Twisted fairytales

Sakaki Makio, 27 let, záliby: chlast, děvky, rvačky a puding. Přezdívka: Tornádo Sakaki, povolání: mafie. Přesněji řečeno, je to nejstarší syn současného bosse Ostrých tesáků z Kantou a jednou by měl taťkovo řemeslo přebrat. Jenže (vždycky se totiž najde nějaké „jenže“). Milý Makio, ačkoliv má pěsti ze železa a čínskou mafii ztříská na jednu hromadu, aniž by se zapotil, neumí ani do pěti napočítat a jeho mozek není schopen souvisle fungovat déle než 90 sekund. Je to zkrátka dement. Ne jako urážka, ale jako diagnóza. A takový člověk se má stát mafiánským bossem? Jen řekněte, vy byste takovému děcku svěřili velení svého milovaného klanu? Já tedy ne. Já být na šéfově místě, bez řečí předám bosování mladšímu synkovi Mikiovi, který je sice na nožičky a na ručičky poněkud slabý, ale má v hlavince aspoň trochu mozku a ekonomické uvažování. Jenže yakuzácký tatík je prostě vyměklík, využije té minuty a půl, co Makiova mozková aktivita překročí stupeň nula a dá klukovi poslední šanci. Jestli chce vládnout gangu, musí mít něco v hlavě. Proto je třeba, aby nastoupil na střední školu a načerpal velevzácné vědomosti. A samozřejmě odmaturoval. (Taťka je ale ďábel, co? ^^) A že je mladému sedmadvacet? No a co taťka se zná s ředitelem školy, to půjde zařídit.

A tak chlapci, ač se brání zuby nehty, nakonec nic jiného nezbude. Mafián, který se nezalekne žádné rvačky, se musí nenápadně infiltrovat do školy plné pubertálních smrádků, učit se anglicky, chovat se jako hodný chlapec, nechat se šikanovat agresivnějšími spolužáky, odpustit si třicet dopoledních cigaretek a pečovat o školního králíčka. Parádička, ne? Muchaha… ehm, pardon. (Když Taylor má z tohohle dorama prostě radost ^___^)

My boss my hero je školní komedie a to školní komedie se vším všudy. Najdeme tu (jmenovitě) epizodu se školním festivalem, písemkovou epizodu i školní sportovní přebory. (Lázeňská i plážová epizoda v sestavě bohužel/dík /nehodící se škrtněte/ chybí.) Makio si zvyká na středoškolský život a po počátečním šoku zjišťuje, že se mu to docela líbí. Stává se předsedou třídy (protože ve skutečnosti nezáleží na tom, jestli řídíte gang nebo třídu, hlavn když něco řídíte), postupně si získává respekt svých spolužáků, poprvé v životě má kamarády, dokoce se zamiluje do spolužačky (Trapas! Faux pas! On, Sakaki Makio, který může mít každou děvku z podsvětí, se zabouchne do naivní šestnáctileté holčiny!) a co je nejhorší, civilní život se mu zalíbí natolik, že se už možná nebude chtít ke klanu vrátit. Lidičky, z toho ještě bude problémů!

My boss my hero má 10 epizod a v hlavních rolích se objeví celá plejáda japonských popových zpěváčků, ale nebudeme o nich kvůli tomu smýšlet zle, protože kluci jsou jako herci opravdu skvělí.

Nagase Tomoya (Sakaki Makio) je výborný, často sice hodně přehrává, ale nevypadá u toho jako opice (Taylor stále nepřekonala šok z Lovely complex), právě naopak, skvěle hraje jak hodného studentíka, tak agresivního mafiána. Také nazpíval endingovou písničku Sorafune, která je kupodivu příjemná i pro moje metalové uši.

Další v řadě, Tegoshi Yuya je jako Sakakiho hodný spolužák Sakura-nantoka sladký, až to bolí, nicméně k jeho roli se to hodí (a nemá rád sladkosti, pročpak asi? nejspíš mu k pocitu přeslazení stačí pohled do zrcadla).

Úplně dokonalý je Tanaka Koki v roli Sasakiho pochlebovače a obdivovatele Kazua, obzvláště jeho hysterické záchvaty a snaha pomáhat svému šéfovi jak jen to jde. A nakonec jsem si nechala svého MBMH miláčka (bohužel však měl chudinka jen menší vedlejší roli), Ryuuyu (např. Shittaka v Nobuta wo produce – byl to ten zrzavý chlapeček, který se štítil poblitých prstíků), coby nafoukaného zbabělého delikventa Hoshina (je to takový můj malý, soukromý, trochu vylepšený a vyměklý Draco Malfoy, no ^_^).

Další herci jsou tak ptom hlavně do počtu nebo na parádu (Agaraki Yui jako kawai hlavní hrdinka.)

My boss my hero je bezesporu jedno z mých nejoblíbenější doramas. Má zápletku, příběh, akci, sympatické hrdiny, pěknou myšlenku (užívejte si, dokud jste na střední, děti, pak to s váma půjde od desíti k pěti) a žádné nechutné romantické výlevy a společné odchody ruku v ruce do západu slunce. Smála jsem se u něj a kupodivu ne kvůli tomu, že by bylo uboze trapné, ale proto, že bylo zkrátka a dobře vtipné. Sice nic světoborného, ale nenáročná dobrá zábava jako vyšitá. Hodnotím na 80 ‰... ne, vlastně 80 %, chacha. Až budete mít nějaký ten volný čas, určitě se zkuste podívat.