Twisted fairytales

Kdo si myslel, že utrpení, do kterého nás vrhla Jigoku shoujo, posledním dílem první série skončilo, šeredně se spletl. Vyplesknutá pekelná školačka Enma Ai se už šikovně vzpamatovala z nehezkého překvápka, jež jí v první sérii svou tvrdohlavostí uchystala přidrzlá Tsugumi a ďábelské kšefty s lidskýma dušičkama už zase fičí ostošest. Enminy internetové stránky mají takovou návštěvnost, že providerovi padá síť a leckterý blogger zelená závistí, Ichimoku Ren si stěžuje, že mu z toho ustavičného běhání asi upadnou nohy a z toho věčného šmírování by potřeboval nové brýlky, Honne Ona pomalu nemá ani čas udělat si pořádný make-up, Wanyuudo a jeho ďábelský kočár by potřebovali dotankovat benzín a Peklu dochází tetovací barva na půvabné značičky pro prokleté lidičky. A kromě toho, že Enma Ai si pořídila bezva nové kytičkované kimono a dům v jiné dimenzi dostal nového obyvatele – příšerně otravnou a nezvladatelnou zrůdku Kikuri, Futakomori se od původní série prakticky nezměnilo. Možná tu je pár změn, jak k lepšímu, tak k horšímu, ale systém všech epizod zůstává stejný.

Pokud někdo v prvním odstavci nepochopil, o čem mluvím a nepřečetl si recenzi na první sérii (o pár příspěvků níž), ještě jednou zopakuju, o co tady vlastně jde. Jedna městská legenda praví, že kdo o půlnoci načte stránku zvanou Jigoku tsuushin (anglicky Hotline to Hell, česky Horká linka do Pekla, muhahaha) a do kolonky napíše jméno člověka, kterého nenávidí, objeví se před ním strašidelná Pekelná dívka. Ta se vašemu nepříteli pomstí místo vás – odnese ho do Pekla, ovšem za jistou cenu. Jigoku shoujo si pro vás přijde taky. Ovšem ne do roka a do dne, ale posléze, až zemřete. Na nebe zapomeňte, pomažete do Pekla a žádné výmluvy. Sami si musíte rozmyslet, jestli vám ta pomsta za vaši duši stojí. A že by to ve skutečnosti většina lidí rovnou vzdala a s dotyčným si to raději vyřídila ručně stručně, v anime se naopak všichni rozhodnou smlouvu uzavřít a Enmě Ai kšefty jen kvetou. Inu, musíme přece podporovat drobné podnikatele, ne?

Jigoku Shoujo Futakomori nese všechny neduhy první série a v mnoha ohledech je ještě mnohem horší. V žádném případě nečekejte, že by se někdo nezachoval podle předem stanoveného scénáře a šňůrku neodvázal. A navíc, důvody, proč lidé posílají své bližní do Pekla, jsou co díl to naivnější. Neříkám, že se tam nenašlo pár historek, při kterých tuhla krev v žilách, ale lidi, prosím vás – kvůli kočce? Kvůli poškrábanému autu? To mně raději nakrmte senem, možná ho strávím snadněji. Taky se moc netěšte na to půvabné mučení hříšných duší, které se mi v jedničce tak líbilo. Už v první sérii se duše, které se do Pekla dostaly neprávem, nechávaly na pokoji. Jenže tady nikdo netýrá ani ty, kteří jsou od začátku vykresleni jako záporáci. Ne že bych se Jigoku shoujo a jejím třem poskokům divila, po čtyř stech letech toho musí mít plné vidle a mě by to už taky nebavilo, ale je třeba taky trochu myslet na diváky. Co potom ti chudáci, kteří přežívají celý díl jen proto, aby se dozvěděli, co pěkného si na ně Wanyuudo a spol. vymyslí a nakonec je čeká jen záběr na rozvázanou šňůrku a hříšníka na loďce směrem do Pekla a mučení duše – ticho po pěšině?

Pokud se chcete na Futakomori podívat jen proto, abyste se dozvěděli něco bližšího o Enmě Ai a její pekelné trojce, nedělejte to. OPRAVDU tam o nich ZASE NEŘEKNOU prakticky NIC. Je tady sice několik drobných (několikasekundových) flasbacků, ale jinak tady z toho mraku nezaprší.

A jestli jste si třeba v první sérii nějak zvlášť oblíbili novináře Hajimeho a jeho dcerku Tsugumi, zase máte smůlu. Oba se sice v sérii vyskytnou – v posledních dílech a každý tam pobude asi tři sekundy, ale jejich přítomnost mně osobně udělala docela těžkou hlavu a možná by bylo lepší, kdyby tam nebyli vůbec. Říkáte si: když se tam tedy tihle dva nevyskytují, jsou potom jednotlivé epizody nějak provázané? Ne, nejsou. O tom ani neuvažujte. Jen posledních pět dílů tvoří celistvý příběh a musím říct, že ten (stejně jako v první sérii) je výborný a velmi pozvedá úroveň celého seriálu. Dokonce byl i napínavý a celkem jsem si u něj i pobrečela. ^_^

Tahle recenze zatím není moc příznivá. Ale nebojte se, ještě bude. Přes veškerou tu naivitu a občas vyloženě vyumělkované zápletky se mi Futakomori líbila o něco víc, než série první. Ptáte se proč? Mohou za to právě tři pekelní pomocníci Enmy Ai, Wanyuudo, Honne Ona a Ichimoku Ren. V původní sérii se prakticky neprojevovali, druhá série jakoby se, víc než na samotné lidské oběti, soustředila právě na ně. (Snad japonští tvůrci pochopili, co drží většinu pubertálních dívek u obrazovek, protože obzvláště Ichimoku Ren se zde těší velmi zvýšené pozornosti.) Samozřejmě, jak jsem řekla, o jejich minulosti se toho moc nedozvíte. Důležité však je, že si během příběhu rychle vytvořili vlastní osobnost a vy už je neberete jako mrtvé zprostředkovatele pekelných mocností, nýbrž jako tři živé lidi s vlastními tužbami, přáními a slabostmi, kteří vůbec nechtějí jen přihlížet. Žijí úplně jinak, než to vypadalo v první řadě, dokonce si mezi živými dělají přátele a občas jim tu jejich práci až závidíte, protože s lidmi, jako jsou oni, to přece musí být zábava.

A odpověď na otázku, jestli stojí za to se na Jigoku shoujo: Futakomori podívat? Ano, stojí. Pokud nečekáte žádnou převratnou změnu oproti první sérii. POKUD VÁM NEVADÍ JEDNOTVÁRNOST. Pokud příliš neprahnete po zodpovězení konkrétních otázek ohledně Enmy Ai a spol. Pokud máte dost volného času. Pokud se občas smíříte s hloupou zápletkou. Pokud vám nevadí trochu nejednoznačný konec. A samozřejmě, pokud se vám líbila jednička, tak dvojka vás prakticky nezklame. Když do ní nepůjdete s velkými nadějemi a nebudete od ní očekávat víc, než jen zábavu, pak nemá proč se vám nelíbit. Případně můžete první sérii úplně přeskočit a vrhnout se rovnou na dvojku, která měla, díky rozvinutí charakterů pekelné trojky, mnohem větší spád než série první.

A protože jsem dobrá duše a do Pekla si nezasloužím, tak vám tady vypíšu, v kterých epizodách byly flasbacky, abyste se případně mohli podívat jen na ně, pokud na celou sérii nemáte čas ani náladu.

ep. 1 – Enma Ai (asi 5 sekund)

ep. 12 – Wanyuudo

ep. 16 – Honne Ona (3 sekundy + Ichimoku Ren v cosplayi Shinsengumi)

ep. 17 – Ichimoku Ren

ep. 19 – Wanyuudo

ep. 21 – Honne Ona

A v této anime to platí stonásob. Technika jde stále kupředu, i samotné Peklo se muselo přizpůsobit. Na smlouvy podepisované krví, myslivečky s pérem za kloboukem a tři přání se už dneska nikdo nechytí. Ale Peklo si vždycky najde cestu.

Japonskem se šíří podivná zvěst. Na internetu se prý objevila stránka, na kterou se lze dostat jen o půlnoc a na které záhadná Pekelná dívka (Jigoku shoujo) nabízí své, ještě podivnější, služby. „Pomstíme se místo tebe!“ hlásá nápis na stránce a pod ním bliká okénko, kde napíšete jméno člověka, kterého nenávidíte. Po odeslání jména vám přijde na mobil rudě zářící akceptační SMS... a za vašimi zády se objeví Pekelná dívka.

Pak vám strašidelné černovlasé děvče se smutnýma rudýma očima, oděné ve školní uniformě, vysvětlí pravidla. Ona zabije člověka, jehož jméno jste zadali a jeho duši odnese do pekla. Ale obchod je obchod a ona za to bude něco chtít. Až svou práci vykoná, na vašem těle se objeví prokletá značka - znamení, že i vaše duše, až zemřete, skončí v pekle. Nutno dodat, že Pekelná dívka hraje fér - dá vám ještě šanci z toho všeho vycouvat. Vyfasujete od ní černou slaměnou panenku s rudým provázkem kolem krku. Pokud šňůrku rozvážete, smlouva je podepsána a není úniku. Rozhodnutí je jen na vás. Jak se rozhodnete?

Příběh se zdá být jednoduchý - je a zároveň není. Jigoku shoujo na svou práci není sama. Než totiž hříšníka odnese do pekla, je třeba ho trošku potýrat, podusit ve vlastní šťávě, umořit hrůzou. K tomu má tři pomocníky - 3 ztracené hříšné duše, které si za tímto účelem vybrala z pekla. Stařec Wanyuudo plní úlohu smluvního prostředku - v podobě slaměné loutky je předáván zákazníkům a čeká na jejich rozhodnutí. Hone Onna nosí modré kimono s pásem zavázaným vepředu, což je znak prostitutek a perfektně ovládá vrhací zbraně (včetně vidliček). Ichimoku Ren je moderní mladý muž, který nosí levé oko vždy zakryté vlasy - dokáže ho totiž podle potřeby přemisťovat kdekoliv se mu zlíbí. Tito tři tedy mají za úkol ukázat hříšníkům jejich hříchy předtím, než si je Pekelná dívka odnese.

Zprvu se zdá, že se jedná o sérii bez jakékoliv návaznosti na jednotlivé díly. Autoři nám předkládají ohyzdné lidské příběhy a vůbec to není vždycky tak, že dobrý týraný člověk pošle do Pekla toho zlého. Občas je to i naopak. Pekelná dívka nedělá rozdíly a to je jedna z věcí, ze kterých při sledování tohoto anime tuhne krev v žilách.


Netrvá dlouho a do příběhu se zapojí dvojice, která se při troše dobré vůle dá nazývat "hlavními hrdiny" (Pekelná dívka, ač titulní postava, se jeví spíš jako zprostředkovatel než jako hrdinka) a tím je zajištěna i ona toužebná návaznost mezi jednotlivými epizodami. Novinář Shibata Hajime se začne o případ Pekelné dívky zajímat - ne tak docela z vlastní vůle, spíš z donucení. Pekelná dívka evidentně navázala spojení s jeho sedmiletou dcerou, Tsugumi. Holčička zažívá podivné stavy a sny, kdy vidí očima Pekelné dívky - vídá každou oběť, kterou se Jigoku shoujo chystá odnést do Pekla. Proč? Co se jí Pekelná dívka snaží říct? A jak jí zabránit v tom, aby dále ničila lidem životy? A hlavně - jak ji přinutit, aby nechala malou Tsugumi na pokoji? Shibata se snaží co může, ale výsledky to nepřináší. A co hůř – tři posluhovači Jigoku shoujo už začínají mít jeho čmuchání plné zuby. Ale co s ním jejich paní zamýšlí? Mají ho chránit nebo ho mají zabít?

Jigoku shoujo je anime dosti schématická a troufal bych si říct, že to je její hlavní a jediný zápor. Scénář jednotlivých epizod se totiž neustále, do omrzení, opakuje. V každém díle sledujeme, jak osudem týraný člověk napíše jméno toho, který je odpovědný za jeho strasti. Pekelná dívka vždycky zopakuje ta stejná pravidla, hrdina epizody zapochybuje, ale pod tíhou hrůzných událostí, které se dějí buď jemu nebo jeho milovaným, podlehne šílenému psychickému nátlaku a smlouvu potvrdí. Následuje nejlepší část epizody – psychopatické, pokřivené a obskurní týrání hříšníkovy duše (dobrá zpráva pro ženské čtenářky, které ujíždí na kreslených bishících – na Ichimoku Rena se moc hezky kouká a dokonce se tam objeví i bez košile ^_^ ), načež nastupuje Pekelná dívka a donáší si duši do pekla. Na konci je ještě nějaký ten doslov, kterak se hrdinova situace buď zlepšila nebo nezlepšila, ujištění, že se na jeho hrudi objevilo prokleté tetování, záběr na svíčku jeho života a konec.

Příběhy samy o sobě jsou výborné, hrůzné, napínavé, nešťastné a příšerné. Vždycky doráží na naši psychiku a nutí nás přemýšlet – kdybych byl v jeho situaci, udělal bych to? Je tohle cena, za kterou bych obětoval svou duši?

Bohužel, časem to začne působit únavně a zdlouhavě – když vás víc než cokoliv jiného zajímá minulost titulní hrdinky, neustálé sledování podobných témat přestane bavit. Kdo ve skutečnosti Pekelná dívka je, respektive byla? Proč musí dělat tuto práci? Jak se k ní dostali její tři služebníci? Zdá se, že těchto otázek si anime nevšímá – nechá vás tápat a i ve chvílích, kdy toužíte se něco dozvědět o hrdince, vám pořád dokolečka servíruje příběhy, o které už nemáte zájem. Minulosti Pekelné dívky a její motivaci se tvůrci věnují až v posledních třech epizodách – ty jsem zhlédla bez jediného dechu, patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v anime viděla a vyzvedly moje poněkud pošramocené dojmy z předchozích dílů o 100 % nahoru.

Na kresbu a animaci si nemůžu stěžovat - postavy jsou navrženy realisticky, aby se co nejvíce podobaly skutečným lidem, i ostatní animace exceluje. Scény z mých oblíbených „potýrej si duši, co se do ní vejde“ jsou tak bizardní, až z nich tuhne krev v žilách a prostředí se světa Pekelné dívky, nestále zalévaného rudým světlem zapadajícího slunce, jsou tak překrásné, až to mrazí. Dalším nosným pilířem seriálu je hudba. Openingová píseň Sakasama no chou se okamžitě po prvním poslechu zařadila mezi mé nejoblíbenější skladby vůbec a výrazná, mystická hudba v průběhu seriálu je rovněž víc než výborná.


Ještě se musím zmínit o hlasovém obsazení. To až tak výrazné není, v roli Jigoku Shoujo uslyšíme Namiko Noto (Nodoka z Mahou sensei Negima, Yukino z Mai HiME, Rin z Inuyashi nebo Yakumo Tsukamoto ze School Rumble), ve hlase Hone Onny můžeme poznat Anko z Naruta, Ichimoku Rena si střihl Masaya Matsukaze (například Ootori Kyouya z Ouranu). Jediným výraznějším hlasem je už trochu profláklý chraplák Yujiho Uedy (Sagara Sanosuke z Kenshina, Kato z Angel Sanctuary, Kimbley z FMA, Keitaro z Love Hiny nebo Nekozawa-sempai z Ouranu) v roli šťouravého novináře Shibaty. Možná si všimnete, že jednu z hříšných duší si zahrál v současné době hodně známý Noriaki Sugiyma (Ishida z Bleache nebo Uchiha Sasuke z Naruta).

Jigoku shoujo je anime, která vám z hlavy jen tak nevyšumí - nese v sobě tolik témat a morálních poselství, tolik protichůdných názorů na dobro a zlo, že bych o nich mohla psát eseje celý příští rok, kdybych je chtěla všechny rozebrat. Je to prostě dílko, které musíte vidět, abyste pochopili, co jsem vám chtěla říct. A vůbec není nadnesené, když řeknu, že Jigoku shoujo patří mezi anime, které jednou uvidí každý fanoušek.

O její oblíbenosti u japonských sousedů nakonec svědčí i fakt, že vnikla i druhá série – Jigoku shoujo Futakomori a hraný seriál Jigoku shoujo – měla jsem čest vidět první díl a vůbec nevypadá špatně.