V TEMNOTĚ

Kaliban je taky svělé jméno. Hezká nálepka pro malé dítě, že? Máma možná žila v temné, přecpané garsonce nad tetovacím studiem, možná se živila předpovídáním budoucnosti a obírala naivní, nešťastné blbečky. Možná nikdy nešla daleko pro facku ani pro láhev levného vína. Ale jednu věc jste jí nemohli upřít – bezvadně znala Shakespeara. Kaliban z Bouře, syn čarodějnice a démona. Napůl monstrum... nahrbená stvůra z noční můry, která poskvrnila všechno, čeho se dotkla. Jé, díky mami. Ty opravdu dokážeš člověku dodat pocit jedinečnosti.



Jste doslova vyrobení na zakázku svého otce, který ke všemu ani není člověk. Matka má stokrát radši flašku pálenky než vás a navíc se musíte potýkat s divnou genetickou výbavou, která vás občas přivádí na divné nápady, třeba zaživa vykuchat spolužáka, co vám leze na nervy. Dost dlouho netušíte, co je váš táta zač, ale jedné noci se to dozvíte a pak si z hloubi duše přejete, abyste to radši nevěděli. Jedné noci si pro vás totiž přijde a té noci vaše matka vzplane jako pochodeň a otcovy pařáty vás provlečou branou do jiného světa. Když se za dva dny vrátíte, jste o dva roky starší a nepamatujete si nic, kromě toho, že musíte vydržet utíkat, co nejdál a co nejdéle. Už pořád. Protože ten, kdo si vás nechal vyrobit, má plán, ve kterém vás obsadil do hlavní role, a i když netušíte, co přesně budete hrát a v čem, jste si jistí, že líbit se vám to nebude.


Takováhle výbava do života jednoho nepotěší. Kaliban Leandros by dal bůhvíco za to, aby mohl žít jako normální kluk, jenže ne každému je dáno a tak Kal prožívá poslední čtyři roky života, přesně od chvíle, kdy celý zmatený a o dva roky starší vypadl z brány, na útěku před vším, co jen zdaleka připomíná tátu. Jenže nakonec zákonitě musí nastat den, kdy útěk před sebevětším zlem omrzí a vystřídá ho touha zkusit se tomu postavit a zjistit, o co kurva jde. Na Kala taková chvíle právě dolehla, jenže v té době ještě nevěděl, že zastavit se rovná spáchat sebevraždu.


S čirou pýchou se široce usmála na své čtyřky. „Jsou úžasná, no ne?“ Už jsem mnohokrát viděl, jak ženy trpí, když jim muži zírají na prsa. Kruci, pracuju přece v baru. Do té kategorie spadalo 99,9 % chlapů. Ale Meredith byla první ženská, kterou jsem viděl zírat na vlastní prsa s fascinací srovnatelnou s kdejakým úchylem.

Varování: Nasaďte si svářečské brýle, ať vám ty superlativy, co teď začnou sršet, neprovedou něco s očima.
Rovnou totiž můžu říct, že tahle knížka je bomba. Perla tam, kde ji nečekáte. Je to neskutečná jízda. Z anotace jsem tomu moc nevěřila, ale stačilo si přečíst ukázku a chytila jsem se do pasti. Snoubí se v ní totiž hned několik prvků, které pro mě dělají skvělou knížku skvělou knížkou. Životem jiskřící postavy, sarkasmus, nadhled, hódně černý humor, hustohlášky, blesková akce, slovní přestřelky, příběh neklopýtá a pádí dopředu závratným tempem, i když v první třetině se vlastně nic moc neděje, hrdina, co sám o sobě prohlásí, že je personifikované kóma s nožičkama, upjatý ninja bratr posedlý zdravou výživou, rozmazlený sexy satyr bez kopýtek a upírka, která si zachovává dekórum a dokáže být Dáma i přesto, že se jmenuje Dobromila Nezmarová. A lidožravý trol a Alenka za zrcadlem. Jeví se to jako legrace, jenže samotný příběh k smíchu vůbec není. Je spíš smutný, hodně smutný, jenže díky Kalově sebeironii to celé vypadá úplně jinak. Je osvěžující, když hrdinové nebrečí a dovedou si udělat srandu sami ze sebe, a když na upíry platí denní světlo a ostrouhaný kolík. Navíc se asi ve dvou třetinách mění pohled vypravěče a to je teprve něco. I hlavní záporák je ve vztahu s Kalem skvěle pojatý (nebudu spoilovat) a vy se vezete s ním, až pozdě si uvědomíte, že jste si spolu právě zvesela užívali upálení nevinného člověka. No vážně, kolik existuje knížek, kterým se tohle povede?


Rob Thurmanová se vytáhla. Mám dojem, jako by tuhle knížku napsala přímo pro mně. Navíc na ní nepoznáte, že ji psala ženská. Proti ženskému stylu psaní nic nemám, ale většinou to poznáte. Některé autorky se to bůhvíproč snaží zakrývat a napodobovat mužské psaní, například tím, že ženou sprosťárny a hnusárny do krajností (nic proti Neomillnerové, ale já si zůstanu u svého Twilightu, děkuji ^^). Rob Thurmanové je zvíře, aniž by sklouzávala k nevkusnostem. Když čtete zážitky Kala Leandrose, nemáte pocit, že je to vypravěčka skrytá za mužskou ich-formou, vlastně nemáte ani pocit, že to psal nějaký spisovatel. Tenhle příběh vypráví Kal Leandros osobně. Tečka.

Když jsem se naklonil ke dveřím a podezíravě se podíval kukátkem, spatřil jsem spoustu tepotajících se prstů mávajících v ledabylém gestu. „Ježíši Kriste,“ zamumlal jsem překvapeně.

„Ne tak docela,“ ozvala se za dveřmi tlumená odpověď. „Ale chodil jsem s jeho sestřenicí. Skvělá holka. Ta měla kozy, to bys nevěřil.“

< Nevím, co bych V temnotě vytkla. Sid nakonec jednu vadu našla – je to moc krátké. Pro uklidnění ale s Kalem Leandrosem existují další čtyři knížky (a doufám, že v tom autorka bude pokračovat), takže stačí se jen modlit, aby v češtině vyšly všechny a rychle. Jinak si je holt budu muset pořídit v originále, protože tohle je jedna z knížek, u které si říkám, jak byl můj život šedivý, než jsem ji poznala. ^^

Fanart: lone-momo

Obrázky v recenzi: covery japonského vydání. Doporučuju se na stránkách Rob Thurmanové podívat i na jp covery dalších dílů. <3

1 komentářů:

Jindra Egertová řekl(a)...

Mám na tuto knížku úplně stejný názor. Mám pocit jako bych to zažila spolu s Kalem ale neuvěřitelně mě štve že poslední díl Doubltake není přeložen do češtiny

Okomentovat