Twisted fairytales

Autorka: Enjouji Maki

Rok vydání: 2009

Délka: zatím 3 volume

Status: ongoing

Žánr: josei, komedie, romance

Download: mangatraders.com

Kancelářská myška Chiwa si po večerech přivydělává v host clubu, poněvadž potřebuje splatit dluhy za svého naivního otce. To, že je ve svých dvaadvaceti letech ještě panna, moc neřeší (na rozdíl od patnáctiletých školaček ve valné většině shoujo mang), ono s takovým vytížením na chlapy není čas a beztak jsou to všichni volové.

Jenže pak Chiwa dostane z blíže nespecifikovaného důvodu příležitost provdat se za mladého ředitele společnosti, ve které pracuje... čemuž se sice v rámci nutné slušnosti zprvu brání, ale jakmile se ukáže, že jediná další alternativa, jak tátovy dluhy splatit, je šlapat chodník, není nad čím se rozhodovat.


Mým vlastní uším zní tahle anotace naprosto děsně. Popravdě, jakmile na něčem uvidím nápis „josei romance“, bez dalšího zkoumání klikám na křížek v pravém horním rohu. (Navíc mám z josei mírnější fobii kvůli Kindan no koi, kde to ženská táhla s vlkodlakem, který měl sklony proměňovat se nepředpokládaně, a bylo to fajn, dokud nezačali vážně řešit, co když se v toho psa promění, když bude zrovna v ní. T_T) Tak či tak, planou josei romanci (bez hororu, bez fantasy, bez načančaných historických exteriérů) s takhle pitomým názvem a víceméně i obsahem, bych si, nebýt Nime, nikdy dobrovolně nepřečetla. Udělala bych zásadní chybu.


Hapi Mari dokazuje, že v jednoduchosti je krása, ze zaběhnutých klišé se dá vytřískat lecos a nemusí to mít ani bůhvíjaký příběh. Třeba v Kuroshitsuji a spol. si coby autor můžete dovolit ledasco, protože většina čtenářů stejně jen slintá nad kostýmy, ale když píšete kancelářskou romanci bez upírů, kámen úrazu je v tom, že příběh bude přinejlepším průměrný a nemáte k dispozici prakticky žádné ozdůbky, kterýma byste zamaskovali nedostatky. Celé se to pak musí založit na postavách. Pro mě je žánr josei co do postav stejně nedůvěryhodný jako shoujo. Romance jako romance. Trpím utkvělou (ale ne neodůvodněnou) představou, že hrdina bude možná hňup, ale aspoň hezký, jenže jeho vyvolená trapka to celé zabije. V devíti s deseti případu tomu tak je, ale Hapi Mari (ale panenanebi, ten název mě fakticky deptá) je ten desátý.

Ředitel firmy, Mamiya Hokuto, je samozřejmě bish jak nohaaa krasavec k pohledání, na rozdíl od obvyklých chladných typů, co se jen mračí a zachraňujou, má smysl pro humor, ale zároveň je to duší cynik – občas má snahu své manželce porozumět, ale mnohem častěji si z ní dělá prdel a v neúmyslných krutostech se přímo vyžívá. Netváří se, jako by sežral všechnu moudrost světa, naopak wtf výrazy jsou stejně časté jako ty cool (na cool image pečlivě dbá) a někdy je až bezradný (a přitom patřičně roztomilý <3).

Chiwa si zaslouží chvály ještě víc, protože je... prostě normální. Má totiž charakter a zásady, brečí jenom v situacích, kdy bych asi brečela taky, docela často chodí chlastat a jednou dokonce sama uteče násilníkovi (=> WIN!). V záležitostech okolo mužů je sice značně naivní, ale není blbá. Já u shoujo mang většinou uvažuju hlavně nad tím, „proč si tak pěknej chlap uvázal na krk takovou číču“, ale Chiwě vážně fandím. (Zatím. Jestli z ní autorka časem udělá nánu, tak si ji najdu a uškrtím ji.)


Hapi Mari je prostě ukázka, jak si představuju správnou romanci. Romantika, jiskra, vtip, sympatické postavy, překrásná kresba. V určitých chvílích jsem se smála nahlas, za chvíli jsem byla zase dojatá a přitom ani jednou nepřevracela oči, protože zjevné blbosti se tam nevyskytujou a klišata se dají tolerovat, pokud vkusně plní svůj účel a čtenář je neodhadne už deset stránek předem. Za sebe Hapi Mari jenom doporučuju a zřejmě už při pohledu na popisek „josei romance“ nebudu dostávat kopřivku.


(Akorát se asi ukoušu, když teď budu muset čekat na další kapitoly. Ale překládá to Aearandria, kterou mám ráda hlavně ze dvou důvodů: 1) vždycky mě pobaví ty jejich glosy na začátku k jednotlivým kapitolám a 2) překládají tempem, které dává naději, že se dokončení dočkám ještě v tomto životě.)