Twisted fairytales

Popadla mě chuť přečíst si něco vtipného a pokud možno s příběhem. A toto je příběh o tom, jak jsem skončila.

Prohrábla jsem svoje zásoby v počítači a nějak mě nic nezaujalo – až při pohledu na Princess princess mě napadlo, že za ten rok někdo mohl oscanovat další volume. Ehm. Neoscanoval, jak jsem zjistila na yaoi share.

Ale našla jsem tam něco jiného. Tohle. Při pohledu na růžovou obálku s třemi hlavními... no, protagonisty, jsem hýkla a jak jsem si přečetla název, protočily se mi bulvy. Nepotřebuju přehnanou fantazii, abych si představila něco ve stylu Junk!Boys (a proč to má proboha na mangaupdates tak vysoké hodnocení???!!!), z kterých ještě pořád občas mívám noční můry.

Něco masochistického ve mně kliklo na „download“, asi abych se u Stop bullying me znovu utvrdila v tom, že zrůdnost některých autorek přesahuje dimenzi. Už už jsem si představovala malého vytřeštěného ukeho a jeho dva velké, silné a úžasné spolužáky, co vydají asi o dvacet let starší a oni ho... zkrátka přesně, jak to bylo v Junk!Boys. A pak jsem to začala číst a přesvědčila jsem se o opaku. Na tom malém obrázku na y-share jsem si totiž nevšimla, že vrchní uke se netváří vyjeveně, ale vzdorovitě.

Tomo je malý, sladký a naivní, ale protože strašně moc obdivuje svého bratra, šel na jeho školu, aby mohl být s ním. Jeho bratr Ei-chan je prezident studentské rady a na rozdíl od svého pubertálního brášky vysoký, chytrý a všichni ho obdivujou (klasicky). A třetím hráčem je permanentně nasraný Izumi, Ei-chanův zástupce a nejlepší kamarád. Tomo Izumiho nenávidí, protože se mu zdá, že mu přebírá Ei-chana a Izumi zase nenávidí Toma, protože pořád otravuje. Izumi, protože je větší, silnější a chytřejší, samozřejmě neváhá a... šikanuje Toma, jak se jen dá. Proto ten blbej odstrašující název, což je imho docela škoda. Ale všem je samozřejmě už teď jasné, jak to dopadne, co se škádlívá...

Proč o tom vůbec píšu. Ve skutečnosti je to řádné klišé a ani humor netrhá bránici, jako třeba u Mikiyo Tsudy nebo Takanagy Hinako. Možná proto, že jsem čekala uslintanou cákanici s malým chlapečkem uprostřed, a dostala jsem milou veselou shonen-ai, protože Izumi je rozumný hoch a patrně nemá až takové pedofilní sklony, protože mladému tak maximálně cuchá vlasy. A navíc – hlavní hrdina je prototytem toho, jak má vypadat sladký rozkošný uke. Tomo je absolutní beruška, uke, které ani okamžik neleze na nervy, ztělesnění roztomilosti v tom dobrém slova smyslu. Je to přesně ten typ, kterého bych si chtěla chovat místo psíka, krmit ho přesnídávkou, balit do růžové chlupaté deky a dělat všechno, co bych mu na očích viděla... a občas ho taky šikanovat, protože když se tváří ublíženě, je ještě rozkošnější. Pískala jsem skoro jak parní lokomotiva. No, raději bych se měla uklidnit.

Stop bullying me si můžete přečíst, až vám mozek řekne „pro dnešek končím“, nároky si na to nedělejte žádné, ale má to podobný účinek jako tabulka čokolády. Jen škoda těch názvů. Copak to ty autorky nevidí?

Download: http://community.livejournal.com/yshare/