Vampire game

Říkala jsem vám, že jsem se zamilovala do fantasy mang se vznikem před rokem 2000? Ne? Tak vám to říkám. Jsou kouzelné.

Před sto lety porazil král Phelios upíra Duzzela. Bohužel k tomu použil sebevražednou magii. Duzzel těsně před smrtí králi přísahal pomstu. Až se znovu narodí, najde Pheliovu reinkarnaci a na té si zchladí žáhu, přičemž stačil barvitě popsat, co všechno novému Pheliovi utrhne. A potom oba umřeli.

“Podívej, vyvraždil jsem skoro polovinu lidstva. Opravu nepotřebuju, abys mě chránil.“

Uplynulo sto let a nastal čas Duzzelova znovuzrození. Bývalý hrůzovládce se vtělil do mláděte kyawla (dospělé to vypadá jako šavlozubý tygr, ovšem koťata jsou nesnesitelně chundelatá a rozkošná) a co víc, kotě adoptovala princezna Ishtar, Pheliova pravnučka. Zdá se, že štěstí se na Duzzela směje. Podnikne zapálený, ovšem nevydařený pokus princeznu zakousnout, zjistí, že Ishtar v sobě Pheliovu duši nemá, ale získává výhodnou strategickou pozici v paláci a snadný přístup k ostatním Pheliovým potomkům.

Co se stane, až se Ishtar domákne, že nový mazlíček je její pokrevní nepřítel prahnoucí po záhubě jejího rodu a zničení království? No, hádejte. Ona je holka trochu pomatená a slíbí mu pomoc. Duzzel sice nechápe její logiku, ale proč odmítat podávanou ruku.

To znamená, že bude třeba objet sousední království, seznámit se se všemi Ishtařinými bratranci a sestřenicemi, pořešit jejich problémy a hlavně zjistit, do kterého z nich se ten všivák Phelios ukryl.

Zbožňujete upíry? Vampire game (15 volume, autor/ka Judal) není o upírech. Je o lidech. Ti vampýři tam jsou aby se neřeklo, kdyby místo nich vystupovali kentauři, má to stejný dopad. Vampire game je především dobrodružná fantasy komedie. Je plná kouzelného humoru s nulovým počtem šílených gest a superdeformed, postavy se tváří jako by se nechumelilo a vypouštějí jednu nenucenou hlášku za druhou. Pravda, v posledních dílech trochu ztemní a už se moc nenasmějete.

Také je to manga romantická a staví na hlavu většinu toho, co si myslíme o romantice. O lásce se tam mluví často, ale jen mluví. K činu se naštěstí nikdo nemá. K polibku mezi hrdinou a hrdinkou nedojde a obejmou se tak dvakrát. Pravda, snad většina mužských charakterů je do princezny zamilovaná, ale dokáží se udržet na uzdě a nemají snahy se po ní dnem i nocí plazit. <= Tímto prohlášením jsem odpudila všechny příznivce romantiky. No, pokud máte zájem o ošmatlávací shoujo, běžte si za Watase Yuu nebo Vampire Knight. Za sebe mohu říci, že platonická rovina je mi mnohem sympatičtější.


„Bylo lepší, když sis myslel, že jsem Duzie.“
„Princezno, to je poprvé, co jsem byl jedním dechem obviněn z homosexuality, nekrofilie, zoofilie a bestiality.“

Když mluvím o tom, co je na manze sympatické – kupodivu téměř všichni. S hlavní hrdinkou v čele. Je to divné, ale Ishtar mi opravdu… opravdu nelezla na nervy. Snad to bylo tím, že se nenechávala zachraňovat, chovala se jako kluk, byla to evidentní fanynka shonen-ai (:D), opíjela se, měla lehce zjednodušený pohled na svět, dělala naschvály kde mohla a víc toho pokazila než napravila. Další postavy jsou poměrně klasické fantasy typy, ale byli mi prostě příjemní. Dokonce se tam vyskytne pár individuí, které se roztomile potácejí na hranici mezi dobrem a zlem a až do konce nevíme, ke které straně se nakonec přidají.

Akčních scén si moc neužijeme, příběh je klidnější, až několik posledních dílů nabere zběsilejší tempo. Rodinné větve proti sobě začnou dosti intrikovat, mlít se mezi sebou a protože, jakožto správní čarodějové, mají schopnost se přenášet z místa na místo, je chvílemi celkem těžké sledovat, kdo s kým, kdo koho zmlátil a co dělá tady, když ještě před chvilkou byl tam. Chce to trochu se soustředit. Navzdory lehčímu tónu na konci pár postav zemřelo, co mě ale překvapilo víc, že se to odehrálo vcelku neemotivně. Přeživší situaci nijak zvlášť neřešili. Na druhou stranu to bylo sympatičtější než dojemné monology na pět stránek.

Vampire game se mi líbilo. Neříkám, že to byl hit, který ve mně inspiroval zvýšenou duševní aktivitu, ale je to opravdu hezké, s krásnou kresbou (postavy mají nádherné vlasy, ňuf --_--) a dobrým příběhem. Jo, a taky je dokončený.
Mimochodem, na mangaupdates.com jsem se dočetla, že prý je to (mimo jiné) shonen-ai. Pravda je taková, že já, ano, já jsem ho tam musela hledat. Jsou tam dvě tři chabé narážky a v jednom případě se tak děje omylem. Takže kdo nemá sh-ai rád, don´t worry ^_^

Stažení: www.vnmanga.com

Menší nedůležité info o postavách a je možné, že se tu vyskytne lehčí spoiler.



ISHTAR - hlavní hrdinka
“A nezapomeň na romantickou hudbu, svíčky a tunu vazelíny. Dobře se bav!“
Princezna a budoucí královna Pheliosy, 15 let. Drzá, a nevychovaná, postavila by se na uši, aby na sebe upoutala pozornost. Slušně ovládá meč, nebrečí a je to magnet na potíže. Nezvládá ani základní kouzla. Je zamilovaná do Darrese a má velmi osobité způsoby, jak mu to dát najevo.




DUZZEL - drsňák s dobrým srdcem
“Když mě chceš dávat dohromady s chlapama, tak ať jsou aspoň můj typ.“
Kdysi obávaný upíří vládce, dnes kotě. Dokáže na sebe vzít podobu člověka, jehož krve se napil, proto v případě potřeby pobíhá v Ishtařině mužské podobě – pohlaví měnit neumí. Je emocionálně založený, čas od času se nechává strhnout událostmi a zapomíná, že jeho původním posláním je odkrouhnout Pheliose. Nemá rád, když ho Ishtar oslovuje „Duzzy-wuzzy“.



KAPITÁN DARRES - oddaný hlídací pes

“S Yujinnem jsem mluvil, ale říkal, že by nás mohl někdo odposlouchávat a tak pořád měnil téma z princezny na počasí.“
„Aha…“
„Aspoň víme, že při návratu nám bude pršet.“
Ishtařin bodyguard a královská chůva. Princeznu má na krku už deset let, což jeho podřízení považují za nepředstavitelný děs. Nejlepší šermíř království a největší naivka. Je lehce pomatený a nechává sebou zametat ze strany na stranu. Dle (nejen) jeho názoru by princezna potřebovala vtlouct do hlavy trochu rozumu.


KRAI & JILL - komický společník č. 1 a komický společník č. 2
“Mám dojem, že slyším Vorda.“ – Darres
„Měl jste jít do bordelu s námi, kapitáne. Zase máte slyšiny.“

Darresovi neschopní podřízení. Mají chránit princeznu, v případě ohrožení se ale nestydí se za ni schovat. Jejich kulturní život se omezuje na nevěstince. Jsou poněkud volnějších mravů, neváhají o své paní mluvit jako o zatracené děvce (a hůř) a to i v přítomnosti nadřízeného, z čehož Darres upadá do kómatu.


YUJINN - čaroděj se smyslem pro humor
“Ishtar byla moje první láska!“ – Yujinn
„To nemyslíš vážně! Bylo ti třináct a jí pět! To nebyla láska, to byl hnus.“ – Darres


Princeznin učitel magie. Má skvělé vlasy a velmi rád si utahuje z Darrese. Darres se jej ani neodváží požádat o pomoc, aby mu neudělal radost. Přesto má Darres v jeho životě zvláštní místo. Yujinn není docela tím, čím se zdá, skrývá jedno shocking tajemství.


SHARLEN - nešťastný záporák

Mocný upír, nejraději by viděl Ishtar v rakvi. A nemá rád ani Duzzela. Patří však k záporákům, kteří mají ke své aktvitě „dojemný“ důvod. Jenže vždycky neplatí poučka, že účel světí prostředek.



FALAN - něžný element
Ishtařina sestřenice, princezna z Ci Xenethu. Milá dívka, ovšem její otec se nedá označit za příkladný charakter s jasnou sexuální orientací. Princezna s otcovým jednáním nesouhlasí, i přesto ho má ráda. Nejvíc miluje Illsaidea.



ILLSAIDE - tragický prvok…. ahem… prvek

Vojenský velitel, Svatý válečník. Dokonale zvládá všechny druhy magie. Má pohnutou minulost a velice zamotané rodinné vztahy. Nechtěně zlomil srdce Duzzelovi.




VORD, LAPHIJI, SEILIEZ - do počtu
Princové z La Naanu, bohužel, jak se později ukáže, všichni adoptovaní. Vord je gorila, Laphiji gorila + mocný čaroděj a Seiliez zženštilý a psychicky narušený.

Vampire game - covers

Pro představu - tohle teď (17.3.08) čtu. A není to yaoi, ha! Vampire game je velmi... ehm... "hezoučká" manga. Ještě jsem ji nedočetla a zatím se nese v takovém lehčím tónu, ale mám ošklivý pocit, že to zdaleka nepřežijou všichni. Mám už vytipovaných pár chudáků.

Recenze bude až ji dočtu. Ještě mi zbývají dvě volume, takže asi zítra nebo pozítří. Zatím se kochejte tímhle. ^_^ Pro zvětšení tradičně kliknout na obrázek.

















Akuma de sourou - artbook





ARTBOOK - KLIKNI



Kurozuka

Toto není recenze. Je to jen upozornění, že něco jako Kurozuka existuje a že by se mohla někomu líbit. Mně se nelíbila. Ale protože jsem se sekla v žánru tak, že už to víc ani nejde, nemůžu ji hodnotit. Za pozornost však stojí.

Mladý Yoshitsune a jeho nohsled Benkei prchají před zabijáky Yoshitsuneho staršího bratra. V hlubokých lesích narazí na dům a podivnou krásnou ženu, která jej obývá. Žena se představuje jako Kuromitsu a oba muže nechává žít pod svou střechou. Yoshitsune s Kuromitsu se sblíží a na světlo vychází i dívčino ohavné tajemství. Když si myslí, že se Yoshitsune s Benkeiem nedívají, loví a vraždí kolemjdoucí a chlemtá jejich krev. Láska je láska, i když trochu krvavá a Yoshitsunemu tato skutečnost moc nevadí, spíš mu vadí bratrovi vojáci, kteří ho hodlají stůj co stůj připravit o krk a nedají mu chvilku pokoje. A když mu takhle jednoho dne vtrhnou do bytečku, Yoshitsune dostane mečem po držce a je „about to die“, jediné štěstí, že démonická milenka je do něj opravdu zamilovaná a vezme ho s sebou na věčnost. Respektive, podělí se s ním o svou nesmrtelnost.

Výhoda: Yoshitsune, kterému neřeknou jinak než Kurou, má spoustu a spoustu času na sex s Kuromitsu. Nevýhoda: přibližně dvakrát do týdne ztratí paměť <= velmi hyperbolická nadsázka, ale dá se to tak říct. A protože hrdinové jsou časově neomezeni, není důvod se plácat v japonském středověku. Náhle se přesouváme o tisíc let do budoucnosti, kdy je svět zničen dopadem meteoritu, Kurou prochází obdobím těžší amnézie, Kuromitsu je někde v trapu a Kurou ji musí znovu najít. Aby zjistil, kdo vůbec je. Aby ji zabil za to, co mu udělala. Nebo… (Jo a ještě se tam mele nějaká politika nebo co => těžké znechucení ^__^)

Kurozuka je manga která tak trochu klame tělem. Začínala jsem ji číst ve víře, že se jedná o historický sadistický horor, které já ráda (moc). A než jsem se vzpamatovala, všude pobíhali nabouchaní supertýpci v azbestových elasťácích a s dvoumetrovými bouchačkami a ty meče… no, Cloud by se s tím svým párátkem styděl. Kdybych od začátku věděla, že Kurozuka (zkuste si o této manze najít podrobnější informace než to shrnutí na vnmanze, asi pohoříte) je tvrdá postkatastrofická sci-fi, ani bych se jí nedotkla. Ale když už jsem ji měla rozečtenou, rozhodla jsem se jí dát šanci. Nebyl to špatný nápad. Rozšířila jsem si obzory. Příběh je poměrně zajímavý, výhodou je rychlá akce, spád, přehledné souboje a minimum textu, občas se vyskytne i kapitola bez jediné bubliny. Kresba je dosti osobitá, postavy mají k bishíkům stejně daleko jako k normálním lidem, o charakterech se moc mluvit nedá, zato jsem zjistila, že běžný obyvatel světa Kurozuky má asi třicet litrů krve, tři mozky (což se ovšem nijak neprojevuje na jejich intelektu) a padesát kilo střev, které vyhřezávají a stříkají kolem kdykoliv je třeba zaplácnout nějakou nadbytečnou stránku. V každém volumu je minimálně jedna sexuální orgie a obnažená ženská pohlaví jsem přestala počítat už v prvním booku, protože mi došly prsty (a víc než do deseti počítat neumím). A konec byl poněkud… hm… velmi kontroverzní a překvapivý.

Nedokážu říct, jestli je Kurozuka dobrá nebo špatná manga. Trochu si teď připadám jako těžký homofobik, který právě přečetl Loveless a i když nemůže popřít, že příběh jej zaujal, ví, že toto není a nikdy nebude jeho šálek kávy. Už to, že jsem ji dočetla a že mě upřímně zajímalo, jak to s hlavním hrdinou (který mi byl, mimochodem, totálně ukradený) a hlavně s hrdinkou dopadne, svědčí o jejích kvalitách, ale na druhou stranu – nikdy víc! Pokud máte rádi ohavné guro postkatastrofické sci-fi, měla by se vám Kurozuka líbit. Ostatní by si neměli, stejně jako já, dělat falešné iluze o temných historických brutalitkách.

Jen tak mezi řečí, pokud vás to zajímá, byla tam jedna postava, kterou jsem si oblíbila a dokonce to přežila skoro až do konce. Chichi.

Stažení: www.vnmanga.com, www.the-evil-empire.net

Varování: zapomněla jsem se zmínit, ačkoliv z článku to jistě vyplynulo – není to manga pro děti. Rozhodně není. Takže osmnáct plus, kamarádi, i když si nedělám moc iluze o tom, nakolik se mými varováními řídíte. Asi moc ne, že?

Ukázka scanů (pozor, lehčí guro):









Dobrá, přiznám se. Chtěla jsem si vylepšit reputaci, protože jsem si všimla, že si lidé začínají myslet, že čtu jen yaoi a úchylárny. Ale jak vidím, Kurozukou jsem si moc nepomohla. TT_TT.