Twisted fairytales

Máte štěstí, že mě nezřízeně baví překládat tuhle mangu, protože jen díky tomu jste mě včera v komentářích k předchozí kapitole ukecaly. Máte radost, co? ^_^ Já taky. ^_^ Mimochodem, v této kapitole je nejkrásnější vyznání lásky v celé manga historii a komu při něm neposkočí srdce (Hisame se nepočítá @_@), tomu ukousnu hlavu! -_-

NOC TŘETÍ - PODIVNÁ MAPA SAGAMI

Tady máte druhou kapitolu v rychlém sledu za tou první, ale ne, že si na to zvyknete. Jdu teď překládat něco jiného, takže Hisame se musí zařadit do fronty ^_^

NOC DRUHÁ - NEKOMATA ZA MĚSÍČNÉ NOCI

Takže jsem zase neodolala. Potřebuje to snad další komentář? Ne, nepotřebuje.

Ale protože jsem v dobrém rozmaru, ještě vám prozradím, jak se na mangu balí kluci (ano, teď přijde hustá love story! ^^). Šla jsem tak včera do obchodu – těsně před zavíračkou, máma se rozhodla, že si uděláme punč na zahřátí, aby bylo jasno, já se obyčejně hrozně vzpouzím, když mám jít nakupovat, ale když jde o alkohol… no, prostě jsem cválala jako o život, abych toho ruma, džus a víno stihla koupit dřív, než obchod zavřou. U pokladny jsem si vzpomněla na jednu scénu z Hisameho a začala jsem se blbě tlemit (to se mi někdy stává). Cizí chlapec vedle ve frontě si ale nejspíš myslel, že se směju na něj a už na mě mával a mrkal, asi ať na něj počkám či co… No, ještě že si prodavačka mákla a stihla jsem vypadnout. (Se mi totiž nelíbil). Hm, a to je celé. Co z toho plyne? V podstatě nic, jen jsem vás chtěla pobavit ^^.

NOC PRVNÍ - MĚSTO PAVOUKŮ

Měla jsem včera zase jednu ze svých yaoi nálad. Víte vy vůbec, co Taylor dělá, když má yaoi náladu? Nechtějte to vědět! Ne, dobře,já vám to tedy řeknu (abyste si nemysleli kdovíco!). Jsem schopna do jedné ráno sedět u počítače, stahovat yaoi mangy jako o závod a přečíst i ty největší odpadky žánru. A málokdy se mi povede najít něco, co bych ihned po proklikání zhnuseně nevyhodila (všude je jen plno keců a žádná akce, proč sakra do popisu píšou „yaoi“, když je to jen obyčejná shonen-ai? Grr!). Včera to bylo trochu lepší. Zchroustala jsem pár celkem hrůzných kousků (Beast of the Tower, I love you Darling), několik hodně dobrých (Legal Drug, Demian Syndrom – mimochodem, kdyby někdo věděl, kde stáhnout tuhle mangu od třetího volume a výš, dejte mi vědět. Můžou být i rawy) a jednu úplně skvělou. A co té si dnes budeme povídat.

Jak u mě bývá zvykem, na nejlepší mangy vždycky najdu úplně haluzácky (nebo vůbec nikdy, ale o těch nevím, takže mě to neštve). Takže jsem včera prolézala nějaké yaoi fórum (a teď jsem si uvědomila, že jsem si neuložila adresu do záložek, asi mě trefí šlak T_T) a tam jsem narazila na – ta DÁ – Tokaido Hisame, mangu, která mě uchvátila jako máloco. Zkrátka láska na první pohled. (Fajn, nezastírám že jsem si ji stáhla jen proto, že mi jeden z chlapců na coveru připomínal Hijikatu z Gintamy, ale tenhle dojem mě po pár prvních obrázcích hodně rychle přešel).

Hned na začátek vám musím říct, že tahle manga nemá vůbec originální téma ani příběh. Je kreslená moc hezky, ale nikterak náramně umělecky. Není příliš akční a už vůbec ne romantická. Nejedná se tu o žádné husté yaoi, spíš o lehčí shonen-ai (a ještě navíc jednostranné), kde se o tom pořád jen mluví a mluví a skutek utek (tedy zatím, je totiž přeložených jen 6 kapitol). Nikdo tu nikomu nepadá do náruče a nikdo nepředvádí své sexy „sparkling“ nahé tělo. Nikdo tu nedělá vtipné superdeformed, nikdo se neksichtí jako debil a výskyt chibíků je spíš podprůměrný. Hrdinové nejsou žádní extra básníci, jeden z nich je naopak dost slizký a rozhodně bych (na rozdíl od jiných) nechtěla, aby mě stalkoval (kdo nezná význam slova „stalker“, najděte si to ve slovníku, já nevím, jak to rozumně přeložit. Prostě šmírák, no ^_^). Tokaido Hisame má všechno a skoro nic pořádně. Tak proč je tahle zatracená manga tak dobrá?

Má skvělé hrdiny a skvělé dialogy. Lidé se tam nemusí tvářit jako idioty, nemusí se transformovat v chibísky s liščími oušky a ocásky a nemusí krvácet z nosu, aby byli vtipní. Stačí jim, když se jen dívají a mluví. A paradoxně vůbec není ukecaná. Je to manga, kde se nikdo nestydí katanou porcovat bílá načechraná koťátka, kde žádná představa není dost perverzní a hlavně, je neuvěřitelně přehledná. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych hned napoprvé rozumněla úplně všemu, každému pohybu, každému obrázku a každému výrazu.

Nehledě na to, že oba hrdiny si musíte zamilovat hned na první stránce. A o čem to vůbec je? (Odměna pro trpělivé, kteří článek dočetli až sem).

.

.

.

Je v podstatě o tom, že neopětovaná fanatická láska je pěkná svině a na první pohled děsná sranda (to se Taylor smála až se za bachorek popadala a dům se otřásal – vážně, přiběhla mě seřvat máma, “proč ku[cenzura] v jednu ráno ještě sedím u kompu!“ a přetáhla mě berlí po hlavě), ale pro toho, kdo ji zažívá, to asi moc veselé není.

.

.

.

Hm, nestačilo, že? Tak ještě jednou a pořádně.

Byli dva. Sice si říkali exorcisté, ale ve skutečnosti to byli obyčejní tuláci. Protože v éře Tenpou (1830 – 1844) se Japonsko jen hemžilo různými strašidly, démony, duchy a jinými neřády, neměli o práci (a tudíž i o zábavu) nouzi. Jediný problém měl Hisame s Itsukim a Itsuki s… ehm… sám se sebou. Abychom to lépe pochopili, trochu si tyto dva přiblížíme.

Hisame (19/165) - hlavní hrdina, uke a exorcista. Je skvělý v boji s mečem a sekání do démonů ho asi hodně baví (jinak by to nedělal, haha). Je to sirotek, vychoval ho jeho mistr (který mimochodem děsně připomíná Zuru z Gintamy, *cmuk*) a ten ho také naučil vymítačskému umění. Hisame má povahu spíš nekonfliktní, ke světu je otevřený, veselý, vždycky (a dokonce i nezištně!!!) se zastane slabších a těch, kteří jsou dle jeho názoru v právu. Líbí se mu bílá nadýchaná koťátka. Neprojevuje zájem o dívky ani o chlapce (vlastně ani nemůže, jak se dozvíme později) a občas působí trochu prostomyslně. Volný čas tráví odmítáním Itsukiho nabídek k sňatku, společné noci či koupeli a občas má co dělat, aby se ubránil jeho pokusům o znásilnění. Není to žádný submisivní blbeček, naopak na ukeho je dost ostrý a celkem samostatný. Jednou by se chtěl oženit, mít pěknou ženu a děti a žít normální život, v čemž mu ale Itsuki velmi urputně (a zatím i velmi úspěšně) brání. Tvrdošíjně odmítá, že je gay (a možná ani není). I když si to nepřiznává (nebo jen velice nerad), bez Itsukiho by asi brzo skončil.

Itsuki (19/180) - druhý hlavní hrdina, dokonalá stíhačka, seme a buddhistický mnich, většinu svého času nadržený jak stepní koza. Tváří se buď smrtelně nebezpečně nebo se slizce usmívá. Dvacet čtyři hodin denně si představuje, co všechno by s Hisamem dělal, když se Hisame nechal. Protože však Hisame všechny jeho projevy lásky odmítá, řeší Itsuki své problémy jinde, takže je nejčastěji k nalezení ve veřejných domech či ve starostlivém objetí vdaných paniček. Je arogantní, necitlivý, sebestředný, sobecký, chorobně žárlivý a na pocity jiných zvysoka kašle, Hisameho však doopravdy miluje. I když „miluje“ je slabé slovo, spíš by se dalo nahradit „posedlostí“. Pokud jste někdy hledali učebnicový příklad pro pojem „fanatik“, je to Itsuki. Zcela nestoudně považuje Hisameho za svůj osobní majetek, už jako malý šikanoval všechny ostatní děti, které si s Hisamem chtěly hrát a také pro jistotu přebral všechny Hisameho holky (protože žádná ho nemohla milovat víc než Itsuki). Že tím omezuje Hisameho osobní svobodu mu samozřejmě ani v nejmenším nevadí. Zdaleka není tak hodný jako Hisame, zadarmo přece ani kuře (ani mnich) nehrabe, je ochoten svému příteli s vymítačskou prací pomoci jen ze dvou důvodu – pokud hrozí, že se Hisamemu něco stane (to se z něj stává vraždící maniak) nebo když mu Hisame slíbí splnit přání (jako třeba 1 000 x říct „Miluju tě, Itsuki“ nebo společnou koupel). Jeho životním cílem je zůstat s Hisamem až do smrti (a asi i po ní). Itsuki je trochu složitější charakter a proto ho mám nejraději. Ačkoliv se většinou směje a vtipkuje, díky několika nehumorným scénám si uvědomíme, že je jeho úděl ve skutečnost dost smutný.

P.S: zatím je přeloženo pouze šest kapitol, ale nebojte se to přečíst, protože jde o mangu epizodickou a každá kapitola je uspokojivě ukončena. Nehrozí tedy nebezpečí, že by vám překlad skončil v polovině napínavého příběhu a vy musel dva měsíce čekat na další. Navíc americká překladatelská skupina se zdá celkem aktivní, takže o mrtvý překlad by se jednat nemělo.

P.P.S: i když se jedná o žánr shonen-ai, je to hlavně akční komedie. Myslím, že je to manga vhodná i pro kluky. Jestli se někomu z vás při slově „shonen-ai“ nezvedá žaludek, určitě ji vyzkoušejte!

Ashiya Mizuki kdysi v televizi viděla juniorského šampióna ve skoku vysokém, Sana Izumiho, a okamžitě si jej zidealizovala. Vždyť byl stejně starý jako ona a už toho tolik dokázal! Jenže pak se něco stalo a Sano se sportem přestal. Jednoduše se vším praštil a zmizel. A Mizuki, protože to byla dívka podnikavá, se rozhodla, že to tak nenechá a že přinutí chlapce znovu skákat.

Z Ameriky, kde žila, se odstěhovala do Japonska a nastoupila na stejnou střední školu jako Sano. A teď – problém číslo jedna: jednalo se o čistě chlapeckou školu (ještě že Mizuki neměla moc velká prsa a s pomocí těsné vesty (Taylor: „Au!“) šlo všechno zamaskovat). A problém číslo dvě: v Osaka Gakuen byste normálního člověka těžko hledali, škola je plná homosexuálů, bisexuálů, pozérů, narcistů, násilníků, lolishotů, ztroskotanců a dalších pochybných existencí. Snad není třeba nahlas psát, že Mizučin pobyt bude velmi zábavný. (Taylor: „Yay!“)

A teď vám lehce předestřu trnitou cestu, po níž jsem se k Hana Kimi dopracovala. Na mangu jsem narazila asi před půl rokem, ale tehdy jsem jen zběžně prohlédla první volume, vůbec mě nezaujala a ihned jsem ji vyhodila (litovala jsem jediného – že mi stažení téhle blbosti sežralo deset drahocenných bodů na vnmanga.com). Měla jsem tehdy takové mozko-ždímající období kvůli blížící se maturitě, takže jsem četla jen nenáročné romantické/melodramatické/školní komedie (Goong, Lovely Complex, Akuma de sourou, W-Juliet a dokonce Koukou Debut – jej, na tenhle radši nevzpomínám @_@) a Hana Kimi byla jedna z nich, bohužel v tom množství skoro stejných (a občas dost hrůzných) mang úplně zanikla. Zapomněla jsem na ni jako na smrt.

Na začátku prázdnin se ale začalo vysílat zbrusu nové dorama s krajně podezřelým názvem Hanazakari to kimitachi e – samozřejmě mi to napoprvé nedošlo, protože jsem asi stejně všímavá jako hlavní hrdinka Mizuki (to znamená nijak), pak jsem ale viděla teaser, něco málo jsem o tom přečetla a pár těžkých minut se mi kolečka v hlavě točila jako pominutá, jak jsem se snažila vzpomenout si, proč je mi to tak divně podezřelé. A potom mi to konečně docvaklo! „Ale [cenzura],” povídám si, “vždyť to je asi podle tamté mangy.” A samozřejmě že bylo. Jedna a jedna je kolik?

I přesto, že jsem si dorama okamžitě zamilovala, trvalo mi dva měsíce, než jsem rozhodla vrátit se k manze. A pak konečně – před třemi dny jsem se konečně odhodlala. Hned na první stránce jsem pochopila, proč mě Hana Kimi poprvé nezaujala. Tolik textu, mon Dieu! A nejen v bublinách, ale i v obrázcích, za kraji stránek a všude! Zkrátka, je to manga slušně ukecaná (alespoň ze začátku, pak se to buď zlepšilo nebo jsem si zvykla). Pro lidi jako já, kteří mangu prakticky nečtou, jen si prohlížejí obrázky a nějaký text je interesuje jen v okamžicích, kdy se schyluje k nějakému techtle mechtle, je Hana Kimi přece jen trochu nepochopitelná. Ale protože jsem už základní fakta znala z dorama, začala jsem ji číst pořádně a dobře jsem udělala. (Tak je to u mě se vším. Nejlepší mangy vždycky napoprvé odsoudím. Nejlepší anime mi VŽDYCKY půl roku leží doma, než je vezmu na milost). A také jsem docela koukala, někdy i s otevřenou pusou. Protože jak se ukázalo, dorama se mangy nedrží ani velice volně, spíš se jí občas letmo dotkne (to mi v žádném případě nevadí. Manga je manga a dorama je dorama, jen ty obleky Sakura comitee mohli udělat černé i v live action). A tak se ukázalo, že Sano Izumi je ve skutečnosti docela pohodář, Hara Akiha je chlap (Taylor: „A jaký!“ *nosebleed*), Namba Minami bohužel trochu slizký (jediný, kdo se mi víc líbí v dorama), ale nakonec se vždycky zachová správně a při pohledu na Oskara mi padala čelist až do klávesnice.

Hanazakari to Kimitachi e je manga dokončená (naštěstí, jinak bych to asi nepřežila), autorkou je Nakajo Hisaya (geniální ženština, klaním se ^_^) a stáhnout si ji můžete třeba na vnmanze nebo mangatraders. Okamžitě se vyšplhala mezi mých deset nejoblíbenějších mang a ve svém žánru dokonce zabrala první místo (skopla z něj Goong, ale protože se právě chystám na Ouran, je možné, že se tam moc dlouho neohřeje ^_^). To všechno díky krásné kresbě, zajímavému příběhu (ačkoliv se to nezdá, občas je i pěkně napínavá), skvělému inteligentnímu humoru (žádné alkoholické a fekální vtípky, natož pantsu shoty, bleh) a nebývale sympatickým hrdinům. Žánr je všude definovaný jako romantika, komedie, shoujo, já bych však ještě přidala shonen-ai, i když to všude jinde tají ^_^. Kromě heterosexuálního ústředního páru (v němž však stejně oba vypadají jako kluci), je to s orientací postav jako na houpačce a yaoi akcí si taky užijete dost a dost.

Přestože je tahle manga skvělá, dokonalá a kdovíco ještě, nebudu vám ji vnucovat a ani doporučovat. (Ještě byste se mi zabouchli do Sana, to tak!) Pokud vás totiž nepřesvědčí fakt, že jsem ji četla do čtyř do rána (ano, tohle se mi stalo poprvé, dokonce ani u D. Gray-man to taková krize nebyla, u něj jsem vydržela jen do půl druhé) a že mi nebylo líno založit si tři účty na vnmanze, abych nebyla omezena stahováním max. deseti souborů za dvacet čtyři hodin, nepřesvědčí vás už nic! Howgh! ^__^