Naruto - 1. část

Před dvanácti lety zútočil na skrytou vesnici ninjů - Konohu, devítiocasy liščí démon. Ten dokázal jediným švihem svých ocasů drtit hory a vyvolat tsunami. Zničil téměř celou vesnici, než jej jeden geniální shinobi - 4. Hokage, porazil. A poté zemřel. Ani 4. Hokage však nedokázal démona zabít, proto jej zaklel do právě narozeného chlapce. Tím chlapcem byl Naruto.

Uplynulo 12 let, Naruto vyrostl. O svém prokletí nemá ani páru, což ovšem neplatí pro ostatní vesničany, kteří v něm stále vidí to monstrum, které zničilo jejich domovy a povraždilo jejich příbuzné. Právě kvůli tomu je Naruto stále osamělý, bez přátel, bez příbuzných, bez lásky. Aby na sebe upoutal pozornost, neustále provádí všelijaké darebárny, provokuje koho může, ale to jeho situaci spíš přitěžuje. Navíc je totálně neschopný, na akademii téměř prolézá a jako jediný ze studentů už po několikáté nezvládl maturitu.
Zdá se, že Naruto je od začátku ztracená existence. Jediný, kdo Naruta jakž takž bere na vědomí je jeho učitel z Akademie - Iruka, jemuž liščí démon také zabil rodiče. Iruka však kvůli tomu necítí k Narutovi zášť, právě naopak - v mládí byl stejný jako Naruto a dívá se na chlapce jako na svého syna nebo možná mladšího bratra. Je to právě on, kdo Narutovi odhalí jeho děsivé prokletí a po drobném incidentu s jiným učitelem dokonce nechá Naruta odmaturovat - a Narutovi se konečně dostane na správnou cestu naplnit svůj obrovský sen - stát se nejmocnějším Hokagem.

Cesta však ještě bude hodně trnitá, kaktusová pole z pohádek Looney tunes se můžou jít zahrabat hodně hluboko. To že Naruto zvládl maturitu totiž nic neznamená. Jako nováček (Gennin - nejnižší úroveň ninji) je zařazen do tzv. týmu 7, kde musí plnit nejrůznější mise, obvykle vysoko přesahující jeho schopnosti. V každém případě se však celých (prozatím) asi 200 epizod netočí kolem jednotvárných dobrodružství "nová mise, chránit starou babku na cestě z X do Y, sakra byli jsme přepadeni, au teď jsem se nasral, nakopu jim prdele...". Ne, pokud si myslíte tohle (je to logické, přece jenom Naruto je ninja anime), asi budete hodně překvapeni. Celkem brzo se totiž rozvine nadupaná dějová linie propojující celý příběh, která vám nedá spát. Jednoduše neusnete, pokud neuvidíte další díl (připravte se 3 týdny nespat).

ZÁSAH PRVNÍ - POSTAVY

První z věcí, kterou vás Naruto spolehlivě strhne mezi své skalní fandy je rozhodně propracovanost postav a jejich charakterů. Ač většina hlavních hrdinů jsou 12 - 13 leté děti, je až s podivem, na jaké úrovni jejich charaktery jsou (ale to je u anime celkem obvyklá věc). Každá z postav doslova žije svojí vlastní osobností. Všichni mají silně vyvinutý cit pro přátelství, položit život za přátele tady není nic neobvyklého, minimálně jednou se o to v Narutovi pokusil každý. Na první pohled je také jasné, že tvůrci se se svými výtvory nemazlili. Těžko byste hledali někoho, kdo neschovává takzvaného kostlivce ve skříni v podobě nejrůznějších traumat a děsivých zážitků z mládí. A většinou to bývá hrůza ze samoty, opuštění, zklamání, krevní msty... Nikdo se nepárá s tím, vyvraždit jednomu z hrdinů celou rodinu a pak ho nutit znovu a znovu se na to dívat. Nebo vracet se do vzpomínek chlapce, kterého se pokusila zabít jediná osoba, k níž cítil lásku. Občas se skutečně zdá, že autoři své hrdiny opravdu nenávidí... nebo je to jen kvůli tomu, abychom my ostatní měli čas od času důvod si pobrečet? Těžko říct. Avšak možná právě to je věc, která dělá hrdiny tak skutečné - budete je opravdu nenávidět, budete je opravdu milovat. Málokterý z nich vám bude lhostejný. A všichni mají pro své jednání racionální, uvěřitelné důvody... i těm záporným uvěříte, že jinak to prostě nejde.

ZÁSAH DRUHÝ - SOUBOJE

Naruto je akční příběh, kdo nemá rád souboje, raději by měl dát ruce pryč. Boje, potyčky a rvačky, to je totiž to, o co většiou jde. Epizodu, kde se rozdávají pořádné rány nenajdete. Hlavním lákadlem však není ani tak "proč", ale "jak". Souboje jsou totiž absolutně dokonalé, jak zpracovnáním samotných stylů, tak samozřemě i animačním provedením.
Ninjové používají 3 základní techniky - ninjutsu, genjutstu a taijutsu - iluze, bojová "kouzla" a boj zblízka. Každý z nich používá svůj orignální styl, což činí každý boj jedinečným a nevšedním. Občas je to až neskutečné, stane se, že vám přestává rozum stát nebo zapomenete polykat sliny - to se stává běžně. Celkový dojem z boje je vždy dokonalý, sladěný, netrpí téměř žádnými rušivými prvky a hlavně - až na pár temných vyjímek nikdy neskončí obrovským výbuchem, jak tomu bývá třeba v Bleachi. Jediným záporným faktem je, že některé z nich působí mírně natahovaně. Jakoby se tvůrci snažili z těch opravdu velkých střetů (Sasuke X Naruto) vymačkat co nejvíc, ale když Naruto dostane 20x na držku a 20x se 5 minut těžce zvedá, začne to být po určité době trochu zdlouhavé.

ZÁSAH TŘETÍ - HUDBA

Dalším hřebíkem do zlaté rakve posedlosti Narutem je hudební doprovod neboli soundtrack, který osobně považuji za nejlepší anime soundtrack vůbec. Hudba krásně podkresluje situaci, nikdy však nepůsobí rušivě a graduje celkový dojem ze scény. Při písních Sadness and Sorrow a Hinata vs. Neji vždycky budete brečet, stejně jako při bouřlivých bojových skladbách The Rising Fight nebo Strong and Strike se vás zmocní touha někam vyběhnout a pořádně si zakřičet. Většina písní zní výborně také sama o sobě, bez obrazového doprovodu, což se u soundtracků málokdy slyší. Jedinou slabinou jsou tzv. endingy - závěrečné písně, z nichž se mi za celou dobu líbily asi dva, většina z nich byla silně průměrná, několik se ani nedalo poslouchat a jeden byl tak falešný, až to vzbuzovalo otázku, zda je to schválně nebo se tvůrci prostě sekli.

ZÁSAH ČTVRTÝ - VTIP

Naruto je komedie, proč jej tedy mám chválit, že je vtipný? Ono totiž jsou komedie a komedie - u těch prvních jen zíráte a nechápete, čemu se vlastně máte smát, u druhých se řežete téměř v jednom kuse. Naruto patří právě do té druhé skupiny. Samozřejmě nečekejte žádné intelektuální fóry, většina srandy spočívá v nejrůznějších grimásách, držkopádech a zesměšňování stokrát ohraných "cool" situací. A pak je tady ještě jedna věc - ta se týká samotných postav. Dá se to přirovnat snad jen k Zeměploše - někdo před Knihovníkem řekne "co tu dělá ta opice" a i když se ještě nic nestane, vy už se smějete, protože si umíte živě představit, co bude následovat. Podobně to funguje i v Narutovi. Už jen to, když Shikamaru složí ruce ve vás vyvolá úsměv, protože "teď to teprve začne".

0 komentářů:

Okomentovat