No color

Autorka: Natsume Isaku

Rok vydání: 2005

Délka: 1 volume

Status: dokončená

Download: mangatraders.com, mangafox.com


“Tak se nečil kvůli jedný puse a buď trochu chlap!“

„Právěže jsem chlap!“




Sakamoto pochází z akademické rodiny, takže si umíte představit, jak dopadl. („Tvůj bráška dostal samé jedničky, musíš se snažit, abys byl stejně skvělý, jako on!“) Vyrostl z něj suchopárný, samotářský mladík, který tráví život nad knihami a učením. Studuje právo, chodí v černé, s nikým se nebaví a všichni ho mají za nechutného šprta a upjatého podivína.

Jeho soused Iida je pravý opak. Nic pořádného nedělá, ale v jenom kuse pořádá večírky, nezřízeně chlastá, otravuje a dělá hluk, což Sakamota štve ze všeho nejvíc, protože ho to ruší při učení. Pak si Iida při jedné obzvlášť divoké párty vyhodí byteček do povětří. A co jiného ho nenapadne, než nastěhovat se na těch pár dní, než uvede byt do původního stavu, k Sakamotovi. Chudák Sakamoto právě neplesá, jenže Iida má podporu jejich domovnice, takže nebohý šprtík ustoupí... a už je ruka v rukávě. Tedy, ne tak úplně...



Ona má totiž tahle manga nemá s yaoi, kde se pějou ódy na AA, nic společného, spíš se podobá mangám typu Dear Green. Sex se tam prakticky nevyskytne, natož ještě nějaké detailní záběry na AA, zato máte opravdu radost z každého nejistého pohledu, objetí či polibku. Příběh je jednoduchý, ale nehorázně milý, vtipný a hrdinům fandíte, divže si neodkrvíte palce. Jejich nepřeslazený vztah je dokonalý, připomínají psa a kočku, ale samozřejmě co se škádlívá...



Oba aktéři jsou perfektní, zvláště musím vyzvednout Sakamota coby ukeho. Ruku na srdce – takových ukat být víc a já se snad štěstím pominu. Zaprvé je v brýlích a černých šatech sexy jak sviň, zadruhé je věčně nabručený, chladný, nepříjemný a sarkastický. Dbá na svou hrdost, nesníží se jen tak k něčemu (rozhodně neškemrá!), pro ránu nejde daleko a Iida to s ním nemá vůbec lehké. S Ayasem by vytřel podlahu. On je vlastně Sakamoto víc seme než kdejaký oficiální seme. (Když vám Iida řekne: „My uke can kick your seme´s ass.“, věřte mu. Sakamoto to fakt umí, a milerád.) Sakamoto je uke, který nečeká, až ho někdo zachrání a cestu z lesa si najde sám, tříská Iidou o podlahu (dokonce dvakrát!!!) a má absolutně dokonalý způsob vyznávání lásky – neřekne vám rovnou, že vás miluje, k tomu by se přece nesnížil! Vždycky to nějak zaobalí, takže to v konečné fázi zní ještě roztomileji a dojemněji, zvlášť, když se u toho tváří ostýchavě a vzdorně a každý jeho vzácný úsměv působí na Iidu i čtenářky jako totální KABOOM! Žádný div, že by ho Iida nejradši umudlal k smrti, já ho taky měla sto chutí vykousnout z monitoru a pořádně ho požmoulat.

Iida je taky sympaťák, ovšem Sakamoto ho tak trochu válcuje. (Chci Sakamota domů!!!)



Kresba je krásná, jednoduchá, žádné čačínky, kudrlinky a květinkové rámečky, ale je půvabná a dokonale ztvárňuje veškeré emoce. Chlapi tu vypadají jako chlapi a navíc mají ústa většinu času obrácená směrem dolů, což miluju, protože postavy mi pak připadají nehorázně sympatické. (Hyouta Fujiyama a Mishima Kazuhiko to dělají taky.) Ony se pak ty postavy prakticky neusmívají, a když už ano, tak většinou zlomyslně... Není to sladké? (Omlouvám se, ale já jsem z téhle mangy prostě emotivně na dně. Proč nejsem 2D???)



Asi je zbytečné psát shrnutí, protože každému musí být jasné, že jsem se do No Color bezhlavě zamilovala. Je to vtipná, roztomilá, sympatická a nepřeplácaná vkusná yaoi s bezva postavami a bez nechuťáren. Škoda, že má jen jedno volume, ale autorku si ještě proklepnu. Tohle budu číst pokaždé, až dostanu depku, protože u No Color se prostě nedá tvářit jinak než jako troll po mozkové obrně. Mám takový dojem, že jsem u čtení zřejmě i nahlas pískala a tleskala pacičkama, což dělávám většinou jen u Koori. <3
















0 komentářů:

Okomentovat