Jednoho dne se královna při vyšívání píchla do prstu a na sníh skanuly tři kapky krve. „Přála bych si mít děťátko bílé jako sníh, rudé jako krev a černé jako ebenové dřevo.“ Brzy se jí narodila holčička, která měla pleť bílou jako sníh, rtíky rudé jako krev a srdce… srdce měla černější než nejčernější ebenové dřevo.
Že pohádka nezačíná zrovna klasicky? A to jsme teprv na začátku. Čtěte dál, jestli si troufáte.
Princ Ludwig, mazlivě přezdívaný Lui, je typický příklad toho, co se stane, když se rodičům výchova potomka vymkne z rukou. Princ je krásný, ano, velmi krásný (a ví to sobě) a měří 
186 cm (bez podpatků), ale tímto by výčet jeho dobrých vlastností končil. Pravda, je i mimořádně chytrý, ale u lidí jako je on je inteligence spíš zbraň hromadného ničení. Princ Ludwig je popelnice všech špatností a zvrhlostí, které vás napadnou. Když rychle přeskočím takové ty běžné, jako že je to arogantní sobec a holkař se zálibou v tyranizování a šikanování svého sluhy Wilhelma, má ještě soukromou mučírnu, sbírku mrtvých milenek a radar na mamutí ňadra. Ženy s velikostí podprsenky menší než E mu nestojí ani za zabití a mumifikování, ty ostatní by se měly mít na pozoru.
Není divu, že tatíček král má ze synka spíš záchvaty epilepsie, než záchvaty radosti. Takže jednoho dne, kdy je Lui obzvláště impertinentní, král se vytočí a Luiovy kufry letí z okna. 
„Koukej, kde nechal tesař díru a bez princezny se nevracej!“ A ubohému princi nezbude nic jiného, než přinutit otroka Willa, aby mu kufry posbíral, naložil je na svého koně a vydal se s princem za hledáním vhodné manželky. A která princezna nevezme včas do zaječích, má prostě smůlu.
Tak si uvedeme pár příkladů – Sněhurka už od sedmi let spí s vlastním otcem, čepeček Červené karkulky zčervenal až ve chvíli, kdy se zabarvil krví, Šípková Růženka má deprese z toho, že všechny její dobré vlastnosti jí byly přisouzeny a na Modrovousově hradě jsou šipky k zapovězené komnatě, aby ji náhodou někdo neminul. Postava, která se dožije konce kapitoly se dá považovat za nesmírně odolnou. A navíc je to komedie. Nebo spíš parodie. Moc černá. Ta nejčernější. A nejvtipnější. Není možné to dost dobře popsat, protože Ludwig 
Kakumei je jedna z těch mang, kterým lidé nevěří, dokud si je nepřečtou a když si je přečtou, stejně nevěřícně zírají. Nevěří tomu, že tohle mohli tak dlouho ignorovat.
Je pravda, že Kaori Yuki má pro zvrhlosti nadání (chmm, v nějakém jejím wildtalku jsem četla, že prý se stydí kreslit polibky. To určitě ^_^), úžasný smysl pro humor a cit pro gotiku. Pokud jste si mysleli, že zakladateli stylu visual kei byli Japonci, tak jste se spletli, visual kei vymyslel princ Ludwig už dlouho dlouho před nimi. Pohádky jsou samostatné, jen volně spojeny postavou prince, který při svých toulkách vydusí legendy jako Sněhurka, Červená karkulka nebo Popelka.
No, asi nemá cenu se tady sáhodlouze rozplývat, protože tak silné nadšení, které prožívám, není možné převést na papír. Jen si dejte pozor, pokud vás při slově „pohádka“ chytají nostalgické vzpomínky na dětství. Ludwig Kakumei může vaším nevinným názorem na pohádky dost ošklivě otřást.
Pozor, mohou následovat lehčí spoilery
PRINC LUDWIG a. k. a. PRINC LUI
Má rád: sebe, své vlasy, své nehty, své dokonalé tělo, mrtvé ženy, velká prsa, cosplay, visual kei, leopardí povlečení, bičování.
Nemá rád: ženy s nevyvinutým hrudníkem.
Následník trůnu království X, nevyzpytatelný dětinský parchant. Nikdy nevíte, co si myslí. V jednu chvíli se snaží zničit všechny okolo, pak zase někomu pomůže jen tak z dobré vůle. Zkrátka si dělá, na co má právě náladu. Ženu s velkými ňadry vycítí na kilometry. Šikanuje koho může, nejčastěji pak Willa (ten si zvykl) a Doroteu (tu to vzrušuje). S bičem to umí jako nikdo jiný, z ostatních zbraní bravurně ovládá pistoli, ale jejímu použití se vyhýbá, protože si nechce polámat nehty. Trvalo totiž celé věky, než si je vypiplal do takové délky.
WILHELM a. k. a. TROUBA
Má rád: klid a nudu.
Nemá rád: adrenalin, nebezpečí, hlaveň princovy pistole opřenou o vlastní hlavu.
Wilhelm, řečený Ubohý, slouží princi už od dětství. Respektive neslouží, otročí. Je to vždy on, kdo vyžere polízanici, do které je oba Lui naveze. Odmalička šikanován – nejdřív lidmi ze své vsi, nyní princem. Je důvěřivý, poctivý, čestný, důvěřivý a nechá se každým napálit – Ludwigova tvrdá škola jeho čistou mysl nikterak nezměnila. Když shání informace o kandidátkách na princovu manželku, přednostně se musí ptát na velikost jejich podprsenky a umírá při tom hanbou.
DOROTEA a. k. a. MASOSUDIČKA
Zlá sudička, která zaklela Šípkovou Růženku, čarodějka, jež uvěznila Lociku nebo víla, která dala Popelce plesové šaty – není těch magických ženských nějak moc? Není, je jen jedna a jmenuje se Dorotea. Kupodivu to není žádná šarlatánka, ale skutečná čarodějka. Incident s Růženkou dokazuje, že jí je minimálně sto let. Will by rád věděl, jak je ve skutečnosti stará, Lui na nechutnosti raději nemyslí.
Dorotea je masochistka a od té doby, co zjistila, že Lui je mistr světa v bičování, věší se mu na paty. Ten ji u sebe nechává jen proto, že má opravdu výstavní hrudník a je ochotna se mu převlékat za ero zdravotní sestřičku nebo ero služtičku. Vynalezla lektvar „Sbohem, celulitido!“
LISETTE a. k. a. ČERVENÁ KARKULKA
Willova a Luiova známá z dětství. Poté, co ji jisté události přiměly sekerou rozčtvrtit vlastní rodiče, uprchla a stala se z ní nájemná vražedkyně Červená karkulka. Netouží po ničem jiném než po Ludwigově smrti. Taylor ji nemá ráda, protože do Willa se nekope!!!
typ, který při představě, že bude muset do ruky uchopit něco těžšího, že čajový šálek, dramaticky lomí rukama, omdlévá a rozčiluje se, že raději pojde hladem, než zažít takovou potupu, jako je p-p-… práce!!! Sice ještě vlastní obří diamant, který jejich rodině kdysi věnoval sám král, ale prodat jej samozřejmě také nepřichází v úvahu.
Florian tedy pod lehčím nátlakem zůstává s Reiem, z něhož se vyklube hledaný fantóm Paříže, tajemný zloděj šperků Noir, po diamantu paní Rochefortové jde někdo, kdo se neštítí vraždy, nastanou oplétačky s mafií a celé dobrodružství vyvrcholí indanajonesovskou výpravou za jeruzalémským pokladem a Svatým grálem. 
dokonce jsem ho litovala, chudáčka TT_TT. Taky je tady Reiova věrná nohsledka Laila, hrdá zástupkyně drtivé menšiny sympatických manga žen a nevídaná kuchařka a nemůže chybět ani vlezlý soukromý detektiv, který Noirovi naoko šlape na paty, ale nakonec mu vždycky pomůže.
Stažení: hm, a je mi jasné, že teď odradím všechny, které jsem nalákala, protože tady je trochu problém a vy jste líní jako vši, znám vás! ^_^
cylindrech. S úžasem jsem zjistila, že nechci shoujo, nechci akční vykopávky stylu Naruto, nechci ani shonen-ai ani yaoi. Chci krásné chlapce v cylindrech. Pokud jsou v příběhu krásní chlapci v cylindrech, žánr může být libovolný. 
Až v poslední kapitole se dozvíme, že se jmenuje Kamiyama Itsuki a je to vypravěč. Taky hlavní hrdina, ovšem výrazu „hrdina“ bych se raději vyhnula. Na první pohled obyčejný středoškolák. Falešné úsměvy, falešné problémy se školou, falešní kamarádi. Ve skutečnosti je to kluk, se kterým bych rozhodně nechtěla přijít do styku. Je posedlý smrtí. Miluje maso a krev. Zajímá se o vraždy, je konsternován vyhřezlými orgány. 
Co bych k tomu víc řekla. Nevím. Nemám dost slov, abych to popsala. Manga vznikla na motivy stejnojmenného románu muže, který si říká Otsuichi (pravé jméno Adachi Hirotaka, mimochodem vyhrál s tímto románem jakousi cenu a dokonce jsem četla zprávu o tom, že by měl být zfilmován) a má jedno volume o pěti kapitolách, o moc pěknou, čistou kresbu se postaral Kendi Oiwa (Welcome to N.K.H.). Pravda je, že po první kapitole jsem byla trochu nejistá, jestli pokračovat. Nijak zvlášť to se mnou neotřáslo. Což se ale u druhé kapitoly dramaticky změnilo. Pocit, že je to manga povrchní a neemotivní, se rozplynul jako pára nad hrncem a nikdy se za něj nepřestanu stydět. Je tam příběh o muži, který rozsekává ženy na kousky a záběry na ně kreslíř rozhodně necenzuroval. Druhý vrah zase své oběti pohřbí zaživa a bambusovou trubičkou jim do rakve nalije vodu, takže se utopí. Umírají i malé děti. Zkoušeli jste si někdy hrát na oběšence? Nezkoušejte to, prosím. A co přístup obou hrdinů? Počítáte s pubertální detektivkou? Šeredně se spletete. Oni se vrahy nesnaží dopadnout, nedej bože jim v jejich 
Opravdu mě překvapuje, že jsem nenašla jedinou zmínku o tom, že by v Česku GOTH někdo znal. Ani jinde na internetu jsem nenašla zrovna hory odkazů. Tato manga si zaslouží být, když už ne masově oblíbená, alespoň kultovní. Ale pozor – pokud se rozhodnete si ji přečíst, ujistěte se, že vám nevadí pohled na extrémní záběry rozsekaných mrtvol, roztahaná střeva a vraždící se roztomilé holčičky. A nejde jen o tu explicitnost. Narazila jsem na dost mang, které se ohavnostmi snažily zakrýt fakt, že jejich příběh stojí za starou belu. GOTH se to ale netýká, není poeticky příšerný jen na povrchu, ale i uvnitř. Co mě dostávalo víc než pohled na shnilé orgány, byla ta šílená, beznadějná atmosféra, kdy si člověk uvědomí, že najednou musí za své hrdiny přijmout chlapce a dívku, kteří zcela upřímně zbožňují guro, mučení a vraždy v té nejohavnější formě. Přeji příjemnou zábavu.
…že trpí velmi vzácnou poruchou chromozomů a ačkoliv navenek vypadá jako kluk, geneticky je dívka. Ani šokované námitky jeho matky, že Kei tu věc mezi nohama má, i když maličkou, ale má, nepomohou. Kei je prostě holka a hotovo. To sice neznamená, že Kei bude muset měnit pohlaví, nicméně "chlapec" se tomu postaví čelem a k ohromné radosti své matky (která nezahálela a okamžitě nakoupila ty neroztomilejší krajkové šatičky) se rozhodne, že než být do konce života polovičním mužem, raději se stane celou ženou. Přeměna samozřejmě nebude jednoduchá. To, že najednou máte dívčí tělo, patnáct let chlapeckých návyků nevymaže. Je třeba z projevu vynechávat sprostá slova, sedět s nohama u sebe, nosit podprsenku, i když do ní nemá co dát, protože odmítá brát hormonální pilulky a převlékat se tak, aby se pokud možno sám sebe co 
nejmíň dotýkal, protože si připadá jako perverz. Po šesti měsících se jako Megumi vrací do školy, kde se má pokusit začít nový život pod dohledem Makoto, dcery svého lékaře. Jenže další ouha. Jestliže Megumi jako kluk vypadala poněkud nedomrle a zženštile, jak dívka je nesmírně sladká a roztomilá. A ocitá se v nemilosrdném hledáčku mnoha bývalých spolužáků, mimo jiné i svých delikventských přátel. Když si Megumi uvědomí, že holky to nemají v životě vůbec snadné, je pozdě, protože do jejího nového těla rodiče vrazili tolik peněz, že… že už to zkrátka nejde vzít zpátky.
chvíli, kdy se jednoho večera vrací domů a narazí na pouliční gang, který přepadl mladou dívku. Jaehee se jí bez uvažování zastane, ale jeden proti čtyřem není zrovna výhodná startovací pozice. Jaehee i slečna mají štěstí, že se do rvačky připlete kolemjdoucí dospělý a útočníci utíkají.
žádná ani zdaleka nepodobá. Pokud jste si všimli výše používaných slov typu „sadista, brutální, surový a drastický“, tak toto jsou výrazy, které manhwu skvěle vystihují. Zapomeňte na přítulné kawaii bishíky se špičatými vlasy, zapomeňte na naivní něžnost a v širším slova smyslu i na romantiku. Pokud byste k Let Dai přistupovali s těmito představami, budete ošklivě, ale opravdu velmi ošklivě překvapeni. Let Dai si na patetičnost ani na vnější líbivost nehraje. O to je silnější. Přestože jsem na manhwu zprvu hleděla poněkud nedůvěřivě a i když se mi zpočátku ani moc nelíbila kresba (které jsem mimochodem velmi brzy přišla na chuť. Kresbu bych popsala asi takto: možná nepošle do mdlob na první pohled, ale má pozoruhodné kouzlo, takže si ji časem, chtě nechtě, musíte zamilovat), příběh mě pohltil natolik, že jsem se nedokázala odtrhnout, dokud jsem to celé nepřečetla. 
Jaeheeho spolužák. Hrdinové jednají jako opravdoví lidé, až máte pocit, že snad vylezou z obrazovky, nechce se vám věřit, že jsou jen nakreslení. Jak byste v jejich kůži jednali vy? 
