Twisted fairytales

Není tomu tak dávno, co jsem se rozhodla přeložit do češtiny mangu Basilisk. Proto sem přidávám pár obrázků z mangy, abyste si mohli udělat malou přestavu, jak vlastně vypadá. Doufám, že se vám bude líbit! ^_^

 



 

 

Byly kdysi dva rody, Iga a Koga, a dvě skryté vesnice, v Tsubagakure a v Manji Daini, které po staletí vychovávaly a trénovaly nejlepší shinobi v Japonsku. Ačkoliv mezi nimi řevnila obrovská nenávist, dařilo se udržovat jakés takés příměří, které ninjům bránilo se navzájem povraždit. Jednoho dne si na ně však velký shogun Tokugawa Ieyasu a jeho rádce Tenkai-sama vymysleli bezpochyby zábavnou hru - a sice, že každý rod ze svého středu vybere deset nejlepších ninjů, kteří spolu svedou bitvu na život a na smrt. Na klan, který zvítězí čeká věčná čest, sláva a blahobyt. A druhá stránka celé věci - vítězný rod vybere shogunova následovníka. Pevnost Edo se totiž rozdělila na dva tábory - na ty, co by na trůn chtěli dosadit staršího shogunova syna Takechiya a ty, kteří by si naopak jako hlavu státu představovali mladšího Kunichiya. Kdyby shogun rychle neurčil nástupce, mohli by být oba chlapci odstraněni - a to by znamenalo občanskou válku a začátek konce tokugawského shogunátu. Jenže dědek se ne a ne rozhodnout...

Bylo tedy určeno toto: jestli vyhraje Iga, shogunovým nástupcem bude starší syn Takechiyo, jestli zvítězí Koga, na trůn usedne mladší Kunichiyo.

A tak vznikly dva svitky - na straně Koga byli vybrání Koga Danjou, Gennosuke, Hyoma, Okoi, Saemon, Gyobo, Jubee, Shougen, Josuke a Kagero. Na opačné straně svitku se objevila jména Ogen, Oboro, Yashamaru, Nenki, Hotarubi, Rousai, JIngoro, Tenzen, Akeginu a Koshiro. Bitva o budoucnost nejen obou rodin, ale i celého Japonska může začít... jen kdyby...

Jen kdyby se Koga Gennosuke, vůdce klanu z Manji Daini a Iga Oboro, princezna z Tsubagakure, nemilovali. Jejich sňatek by znamenal věčný mír mezi oběma rody. Jenže teď jsou od sebe dramaticky roztrženi a postaveni proti sobě. A co hůř, i když se tomu oba zuby nehty brání, postupem času jsou oba donuceni přísahat, že toho druhého zabijí vlastníma rukama.

Basilisk je historické romantické drama, jak má být. Romatiky je tu hodně, ale zas ne tolik, aby se z toho slabším mužským žaludkům dělalo špatně, historie z něho přímo sálá a drama je to takové, že vám několik dní nedá spát. Když jsem se zmiňovala o těch slabších mužských žaludcích, Basilisk rozhodně není anime, kterou bych doporučila naopak slabým ženským žaludkům. Nevím sice, jakou hranici přístupnosti tomu určili Amíci, já bych ale rozhodně nešla pod 14 let. Autoři se se svými postavami vůbec nepárají, nesnaží se nic zjemňovat ani idealizovat. Výsledkem je surová, naturalistická podívaná, kde se nikdo neštítí ničeho, zásady morálky a cti neznamení ani zbla a city jsou brány jako projev absolutní slabosti, jako něco, co nemá v životě shinobiho co dělat. Stejně tak ninjové nejsou ani považováni za lidi, ale za zbraň, nástroj určený k zabíjení, který se dá jednoduše nahradit. Podle toho také vypadají jejich skutky. Útočí přímo a chladnokrevně, s jasným úmyslem zabít, neváhají protivníka mučit, znásilňovat a mnozí z nich u toho ještě působí sympaticky! Ale i přes tohle všechno kruté násilí a potoky krve Basilisk není uměle brutalizovaný a přitažený za vlasy - je prostě realistický. Ano, takhle to ve skutečnosti, mohlo být.

Máme tedy na každé straně deset ninjů plus nějaké ty ty vedlejší postavy jako starý shogun, Hattori Hanzo, jeho syn, intrikánská vychovatelka Ofuku a pár dalších. Přestože se to může zdát jako obrovské číslo na tak krátký seriál, většina charakterů je předvapivě výborně vykreslena včetně jejich osobních pohnutek, motivací a minulosti. Z party mnohdy nechutných zabijáků se tak stávají opravdoví, celkem obyčejní lidé. Pravdou je, že ze začátku se vám bude z hlavy pořádně kouřit, abyste rozeznali, kdo je kdo a kdo ke komu patří. U každého se sice při jeho prvním vstupu na scénu ukáže, jak se jmenuje a ke kterému táboru patří, to si však stejně nezapamatujete a jistou dobu v nich budete mít pořádný zmatek. To se ale časem utříbí, počet hrdinů se v každé epizodě snižuje a vyznat se v nich je čím dál jednodušší. Zadruhé, mnohé z nich jsou vysvětlovány třeba i posmrtně. A ty poslední (Tenzen, Kagero, Koshiro, Hyoma nebo Hotarubi) už jsou dotáhnuty do nejmenšího detailu skutečně dokonale a nejsou to jen animované postavy určené k brzkému zániku, nýbrž opravdoví živí lidé. Co je zajímavé, že obě soupeřící strany jsou kladné i záporné zároveň - nikdy si čistě nevyberete, jestli budete fandit Iga nebo Koga. Můžete fandit leda jednotlivcům. Sympatie jsou rovnoměrně rozloženy mezi oba tábory, na obou stranách jsou ninjové nadmíru sympatičtí, nechutní nebo rovnou sketoidní. Kdo je tedy zlý? Klany, mocný shogun, samolibý Hattori Hanzo či stará učitelka Ofuku? Vždyť každý z nich sleduje vlastní cíle, které zas tak špatné nejsou. A že účel světí prostředek? No, možná...

Na co nelze zapomenou je, že ninjové jsou bojovníky ovládající nejrůžnější mysteriózní bojové techniky a kouzla. Tady je jich dvacet a každý se specializuje na jiný druh boje. Napřiklad Shougen, pavouku podobná zrůda, tká pavučina a plive hmotu pevnější než lepidlo, Akeginu uzamkne protivníka do krvavé iluze, Koshiro vytváří vzdušné víry či Kagero produkuje ze svého těla smrtelně jedovatou látku. Čeká nás dechberoucí přehlídka těch nejúžasnějších bojových technik, jaké si jen dokážeme představit.

Souboje jsou animačně krásně zpracovány, neomezují se jen na zběsilé poletování mezi stromy, kdy nejde téměř nic vidět, nýbrž jsou rozpracovány do posledního detailu, takže se můžeme jen kochat a slintat.

I ostatní animace je na velmi vysoké úrovni. Postavy jsou velmi realistické a souměrné (čili: když má žena pětky prsa, tak tomu odpovídá i zbytek postavy). Disproporce zde nenajdeme, pokud nepočítáme shinobi zohyzděné vlastními technikami (Shougen, Rousai). Příběh je laděn to temnějších barev, ale i zde občas zasvitne veselé sluníčko a na několik okamžiků vše nádherně prosvětlí.

Rovněž hudba patří k vyššímu nadprůměru, přijemně podkresluje celkový dojem z děje a rockový opening považuju nejen skladbou, ale i sledem scén za jeden z nejlepších anime openingů vůbec.

Basilisk je anime, která možná není líbivá na první pohled a možná vás hned zkraje nenadchne, ale stačí u ní vydržet pár dílů a rouhodně si vás získá na svou stranu. Je to story, která vás dojme, poučí o historii, chytne se vás hlubokým příběhem, zalíbí se vám hezkou grafikou a dechberoucími souboji a podmaní si vás sympatickými i nenáviděníhodnými hrdiny. Možná hned na začátku odhadnete konec, ale stejně budete doufat, že jste se ve svém odhadu spletli. A věřte, že až s ní skončíte, butete nad ní ještě pěkných pár dnů přemýšlet. Pokud máte jen trochu blízko k akčním historickým romancím, není lepší volby než Basilisk: Koga nimpou chou. Dávám 95 %.

OVA, vzniklá v roce 1999, navazuje na obrovský úspěch původní televizní série. Příběh se točí kolem jednoduché zápletky - Shuichi je v depresi, protože Yuki se s ním nebaví a ignoruje ho. Navíc je pod obrovských tlakem ostatních členů kapely, producenta i managera, protože se má vydávat jejich nové album a chlapec ještě nemá napsané všechny písničky - a v momentální sklíčené náladě nemá ani žádnou inspiraci. Do toho všeho právě vrcholí Tokio Bay Music Festival a jako zlatý hřeb do rakve se Shuichi dozví, že jeho milovaný Yuki napsal písničku pro konkurenční kapelu Nittle Grasper. Chlapec tuhle nezáviděníhodnou situaci vyřeší po svém - uteče.
Jak tedy OVA dopadla v porovnání se sérií? Co vás uhodí do očí na první pohled, je změna animace, hlavně pak podoby postav. Vypadají sice poněkud realističtěji a víc se podobají manze, ale už to tak nějak není ono. Navíc mnohé z nich dramaticky změnily i takové věci, jako je barva očí nebo vlasů - Shuichi z růžové na hnědou, Noriko z fialové na hnědou, Ryuichi ze zelené na hnědou a Hiro zase naopak z hnědé na zelenou.
Také komediální stránka poněkud prořídla. Stále je sice plná gagů a sem tam se objeví i nějaký superdeformed, ale v porovnání s původním seriálem je to o hodně slabší a trochu to působí sebevykrádáním. Samozřejmě i tady se najdou věci, při kterých se budete plácat smíchy na koberci - například když si Tatsuha trénuje na svém bratru Yukim woodoo nebo Tatsuhova a Shuichiho hádka ohledně Yukiho křesla na koncerntě Nittle Grasper. Vtipy tu tedy jsou - ale už to není, co to bývalo.
Stejně tak je to s příběhem. Během celé hodiny (OVA má dva díly přibližně po 30 minutách) se téměř nic nestane (ačkoliv bavit se jenom Shuichiho nářky má taky něco do sebe ^_^) a druhý den už musíte hodně přemýšlet nad tím, o čem to vlastně bylo. Velkou část tady zabírají hudební scény, občas až zbytečně dlouhé. To bych až tak neodsuzovala, Gravitation je přece jen hudební story a mnohým se to může líbit, jenže mě zrovna tenhle typ hudby moc neříká, takže jsem se u těhle scén solidně nudila.
Gravitation OVA rozhodně není špatná anime, jen ve srovnání s televizním seriálme je o hodně slabší. Jestli jste seriál neviděli, je možné, že se vám OVA bude líbit (pokud ale pochopíte, o co tam vůbec jde - tohle jsem vlastně zapomněla zmínit - OVA počítá s tím, že jste viděli sérii a nic zbytečně nevysvětluje, takže když vás sériál minul, máte tak 85 % šanci, že se po prvních pěti minutách děje pěkně zamotáte). V opačném případě budete spíše zklamáni.
Nyní zbývá jen ohodnotit procentně - pokud jsem tedy sérii dala 100 %, pak OVA nedostane víc než 70 %. Jestli jste neviděli původní seriál, klidně se k tomu připište dalších 5 %.

Byly kdysi dva rody, Iga a Koga, a dvě skryté vesnice, v Tsubagakure a v Manji Daini, které po staletí vychovávaly a trénovaly nejlepší shinobi v Japonsku. Ačkoliv mezi nimi řevnila obrovská nenávist, dařilo se udržovat jakés takés příměří, které ninjům bránilo se navzájem povraždit. Jednoho dne si na ně však velký shogun Tokugawa Ieyasu a jeho rádce Tenkai-sama vymysleli bezpochyby zábavnou hru - a sice, že každý rod ze svého středu vybere deset nejlepších ninjů, kteří spolu svedou bitvu na život a na smrt. Na klan, který zvítězí čeká věčná čest, sláva a blahobyt. A druhá stránka celé věci - vítězný rod vybere shogunova následovníka. Pevnost Edo se totiž rozdělila na dva tábory - na ty, co by na trůn chtěli dosadit staršího shogunova syna Takechiya a ty, kteří by si naopak jako hlavu státu představovali mladšího Kunichiya. Kdyby shogun rychle neurčil nástupce, mohli by být oba chlapci odstraněni - a to by znamenalo občanskou válku a začátek konce tokugawského shogunátu. Jenže dědek se ne a ne rozhodnout...

Bylo tedy určeno toto: jestli vyhraje Iga, shogunovým nástupcem bude starší syn Takechiyo, jestli zvítězí Koga, na trůn usedne mladší Kunichiyo.

A tak vznikly dva svitky - na straně Koga byli vybrání Koga Danjou, Gennosuke, Hyoma, Okoi, Saemon, Gyobo, Jubee, Shougen, Josuke a Kagero. Na opačné straně svitku se objevila jména Ogen, Oboro, Yashamaru, Nenki, Hotarubi, Rousai, JIngoro, Tenzen, Akeginu a Koshiro. Bitva o budoucnost nejen obou rodin, ale i celého Japonska může začít... jen kdyby...

Jen kdyby se Koga Gennosuke, vůdce klanu z Manji Daini a Iga Oboro, princezna z Tsubagakure, nemilovali. Jejich sňatek by znamenal věčný mír mezi oběma rody. Jenže teď jsou od sebe dramaticky roztrženi a postaveni proti sobě. A co hůř, i když se tomu oba zuby nehty brání, postupem času jsou oba donuceni přísahat, že toho druhého zabijí vlastníma rukama.

Basilisk je historické romantické drama, jak má být. Romatiky je tu hodně, ale zas ne tolik, aby se z toho slabším mužským žaludkům dělalo špatně, historie z něho přímo sálá a drama je to takové, že vám několik dní nedá spát. Když jsem se zmiňovala o těch slabších mužských žaludcích, Basilisk rozhodně není anime, kterou bych doporučila naopak slabým ženským žaludkům. Nevím sice, jakou hranici přístupnosti tomu určili Amíci, já bych ale rozhodně nešla pod 14 let. Autoři se se svými postavami vůbec nepárají, nesnaží se nic zjemňovat ani idealizovat. Výsledkem je surová, naturalistická podívaná, kde se nikdo neštítí ničeho, zásady morálky a cti neznamení ani zbla a city jsou brány jako projev absolutní slabosti, jako něco, co nemá v životě shinobiho co dělat. Stejně tak ninjové nejsou ani považováni za lidi, ale za zbraň, nástroj určený k zabíjení, který se dá jednoduše nahradit. Podle toho také vypadají jejich skutky. Útočí přímo a chladnokrevně, s jasným úmyslem zabít, neváhají protivníka mučit, znásilňovat a mnozí z nich u toho ještě působí sympaticky! Ale i přes tohle všechno kruté násilí a potoky krve Basilisk není uměle brutalizovaný a přitažený za vlasy - je prostě realistický. Ano, takhle to ve skutečnosti, mohlo být.

Máme tedy na každé straně deset ninjů plus nějaké ty ty vedlejší postavy jako starý shogun, Hattori Hanzo, jeho syn, intrikánská vychovatelka Ofuku a pár dalších. Přestože se to může zdát jako obrovské číslo na tak krátký seriál, většina charakterů je předvapivě výborně vykreslena včetně jejich osobních pohnutek, motivací a minulosti. Z party mnohdy nechutných zabijáků se tak stávají opravdoví, celkem obyčejní lidé. Pravdou je, že ze začátku se vám bude z hlavy pořádně kouřit, abyste rozeznali, kdo je kdo a kdo ke komu patří. U každého se sice při jeho prvním vstupu na scénu ukáže, jak se jmenuje a ke kterému táboru patří, to si však stejně nezapamatujete a jistou dobu v nich budete mít pořádný zmatek. To se ale časem utříbí, počet hrdinů se v každé epizodě snižuje a vyznat se v nich je čím dál jednodušší. Zadruhé, mnohé z nich jsou vysvětlovány třeba i posmrtně. A ty poslední (Tenzen, Kagero, Koshiro, Hyoma nebo Hotarubi) už jsou dotáhnuty do nejmenšího detailu skutečně dokonale a nejsou to jen animované postavy určené k brzkému zániku, nýbrž opravdoví živí lidé. Co je zajímavé, že obě soupeřící strany jsou kladné i záporné zároveň - nikdy si čistě nevyberete, jestli budete fandit Iga nebo Koga. Můžete fandit leda jednotlivcům. Sympatie jsou rovnoměrně rozloženy mezi oba tábory, na obou stranách jsou ninjové nadmíru sympatičtí, nechutní nebo rovnou sketoidní. Kdo je tedy zlý? Klany, mocný shogun, samolibý Hattori Hanzo či stará učitelka Ofuku? Vždyť každý z nich sleduje vlastní cíle, které zas tak špatné nejsou. A že účel světí prostředek? No, možná...

Na co nelze zapomenou je, že ninjové jsou bojovníky ovládající nejrůžnější mysteriózní bojové techniky a kouzla. Tady je jich dvacet a každý se specializuje na jiný druh boje. Napřiklad Shougen, pavouku podobná zrůda, tká pavučina a plive hmotu pevnější než lepidlo, Akeginu uzamkne protivníka do krvavé iluze, Koshiro vytváří vzdušné víry či Kagero produkuje ze svého těla smrtelně jedovatou látku. Čeká nás dechberoucí přehlídka těch nejúžasnějších bojových technik, jaké si jen dokážeme představit.

Souboje jsou animačně krásně zpracovány, neomezují se jen na zběsilé poletování mezi stromy, kdy nejde téměř nic vidět, nýbrž jsou rozpracovány do posledního detailu, takže se můžeme jen kochat a slintat.

I ostatní animace je na velmi vysoké úrovni. Postavy jsou velmi realistické a souměrné (čili: když má žena pětky prsa, tak tomu odpovídá i zbytek postavy). Disproporce zde nenajdeme, pokud nepočítáme shinobi zohyzděné vlastními technikami (Shougen, Rousai). Příběh je laděn to temnějších barev, ale i zde občas zasvitne veselé sluníčko a na několik okamžiků vše nádherně prosvětlí.

Rovněž hudba patří k vyššímu nadprůměru, přijemně podkresluje celkový dojem z děje a rockový opening považuju nejen skladbou, ale i sledem scén za jeden z nejlepších anime openingů vůbec.

Basilisk je anime, která možná není líbivá na první pohled a možná vás hned zkraje nenadchne, ale stačí u ní vydržet pár dílů a rouhodně si vás získá na svou stranu. Je to story, která vás dojme, poučí o historii, chytne se vás hlubokým příběhem, zalíbí se vám hezkou grafikou a dechberoucími souboji a podmaní si vás sympatickými i nenáviděníhodnými hrdiny. Možná hned na začátku odhadnete konec, ale stejně budete doufat, že jste se ve svém odhadu spletli. A věřte, že až s ní skončíte, butete nad ní ještě pěkných pár dnů přemýšlet. Pokud máte jen trochu blízko k akčním historickým romancím, není lepší volby než Basilisk: Koga nimpou chou. Dávám 95 %.

Shindo Shuichi má sen - stát se slavným zpěvákem stejně jako jeho zbožňovaný idol, Ryuichi Sakuma. A možná by ten sen nebyl tak nesplnitelný, kdyby se chlapec trochu snažil. Jeho manager Sakano-san se může samou snahou roztrhat, aby kapelu protlačil na veřejnost, je na pokraji fyzického i psychického zhroucení a pokusy o sebevraždu jsou u něj na denním pořádku, ovšem k čemu to je, když Shuichi na všechno zvysoka kašle a den před těžce vydupaným koncertem ještě nemá složenou ani jednu písničku? Být na místě pana Sakana, pokoušela bych se zavraždit spíš Shuichiho než sebe.

Je večer před koncertem a Shuichi se může přetrhnout, aby napsal text k písničce, ale žádná můza se zrovna vůbec nevyskytuje v okolí, natož aby ještě rozdávala polibky. Přece jen však v tu chvíli zapracuje osud, respektive vítr, který Shuichimu vytrhne papírek z ruky a donese jej až k zvláštnímu plavovlasému muži, který si jej přečte. Názor? Shuichi je nula. Nemá na psaní textů absolutně žádný talent, jako zpěvák je totálně bez šance. Načež cizinec nadutě odchází. Jeho kritika je však jistě zasvěcená, protože jak se Shuichi dozví druhý den z televize, tajemný neznámý je slavný spisovatel románů pro ženy, Yuki Eiri. Samozřejmě Shuichimu nedá ten muž spát, je z toho láska na první pohled (zmínila jsem se už, že se jedná o shonen-ai?), bohužel, zatím jen ze Shuichiho strany. A chlapci se díky jeho až nechutné vlezlosti podaří vetřít se nejdřív do Yukiho blízkosti, posléze i do jeho bytu, postele atakdále atakdále. Nedá se říct, že by z toho Yuki měl nějak zvlášť radost, naopak se snaží Shuichiho odbývat (kdybych nebyla slušné a podivných slov ne tak zcela znalé děvče, napsala bych, že ho vyloženě fuckuje), jak jen to jde.


Je to jen chladná maska nebo Yuki Shuchiho skutečně nenávidí a nechává si ho u sebe jen proto, aby se po večerech nenudil? A jak to dopadne se Shuichiho slibně rozjetou kariérou, když se na obzoru objevují mraky v podobě konkurentů, schopných čehokoliv, aby se Bad Lucku (Shuichiho kapela) nadobro zbavili? Proč Yuki Eiri zapomněl na svou minulost? A podaří se Bad Lucku prodat milion alb s názvem "Gravitace" i přes všechny překážky, které leží v cestě?

Gravitation jsem viděla už před delší dobou, dá se tedy říct, že tuhle recenzi nepíšu v růžovém nadšení, jaké obvykle mívám tak den dva po dokoukání seriálu, kdy se říká, že "mě naprosto pohltil a je to to nejlepší, co jsem kdy v životě viděla". Ale i s tímto arkticky chladným odstupem musím říct, že Gravitation je skutečně jedním z nejlepších anime, se kterými jsem zatím měla tu čest.

Zaprvé je to komedie. Já jsem na komedie zatížená, protože nemusím už od začátku sledovat příběh s černým vědomím, že všichni na konci stejně umřou. (Stejně jsem to podezření měla i u Gravitation a s klidným svědomím si dovolím zaspoilovat, že tady nikdo umírat nebude, hurááá.) Humor je úžasně lehký, převážně tu najdeme neskutečnou sbírku gagů a koumických mimických výrazů, nicméně i to, co postavy vypouštějí z chlebáren, jsou doslova perly.

Ryuichi: "Tohma není vzteklej, je jen nešťastnej."

Noriko: "Cože?"

Ryuichi: "Třeba ho bolí bříško nebo tak něco."

Noriko: "A to jsem myslela, že řekl něco chytrého."

Mr. K: "Neřekl, nicméně může mít pravdu."

Pak je tu animace. Téměř všechny díly vypadají moc hezky (snad až na jeden, u kterého jsem měla pocit, že ho snad malovali v programu "kreslení"), přechody jsou přirozené a vůbec z téhle oblasti si není na co stěžovat.

Jak vám jistě došlo z předchozího textu, jedná se o shinen-ai, ale i toho je zde podáno tak, že vám po pár dílech nepřijde nic přirozenějšího, než homosexuální vztah.

Můžu dát maximálně 100 %, ale počítejte se 110 a rychle si koukejte Gravitation sehnat, protože taková show se jen tak nevidí. ^__^