Jednoho dne se královna při vyšívání píchla do prstu a na sníh skanuly tři kapky krve. „Přála bych si mít děťátko bílé jako sníh, rudé jako krev a černé jako ebenové dřevo.“ Brzy se jí narodila holčička, která měla pleť bílou jako sníh, rtíky rudé jako krev a srdce… srdce měla černější než nejčernější ebenové dřevo.
Že pohádka nezačíná zrovna klasicky? A to jsme teprv na začátku. Čtěte dál, jestli si troufáte.
Princ Ludwig, mazlivě přezdívaný Lui, je typický příklad toho, co se stane, když se rodičům výchova potomka vymkne z rukou. Princ je krásný, ano, velmi krásný (a ví to sobě) a měří 
186 cm (bez podpatků), ale tímto by výčet jeho dobrých vlastností končil. Pravda, je i mimořádně chytrý, ale u lidí jako je on je inteligence spíš zbraň hromadného ničení. Princ Ludwig je popelnice všech špatností a zvrhlostí, které vás napadnou. Když rychle přeskočím takové ty běžné, jako že je to arogantní sobec a holkař se zálibou v tyranizování a šikanování svého sluhy Wilhelma, má ještě soukromou mučírnu, sbírku mrtvých milenek a radar na mamutí ňadra. Ženy s velikostí podprsenky menší než E mu nestojí ani za zabití a mumifikování, ty ostatní by se měly mít na pozoru.
Není divu, že tatíček král má ze synka spíš záchvaty epilepsie, než záchvaty radosti. Takže jednoho dne, kdy je Lui obzvláště impertinentní, král se vytočí a Luiovy kufry letí z okna. 
„Koukej, kde nechal tesař díru a bez princezny se nevracej!“ A ubohému princi nezbude nic jiného, než přinutit otroka Willa, aby mu kufry posbíral, naložil je na svého koně a vydal se s princem za hledáním vhodné manželky. A která princezna nevezme včas do zaječích, má prostě smůlu.
Tak si uvedeme pár příkladů – Sněhurka už od sedmi let spí s vlastním otcem, čepeček Červené karkulky zčervenal až ve chvíli, kdy se zabarvil krví, Šípková Růženka má deprese z toho, že všechny její dobré vlastnosti jí byly přisouzeny a na Modrovousově hradě jsou šipky k zapovězené komnatě, aby ji náhodou někdo neminul. Postava, která se dožije konce kapitoly se dá považovat za nesmírně odolnou. A navíc je to komedie. Nebo spíš parodie. Moc černá. Ta nejčernější. A nejvtipnější. Není možné to dost dobře popsat, protože Ludwig 
Kakumei je jedna z těch mang, kterým lidé nevěří, dokud si je nepřečtou a když si je přečtou, stejně nevěřícně zírají. Nevěří tomu, že tohle mohli tak dlouho ignorovat.
Je pravda, že Kaori Yuki má pro zvrhlosti nadání (chmm, v nějakém jejím wildtalku jsem četla, že prý se stydí kreslit polibky. To určitě ^_^), úžasný smysl pro humor a cit pro gotiku. Pokud jste si mysleli, že zakladateli stylu visual kei byli Japonci, tak jste se spletli, visual kei vymyslel princ Ludwig už dlouho dlouho před nimi. Pohádky jsou samostatné, jen volně spojeny postavou prince, který při svých toulkách vydusí legendy jako Sněhurka, Červená karkulka nebo Popelka.
No, asi nemá cenu se tady sáhodlouze rozplývat, protože tak silné nadšení, které prožívám, není možné převést na papír. Jen si dejte pozor, pokud vás při slově „pohádka“ chytají nostalgické vzpomínky na dětství. Ludwig Kakumei může vaším nevinným názorem na pohádky dost ošklivě otřást.
Pozor, mohou následovat lehčí spoilery
PRINC LUDWIG a. k. a. PRINC LUI
Má rád: sebe, své vlasy, své nehty, své dokonalé tělo, mrtvé ženy, velká prsa, cosplay, visual kei, leopardí povlečení, bičování.
Nemá rád: ženy s nevyvinutým hrudníkem.
Následník trůnu království X, nevyzpytatelný dětinský parchant. Nikdy nevíte, co si myslí. V jednu chvíli se snaží zničit všechny okolo, pak zase někomu pomůže jen tak z dobré vůle. Zkrátka si dělá, na co má právě náladu. Ženu s velkými ňadry vycítí na kilometry. Šikanuje koho může, nejčastěji pak Willa (ten si zvykl) a Doroteu (tu to vzrušuje). S bičem to umí jako nikdo jiný, z ostatních zbraní bravurně ovládá pistoli, ale jejímu použití se vyhýbá, protože si nechce polámat nehty. Trvalo totiž celé věky, než si je vypiplal do takové délky.
WILHELM a. k. a. TROUBA
Má rád: klid a nudu.
Nemá rád: adrenalin, nebezpečí, hlaveň princovy pistole opřenou o vlastní hlavu.
Wilhelm, řečený Ubohý, slouží princi už od dětství. Respektive neslouží, otročí. Je to vždy on, kdo vyžere polízanici, do které je oba Lui naveze. Odmalička šikanován – nejdřív lidmi ze své vsi, nyní princem. Je důvěřivý, poctivý, čestný, důvěřivý a nechá se každým napálit – Ludwigova tvrdá škola jeho čistou mysl nikterak nezměnila. Když shání informace o kandidátkách na princovu manželku, přednostně se musí ptát na velikost jejich podprsenky a umírá při tom hanbou.
DOROTEA a. k. a. MASOSUDIČKA
Zlá sudička, která zaklela Šípkovou Růženku, čarodějka, jež uvěznila Lociku nebo víla, která dala Popelce plesové šaty – není těch magických ženských nějak moc? Není, je jen jedna a jmenuje se Dorotea. Kupodivu to není žádná šarlatánka, ale skutečná čarodějka. Incident s Růženkou dokazuje, že jí je minimálně sto let. Will by rád věděl, jak je ve skutečnosti stará, Lui na nechutnosti raději nemyslí.
Dorotea je masochistka a od té doby, co zjistila, že Lui je mistr světa v bičování, věší se mu na paty. Ten ji u sebe nechává jen proto, že má opravdu výstavní hrudník a je ochotna se mu převlékat za ero zdravotní sestřičku nebo ero služtičku. Vynalezla lektvar „Sbohem, celulitido!“
LISETTE a. k. a. ČERVENÁ KARKULKA
Willova a Luiova známá z dětství. Poté, co ji jisté události přiměly sekerou rozčtvrtit vlastní rodiče, uprchla a stala se z ní nájemná vražedkyně Červená karkulka. Netouží po ničem jiném než po Ludwigově smrti. Taylor ji nemá ráda, protože do Willa se nekope!!!
0 komentářů:
Okomentovat