V Pekle je přece mnohem větší sranda.
Finn v tom Pekle žije už tři roky, ale na rozdíl od ostatních má dojem, že se sem dostal zvenčí – nepamatuje si totiž nic z předchozího života. A pokud se vážně dostal dovnitř dodatečně, tak to půjde i opačně, ne? Inkarceronem se šeptá pověst o muži – spíš fantómovi, který to prý dokázal.
Claudia žije v jiném pekle. Žije venku, je to šlechtična sešněrovaná přísnou etiketou a brzy se bude vdávat za nezvedeného korunního prince, který by tu korunu potřeboval spíš omlátit o hubu. Odstěhuje se do paláce a až moc dobře si uvědomuje, že pokud tam chce přežít, bude muset nasypat jed do pití pěkné řádce lidí.
Vězení jako vězení.
A pak se stane, že Claudia s Finnem najdou způsob, jak se dorozumívat. Ona chce dovnitř, on chce ven. Jenže k tomu je potřeba najít cestu, která neexistuje, a moc času nezbývá ani na jedné straně.
O Inkarceronu se dá říct... no, svým způsobem je to úchvatná kniha. A to hlavně oběma světy (není to ani tak fantasy – spíš historická scifi). Inkarceron sám o sobě je úžasné stvoření (těžko tomu říkat „věc“). Autorka sází spíš na atmosféru než na přesné popisy, jak se co má vysvětluje strohými narážkami a čtenář tak může popustit uzdu své fantazii. Vnitřek Inkarceronu na vás působí dojmem, že kdo tam nemá lepru a meje se jednou za půl roku, je bůh. Pokud jste četli Městské války, určitě si pamatujete na pražskou kanalizaci. Žumpa, mrzáci a prašiví otroci. Inkarceron, ráj.
I život venku má svá úskalí. Nedodržování Protokolu (pravidel o věrnosti době) se krutě trestá, a přesto se mnozí ani v „osmnáctém století“ nevzdávají hi-tech vymožeností, což takhle v recenzi možná zní divně, ale v knize to funguje opravdu skvěle. Valcha versus automatická pračka, naškrobené spodničky versus teplákovka, skenery, skryté kamery a povozy tažené koňmi = mňamka.
Co mě moc nenadchlo, jsou hrdinové. Jsou docela sympatičtí a chovají se přesně tak, jak vyžaduje prostředí a situace. Zvláště Claudia je na pubertální hrdinku dost netypická a tak dobře si uvědomuje, že se musí chovat jako upjatá Dáma beze smyslu pro humor... no, na můj vkus se do té role vžívá až moc dobře. Je to slečna typu Sabriel (jakože Nixovo Staré království žeru, ale až od druhého dílu) – chytrá, schopná, uvědomělá, rozumná a studená jako psí čumák. U Finna si zase nepamatuju jediný výraznější charakterový rys. Milé je, že to není neohrožený hrdina a dává najevo i zmatek a nejistotu, jinak je to spíš typ, co dovoluje schopnějším vedlejším postavám, aby s ním vláčely. (Prubíř č. 2?) V jeho situaci se tomu není co divit, na druhou stranu to působí, že si autorka postavy přesně nalinkovala a pak jim nedovolila sebemenší vyklouznutí z předepsané role.
Samotný příběh je pak z Finnovy strany klasické putovní dobrodružstí o hledání východu/grálu/whatever, z Claudiiny strany se do všeho vkrádají intriky a naznačuje se, že nic není, jak to vypadá. Akce je tu dost a člověk se nenudí, třebaže tu a tam se dočkáme nějaké Zázračné záchrany na poslední chvíly, ale nevadí to. Autorka si nechává v rukávě dost překvápek. Vytasí je všechny až před koncem, takže vzbudí v čtenáři zájem přečíst si druhý díl, ale přitom není zlá a nekončí knihu cliffhangerem... ne moc velkým. Něco možná uhodnete po první kapitole, ale z toho se big deal nedělá, rozuzlení v závěru je mnohem zajímavější a překvapivější.
Inkarceron celkově: Propracovaná, originální a zajímavá kniha, spousta akce, dobrodružství, intrik, krkolomných kousků, tisíc slonů (tentokrát bez ironie :). Moc dobře se to čte a tu cenu Dětská kniha roku časopisu Times to nedostalo proto, že by si lidi v Timesech házeli šipkama do seznamu. S postavami to mohlo být lepší, ale vlastně mi to ani nevadilo, protože jsem se kochala spíš prostředím. A mezi přicmrndávači si svého oblíbence určitě najdete.
Jo, a taky se bude točit film. Finna má hrát vlkodlačí valcha Taylor Lautner a Claudii Hermiona. Zatím to nehodlám ftipně komentíkovat, ale rozhodně to chci vidět.
0 komentářů:
Okomentovat