Twisted fairytales

Edward Cullen leze lidem na nervy. Jenže existuje ještě jiný upír, který, jak se na první pohled zdá, se od Edwarda takřka v ničem neliší... No, zbytek si přečtěte sami.


Dotazovaní:

- Edward Cullen (sága Stmívání)

- Vlad Strakupír (Carpe Jugulum)

Plná verze: KASIPALLO

Rozhřešení? Došly jsme s Nightie k tomu stejnému: VLAD MÁ STYL!

Pár slov o Azirafalovi:

"Seděli proti sobě v zadní místnosti Azirafalova pochybného obchůdku v Soho. Téměř všechna knihkupectví v Soho měla zadní místnost a většina oněch místností byla naplněna vzácnými, nebo alespoň velmi drahými knihami. Jenže Azirafalovy knihy neměly ilustrace. Měly jen staré hnědé vazby a vyschlé, křehké listy. Občas, kdy už opravdu nebylo vyhnutí, některou z nich prodal.

Tu a tam ho navštívili vážní mužové v tmavých oblecích a dotazovali se, velmi uctivě a opatrně, jestli by nechtěl prodat celý obchůdek, protože pak by se mohly ty staré místnosti zrenovovat a proměnit v obchod, ktrý by místní oblasti lépe vyhovoval. Někdy nabízeli hotovost v podobě tlustých rolí umaštěných padesátilibrových bankovek. A jindy zase, zatímco některý z nich vedl s Azirafalem řeč, chodil po krámu jeden nebo dva muži v tmavých brýlích, nešťastně potřásali hlavami a nahlasi si bručeli pod vousy, jak strašlivě je papír hořlavý a že majitel by byl v případě požáru v dokonalé ohnivé pasti.

A Azirafal přikyvoval, usmíval se a říkal, že ano, jeho už to taky napadlo. Pak muži většinou odešli. A už nikdy se nevrátili. To, že jste anděl, ještě zdaleka nemusí znamenat, že jste zároveň pitomec." (strana 65)


"Azirafal byl první anděl, který si pořídil počítač. Byla to levná, pomalá a nevzhledná záležitost, inzerovaná jako ideální pro malé podnikatele. Azirafal ho velmi nábožně používal ke svému účetnictví a zhotovoval na něm daňová přiznání tak přesná, že na něj daňový úřad pětkrát poslal hloubkovou kontrolu v hluboké víře, že jim tají přinejmenším vraždu." (strana 203)

A teď záplava fanartů, doufám, že máte všichni vysokorychlostní internety, jinak mě asi uškrtíte. Nejdřív nahý zadek/předek pro wlkeRa (promiň, včera jsem to nestihla :), nebojte, pak dostanete dávku na uklidnění. Jenže, hups, nemá možnost vkládání, takže bude jen ODKAZ


EHMEHMEHMEHM!


Angel in distress by ~noxcape on deviantART


Speciálně pro Nightie.


Good Omens: Halloween Special by ~PadfootBlack on deviantART


Olala.


good omens: in the beginning by ~DragonDream08 on deviantART


*komentář skládající se převážně z citoslovcí (uííí/kvííí/ííí)*
Trousersnake by ~NecrosisAtrophy on deviantART


Dobře voni.


GO: Heigh Ho by ~noxcape on deviantART



Crowley and Aziraphale by ~Velven on deviantART


Ahahahah, ten chibík... <3


Good Omens -- Crowley by ~howabout on deviantART


Azirafalův klasický výraz.


Good Omens by ~rhianimated on deviantART


Tipněte si, kdo je větší hajzlík :D


Good Omens by ~Cordania on deviantART


BDNK (bez debat na korky)


good omens: the duo by ~DragonDream08 on deviantART


A nakonec můj oblíbený... zase bishíci, no.


Ride Across The Sky by ~zelu on deviantART

Recenzi na Dobrá znamení zatím napsat nemůžu, protože jsem to četla před pěknými pár lety a prakticky si z toho pamatuju už jen tu šťastnou euforii, kterou to ve mě vyvolalo. Faktem je, že Dobrá znamení jsou moje nejoblíbenější jak pratchettovka, tak gaimanovka. Taky jsem s potěchou zjistila, že už konečně jsou na to nějaké fantarty, lépe řečeno mraky fanartů! (Buď jsem předtím blbě hledala nebo nevím.) Hrabu se v nich, místo abych se učila, ale to u mě normálka. (To nevadí, že už se mi školní smyčka utáhla kolem krku těsněji, než je možné k přežití, hlavně že mám obrázky, kde se oblizuje Azirafal s Crowleym... celá já.) Cítím neodolatelnou touhu sem ty fanarty naházet všechny, ale to mi blog nesežral, takže půjdou postupně. Dneska Crowley, zítra třeba v objetí s Azirafalem, fanarty na Jezdce jsou taky docela sežratelné, takže pokud vás tohle nezajímá, příští měsíc sem radši ani nechoďte :).

Mám tu knížku sice před sebou, ale nemůžu najít tu scénu, která vysvětluje, proč je Crowley na každém druhém obrázku s pokojovou kytkou, a já ji chtěla přepsat doslovně, takže to nechám plavat a radši si to přečtěte celé. Nemusím snad podotýkat, že jako bonus ke všem ostatním úžasnostem, kterými tahle knížka oplývá, je to i výborně slashable. ~_^

Mně těch jeho kytek bylo vždycky děsně líto...


Good Omens - Green Fingers by *Pika-la-Cynique on deviantART


...ale bez okolků bych s nima měnila, aspoň bych bydlela u něj v bytě xD.


Fear of Crowley by ~smokescapes on deviantART


Abych ho aspoň přiblížila, Anthony Crowley je padlý anděl, teoreticky tedy ďábel, prakticky však člověk. A hlavně nehorázný slaďúr.

041310 Good Omens - Crowley by ~knaicha on deviantART


Zapomeňte na žiletky, tohle je stylová sebevražda! (V tom rozprašovači je svěcená voda XD)


GO: Anthony J. Crowley by ~noxcape on deviantART


Tadyhle vypadá jako uke z jedné supersweet mangy (Žejo, Nime, celý Aki!), nicméně Crowley je každopádně seme.


crowley by ~indoha on deviantART


Anthony Crowley o něco drsnější.


Good Omens: A Lot Hotter by ~dr-runcible on deviantART


DEJMINASEBEČÍSLO!


good omens - anthony crowley by =kreugan on deviantART


korkykorky (do nosu, proti nosebleedu)


sauntering vaguely downwards by =tastemybrain on deviantART



Anthony J. Crowley by ~TheFunnyBunny on deviantART


Už je mi jasné, co bude můj příští cosplay.

GO: The Fear of Crowley by ~Pirateswoop on deviantART

To je pro dnešek vše, příští zahlcovačka obrázkama bude asi ta s Azirafalem. Těšte se na nahý zadky!

V Brooklynu žije Quentin, duševně vyprahlý středoškolák, jakých jsou na světě tisícovky. Je to sice zjevný génius a profesionální zabiják školních písemek, v ničem však nevidí smysl a raději se utíká v fantasy knížkám o Filorii, které čte pořád dokola už od dětství. Sní o tom, že existuje i nějaký lepší svět magie, jenže reálný svět má vlastní kruté způsoby, jako ho pokaždé přesvědčit, že nic jiného není. Jenže pak se všechno změní, Quentin je pozván na přijímací zkoušky do jakési podivné školy, projde jimi a skutečně začne studovat magii na opravdové kouzelnické škole. Zprvu je chlapec jako u vytržení, pak se ale ukáže, že i tento svět má k ideálu daleko, stejně jako všechny další světy, kterými Quentin projde... a celé je to trochu špatně.


I celí Mágové jsou trochu špatně, jeden aby skoro nevěděl, co si o tom myslet. Vnitřně je rozdělená do čtyř knih a člověk má opravdu pocit, že pokaždé čte úplně jinou knížku s kolísavou kvalitou. Ať už to na první pohled vypadá jakkoliv, Mágové nejsou vykrádačkou Harryho Potter ani Narnie, přestože na nich je to celé vystavěné. Autor Lev Grossman nabízí pohled z druhé strany, bez naivity a bez patosu, jaké by to bylo, kdyby to bylo doopravdy – tedy hnus, zmar a totální deziluze. Jelikož jsem ani jednu recenzi nedočetla do konce, myslela jsem, že Mágové budou jakousi parodií na čarodějnické knihy, ovšem Mágové jsou satira fakt hodně černá. Na začátku je pár úsměvných hlášek, jenže pak se humor úplně vytratí a zbyde existenciální drama, ze kterého jsme s bráchou (četli jsme to zároveň) dostali pořádnou depresi. Legrace to vážně není. Postavy, zprvu sympatické, se promění v excelentní sráče, kteří místo aby se sebou něco dělali, utápějí se v alkoholu a sexu a čekají, že se samo najde něco, co jim dá nový smysl života - klasický problém mnohých dnešních lidí. A když se to něco najde, brzy se ukáže, že to nestačí a jde se chlastat, dokud nepřijde zase něco nového – to vrcholí zvláště ve druhé knize, kde mi to na rozdíl od těch předchozích začínalo vadit. S třetí částí nastává zlepšení a Mágové chytají ztracený dech, ale jen proto, aby se na konci ukázalo, že zase bylo všechno k ničemu.


Našla jsem řadu recenzí, které překypovaly nadšením a také recenze, které Mágy odsuzovaly jako naprostou ztrátu času, přičemž u těch druhých jsem měla dojem, že recenzenti knihu uchopili úplně nesprávně. V prvé řadě se nejedná o titul pro mládež, o vykrádání Pottera a Narnie by se taky dalo pochybovat. Na druhou stranu se ale nejedná ani o žádný literární zázrak. Chyby se v ní najdou, ve druhé části se vytrácí čtivost, postavy jsou na facku (možná proto, že jsou reálné a trpí nevídanou absencí pro hrdiny charakteristických ušlechtilých rysů?), postrádá jakoukoliv dějovou linku, pořád se tam jen čeká na zásah vyšší moci a občas se utápí ve zbytečných popisech, ale i přes to všechno je to slohem, myšlenkou i zpracováním vyšší nadprůměr, tak tři a půl hvězdičky. Nebojí se bořit mýty, čtenáře z ní mrazí a dělá se mu psychicky nanic. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale kdybych si mohla podruhé vybrat, nekupuju si ji, jenom si ji půjčím z knihovny. Nemyslím, že bych kdy chtěla tuhle depkařinu číst podruhé, asi mě bude z knihovničky strašit.

The beast 1 by ~knowhack on deviantART

Přišlo to jako rána z čistého nebe, respektive rána do shoutboardu. Díky, Bel :). Chtěla jsem si to přečíst včera po obědě, dostala jsem se k tomu dneska po večeři – důležité je, že se mi to povedlo až po jídle. Sokonashi je manga jako stvořená pro nezletilé yaoistky bez vkusu (ten typ, co se na mě snaží zapůsobit tím, že se jim Silver Diamond nelíbil, protože to byl málo násilný a vůbec se tam necákalo, a ony ve svých 13 letech prostě zbožňujou SM), které čtením tohohle dokazujou sobě i jiným, jak jsou strašně zvrhlé a udělají si pak na blogííísek zápis: „hustýý, ale upa rajcovní, nakonci dojemní, no tršoku zvrhlý, ale hihihihi, mě se to líbilo, sem totiš děsnej zvrhlík, noooo...“



Takže, holky, které nemáte vkus, nebudu vás napínat – manga, o kterém hodlám mluvit, se jmenuje:

SOKONASHI FREEFALL ROMANCE

YAOI WARNING! 18 +!!! OBSAHUJE H+H!!!

(hnusky a hračky)

Mangaka: Takakura Row

Rok vydání: 2000

Překlad: Mizu, Nakama

Počet stran: 1 volume (3 kapitoly)

Tip od: Beldaran

Na co se můžeme těšit: trik se zázvorovým pivem, punishment time, podrobný průzkum zažívacího traktu, železná logika



Sokonashi má 6 kapitol – na mangafoxu mají jen tři. Pokud někdo objevíte ty zbylé tři, nechte si je pro sebe, já už to nechci ani vidět. Ono pro ukázku budou ty tři kapitoly bohatě stačit, už takhle se seznam věcí, které už nebudou co bývaly, o pár položek rozšířil.


Druhá kapitola, o které si už moc nepamatuju, o čem byla, ještě, že to mám napsané.

Hlavní hrdina je Podržtaška, který je zabouchnutý do svého Šéfa, protože má široká ramena. Taky má Spolubydlu a ten má Boyfrienda. Ti dva jsou dobří humoristi, protože je vzrušuje, když je Podržtaška pozoruje při sexu. Podržtaška občas nechce, a to pak bývá spoután. Někdy ho napadne zavřít oči, a to mu pak ti dva přivážou i hlavu a víčka přilepí flajstrem ke ksichtu. Chudák Podržtaška z toho pak nemá spaní. K pikantnostem tohoto příběhu patří, že Spolubydla s Boyfriendem jsou tvrďáci, takže bičema, poutama a podobnýma blbostma se to tam jenom hemží. Do tuhého jde, až když Boyfriend vytáhne fén, zapne ho a zlehka profoukne Spolubydlovi útroby. Jo. Nedělám si srandu. *okusuje stůl* Podržtaška má po fénu. Pak už se tam nic zajímavého nedělo, akorát Spolubydla s Boyfriendem poskytli Podržtaškovi laskavost (hádejte jakou), Spolubydla se někdy v průběhu přizná, že Podržtašku už strašně dlouho miluje, ale protože moc rád šuká s fénem, nemůže s Podržtaškou zůstat a místo toho se někam odstěhuje s Boyfriendem, kterému není líto občas nějaký ten fén obětovat. Dopadne to dobře, protože díky prožité trojce dostane Podržtaška odvahu vyznat se Šéfovi, který po něm čirou náhodou taky jede a už je noha v nohávě.


Čtvrtá kapitola, která je velmi popisná jak slovem, tak obrazem.

Dva vysokoškoláci se dohodnou, že spolu budou bydlet na privátě, jenže Seme je docela pes a za každý sebemenší prohřešek Ukeho krutě trestá. Říká tomu „punishment time“ a používá k tomu různé hračky. Mezi jeho speciální schopnosti patří tzv. „funkce zrcátka“, při každém sexu totiž Ukemu podrobně popisuje, co všechno teče z jeho adorable anusu, dokonce i zkouší, jak hluboko do anusu mu dohlédne. (Ne, baterku ani lupu si nevzal, ale byla jsem na to připravená.) Uke si přivydělává v host clubu, kde se ho pokusí ojet šéf s plesnivým knírem, jenže Uke se nedá a druhý den podá výpověď. Za odměnu dostane od ostatních hostů rozlučkový večírek, takže je mu umožněno si vyzkoušet značné množství rozmanitých poloh, dojde mu přitom, že proti TOMUHLE je jeho Seme ještě svatej a dojemně na něj vzpomíná. (I tady se až s morbidním zaujetím popisuje Ukeho AA.) Nakonec, myslím, že právě ve chvíli, kdy se hosti Ukemu pošklebujou, že „you must feel like you´re full, don´t you?“, jim tam vlítne Seme a Ukeho zachrání. Doma se ukáže, že Seme je vlastně syn majitele toho host clubu a všichni ti podělaní hosti, co Ukeho znásilnili, dostali padáka a můžou si teď pořádat rozlučáky sobě navzájem. Uke a Seme si dojemně pokecají, nicméně ani náhlý výtrysk lásky a porozumění Ukeho od punishment timeu nezachrání.


Šestá kapitola, která je nejdrsnější a já si ji pracovně nazvala „Průtokový ohřívač koly“.

Když jsem četla Pratchettovu Noční hlídku, ještě jsem nebyla yaoistka, proto mi trik se zázvorovým pivem nepřišel ničím podezřelý. Pokud ho neznáte, přiblížím: kpt. Elánius prováděl výslechy tak, že před zadrženými pronášel silácké řeči o nalití zázvorového piva tam, kde ho nikdo v žádném případě nalité mít nechce. Pak s ostatními poldy jednoho z vyslýchaných odvekli za roh a tam vesele předstírali otvírání láhve, šplouchání a zoufalý křik. Ostatní zločinci v cele se přirozeně domnívali, že ho tam mučí doopravdy, a než dopadnout stejně jako jejich kolega, kápli božskou. Rozkošné, ne? V téhle kapitole k triku dojde taky, ale protože seme není měkouš jako starej Elán, nic nepředstírá. Vezmu to od začátku.

Hlavním hrdinou je Chudáček, který je zamilovaný do svého kámoše. Ten ho však odmítne – nejspíš i proto, že se stal svědkem Chudáčkova znásilnění a už se mu nemůže podívat do očí. Chudáček je z toho v depce, odejde z práce a válí si šunky doma. Jenže Rejpr, který ho rejpnul už kdysi, si ho najde a... Dojde k nějakému tomu sexu, při němž je použita třeba sklenička (protože jde přes ni pěkně vidět do Chudáčkova anusu). Chudáčkovi se to přes všechno zhnusení docela líbí, ale jemu se koneckonců líbí i klystýr, který následuje hned poté. Chudáček je svázán, zamknut ve vlastním bytě a slouží Rejprovi jako sexuální otrokyně. Jenže Rejpr je hodnej – uzná, že Chudáček dlouho nebyl na čerstvém vzduchu, takže ho nahého a svázaného odvede na procházku, na které dojde k sexu a použití zmiňované koly, která je prošplouchána, aby víc pěnila, a celá nalita do Chudáčka. Kolu Rejpr považuje jako dostatečný lubrikant na to, aby Chudáček mohl osouložit dopravní kužel a Chudáček to udělá. Přijde na řadu další sex a Rejprovo libování si, jak se kola v Chudáčkovi pěkně ohřála. Pak jedou domů, dalšího dne je Rejpr zatčen a odsouzen za krádeže a další znásilňování. Chudáček si uvědomí, jak ho strašně miluje a jak se teď bez něj cítí prázdný. (No bodejť!) Při vzpomínkách na něj a kolu a kužel a skleničku se tváří tahle. Smutně ve svém bytě počká, až Rejpra propustí na svobodu a on se mu bude moci vyznat ze své věčné a nehynoucí lásky.


To je všechno. Máte ještě večeři v sobě? Jenom bych ještě podotkla, že celá manga je rozkošně cenzurována černými koly přes inkriminované partie, v grupáčových scénách je jich tam tolik, že by se z toho daly ušít puntíkované šaty. Železná logika zde se vyskytující se řadí k yaoi klasice, fén a kužel už ne, proto zařazení do panoptika. Ponaučení z téhle mangy zní: „Milujte chlapa, který vás nabodne na dopravní kužel.“ Kdo by měl zájem, je to na mangafoxu.