Rok vydání: 2006
Délka: 3 volume
Žánr: drama, nadpřirozeno, josei
Status: kompletní
Download: mangatraders.com
Věčný život – kdo by ho nechtěl? Tak třeba ti, kteří jej mají. Jako Tokage. Tokage je duše, která se už osm set let toulá po světě a střídá jedno tělo za druhým, ale sama zemřít nemůže. Nesmrtelnost se stala jeho prokletím. V době, kdy Tokage znovu pátrá po novém těle, umírá při autonehodě Yuuka, dívka z místního chrámu a Tokage si bere její tělo. Jenže uvést do funkce mrtvolu taky není jen tak a Tokage k existenci potřebuje „nabíječku“, osobu, kterou Yuuka za života milovala. Tím je Shinobu, ale Shinobu by Tokageho za zneuctnění sestřina těla taky nejradši pověsil za uši do průvanu. Samozřejmě ne nadlouho – však znáte ty roztomilé tsundere kloučky s měkkým srdcem. Čím víc vyplouvá na hladinu Tokageho pravé já, tím radši ho Shinobu má, jenže nic není tak jednoduché – toulavá duše přitahuje všechnu možnou nadpřirozenou havěť, od malých zubatých démonků, přes pracovníky vládního úřadu pro nadpřirozené záležitosti až po bytost, která už téměř celé tisíciletí Tokagemu nic nedaruje. A dobru nesvědčí ani fakt, že Tokage je pevně rozhodnutý letos konečně splnit předsevzetí, které si dává už osm set let - doopravdy zemřít.
Hloubání nad životem-neživotem, to je to, oč tu kráčí, ale není třeba se bát nějakých přemoudřelých filozofických volovin. Tokage je sice převážně o vyrovnávání se s dávnými traumaty, nicméně (i vzhledem k tématu) to tu působí přirozeně a na svém místě. Odpovědnost za to samozřejmě nesou postavy – sympaťáci, o kterých byste klidně četli i
mangu, ve které se skoro nic nestane... což je vlastně tento případ.Tokage překvapí, když se z nedůklivého borce záhy vyklube milá osůbka, které je jasné, že Yuučiným příbuzným není dvakrát po chuti, že používá její mrtvé tělo; bez debat se tedy chopí jejích domácích povinností a seká dobrotu, kde se dá. Má prima hlášky, v jednom kuse si všechny dobírá, ale je na něm znát, jak má všechny rád. Naskýtá se trošku problém s jeho pohlavím – původně byl očividně muž a ve fajto módu se do mužského těla taky transformuje, ale k sežrání je i jako ženská. Ba co víc, odhlédnuvše od Kaoriných mang jsou Tokage a Sakaki (další zdejší hrdinka, ta z úřadu pro nadpřirozené jevy) jediné ženské, na kterých se mi upřímně (a nehorázně moc) líbily pořádné kozy hrudník. Shinobu je klasika – nejdřív samé „něněně“, nakonec by za Tokageho položil hlavu na kolejnice. Výborné jsou i ostatní postavy – mniši v chrámě nebo Sakaki se svým (psem) kolegou, kteří se zprvu jeví jako záporňáci, ale brzy zjistíme, že tu závisí jen na úhlu pohledu.
Nestydím se přiznat, že manga Tokage mě obloudila hlavně svým luzným zjevem. Ta kresba je totiž geniální. Neskutečná. Nádherná. Možná trochu přeháním, ale za poslední dva roky, od dob Kaori Yuki, je Tokage nejpěkněji kreslená manga, jakou jsem četla. (A například ve výrazech se Haibara Yaku Kaori velmi podobá: zkuste srovnat Tokageho ksichtíky třeba s Ludwigem, Setsunou či jinými zlomyslníky jejich typu a všimnete si, jak se podobají.) Kresba je spíš skicovitá, ale anatomie nikde neujíždí, výrazivo si žije vlastním životem a v pohybu přímo cítíte, jak kolem vás sviští vzduch, meče a vlasy.
Tokage je možná manga s pomalejším spádem, ale dojemná a plná emocí. Poslední tři kapitoly jsou nabité akcí a závěr slabší povahu klidně i rozpláče (mně třeba jo). Je to manga, u které zažíváte čiré potěšení z kresby a kde vám hrdinové nejsou ukradení. Příběh sám o sobě je možná průměrnější, ale celkově jsem nadšená. Tokageho se nebojte.
