Twisted fairytales

Kiritani Shuji se už 17 let úspěšně prolhává vlastním životem, ale pomalu a jistě ho to přestává bavit. Ve škole je ohromně vtipný a přátelský, naoko chodí s nejkrásnější dívkou školy, Ueharou Mariko, ale jen proto, aby si o něm ostatní mysleli, že má dívku. Ve skutečnosti se těší jen na to, až svým kamarádům a obdivovatelům uteče a bude mít klid. Je to mladík, který za svou excentrickou maskou inklinuje spíše k samotě, je znuděný lidmi kolem sebe a unavený vlastní přetvářkou. Přesto však není dost silný na to, aby ukázal svou pravou tvář, protože na tom, jak vypadá před ostatními, mu záleží nejvíc. Shuji je člověk, ačkoliv neustále obklopen lidmi, nesmírně osamělý.

Naproti tomu Kusano Akira, volnomyšlenkářský a lehce pomatený synek z bohaté rodiny, si neláme hlavu s tím, jak se na něj ostatní dívají. Dělá si co chce a jak chce, nejvíce si cení svobody (a kytek a míru, hehe), ale v jádru je to mnohem lepší člověk než Kiritani Shuji. Akira je samotář, ale tento stav mu plně vyhovuje.

Shuji Akiru k smrti nenávidí. Akira má Shujiho moc rád, ale Akira má ostatně moc rád úplně všechny.


Jenže pak se stane něco, co je navždycky spojí. Do školy nastupuje nová dívka, Kotani Nobuko, temná, ošklivá, zakřiknutá a zakomplexovaná osoba se zcela vážnými myšlenkami na sebevraždu. Okamžitě se stává cílem posměšků celé třídy a dokonce obětí šikany. Shuji s Akirou se rozhodnou jí pomoci. Akira je sice věčně sjetý jako Bagdád, ale hluboko uvnitř má dobré srdce a vypočítavý Shuji se prostě chce vymanit ze svého ulhaného stereotypu. Když za ní přijdou s nápadem, že z ní hodlají udělat nejoblíbenější dívku školy (nač troškařit, žejo), Nobuko z toho samozřejmě na větvi není, jak se zdá, na šikanu si už za ty roky zvykla a plíživý životní styl jí plně vyhovuje. Jenže kluci se nevzdávají a Nobuko se postupně podřizuje a pokusí se sama sebe změnit.

Koho úvod a bolestivě neoriginální zápletka odradily, pak doporučuji si přečíst tuto recenzi až do konce. Nic totiž není, jak se zdá.

V případě Nobuta wo produce nečekejte nenáročnou mýdlovou operu plnou nekonečného lkaní o lásce. Nečekejte dialogy, ve kterých si hrdinové akorát navzájem opakují svá jména Nečekejte složité milostné mnohoúhelníky, srdceryvné objímání, vřelé polibky a odchody ruku v ruce do západu slunce. Nečekejte ani nijak zvlášť šťastný konec. Nobuta wo produce o tomhle opravdu není, ačkoliv by se tak na první pohled mohlo zdát. Nobuta wo produce je seriál o přátelství. O přátelství mezi lidmi, kteří byli každý úplně jiný a kromě osamělosti neměli vůbec nic společného. A také je o tom, jak se lidé mohou změnit. Není to jen Nobuta, kdo se mění, jsou to i všichni ostatní v jejím okolí. Je to Akira, který si uvědomí, že stejně jako Nobutě mu role samotáře vyhovuje, je to Shuji, který zjišťuje, že ačkoliv neustále obklopen lidmi, nikdy žádného opravdového přítele neměl a jsou to i ostatní, kteří se v průběhu seriálu více či méně zapojí do děje.

No dobrá, neberte mě tak vážně, protože já už z toho horka sama pomýšlím na sebevraždu a nemám po ruce žádné humorné postřehy, kterými bych recenzi oživila. Promiň, Nobuto, ale horko je fakt svině… No dobrá, tak jdeme dál.

Nobuta wo produce je v prvé řadě školní komedie, jakkoliv je její podtext vážný a jakkoliv se ke konci mění ve zcela neveselé drama. Klasickým epizodám, jako je nakupování nových šatů nebo školní festival, se nevyhýbá. To mi nevadí, protože… upřímně, dovedete si představit školní komedii bez festivalové epizody, i když je to téma nadmíru klišoidní? Já tedy ne. Jako komedie Nobuta wo produce funguje dokonale – budete se smát, možná i nahlas. A funguje i jako vážný příběh – kdo nebude při posledních scénách brečet, nemá buďto srdce nebo slzné váčky!

V hlavních rolích se představí Kamenashi Kazuya jako Kiritani Shuji, Yamashita Tomoshisa jako Kusano Akira a Horikita Maki jako Kotani Nobuko. Ve vedlejší roli rozumné Shujiho „přítelkyně“ Mariko se objeví půvabná Toda Erika (Amame Misa z hraného Deathnotu), což jistě potěší hlavně mužskou část diváctva.
K hereckým výkonům (kupodivu) nemám žádnou výhradu, zvláště co se týče „zfetovaného“ Akiry, který na sebe právem strhává většinu pozornosti. Co se mi však, zlomyslné osobě, kterou vždycky potěší cizí neštěstí, líbilo snad nejvíc, bylo, jak chlapci v jednom kuse s nenucenou lehkostí o něco zakopávali, ze začátku jsem se dokonce domnívala, že to snad ani nebylo ve scénáři, protože takhle roztomilé držkopády se vidí málokdy ^_^. Co se týče hlavní dvojice, ještě vám poskytnu informaci, že oba jsou nejen výborní herci, ale bohužel také už ne tak dobří zpěváci popových chlapeckých kapel typu BSB, takže jestli jsem vám teď o nich zkazila dobré mínění, se vší zlomyslností se omlouvám ^_^. Pokud vám to vadí, můžete tuto skutečnost, stejně jako já, okázale ignorovat.

Možná se vám zdá, že pořád píšu a píšu a ještě jsem se nedostala ke kritice. Chyba lávky, dneska žádná nebude. K vlastnímu údivu jsem totiž po shlédnutí posledního dílu zjistila, že seriálu nemám co vytknout (a o nedostatcích se mi vždycky píše nejlíp ^^). I když je zápletka Nobuty 100x ohraná, stejně má v sobě něco, nad čím se nelze nezamyslet.

Nobuta wo produce je příběh pro všechny, kteří se chtějí zasmát, zaplakat si, trochu zauvažovat nad smyslem a silou přátelství, příběh, který dopodrobna zkoumá různé druhy samoty. To vše navíc s pěknými a šikovnými herci a s 0 % obsahem romantického patosu. Co víc si přát? 100 %.