Blood je frajer. Vždycky byl a nevidí důvod, proč by s tím měl přestat. Svého času měl bandu věrných pochlebovačů, vraždil, znásilňoval, plenil celé vesnice, smál se „mwahaha“ stylem, zkrátka dělal všechny ty věci, které dělají démoni, aby se zabavili a udělali si imidž. Pak Blood potkal kněze, který s jeho chováním nesouhlasil a bohužel pro Blooda to byl kněz, který kromě modlení 
disponoval i jistými brutálnějšími a učinnějšímu prostředky, jak se s démony vypořádat.
Výsledkem bylo, že následujících šedesát let Blood strávil v temné jeskyni s polovinou těla zmraženou v ledové krustě a doporučením, že by nad sebou měl přemýšlet. Blood na přemýšlení nikdy moc nebyl. Místo toho se střídavě nudil a děsil kolemjdoucí a požíral je. Měl jedinou šanci na vysvobození. Nejupříjmnější slza se prý promění v krystal, který dokáže splnit jedno přání. Blood se moc snažil, ale žádného smrtelníka zatím nevystrašil natolik, aby mu uronil vytouženou slzu přání. Blood začínal být iritovaný.
To se dělo do osudného dne, kdy do démonovy jeskyně zabloudil Ishuka. Ishuka byl křehký chlapec s nerdovským výrazem a v brýlích.
Blood na něj spustil s obvyklým „bububu“. Ishuka měl upřímnou radost z toho, že legendy o vraždícím démonovi v jeskyni nelhaly.
Blood byl z chlapcova naprostého klidu tak v šoku, že ho ani nezabil. Ishuku napadlo, že démon musí mít hlad a přinesl mu nějaké lesní plody.
Bloodovi došla zásoba adekvátních reakcí. Ishuka se mezitím unavil a usnul. Klidně si usnul v dosahu vraždící stvůry, která ho mohla slupnout jako malinu.
Blood usoudil, že Ishuka postrádá pud sebezáchovy a mozek. Doposud se setkával jen s křikem a škemráním o život a teď nedokáže pochopit, proč se Ishuka nebojí. Proč mu Ishuka dokonce sám nabídnul, že si ho může Blood sníst, jestli chce.
Pokud vás napadlo, že Ishuka už nemá co ztratit, máte pravdu. Chlapec má slabé srdce a to právě přestalo fungovat. Ishuka zemře. <= to jako fakt O_o. A Blood, který se ještě nevzpamatoval Naivní-Ishuka-šoku, sám sobě připraví šok ještě horší. Vlastní silou se vytrhne z ledového vězení a po tváři mu skane jediná slza a... Blood se má za co stydět. On, high and almighty, démon, který rozséval smrt a koupal se v krvi, plakal!!! A krystal, ten zatracený krystal, po kterém prahl šest desetiletí, promrhal, aby vrátil život pitomému klukovi, kterého znal sotva pár hodin. A protože Ishuka (neumí si vysvětlit, proč srdeční příhodu přežil, ale Blood by zase raději umřel, že by přiznal, že brečel) nemá kam jít a Blood si ho nechá. Jenže problémy na sebe nenechají 
dlouho čekat. Třeba že proti démonovi začnou kout pikle nejen kněží, ale i jeho bývalí nohsledi, kteří vidí v Bloodově vztahu s člověkem neodpustitelnou slabost. Je tu dokonce i naše milovaná tragická minulost a hromada vážných věcí... a kromě toho i řešení denní záležitostí typu: „WTF? Večeře se dělá z jídla?“ (Blood). A několik side-stories, mimo jiné například ta, jak to doopravdy bylo s Rapunzel.
A teď. Vám s hrdostí. Představu~uu~ji - Nejkrásnější Shonen-ai Mangu Jaká Kdy Vznikla. Ano, Koori no mamono no monogatari je klenot, masterpiece a všechny superlativy, které vás napadnou. A nepíšu to z chvilkového nadšení, nečetla jsem tu mangu včera, nýbrž někdy před rokem a stále z ní mám pocit, jako když mám v břichu velkochov motýlů. V roce 1996 ji začala kreslit Suigura Shiho, která se okamžitě vyhoupla mezi moje oblíbené autorky. Omotala si mě kolem prstu už první stránkou a to musím říct, že zpočátku kresba až tak dechvyrážející není (je to přece jen starší kousek), tudíž chápete, že moje láska ke Koori má kořeny v něčem mnohem hlubším, že jsou bishíci.
Koori no mamono je srdcovka. Blood a Ishuka umí rozesmát i dojmout, fandím jim jako šílená a i když rozhodně nejsem stoupenkyně párování čistokrevný hrozně silný seme / čistokrevný hrozně křehký uke, tady jsem si připadala jako zmrzlina ve čtyřicetistupňovém vedru. Při pohledu na ně moje srdíčko plesalo. Blood, který se vždycky pokládal za krutého a bezcitného, najednou zjišťuje, 
že jeho city k Ishukovi mu na imidž moc nepřidají, je zmatený a neví, co dělat. Ishuka se zase musí vyrovnat s krutostí světa, kterou doposud tak nějak pomíjel.
Děj sám o sobě nevybočuje z průměru fantasy, ale přiznám se, že některé epizody jsou možná trochu povrchní, při čtení jsem stejně byla naměkko. Nemluvě o všudypřítomném milém humoru, který ale umí vygradovat za hranici „trhač bránice“ a opravdu nebyly výjimečné případy, kdy jsem smíchy brečela.
Je to shonen-ai a ptát se, kolik boy x boy scének tam je. Popravdě? Málo. A nevadí to. Naopak, Koori je manga, kde se stejně víc než polibek nehodí. Jako hlavní zdroj sh-ai momentů můžete brát fakt, že Ishuka má léčivé sliny a trvá mu pěkných pár volume, než přijde na to, že si může plivnout do dlaně a léčit to i jinak.
Koori no mamono má jedinou vadu. Hm. Dost podstatnou. Ortel zní: 24 volume (complete) a jen 7 v angličtině. *unhappy like hell* Jistou naději poskytli Storm in Heaven, kteří se ujali překladu v době, kdy už v to nikdo nedoufal a je pravda, že nejsou zrovna rychlí jako blesk... ale aspoň něco. Třeba se do důchodu dozvím, jak to s mými milovanými Bloodem a Ishukou dopadlo.
Download: Storm in heaven
UKÁZKA
Když si chcete léčit rány lízáním, pohlídejte si, aby s vámi na hotelu nebydlely yaoistky.
Děti. Jsou. Zákeřné.
A loučení.
0 komentářů:
Okomentovat