Zjizvená noc



Narazila na cosi tvrdého, udeřilo ji to do boku, ale bylo to kdesi daleko... slyšela praskot a pak zase padala. Další náraz, další pád. Konečně s žuchnutím přistála na čemsi měkkém. Na obličej jí pršely úlomky.

„Mami!“ Vykřik zněl, jako by přicházel z jiného světa. „Mami, střechou propadla nějaká ženská!“

„Nemluv nesmysly.“ Druhý hlas se ozýval z ještě větší vzdálenosti.

„Leží v mojí posteli!“

„Nech toho a spi! Už to nebudu opakovat.“

Vražedkyně se usmála, ale oči nechala zavřené. Druhý hlas měl pravdu, strašně potřebovala spát. A až do rána ji nic neprobudí.


Hlubokou bránou se proplétají řetězy a provazy, celé obrovské město se pohupuje nad ohromnou propastí, pod nohama není nic, než závratná, nekončící prázdnota.

V Hluboké bráně žije Dill – poslední chrámový archón Ulcisovy církve, který má město chránit, ve skutečnosti však vymňouklý klučina, co má zakázáno létat, neumí bojovat, bojí se tmy a většinu času se baví tím, že sbírá do kyblíku slimáky a pak je roznáší různě po chrámu.

V Hluboké bráně žije Rachel, legionářka a dokonale vycvičená vražedkyně, která už za těch pár let u legie viděla věci, jaké jiní mají to štěstí nevidět celý život.

V Hluboké bráně Karneval. Zjizvený anděl, který každých dvacet osm dní ve městě loví. Té noci se říká Zjizvená noc a opakuje se už tři tisíce let.

V Hluboké bráně žije také Devon, travič, jehož pomalu zabíjí jeho vlastní práci. Za úkol má vyvíjet zhoubné nemoci, jedy a biologické zbraně, díky nimž město nejednou zachránil před barbary zvenčí. Jenže Devon je šílenec a to, jak se mu město odvěčuje za jeho služby, považuje za míň než nedostatečné. Podle něj se totiž lidé v Hluboké bráně narodili jen proto, aby pak celý život útrpně čekali na smrt a moc rád by jim jejich přáni splnil. Devon to možná nemá v hlavě tak úplně srovnané, ale má tam toho dost.

Ve žravé temnotě propasti, na jejím samotném dně sídlí Ulcis, bůh řetězů, se svými devadesáti devítí anděly a městem mrtvých. Možná. Třeba tam pod nohama desetitisíců lidí číhá něco úplně jiného a natahuje to pařáty ven. Nad Hlubokou bránou řádí zabijácká stvůra Karneval a uvnitř nenasytného města žije Devon a cosi kutí. A to není právě nadějná vyhlídka...


Ranhojiči to již vzdali a nechali toho chudáka připoutaného, aby si nerozdrásal tělo do krve. Devona to zaujalo, chtěl vědět, kolik toho Angus vydrží. Ale když Sypesovi slíbil, že pomůže, rozhodl se přistoupit na kompromis.

„Zakázal jsem ti přístup k těm tvým jedům,“ zamračil se Bataba.

„Žádné chemické látky jsem nepotřeboval,“ namítl Devon. „Jenom pilu.“

Bataba se opět podíval na záhadný obsah vaku, z něhož cosi vytékalo. „Co jsi udělal?“

„Zabránil jsem mu, aby se škrábal.“



V minulé recenzi jsem naznačila, že vybírat si knihu podle obálky je pitomost. Jenže občas se i trefíte. O Zjizvené noci bych dodneška nevěděla, kdyby mě ten krásný přebal nepraštil do očí, samozřejmě pro jistotu jsem si ji nechala naložit až pod stromeček a nejdřív se v recenzích ujistila, že to není jenom pěkná obálka. Neříkám, že je to nejlepší fantasy, kterou jsem kdy četla, ale rozhodně je to nejlepší fantasy, kterou jsem četla minimálně za poslední půlrok. Co se mi nelíbilo, se dá shrnout do krátkého odstavce.


Výrazněji mi vadilo jen to, že se Alan Campbell ke konci (on to dělal už v průběhu, ale v závěrečné akční scéně to kulminovalo) nechává unést a hrdinové trpí oním narutovským komplexem nezranitelnosti, kdy je výdrž jejich chvílemi až absurdní. Zvlášť nad tím, co provádějí Rachel a Nettle, zůstává rozum stát. Nu, s tím se smíříme.

Autor zvolil typ vyprávění, kdy střídá několik dějových linií zastupovaných různými postavami. Střídají se, v závěru až moc rychle a většinou končí v tom nejnapínavějším. Budí to dojem roztříštěnosti a mně osobně to nutí listovat dopředu a dočítat si na přeskáčku scény, které mě zajímají. To ale ostatně dělám u každé knížky.

A závěr... Nemůžu říct, že by mě uspokojil. Nicméně kniha je první dílem trilogie Kodex Hluboké brány, další dva díly by měly vyjít letos a tam se snad dozvíme víc. Knížku tvoří poměrně ucelený příběh a bez újmy na psychice se dá číst i samostatně, nicméně pořád nechává nezodpovězených otázek dost na to, aby se člověk těšil na druhý díl.

„Není ti nic?“

„Mně... je líto, že jsem tě nechytil.“

„Aspoň ses snažil.“



Tyhle problémy ale osobně považuju za drobnosti, které je třeba zmínit, abych jenom trapně nechválila. Zážitek z četby byl totiž silnější, než jsem čekala. Užívala jsem si prakticky každou větu, každý dialog (ty hlavně). Nebylo chvilky, kdy bych se nudila. Pořád se tam něco dělo – což u jiných knížek bývá dost často problém. Přestože samotný příběh je „jen“ nadprůměrný, konečnému dojmu hodně dodávají prostředí a charaktery.

Město samotné je úchvatně ponuré, zavalené kouřem a mlhou, rezavé řetězy skřípou a pod nohama se mu otevírá nenasytná propast. Není výjimkou, že tu a tam nějaký řetěz praskne a do hlubiny se zřítí třeba i celá ulice. Dýmají tam komíny Jedových dílen, potulují se tam žebráci a krysy a potemnělou oblohu brázdí vzducholodě. A Karneval. Jen škoda, že se nedozvíme místní legendy o Řetězoplazci, Strize a Svázané vdově...

A postavy? Nelze nemilovat. Z hlavních mi byla ukradená jediná – Nettle. Z ostatních bych těžko vybírala, koho mám nejradši. Rachel je prostě sympaťačka, stejně jako Karneval.
Dill je chlapec, kterého každá druhá čtenářka toužila umudlat k smrti. Mladíček pronásledovaný slavnou minulostí svého rodu, by šíleně rád vzal do ruky meč a hrdinně bojoval proti armádám pohanů, ale copak to jde, když pohané došli a on, pokaždé, když potají uzme tupý meč, pořeže leda tak sám sebe? Z chrámu krade kostelní svíčky a oblepuje si jima celý pokojík, protože má hrůzu ze tmy. Jeho oči samovolně mění barvu podle jeho emocí, nedokáže zakrýt, jak se cítí. Nejčastěji má oči zelené, což značí stud, nebo bílé – to je zase strach.

A Devon je... prostě Devon. Nastoupil nenápadně, skončil jako největší mástr. Sympatičtějšího záporáka jsem snad ještě nepotkala, on vlastně není ani záporný. Člověk mu i fandí. Kromě toho fandí i jeho protivníkům a fandí i dalším lidem okolo, takže jde sám proti sobě, ale je to úžasná zábava.


Zjizvená noc je i přes svoje drobné nedostatky skvělá knížka. Překvapilo mě, když jsem na zahraničních webech našla vlnu negativních reakcí, ale... Koho to zajímá? Je svěží, zábavná, neotřelá, atmosférická, plná morbidního humoru a zvrácených hrdinů a čte se jedním dechem. Alana Campbella si pohlídám. Doufám, že se u nás vydají i jeho další knihy.


FanArt_Carnival at Deepgate by =MadMindInc on deviantART

1 komentářů:

moira řekl(a)...

Zjizvenou noc mám vážně ráda, doufám, že v čj vyjde další díl. x)) pěkná recenze. x))

Okomentovat