Kayano je plachá, podprůměrně sympatická dívka, nešťastně zamilovaná do inteligentního-sportovně založeného-milého-hodného-něžného-všeobecně dokonalého spolužáka Yuichiho. I přes svou přirozenou genialitu je ale Yuichi v otázkách lásky tupý a ještě tupější a Kayaniny zamilované oči nevidí. Což vede Kayano k dramatickému a osudovému rozhodnutí – vyzná mu lásku dopisem! (Originální! Tím by ho určitě dostala!). Kdo si myslí, že i přes inteligenční složitost tohoto plánu na něm není co zkazit (stejně jako já), sekl se. Stejně jako se o pár metrů sekla Kayano, když se zavřenýma očima a dojemně svírající v ručkách růžový dopis, vyběhla zpoza rohu a strčila jej pod svému milému pod nos. Jenže on to nebyl její milý, ale vyfintěná kreatura jménem Edogawa Takeru, zatímco Yuichi ničím nedotknut proplul ulicí o pár kroků stranou.
Trapas? Kdyby jen. Kdyby byl Edogawa Takeru normální kluk, asi by se zasmál a šel. Jenže tenhle floutek je rozmazlený synátor ředitele školy, agresor a sadista, který s bandou svých sprejerských nohsledů beztrestně šikanuje celou školu. Vítr z něj mají samozřejmě nejen studenti, ale i učitelé, bezpáteřníci jedni!
Edogawa Takeru má teď v hrsti dopis, Kayano a nic mu neudělá větší radost, než ubohou dívku vydírat a zaměstnat ji jako osobní otrokyni. (Inu, nedivím se mu. Ona je ten typ, který když je mučen, vyvolává ve vás místo lítosti jen škodolibou radost a sympatie k jejímu trýzniteli.)
No, Kayano samozřejmě zuří. V tom souhlasím zase s ní. Já bych taky byla vzteky bez sebe, kdybych najednou musela mladšímu parchantovi a jeho puberťáckým kámošům dělat poskoka, osobního pochlebovače, lízače podrážek (naštěstí ne něčeho horšího), nosiče svačin atakdále.
A pak jednoho hezkého večera Kayanina matka své dceři oznámí, že se vdává. A bere si rozvedeného muže s dítětem. Hurá, Kayano bude mít mladšího bratříčka. Není to paráda? Víc už snad psát nemusím. Její mamča si narazila ředitele školy (Ale vážně ne kvůli prachům! Čestné pionýrské!) a Edogawa Takeru, tvářící se jako pavouk, který právě ulovil extra vypasenou masařku, se už už kvartýruje ke Kayano pod jednu střechu.
Takže teď všichni žijí idylicky na hromádce a zatímco se Takeru svatouškovsky tlemí na novou mamá, může novopečenou sestřičku šikanovat, kdykoliv ho přepadne nuda – čili čtyřiadvacet hodin denně. Ale bohužel… tato manga je romantické drama. R-o-m-a-n-t-i-c-k-é! Lidi, těšte se na telenovelu a úHylové, vy se těšte na telenovelu s incestem. *Teheee* (to aby to mělo i jakousi psychologickou a morální strunu – je etické spolu incestovat, když jsme nepokrevní sourozenci?)
Tak a dost srandy! (Jde se makat!). Akuma de sourou s alternativním názvem Devil does exist, je příběh autorky Takanashi Mitsuby (např. manga Crimson Hero – přečtu, poreferuju, ok?), o celkové délce 11 volume (to se dá), s moc hezkou kresbou a přehledně řazenými okénky.
Můžu ji doporučit každému, kdo si rád přečte nějakou romantickou nenáročnost (dobře, když jsem řekla telenovela, nebyla to nadsázka, ale krutá realita). Pozor, je to čistě holčičí manga… neumím si představit, že by toto četl chlapec, leda by měl hodně silný žaludek nebo hodně ubrečenou náladu. Pokud se mýlím, můžete mi klidně povyrážet zuby à la Takeru (stejně mám protézy ^_^).
Teď asi řeknu něco, co se neslučuje s mými předchozími kecy o soap operách. Akuma de sourou mě bavila, no. Bohužel, jsem vyměklá, ale když ono to bylo tak hezké a romantické a oni se milovali tak čistou a silnou láskou… ach. Pravda, ze začátku měla manga švih, postupem času (a zvláště s Takeruovou přeměnou z rozmazleného šikanátora v ulízaného slušňáka) se jiskra vytratila a z lehce neobvyklé romantické olizovačky se stala prachobyčejná romantická olizovačka. Ne, že by to nebylo fajn, ale grázl Takeru s badass hárem mě bavil mnohem víc než supersensitivní pohádkový princ Takeroušek.
Kromě mangy existuje ještě taiwanský seriál s názvem Devil beside you. S tímto oscarovým veledílem mám zkušenost, bohudík, jen velmi letmou, takže ho raději moc hodnotit nebudu. Viděla jsem celkem čtyři díly ve… ve… ve… Dobře, tak já to řeknu. Ve svatém týdnu! Věříte tomu? Já tedy ne! Jak jsem mohla být tak nezodpovědná! Kdybych se raději pořádně naučila ty zku… zatracené akreditivy, mohla jsem mít maturitu třeba i za 6! *deprese jako Tamaki z Ouramu*. Dobrá, dost řvaní, pokračujeme.
Seriál mě znechutil a mohu ho vřele nedoporučit. V hlavních rolích se objeví Raine Yang jako Kayano (ale tam se jmenuje Qi Yue) a příšerný Mike He. (Pokud je neznáte, máte štěstí, pokud ano, vyjadřuji vám upřímnou soustrast.) Slečna občas nechutně přehrává a Mike nejenže vypadá jako Travolta v době travoltovského boomu, navíc kolem sebe vrhá jeden super mega hypercool pohled za druhým… až jsem se bála, že mě některý z nich trefí mezi 
parohy a pošle k zemi. Zkrátka, pokud mám jmenovat jednoho asijského herce, který na mě na první pohled zapůsobil jako totální dement, je to Mike He, pak asi deset kilometrů nic a pak Tanihara Shosuke (YoroshiQueeeeen z hraného Lovely Compexu).
Abych jen nenadávala, ostatní lidé byli v pohodě, třeba ten chlapec s potápěčskými brýlemi vypadal úplně stejně jako v manze, ale na zlepšení mého dojmu z drama bohužel nestačil.
Možná tomu seriálu křivdím (zde si můžete přečíst recenzi s opačným názorem, se kterou se ale nesouhlasím, kdyby vás to zajímalo ^^). Přece jen po čtyřech dílech těžko soudit. Celý můj záporný názor zapříčinila averze k taiwanskému Travoltovi (fajn, nevím, jak se správně skloňuje Mike He) a musela bych se hodně nudit, abych tomuhle seriálu dala druhou šanci.
Shrnutí: manga ano, drama ne! I když je ta manga patlavě přeromantičtělá, někdy je dobré si přečíst něco nenáročného… a vůbec, tohle nemusíte ani číst, protože vám všechno podstatné dojde jenom z obrázků. ^_^
0 komentářů:
Okomentovat