Twisted fairytales

Nominatív: Kto/Čo? Hiro a Nowaki

Genitív: U koho/ čoho? U Hiro-sana doma

Datív: Dá komu/ čomu? ...ehm...

Akuzatív: Pre koho? Pre čo? Pre yaoistky :)

Lokál: O kom/ O čom? ...začína sa na s a konči na x....

Inštrumentál: S kým / S čím? ...no comment...

- skloňování pro yaoistky, (c) Katai

Varování: Yaoi. (Opravdu je nutné, abych to pořád opakovala?) A prudce zasvěcená rádoby-recenze, která si protiřečí tak, že by se i politik zastyděl.

Junjou romantica

Takahashi Misaki je osmnáctiletý budoucí uke, u jehož promluv si rvete vlasy hrůzou, co to provedli se sexy hlasem Takahira Sakuraie. Kromě celých tří mozkových buněk (ale nepřeceňujme ho, do lajny je nesrovná) vlastní i superochranářského bratra, který se o něj ukázkově stará, ale jen do okamžiku, kdy se ožení a Misakiho hodí na krk svému příteli Usagi-sanovi. Usagi-san je ultra-seme s úchylkou na všechno vycpané a plyšové (takže se má Misaki na co těšit), spisovatel gay-porn románů a homo. Misaki a Usagi-san teď bydlí spolu a handjoby, blowjoby a všechny další joby na sebe nenechají dlouho čekat. Usagi-san má totiž Misakiho doučovat na přijímačky na výšku a taky že ho doučuje, ale ne na ty přijímačky.

Junjou egoist

Hiro-san učí literaturu na výšce (na té samé, kde studuje Misaki), je to velký kamarád Usagi-sana (chtěl by být víc) a lehce emo. Nowaki je o pár let mladší, o pár desítek centimetrů vyšší, řekne tři slova za den („Miluju tě, Hiro-san.“) a má takový ten oddaný výraz „když do mě kopneš, chytnu tvoji botu... a olížu ti podrážku“. Hiro-san je z Nowakiho dost na nervy a emo, ale pořád jen uke. A jak všechny víme, uke sememu vždycky dá. (+ strašná spousta dojemných scén, osamoceného postávání v dešti a vyznávání lásky, bla bla bla).

Junjou terrorist

Z Miyagiho mají ve Phillip Morris radost, Miyagi jich stáhne tolik, že by i mou spolužačku L. rozbolely plíce. Miyagi je rozvedený a pracuje jako profesor na stejné škole jako Hiro-san, dokonce jsou spolu v kabinetě a pokud se navzájem nežerou, rozebírají svoje milostné problémy a literaturu. Miyagiho problém je jeho bývalý švagr, uječený pubertální uke Shinobu Fatalista, který je do profesora strááášně moc zamilovaný a udělá cokoliv, aby ho dostal, protože si to prý žádá osud. O_o

P: „Výborně, slečno. Ještě mi řekněte nějaké synonymické adjektivum ke slovu uke.“

S: „Hysterický? Dramatický? Přecitlivělý?“

P: „Excelentně, podejte mi index.“

Anime má zatím dvanáct dílů a dalších dvanáct vyjde údajně v říjnu, tak to jsem zvědavá. Mangu nakreslila Nakamura Shungiku a zatím je přeložených 7 volume, ale k manze jsem ani nečichla, takže o ní pomlčím. ^^

Teď se připravte. Budu na všechny strany pálit pohrdavé přívlastky, odvolávat se na Gackta a snaži se zakrýt, že mám v ksichtě rozněžněný :33 výraz. Protože. Junjou. Romantica. Je. Korunovaná. Blbost. Kdyby se Klišé personifikovalo, byla by to Junjou romantica.

Oni se tam přirážejí ke zdi. Běhají za sebou na letiště a brání si nastoupit do letadla, které je má navěky rozdělit. Hodiny a hodiny na sebe čekají v dešti před restaurací. Uke nikdy neporuší šesté pravidlo. Kecy, které by normální člověk nevypotil ani s trojkou v žíle. Plus nějaká ta nehezká minulost. Plus tragická smrt rodičů. A další a další a další blbosti. Nehledě na to, že animace je hrozná, barvy vybledlé, hudba o ničem a všude plno plyšových medvědů, ale když říkám plno, myslím p.l.n.o.

*oddychnutí* Tak, to byly racionální argumenty. Ať jdou k čertu, nedělám recenze pro Cinemu. Junjou romantica je sranda jako krá... dobře, já to tedy řeknu. Je to sranda jako kráva. ^^ Když už se nesmějete vtipům, smějete se její stupiditě... hlavně že se smějete. A přes všechny ty silácké hemzy v předchozím odstavci si moje dušička neodpustila povzbuzování typu: „Neser se s ním a přiraž ho k té zkurvzdi!“ nebo: „Šlápni na plyn nebo ti to letadlo uletí a už ho nikdy nikdy nikdy nikdy neuvidíš!“ => a potom dojaté imbecilní úsměvy na Taylořině tváři, když se konečně políbili. Ach. <33

Vidíte to. Odložte si mozek do krabičky a krabičku hoďte do ohně, Junjou Romanticu si užijete. A neurážejte ji přede mnou, jenom já si ji můžu urážet! Hahaha! Protože já... já ji urážím z lásky.

A taky je pravda, že v oblasti yaoi si nemůžeme moc vybírat.

Btw, nevyskytne se tam ani jeden ochinchin, ani slovem ani obrazem, což je pro mě od jisté doby trochu úleva.

Enjoy.

SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY SPOILERY

TVÁŘ KNIHY:
BARBIEL



Protože je to snad jediná normální ženská v AS. Rafael si neuvědomuje, co má doma za poklad.

Skutečnost: „But you know what they say. There is no such thing as free peek.” - Barbiel

Oznam: „I just hate you, fuckin´ personally.“ - Michael

Pro začátek jedno upozornění – tohle je čistokrevý S.P.O.I.L.E.R., jasné? Zjistila jsem totiž, že některým to stále nedošlo, takže to říkám znovu. Nečtěte to, prosím vás, jestli si nechcete zkazit překvapení. NEČTĚTE TO!

Oooh, tentokrát to bylo velkolepé. Hned ze startu flashbackový doják, kdy se Rafael kvůli Michaelovi málem nechal upálit. <33 Chci. Je. Mít. Doma. Jo, a Michael vypadal skvěle. On vždycky vypadá skvěle, ale tenkokrát se překonával - klik a klik. Když už mluvím o tom, jak kdo vypadal, tak Nanatsusaya je přírodou bohatě obdařená ženská, Rafael se sfůzoval s Jizabelem a vzniklo zvláštní stvoření, kterému bych si na operační stůl nelehla ani za zlaté prase a n.e.j.k.r.á.s.n.ě.j.š.í.m. andělem je, teď už bez debat... *chvilka napětí* ... Uriel.

Hlavní událostí byl soud s Gabriel. Sevi si to moc hezky naplánoval, už si mydlil ruce na vodní element, ale pak se mu to... zeslonilo. <= to je jako zkonilo, ale asi milionkrát víc. Nejdřív tam dramaticky nakráčel Rafael, v té klasické chvilce „kdo má námitky, ať je vznese“ a bylo to opravdu... shrekoidní, ještě s tím kabátem přes rameno. XD V tom jediném pravém okamžiku č. 2 tam vrazil ještě Uriel *nosebleed like hell* s důkazy, že Sevotharte je už od první velké války mrtvý. Tak kdo je ten Sevotharte, který vládl nebi? Sandalphon by na to řekl: Chi. Chi. Chi. *+ široký psychopatický úsměv* Mimochodem, Sandalphon se probral a Layla se má na co těšit.

Dále: Set-chan si po psychobitce s Rosielem vypíchl oko, Barbiel je prostě skvělá ženská a Katoua s Kurai, které to posledně odfouklo gacktvíkam, se opět nikdo nenamáhal řešit. Ach jo. Život je nevděčný k vedlejším postavám. TAT

Startovní poznámka: Doporučeno narutardům. Léčba šokem zabírá. >D

Kurozu-cho je malé, poklidné japonské městečko, z jedné strany obklopené horami, z druhé strany moře. Jednoduše nuda.

První náznak toho, že něco není v pořádku, objeví středoškolačka Kirie, když jednoho dne potká v zapadlé uličce otce svého přítele Shuichiho. Ten je tak zabrán do zírání na prázdnou šnečí ulitu, že Kirie absolutně ignoruje. Dívka to Shuichimu podá jako zábavnou historku, jenže mladíkovi to vtipné nepřijde. Jeho otec se poslední dobou chová divně. Zbožňuje všechno, co obsahuje spirálu, takové předměty sbírá a uctívá, kvůli spirálám přestal chodit i do práce, je jimi posedlý. A vrcholí to okamžikem, kdy Shuichi se svou matkou najdou jeho mrtvé tělo, stočené do spirály. Při kremaci stoupá z komína spirálovitý kouř.

Shuichi chce z města utéct, Kirii se ale moc nechce a pak už je na všechno pozdě. Kurozu-cho je město prokleté spirálami. Spirály se objevují všude, jako vodní víry, jako tornáda, spirálovité rostliny, kouř na krematoriem, lidé jsou posedlí spirálovými vzory.

Spirály vraždí lidi, vtahují je do sebe, mění je v lidské šneky, pružinky a komáry se spirálovitými sosáčky. Spirála je pupeční šňůra, spirála je v lidském uchu, spirálovité jsou otisky prstů... spirály jsou všude a neuniknete ani před nimi, ani z nich.

Třívolumová manga vyšla v roce 1999, autorem je Itou Junji (např. Tomie) a opravdu to NENÍ Naruto! Kdo nevěří, ať si to vyzkouší. Mwahaha!

A ano, chvílemi jsem měla silné nutkání mangu smazat a pro jistotu i vysypat koš.

Není to ucelený příběh, ale spíš sbírka bizardních příhod, které se v prokletém městečku děly, každá kapitola je samostatný celek, až třetí volume začíná nabírat jeden směr a je na něm znát, že se blížím do finále. První kniha má podtext „teprve to začíná“ a ze zpětného pohledu musím říct, že byla ještě docela mírná. Hrdinové zradu teprve tuší a snaží se události rozumově odůvodnit. Ve dvojce už není důvod k smíchu, mrtvých přibývá, v některých momentech máte chuť zazvonit autorovina dveře se svěrací kazajkou schovanou za zády a silně podezíráte slovo „groteska“. Třetí díl už je z jiného soudku. Je o šílenství. Šílenství se šíří městem, lidé přestávají být lidmi – a to nejen tělesně, ale i duševně. Pro přežití udělají cokoliv, ale všechno je zbytečné, marnost a beznaděj je silnější než lidská vůle.

Hrdinové jsou vláčeni dějem, jsou to vlastně jen průvodci, to, co se kolem nich děje, nijak zvlášť neřeší. Nesnaží se proti spirálám bojovat a ani nemají a nevědí jak.

A konec? Lovecraftovský. Až při posledních stránkách jsem si uvědomila, co mi celá manga připomínala. Áno, Lovecrafta. (Slzy v očích – kdybych to věděla předem, nikdy bych do Uzumaki nešla. Tohle je nakreslený Lovecraft a z Lovecrafta mám už pěkných pár let noční můry T_T. A to jsem vydržela jen dvě a půl povídky, už ani nevím, o čem byly, ale na chapadla mě nesbalíte.) Nikdo neví, co jsou spirály zač a proč proklely město, je tu jen plíživý, nepojmenovatelný pocit děsu, bizardní svět, kde už předem víte, že neuniknete.

Kresba byla (oproti mým předpokladům) docela příjemná (v mírumilovných momentech), ohavně detailistická (v okamžicích smrti) a občas se od obrázku nedal odtrhnout zrak (v případech mrtvol a třetího volume). A hlavně je... spirálovitá.

Uzumaki je... nemůžu říct „pěkný“ horor. Není to pěkný horor! Jak může kdo říct o hororu, že je pěkný? Je to děsivý horor. Kdo se rád mučí pohledy na lidské šneky, dítě všité zpátky do břicha matky, mrtvoly zatočené do spirál, čertíky v krabičce v životní velikosti, kanibalismus a bizardní historky, které rozumem nepostihneš a nezatočí se mu hlava z přemíry spirál, Uzumaki si určitě užije. Já rozhodně nelituju toho, že jsem to četla, bezpochyby je to výborná manga, i když jsem z ní měla nepěkný pocit. A šla jsem si vyměnit náušnice, protože byly do spirály. Vůbec, spirály budou u mě hodně dlouho v nemilosti.

P.S: podle mangy Uzumaki byl v roce 2000 natočen stejnojmenný film, který jsem... neviděla. A pokud mě neposedne šílenství, ani se na něj dívat nebudu. Víte, jaká je největší výhoda manga / knižních hororů? Nehraje při nich dramatická hudba, jmenovitě smyčce a bubny => dají se přežít bez infarktu.

Download: www.mangatraders.com (Pozor: manga je oscanovaná z amerického vydání a okénka jsou převrácená do evropského směru čtení. Trvalo mi tři stránky, než jsem zjistila, proč to nedává smysl ^^)

UKÁZKA
18+ warning

Mimochodem, Ishuku jsem si vždycky představovala s černými vlasy a on je má na většině barevných ilustrací červené. T_T A Blooda se stříbrnými. V černobílé je všechno tak jednoduché.