Twisted fairytales

Adrian Clay - na první milý tuctový učitýlek ze základní školy, jeho druhá tvář je však mnohem hrůzostrašnější a temnější, než by si kdokoliv dokázal představit. Kdybyste se ho zeptali, co opravdu nemá rád, tak vám odpoví, že jsou to lidé, kteří za peníze prodávají své tělo. Nemá je rád natolik, že se za pochmurných nocích toulá temnými ulicemi a hledá mladé prostituty. Pokaždé je oslepí a zaváže jim oči. A pak ubodá k smrti. S nikým nemá slitování. Vrah, zvaný "Slepec" je postrachem všech nočních obyvatel v Los Angeles. Každá mince má i odvrácenou stranu a ta Adrianova je opravdu ultimátní. Kdybych chtěla být vtipná, tak napíšu, že Adrian Clay vede skutečně zábavný a dobrodružný noční život, ale protože zrovna u téhle recenze vtipná být nechci, tak si představujte, že jsem se o ničem takovém nezmínila.
Jedné půvabně noirové noci se však stane to, čeho se milý Adrian dlouho obával - a to je přítomnost svědků. Adrian uteče, ale protože některé věci se zkrátka stát musí, vrah na místě ztratí zvířecí známku svého leguána. Ano, i s adresou majitele. Zvedne ji mladý Lawrence Hill - jeden z těch, kteří se živí vlastním tělem. Lawrence je ale podivný týpek, nejenže svůj nález nepředá policii, ale i přes hrozící nebezpečí Adriana vyhledá. Adrian samozřejmě chce svědka odstranit. Jenže Lawrence, chlapec s podivnýma očima, toužící po přátelství a lásce, se očividně vraha ani smrti nebojí. Chce utéct od způsobu života, jaký vede a v Adrianovi vidí klíč. Ani chladnokrevný masový vrah nedokáže zabít chlapce, který v něm vidí naději a díky němuž i on sám získal naději, že není na tomhle světě sám. Díky němuž má konečně pocit, že někomu za něco stojí. Zrodí se snad mezi nimi láska? Nebo je to jen zoufalá touha dvou ztracených existencí někam a někomu patřit? Má vůbec tenhle vztah mezi nešťastnými lidmi nějakou naději? A co je to vůbec láska?

Boys next door je takovými otázkami přímo přeplněný. Je až neuvěřitelné, jakou hloubku dokázala Kaori Yuki nacpat do pouhých tří krátkých kapitol (jedná se o onevolumovku). Boys next door není jen milostné yaoi, je to nervydrásající, neuvěřitelně temný a depresivní příběh, obsahující všechny přísady skvělého dramatu - ať jsou to traumata z dětství, úzkostlivé pocity samoty a šílenství, náznaky schizofrenie, zoufalá touha po lásce, brutální vraždy, prostituce a zločinecké podsvětí, které své pařáty natahuje dál, než je pro hlavní hrdiny zdrávo. Už od začátku je jasné, že tahle story nemůže dopadnout dobře. Přiznám se, že tyhle depresivní a nešťastné příběhy nemám moc ráda. Nerada brečím. Tahle manga je však jiná. Je v ní cosi jiného, než primární plán rozplakat čtenáře. Je v ní hloubka. Je v ní něco, nad čím musíte ještě pěkných pár dní přemýšlet. Nejde vám z hlavy. Budete ji číst dokola a dokola, ve snaze ji úplně pochopit, ale... jde ji vůbec úplně pochopit?

Naposledy jsem takhle brečela před osmi lety, když umřel můj první pes. Jasně, je to pořádně blbé přirovnání, ale je to tak. Musím dát 100 %, ale také vás musím varovat - nečtěte tuhle mangu, pokud nemáte skutečně silnou povahu, pokud nejste opilí a pokud nejste smíření s hysterickým záchvatem pláče a několika hodinovou/denní depresí, která bude s téměř stoprocentní jistotou následovat. Protože je "jediný způsob, jak tě milovat je - zabít tě."