Artušovi, je poněkud poupravená (ale co, tady jde přece o zábavu a ne o historický naučný pořad, podle mě chudáka Artuše zmrvili daleko víc Amíci ve svém opusu Král Artuš), na druhou stranu je znát, že si Japonci pověst přečetli opravdu dobře – osobně mě velmi potěšila zmínka o tom, že nejdůležitější nebyl jeho meč, ale byla to právě pochva, která ho činila nezranitelným.
Co je důležité a čím toto dílko opravdu vyniká, je hudba a atmosféra. Jedno bez druhého se neobejde a jedno druhé moc krásně podkresluje. Za vrchol považuju první opening, druhý opening a oba endingy spadají do slušného průměru. Hudba v průběhu seriálu je… jedním slovem mytická. Tajemná, občas klidná, občas veselá, občas bouřilivá, přesně taková, aby doplňovala tu či onu situaci. Co se týče atmosféry, hodněkrát jsem uvažovala, jakým způsobem Japonci dokážou vystihnout vůni země a období, ve kterých se příběh odehrává. Celý příběh je japonský, ale když se hrdinové potulují po zámku jedné německé čarodějky, jednoduše před sebou vidíme Německo. Ve scénách, které se odehrávají v chrámu řecké čarodějky Médey, cítíme vůni antiky. A to už vůbec nemluvím o záběrech ze vzpomínek krále Artuše, kde na nás neuvěřitelným způsobem dýchá atmosféra dávné Británe, sladkého Albionu… že by to bylo tou vlnící se trávou, narudlým světlem a mraky, které se divoce honí po obloze? Těžko říct…
Další trefou do černého je samozřejmě animace, jedná se o zbrusu novou anime a kvalita je na vysoké úrovni. Hrdinové jsou nádherně nakreslení, boje rychlé, ale ne zmatené a klipovité, jediná věc, která vás asi praští do očí, jsou záběry ze Sabeřina nitra… vyskytuje se tam totiž rádoby 3D drak, naanimovaný na úrovni počítačových her z roku 2000 a když takový drak bojuje s hrdinou, který je nakreslený klasicky, můžete se tomu smát nebo brečet – osobně se jsem měla náběh na obojí.
Možná vás po téhle nadmíru pochvalné recenzi zajímá, jestli se vůbec Fate/Stay night dá něco vytknout. Samozřejmě bych vytkla řadu věcí, ale jde spíš o maličkosti, kterých si všimne jen takový ohavný šťoural, jako jsem já. Například – když se má jednat o boj mezi nejlepšími čaroději světa, proč hned tři z nich jsou spolužáci z jedné třídy a další jejich profesor? Taky jsem často uvažovala o Shirově modro-bílé teplákovce, kterou hrdina za celý seriál ani jednou nepřevlékl, a která evidentně musela mít samoregenerační schopnost, protože byla tolikrát i s jeho tělem rozsekána na kousky a vymáchána v kalužích krve a druhý den ji stejně zase měl na sobě – a neporušenou! Jak říkám, jsou to pitomosti, kterých si všímá jenom člověk, který za každou cenu musí na všem vidět něco špatného, s tím si nemusíte lámat hlavu. ^^
Fate/Stay night rozhodně stojí za shlédnutí. Je plný akce i romantiky, sympatických hrdinů, legendárních bojovníků a vůbec všeho, co se nám na anime tak líbí. Samozřejmě, že má i své mouchy, takže dávám 70 %.
0 komentářů:
Okomentovat