Ashiya Mizuki kdysi v televizi viděla juniorského šampióna ve skoku vysokém, Sana Izumiho, a okamžitě si jej zidealizovala. Vždyť byl stejně starý jako ona a už toho tolik dokázal! Jenže pak se něco stalo a Sano se sportem přestal. Jednoduše se vším praštil a zmizel. A Mizuki, protože to byla dívka podnikavá, se rozhodla, že to tak nenechá a že přinutí chlapce znovu skákat.
Z Ameriky, kde žila, se odstěhovala do Japonska a nastoupila na stejnou střední školu jako Sano. A teď – problém číslo jedna: jednalo se o čistě chlapeckou školu (ještě že Mizuki neměla moc velká prsa a s pomocí těsné vesty (Taylor: „Au!“) šlo všechno zamaskovat). A problém číslo dvě: v Osaka Gakuen byste normálního člověka těžko hledali, škola je plná homosexuálů, bisexuálů, pozérů, narcistů, násilníků, lolishotů, ztroskotanců a dalších pochybných existencí. Snad není třeba nahlas psát, že Mizučin pobyt bude velmi zábavný. (Taylor: „Yay!“)
A teď vám lehce předestřu trnitou cestu, po níž jsem se k Hana Kimi dopracovala. Na mangu jsem narazila asi před půl rokem, ale tehdy jsem jen zběžně prohlédla první volume, vůbec mě nezaujala a ihned jsem ji vyhodila (litovala jsem jediného – že mi stažení téhle blbosti sežralo deset drahocenných bodů na vnmanga.com). Měla jsem tehdy takové mozko-ždímající období kvůli blížící se maturitě, takže jsem četla jen nenáročné romantické/melodramatické/školní komedie (Goong, Lovely Complex, Akuma de sourou, W-Juliet a dokonce Koukou Debut – jej, na tenhle radši nevzpomínám @_@) a Hana Kimi byla jedna z nich, bohužel v tom množství skoro stejných (a občas dost hrůzných) mang úplně zanikla. Zapomněla jsem na ni jako na smrt.
Na začátku prázdnin se ale začalo vysílat zbrusu nové dorama s krajně podezřelým názvem Hanazakari to kimitachi e – samozřejmě mi to napoprvé nedošlo, protože jsem asi stejně 
všímavá jako hlavní hrdinka Mizuki (to znamená nijak), pak jsem ale viděla teaser, něco málo jsem o tom přečetla a pár těžkých minut se mi kolečka v hlavě točila jako pominutá, jak jsem se snažila vzpomenout si, proč je mi to tak divně podezřelé. A potom mi to konečně docvaklo! „Ale [cenzura],” povídám si, “vždyť to je asi podle tamté mangy.” A samozřejmě že bylo. Jedna a jedna je kolik?
I přesto, že jsem si dorama okamžitě zamilovala, trvalo mi dva měsíce, než jsem rozhodla vrátit se k manze. A pak konečně – před třemi dny jsem se konečně odhodlala. Hned na první stránce jsem pochopila, proč mě Hana Kimi poprvé nezaujala. Tolik textu, mon Dieu! A nejen v bublinách, ale i v obrázcích, za kraji stránek a všude! Zkrátka, je to manga slušně ukecaná (alespoň ze začátku, pak se to buď zlepšilo nebo jsem si zvykla). Pro lidi jako já, kteří mangu prakticky nečtou, jen si prohlížejí obrázky a nějaký text je interesuje jen v okamžicích, kdy se schyluje k nějakému techtle mechtle, je Hana Kimi přece jen trochu nepochopitelná. Ale protože jsem už základní fakta znala z dorama, začala jsem ji číst pořádně a dobře jsem udělala. (Tak je to u mě se vším. Nejlepší mangy vždycky napoprvé 
odsoudím. Nejlepší anime mi VŽDYCKY půl roku leží doma, než je vezmu na milost). A také jsem docela koukala, někdy i s otevřenou pusou. Protože jak se ukázalo, dorama se mangy nedrží ani velice volně, spíš se jí občas letmo dotkne (to mi v žádném případě nevadí. Manga je manga a dorama je dorama, jen ty obleky Sakura comitee mohli udělat černé i v live action). A tak se ukázalo, že Sano Izumi je ve skutečnosti docela pohodář, Hara Akiha je chlap (Taylor: „A jaký!“ *nosebleed*), Namba Minami bohužel trochu slizký (jediný, kdo se mi víc líbí v dorama), ale nakonec se vždycky zachová správně a při pohledu na Oskara mi padala čelist až do klávesnice.
Hanazakari to Kimitachi e je manga dokončená (naštěstí, jinak bych to asi nepřežila), autorkou je Nakajo Hisaya (geniální ženština, klaním se ^_^) a stáhnout si ji můžete třeba na vnmanze nebo mangatraders. Okamžitě se vyšplhala mezi mých deset nejoblíbenějších mang a ve svém žánru dokonce zabrala první místo (skopla z něj Goong, ale protože se právě chystám na Ouran, je možné, že se tam moc dlouho neohřeje ^_^). To všechno díky krásné kresbě, zajímavému příběhu (ačkoliv se to 
nezdá, občas je i pěkně napínavá), skvělému inteligentnímu humoru (žádné alkoholické a fekální vtípky, natož pantsu shoty, bleh) a nebývale sympatickým hrdinům. Žánr je všude definovaný jako romantika, komedie, shoujo, já bych však ještě přidala shonen-ai, i když to všude jinde tají ^_^. Kromě heterosexuálního ústředního páru (v němž však stejně oba vypadají jako kluci), je to s orientací postav jako na houpačce a yaoi akcí si taky užijete dost a dost.
Přestože je tahle manga skvělá, dokonalá a kdovíco ještě, nebudu vám ji vnucovat a ani doporučovat. (Ještě byste se mi zabouchli do Sana, to tak!) Pokud vás totiž nepřesvědčí fakt, že jsem ji četla do čtyř do rána (ano, tohle se mi stalo poprvé, dokonce ani u D. Gray-man to taková krize nebyla, u něj jsem vydržela jen do půl druhé) a že mi nebylo líno založit si tři účty na vnmanze, abych nebyla omezena stahováním max. deseti souborů za dvacet čtyři hodin, nepřesvědčí vás už nic! Howgh! ^__^
0 komentářů:
Okomentovat