BOOKMAN (88)
alias „panda type“, Čína
Seiyu: Aono Takeshi
GALERIE
Praštěný přestárlý Číňan, který nemá jméno a představuje se jednouše jako Bookman. (Jmenuji se Bookman a všichni mi říkají Bookman. ^_^) , což je také jeho povolání a podstata jeho existence. Jeho úkolem je zaznamenávat tajnou historii světa, a proto pracuje po boku Černého řádu, aby mu náhodou něco důležitého neuniklo. Ve válce s Earlem se považuje za neutrálního a na straně klaďasů se ocitl jen tak (pro srandu králíkům). Razí teorii, že Allen je "Ničitel času" a že je jediný, kdo může zničit Earla (ale to my víme už dávno, jinak by to přece nebyl hlavní hrdina, že? ^^). Když to přežene s očním make-upem (tedy vždycky), vypadá jako panda (berme to tak, že je to čínský nacionalista), což mu jeho učedník Lavi nikdy nezapomene hodit na talíř. Aby nebyl out, má svoji vlastní Innocence. Jmenuje se Nebeský kompas a je to sada jehlic pro akupunkturu, se kterými dokáže nepřátelům provádět velmi bolestivé a nepříjemné věci.
LAVI (18)
alias „little devil type“, míšenec
Seiyu: Suzumura Kenichi
GALERIE
Dlouho jsme nevěděli, jestli se jmenuje Lavi, Rabi, Ravi, či dokonce Labi *bleh*, ale nakonec je to jedno, protože se ukázalo, že ani jedna z těchto variant jeho jména není opravdová. Lavi je jen alias a jeho skutečné jméno nikdo nezná, jak je u Bookmanů dobrým zvykem už dlouhá léta.
I tady platí rovnice: zrzavé vlasy = bavič, což je klišé, které nesmí chybět v žádné anime. Naštěstí si Lavi svou reputaci spravil v několika flasbackových obrázcích, kde se ukázalo, že svou bezstarostnou osobnost jen předstírá a ve skutečnosti patří k nejtemnějším graymanovským charakterům. Jako budoucí Bookman kdyby býval chladný, nepřístupný, bezcitný, uzavřený vůči ostatním, žil jen, aby sledoval a zaznamenával historii a lidé pro něj nebyli víc než inkoust na papíře. To se změnilo až s jeho příchodem do Černého řádu, kdy se jeho osobnost přetvořila a z Laviho se stal přátelský vtipálek – ale jestli je tohle jeho skutečná povaha nebo jen maska, těžko říct..
Jeho anti-akuma zbraň je malé sympatické kladívko, které může libovolně (s pokynem „Odzuchi Kodzuchi“) zvětšovat a všelijak natahovat, přičemž z Laviho pohledu nemění svou hmotnost, naopak Akumám, které tímto kladivem dostanou mezi parohy, to moc příjemné není. Většinou se tak leknou, že šokem vybuchnou, chudinky.
Kromě toho se prodlužující se násada dobře hodí na cestování a když jde do tuhého, Lavi může pomocí kladiva vyvolat základní elementy. Zatím ukázal Hi Ban: Gouka Kaijin (Ohnivá pečeť), kdy vytvoří víry plamenů v podobě hada, Ten Ban: RaiTei Kaiten (Nebeská pečeť) – blesky, Moku Ban: Tenchi Bankai (Dřevěná pečeť) – ovládá přírodní živly, dobře se hodí třeba k rozehnání mraků, za kterými se skrývají ošklivé staré Akumy a Konbo Ban: Gouraiten (Kombinovaná pečeť) – spojení ohnivé a nebeské pečetě, kdy vyvolá obřího hada z ohně a železa. Jak vidíte, je to docela užitečné a to nemluvím o klasických výhodách kladívka, kdy si majitel může stlouci vlastní rakev, kdykoliv se mu zachce. A aby to nebylo k Laviho schopnostem málo, mladý Bookman má dokonalou paměť – zapamatuje si všechno, co uvidí.
Rád provokuje okolí, vymýšlí stupidní přezdívky svým kolegům, libuje si v puberťáckých vtípcích, jako je kreslení po tvářích spících kamarádů a jaksi podezřele se lísá k Lenalee. (Taylor: „Bleh!“). Často se baví s Kandou a je jediný, kdo má privilegium oslovovat ho křestním jménem. („Yuu, is it really you?“); (Taylor si právě vzpomněla na všechny ty doujinshi a vůbec se této skutečnosti nediví *perverzní úsměv ^_^).
Lavi drží jednu prioritu – zatím „umírá“ nejčastěji ze všech graymanovských pstav a my, fanoušci, jen trneme, kdy to bude definitivní. A ještě jedna informace k Laviho dobru: kromě Allena je jediný Exorcista v Noemově Arše, který po boji se svým Noahem zůstal celý, relativně zdravý a s použitelnou Innocence.
Měla jsem včera zase jednu ze svých yaoi nálad. Víte vy vůbec, co Taylor dělá, když má yaoi náladu? Nechtějte to vědět! Ne, dobře,já vám to tedy řeknu (abyste si nemysleli kdovíco!). Jsem schopna do jedné ráno sedět u počítače, stahovat yaoi mangy jako o závod a přečíst i ty největší odpadky žánru. A málokdy se mi povede najít něco, co bych ihned po proklikání zhnuseně nevyhodila (všude je jen plno keců a žádná akce, proč sakra do popisu píšou „yaoi“, když je to jen obyčejná shonen-ai? Grr!). Včera to bylo trochu lepší. Zchroustala jsem pár celkem hrůzných kousků (Beast of the Tower, I love you Darling), několik hodně dobrých (Legal Drug, Demian Syndrom – mimochodem, kdyby někdo věděl, kde stáhnout tuhle mangu od třetího volume a výš, dejte mi vědět. Můžou být i rawy) a jednu úplně skvělou. A co té si dnes budeme povídat.
Hned na začátek vám musím říct, že tahle manga nemá vůbec originální téma ani příběh. Je kreslená moc hezky, ale nikterak náramně umělecky. Není příliš akční a už vůbec ne romantická. Nejedná se tu o žádné husté yaoi, spíš o lehčí shonen-ai (a ještě navíc jednostranné), kde se o tom pořád jen mluví a mluví a skutek utek (tedy zatím, je totiž přeložených jen 6 kapitol). Nikdo tu nikomu nepadá do náruče a nikdo nepředvádí své sexy „sparkling“ nahé tělo. Nikdo tu nedělá vtipné superdeformed, nikdo se neksichtí jako debil a výskyt chibíků je spíš podprůměrný. Hrdinové nejsou žádní extra básníci, jeden z nich je naopak dost slizký a rozhodně bych (na rozdíl od jiných) nechtěla, aby mě stalkoval (kdo nezná význam slova „stalker“, najděte si to ve slovníku, já nevím, jak to rozumně přeložit. Prostě šmírák, no ^_^). Tokaido Hisame má všechno a skoro nic pořádně. Tak proč je tahle zatracená manga tak dobrá? 
Hisame (19/165) - hlavní hrdina, uke a exorcista. Je skvělý v boji s mečem a sekání do démonů ho asi hodně baví (jinak by to nedělal, haha). Je to sirotek, vychoval ho jeho mistr (který mimochodem děsně připomíná Zuru z Gintamy, *cmuk*) a ten ho také naučil vymítačskému umění. Hisame má povahu spíš nekonfliktní, ke světu je otevřený, veselý, vždycky (a dokonce i nezištně!!!) se zastane slabších a těch, kteří jsou dle jeho názoru v právu. Líbí se mu bílá nadýchaná koťátka. Neprojevuje zájem o dívky ani o chlapce (vlastně ani nemůže, jak se dozvíme později) a občas působí trochu prostomyslně. Volný čas tráví odmítáním Itsukiho nabídek k sňatku, společné noci či koupeli a občas má co dělat, aby se ubránil jeho pokusům o znásilnění. Není to žádný submisivní blbeček, naopak na ukeho je dost ostrý a celkem samostatný. Jednou by se chtěl oženit, mít pěknou ženu a děti a žít normální život, v čemž mu ale Itsuki velmi urputně (a zatím i velmi úspěšně) brání. Tvrdošíjně odmítá, že je gay (a možná ani není). I když si to nepřiznává (nebo jen velice nerad), bez Itsukiho by asi brzo skončil.
Itsuki (19/180) - druhý hlavní hrdina, dokonalá stíhačka, seme a buddhistický mnich, většinu svého času nadržený jak stepní koza. Tváří se buď smrtelně nebezpečně nebo se slizce usmívá. Dvacet čtyři hodin denně si představuje, co všechno by s Hisamem dělal, když se Hisame nechal. Protože však Hisame všechny jeho projevy lásky odmítá, řeší Itsuki své problémy jinde, takže je nejčastěji k nalezení ve veřejných domech či ve starostlivém objetí vdaných paniček. Je arogantní, necitlivý, sebestředný, sobecký, chorobně žárlivý a na pocity jiných zvysoka kašle, Hisameho však doopravdy miluje. I když „miluje“ je slabé slovo, spíš by se dalo nahradit „posedlostí“. Pokud jste někdy hledali učebnicový příklad pro pojem „fanatik“, je to Itsuki. Zcela nestoudně považuje Hisameho za svůj osobní majetek, už jako malý šikanoval všechny ostatní děti, které si s Hisamem chtěly hrát a také pro jistotu přebral všechny Hisameho holky (protože žádná ho nemohla milovat víc než Itsuki). Že tím omezuje Hisameho osobní svobodu mu samozřejmě ani v nejmenším nevadí. Zdaleka není tak hodný jako Hisame, zadarmo přece ani kuře (ani mnich) nehrabe, je ochoten svému příteli s vymítačskou prací pomoci jen ze dvou důvodu – pokud hrozí, že se Hisamemu něco stane (to se z něj stává vraždící maniak) nebo když mu Hisame slíbí splnit přání (jako třeba 1 000 x říct „Miluju tě, Itsuki“ nebo společnou koupel). Jeho životním cílem je zůstat s Hisamem až do smrti (a asi i po ní). Itsuki je trochu složitější charakter a proto ho mám nejraději. Ačkoliv se většinou směje a vtipkuje, díky několika nehumorným scénám si uvědomíme, že je jeho úděl ve skutečnost dost smutný.