Autorka: Noh Mi-Young
Rok vydání: 1999
Délka: 11 volume
Žánr: válečná historická fantasy
Status: dokončená
Download: mangatraders.com, mangacesky.wz.cz (Vlákna času)
Věříte na reinkarnaci? Středoškoláka
Moon Bin Leeho by taková pitomost ani nenapadla. Dokud ho nezačaly pronásledovat podivné halucinace, kdy na ulicích vídal lidi, kteří do jeho doby evidentně nepatřili. Dokud ho nezačaly trápit noční můry, kde stál celý od krve v poli pobitých mužů. Dokud ho nezačala strašit přízračná černovlasá žena a dokud ho jednou v bazénu nepřidržela pod vodou tak dlouho, že se málem utopil. Moon Bin Lee upadne do kómatu, ale přesto se probere – a to v roce 1229 jako Sa Kyoung Kim, syn korejského šlechtice, shodou okolností v době, kdy se schyluje ke vpádu
Mongolů do Koreje. Sa Kyoung Kim se musí srovnat s novou rodinou, novým světem a hlavně otázkou, jestli to celé je nebo není sen.
Na opačné straně barikády stojí Čingischánova vnučka
Atan Hadas, dívka s bojovnou duší, ale poněkud naivními představami o válce, a hlavně její bezskrupulózní snoubenec, generál
Sali Tayi (Sartai).
Jakmile jsou tři hlavní karty rozdány, partie může začít. A nikdo není černobílý.
Manhwu Threads of time jsem zkoušela už před pár lety, ale neprokousala jsem se první kapitolou. Nevím proč. Je to totiž působivý kousek, který by žádný fanoušek válečné fantasy neměl minout. Tedy, fantasy: jediný fantastický prvek tu zastupuje převtělování duší, jinak se jedná o manhwu spíš historickou. Neumím posoudit, nakolik je dějinám věrná, ale některé postavy mají své žijící předobrazy (Sali Tayi, Kim Yun-hu) a opakují se i některé motivy. Rozhodně to vzbudí touhu zjistit si o mongolské invazi trochu víc.
O historii tu koneckonců vůbec nejde. Ani o tu válku, i když se to tak tváří. Válka stojí v centru dění a představuje se v plné parádě. Není to nic pro slabé povahy. Autorka nezavírá oči ani před klasickými chuťovkami, jako je vraždění dětí, mučení a znásilňování (včetně znásilňování v kómatu). Kolikrát si říkáte: „Bože, ne, ne, tohle přece neudělá!“ Ale udělá. Vždycky. V bojích se odehrávají drobná osobní hrdinství, jenom aby se ukázalo, že v konečném důsledku neměla žádný smysl. Silných scén je tu nepočítaně, několikrát jsem dokonce musela se čtením přestat, jít se někde vydýchat, a až potom pokračovat. Čtenářky nebudou ochuzeny ani romantiku, byť poněkud hořkou.
Dalším plusem je, že se v manhwě moc nekecá, autorka nechává mluvit spíš činy. Ne, že by se tam celé kapitoly jen beze slova rubali, ale na druhou stranu se opravdu nemusíte bát žádného nudného žvanění třeba o strategiích (což je vzhledem k válčení oprávněná obava). Postavy si řeknou, co musí, aby se čtenář v ději neztrácel, ale jinak se zbytečně nevylévají. Díky tomu manhwu přečtete klidně i za pár hodin, i když je poměrně dlouhá. Utíká až neskutečně rychle.
Samozřejmě neklape úplně dokonale
všude. Občas skřípe. Autorka se například snaží odlehčovat humorem, ale většinou v trochu nemístních situacích. Postavy někdy ujedou. Stejně tak mi vadil pokus polidštit hlavního padoucha – Sali Tayi má takové to bestiální charisma, kdy na něj na jednu stranu toužíte civět a zároveň ho tak nenávidíte, že byste mu s chutí rozdupali ksicht – ale když pak autorka vyrukuje s tím, že je tak nechutně zlej, protože trpí traumátkem z dětství, nějak to nestačí, abyste mu to žrali.
Manhwa tedy má svoje slabší chvilky. U mě se ale téměř veškeré výtky vypařily po dočtení poslední kapitoly. Je to totiž takový typ závěru, kdy všechno zapadne do sebe a máte pocit, že vám na hlavu spadlo kladivo a ještě deset minut pak koukáte do zdi. A možná i brečíte. Protože tahle manhwa vůbec není o nějaké válce. Je o lásce. Nenávisti. A o osudu. O tom, kým jste byli, jak jste žili a jaké to je být prokletý. Ona ta poslední kapitola dá příběhu úplně nový rozměr a kdejaké citlivější povaze klidně i vžene slzy do očí. Já se přiznávám, že jsem to obrečela. Ne, že by to dopadlo nějak tragicky. Ale pod maskou vyvražďovaček, znásilňovaček a dalších zvěrstev se skrývá tíživý příběh k zamyšlení.
