Kuroshitsuji

Viktoriánský Londýn je místo plné mlhy a kouře a do jeho nočních uliček se odváží vkročit jen ty nejzoufalejší šlapky. Číňané v East Endu vládnou opiovým doupatům, tajné okultní společnosti v temných šlechtických sídlech provádějí krvavé rituály, Alexis Hargreaves možná právě dobičoval svého syna Caina a nic netuše si zapaluje dýmku naplněnou arsenikem, Jim Taylor prchá před šílenou paní Hollandovou, Big Ben odbíjí půlnoc a muž v masce Alenčina králíka svírá v rukou sekyru, plíží se deštivou nocí a hledá a čeká... A Ciel Phantomhive se v tomto dramatickém čase účastní soutěže, který patolízal uvaří nejlepší karí. Chjo...

Ciel Phantomhive je dvanáctiletý šlechtic, temná minulost je samozřejmostí. Před lety kdosi do základů vypálil jeho sídlo, zavraždil mu rodiče a samotného Ciela letmo naznačeným způsobem (ale yaoistky si rády domyslí) zmučil. A tak Ciel, jemuž zbyla jen nenávist, uzavřel smlouvu s ďáblem. Ten mu pomůže dosáhnout pomsty a za to si vezme chlapcovu duši. Fair trade.

Komu to nepřipomene Godchilda, je asi slepý (nebo Godchilda nezná). Pěkný náběh? Ano, pěkný. Ale tím to bohužel hasne. Ciel žije v obrovském sídle na okraji Londýna, věrně slouží královně, řeší pro ni rozličné kriminální případy a zároveň se snaží vypořádat se svou nezáviděníhodnou minulostí. Jeho komorník Sebastian (démon) se stará, aby se Ciel měl jako ve vatičce, dělá pro něj první poslední (když je třeba, ošuká i jeptišku, aby z ní vytáhl potřebné informace, přičemž mladý pán poslouchá venku), ničí nepřítele, surfuje klidně i na dělové kouli (vystřelené z děla), z jídla vyřezává úchvatné květy, dokonale hraje na housle a vůbec, je to supr patolízal.

To je jediné štěstí, protože kromě něj v zámku pracují tři dementní sluhové, instatní děda (je pořád chibi a lidské podoby nabyde, jen když se předávkuje čajem) a nadržený démonický pes, a ti v domácnosti nadělají víc škody než užitku. Chjo...

Kuroshitsuji se mi zdál divný už jako manga. Myslela jsem si, že časem se to zlepší. Nezlepšilo. Série případů, které Ciel v průběhu anime řeší, je provázaná jen nepatrnými nitkami, ale to není chyba. Chyba je, že je to vlastně příšerná nuda. K čemu je dobré, že Ciela tu a tam někdo unese nebo naveze do průseru, když stejně víte, že dřív nebo později se tam přižene Sebastian, nepřítele podřeže příborákem a mladého zachrání? Proč se Ciel dvacet minut vloupává do cizího zámku, když jen, co se dostane dovnitř, Sebastian tam už znuděně sedí a čeká na něho? A vůbec, k čemu to je mít v příběhu hrdinu, který není absolutně nijak silově omezený a za celou dobu nepotká nepřítele, který by se mu co do schopností vyrovnal? Veškeré napětí je to tam a výsledek? Nuda!!!

A ještě jedna věc mi rvala duši. Ty vtípky... To si sakra někdo opravdu myslí, že je to vtipné?! Ve chvílích, kdy se Kuroshitsuji drží vážného tónu, je docela snesitelný. Historka o Jacku Rozparovači se mi líbila. Ale co v gotickém viktoriánském dramatu dělá epizoda, kde se soutěží o nejlepší karí, je mi záhadou. Mimochodem, tahle karí soutěž mi dodala. Vlivem nějakého koření se totiž z ochutnávačů staly zombie, ale to není nic proti ničemu, protože Sebastian je zdrtil naběračkou. Unikla mu jen hlavní záporačka, která se vrhla na přítomnou královnu. Byla jsem příliš naivní, když jsem zadoufala, že zlounku sejme někdo jiný než úžasný Sebastian? Ano, byla, protože v nejnapínavější chvilce záporačka uklouzla na langustě a nabila si držku na dlaždicích. Co udělali se zbylýma zombíkama, radši nekomentuju. (Ano, házeli jim do tlamek housky, a protože ty housky pekl skvělý Sebastian, ze zombíků se stali znovu lidi. Paráda...) Takovým blbostem se směju v Ouranu a toleruju je v Narutovi, ale tady???

Podobným způsobem je zprzněna prakticky každá světlejší chvilka. Je tam příběh o loutkaři, který unáší mladé dívky a vytváří z nich živé/mrtvé loutky. Super! Kdyby to nebylo proloženou scénou, kde naši hrdinové krasobruslí na zamrzlné Temži jako dva kreténi a chlap se do nich trefuje dynamitem. To není humor, to je DEGRADACE!!! Neříkám, že z každého viktoriánského příběhu chci mít antickou tragédii, kde se pořád brečí a ze které máte měsíc depku, ale sranda se dá dělat i inteligentně. U Godchilda jsem se smála poměrně často a roli veselého „blbečka“ tam plnil Oscar, ale byl snad kvůli tomu jedinkrát trapný? Nebyl!!! Naopak, je to postava, kterou respektuju snad nejvíc.

Dále si k tomu přičtěte hromadu jiných hollywoodských klišé, třeba že hlavní zápor je ten decentní jemný chlápek v bílém nebo že ten, kdo se má brzo ženit a stát se otcem, se nedožije konce epizody. Ostatní záporňáci mají ke svým krutým činům vlastní tragické důvody, například traumata z dětství, kdy se načichali kouře z hořícího makového poli a měli z toho halucinace. Vůbec mě to nedojalo.

Jistě, Kuroshitsuji se pyšní scénami, které se dívkám líbí. Srdce každé yaoistky jistě potěší scéna z vězení, když holohlavý bezzubý žalářník serve z přikovaného Sebastiana košili a se slinou u huby blekotá, jakože „Krása!“, jenže mně to vůbec duši nedrásalo, jelikož jsem věděla, že se všemocný Sebastian může kdykoliv sám osvobodit a vlastně vůbec netrpí. Navíc, záběr milosrdně skončil dřív, než na něj ta žalářnická potvora vůbec hrábla a z mučení, které následovalo, jsme neviděli NIC! TT__TT

Mimochodem.

Mnohým Černej patolízal učaroval kvůli podobným srandičkám, a shonen-ai hintů je tam vážně dost, ale většinou se vyskytují tam, kde se nehodí („Pomůžu ti, když mi slíbíš, že mi pak Sebastian strčí jazyk do pusy.“ „No tak jo, slibuju.“).

Poslední dvě epizody v mých očích Kuroshitsujiho trochu očistily, neboť apokalyptické drama (které mi zase připomnělo závěr Godchilda, ale komu to vadí) se obešlo bez „vtipných“ odlehčujících blbostí. Dokonce to bylo trošku napínavé, Sebastian na sebe vzal svou pravou podobu, ze které však, kromě železných kozaček na podpatku a la Rosiel, neuvidíme vůbec nic. Konec je divný, vzhledem k tomu, že by se měla točit druhá řada.

Kuroshitsuji není vyloženě zlý seriál, jenže do sakrálních témat vnáší prvky potřeštěné komedie. Je to smutný příběh proložený takovou hromadou trapností, že to bolí. Někdo si tu evidentně nebyl jistý, jestli píše crazy komedii nebo drama a vznikl z toho příšerný mišmaš. Na viktoriánskou dobu a lordíky jsem háklivá, takže nehodlám mhouřit oči a zbaběle Kuroshitsujiho omlouvat, že „to občas bylo celkem dobré“. Negativní dojmy většinu dobrého zahlušily. Kaori Yuki se musela potrhat smíchy a Cain rotuje v hrobě.

Tuhle story doporučím snad jen těm, kteří nemají co dělat, kterým stačí koukat na pěkné bezduché chlapce v krásných šatech, kteří kladou rovnítko mezi dobré anime a dobrá animace a pro inspiraci taky těm, kteří chtějí píšou slash a došly jim použitelné páry – Kuroshitsuji jich nabízí slušnou zásobu. (Myslím, že mnohé fanfictiony na Kuroshitsujiho, pokud se jich ujmou talentované a příčetné autorky, budou lepší než samotný kánon.) ^_^

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Když se ti to nelíbí tak to nekomentuj

Okomentovat