Twisted fairytales

Autorka: Lee Hyeon-Sook

Rok vydání: 2006

Délka: 7 volume

Status: dokončená

Download: mangatraders.com

Děcka. Tu verbež prostě neohlídáte. Pokud vám je nepřeříznou spolužáci, udělají si to navzájem, zvlášť, když jsou to dvojčata. Incest se rovná antické tragédii, jak by taky ne? Z tohohle nemůže vzejít nic dobrého. A Setsuna se nepočítá – ten měl totiž smysl pro humor a navíc se nemusel kát před Bohem, protože ho znal tak nějak osobě. Běžné nefantasy incesty dopadají hůř. Omlouvám se za odlehčený úvod, chystejte si kapesníky.

Se-Joon a Se-Wa jsou dvojčata a jak už to u takových dětí bývá, jsou na sobě hodně závislí. Zvlášť Se-Wa, která na bratrovi lpí víc, než je zdrávo. Dívka už od dětství trpí nalomeným zdravím a jelikož s ní kvůli tomu všichni zacházeli jako v bavlnce a rozmazlovali ji, vyrostla z ní arogantní žárlivá potvora. Nemá přátele a ani po nich netouží. Jediný, koho má, je její bratr, jehož pronásleduje na každém kroku a nedokáže se od něho odloučit, takže není divu, že se o ní vykládá, že je psychopatka. Se-Joon má jiné přátele a dokonce i dívku a Se-Wa mu to nedokáže odpustit. Je schopná všeho, aby měla brášku sama pro sebe.

Pak se ale na scéně ukáže Gi-Hoon, sympatický blonďák, jejich údajný kamarád z dětství, ačkoliv dvojčata si na něj nepamatují. Gi-Hoon si neláme hlavu se Se-Winou odtažitostí, mysofobií, chorobnou křehkostí a arogancí. Prostě ji bere takovou, jaká je a pomluvy ostatních ho pranic nezajímají a Se-Wa začíná jeho okouzlující přímočarosti pomalu, ale jistě podléhat. Jenže čím víc se odpoutává od bratra, tím víc se to Se-Joonovi přestává líbit.

A Gi-Hoon? Ten také do Se-Wina života nevstoupil se zcela čistými úmysly, jenže i jemu se situace brzy vymkne z rukou a začne se ztrácet v iluzi přátelství a lásky, kterou sám vytvořil.



Korejská manhwa o trošku jiné sourozenecké lásce má 7 knih a je dokončená. Čte se opravdu lehce – já jsem ji zvládla za jediný večer – a nedá se od ní odtrhnout. Nejen kvůli překrásné kresbě, ale i kvůli chytlavému příběhu. Tady opravdu chcete vědět, jak to bude bude pokračovat a jak to nakonec dopadne. Z koho se nakonec vyklube ten, kdo to nemá v hlavě v pořádku. Kocháte se krásou a příběh plyne, moc se tam toho nenamluví, takže se ani nenadějete a jste na konci. Celé se to nese v citové rovině, vlastně až skoro do konce žádné důležitější zvraty nečekejte, ale téhle manhwě pomalé tempo sluší. Téměř do konce nevíte, na čem jste, protože autorka si všechna odhalení nechává do finále, ale hlodavé podezření, že nic není ani zdaleka tak, jak se na první pohled zdá, se tu proplétá prakticky každou stránkou. Čtenář neví, komu věřit a vlastně nevěří nikomu. Náhled na hrdiny se co chvíli mění – Se-Wa, v jednom okamžiku psychopatická ignorantka, v druhém oběť, co se všemožně snaží vymanit se vlastnímu prokletí. Se-Joon se sestry trochu bojí, ale nedokáže sám sobě popřít, že ji miluje, velmi miluje, a nakonec možná nebude takový odevzdaný beránek, jakým se zprvu jevil. A Gi-Hoon se z původní hrozby pomalu mění v nejistého mladíka, ale kdoví, jestli to bude stačit.


Musím říct, že manhwa je to nádherná – jak sebedestruktivním tématem, tak zpracováním. Ale, bohužel, studená jako psí čumáček. Stejně jako hlavní hrdinka postrádá srdce. Emocionálně mě jaksi minula. Možná obsahovala málo štěstí, které by celé tragice dodalo větší hloubku, možná to způsobila nedotaženost v závěru, kdy se až v posledních kapitolách začalo něco řešit a pak nezbyl prostor situaci více prokreslit. Přestože to v žádném případě není záležitost veselá, po citové stránce jsem vůči ní zůstala chladná. Z Let Daie jsem se vzpamatovávala týden a s Godchildem jsem se plně nesrovnala dodnes, ale Květy zla mě jaksi nedojaly. Přirovnala bych je k manze Omage ga sekai wo kowashitai nara, která na mě působila podobně. Od čtení se takřka nedalo odtrhnout, zhltla jsem ji jako nic s očima přilepenýma k obrazovce, ale sotva jsem ji zavřela, nezůstalo ve mně nic. Druhý den jsem už nebyla schopná napsat pořádnou recenzi a dneska bych vám ani neřekla, o čem byla.


I přes tenhle pro mě nedostačující emocionální náboj jsou Květy zla skvělá manhwa, jedna z těch lepších a rozhodně je to nejlepší s incestní tématikou, co jsem kdy četla. (AS nepočítám, protože tam o ten incest v důsledku vůbec nešlo a Setsuna měl smysl pro humor :D). I když si za týden nejspíš nebudu pamatovat, za rok si ji s potěšením přečtu znova. Ale pozor – mně se sice citově moc nedotkla, ale na vás bude třeba působit jinak. Přece jen bere až příliš naděje a dává jí moc málo. Pro jistotu to nečtěte, jestli máte depku :).