Yougen no chi

Vystavil chidori

“A beast should handle a beast.“

Taylor si chce přečíst novou mangu.

Taylor ignoruje všechna doporučení, protože nechce číst to, co čtou všichni, chce objevit a upozornit na něco neznámého.

Taylor tedy jde na evil-empire, okatě ignoruje sekci „yaoi“ a v oddíle ~~slušná~~ „manga“ klikne na první odkaz, který jí dá pěstí do oka.

Po přečtení prvních dvou scanů se zhrozí, urychleně nový kousek smaže a pro jistotu vysype koš.

↑ Takhle to většinou funguje. Ale někdy se stane pravý opak. K Yougen no chi jsem po předchozích zkušenostech přistupovala s jistou opatrností. A přibližně na třetí stránce jsem se už tvářila jako chalupář, který našel v zabahněném zahradním jezírku ne jednu perlorodku, ale rovnou celou kolonii.

Nakatani Ryuunosuke žije (v rámci možností) poklidný život, snaží se nestýkat se svou rodinou a vlastní malou venkovskou lékárnu. Na výzvu navštíví Sugiuru, starého přítele z univerzity, který mu chce předvést cennou upíří panenku. Bohužel co nevidět se ukáže, že panenka byla jen zástěrka, jak Ryuunosukeho vlákat do Sugiurových spárů. Sugiura totiž, co se týče morálky, trochu ujel a provádí výzkum v oblasti náhradních orgánů. A nedělá rozdíly mezi pokusnými králíky a lidmi.

Ryuunosuke má jednu zvláštnost, která má co dělat s jeho rodovou linií. V krvi mu přebývá Orochi, dvojhlavý had, v jeho žilách koluje hadí krev. Sugiura má dojem, že tato krev by se mu při pitvání orgánů a chimér mohla hodit. Dojde ke krvavé rvačce, Ryuunosuke je na okamžik vyřazen z provozu a skoro by na to doplatil, kdyby…

Kdyby jeho krev nestříkla na vystavenou upíří panenku a ta se neprobrala k životu. Nobara, jak si malá upírka říká, shledává Ryuunosukeho krev velmi lahodnou. Proto mu učiní nabídku (a sama si ji odsouhlasí) – mladík jí občas dovolí napít se jeho krve a ona jej na oplátku bude chránit.

Sugiura jako protivník není zrovna lehký oříšek, zvlášť když má za zády armádu chimér, ovšem Ryuunosuke není takový tupec jak vypadá. Na hlavu si s*át nenechá a zabít se už vůbec ne a s Nobařinou pomocí bývalého kámoše řádně zpacifikuje. Ten, ještě než zemře, stačí Ryuunosukemu hodit na krk svou manželku Botan, která je také poněkud zvláštní. Manžel si na ní prozkoušel pár pokusů, její slovník se omezuje na: maso!! a sežere, na co přijde. A čím víc je to syrové a rozblemcané, tím líp.

V krvi hada, v domě krvelačnou přidrzlou upírku a vyplesknutou masožravou puberťačku, brzy se k tomu přidají i podezřelé bylinkářky, králíko-prasečí démoni a mafie. Snad nemusím podotýkat, že Ryuunosuke má o zábavu postaráno.

Připadá mi divné, že o Yougen no chi jsem, až na pár letmých zmínek, nenašla ani čárku. Je možné, aby se o tomhle nevědělo? Yougen no chi je lehce akční, napínavá, srozumitelná, hororová a velmi brutální manga. Atmosférou mi trochu připomínala GOTH, ale zdaleka nebyla tak… explicitní a do detailu vykreslující. Na mangaupdates se ohánějí slovíčkem „gore“, což bych brala s rezervou, pokud vás nerozhodí sladké dívčinky krmící se rozčvachtanými kousky rozsekaných chimér. ^_^ Pravda, krví se tam nešetří, ale aspoň bývá na těch stěnách nastříkaná esteticky a působivě. Žádné prasárny. Baudelaire by se utleskal.

Trochu mě překvapil humor. Podle těch dvou vět na evil-empiru jsem čekala „temný, drastický a tragický“ příběh, což Yougen no chi sice je, ale také je plný humoru černějšího než byly moje ruce, když jsem se jako malá spokojeně vyráchala v hromadě uhelného prachu. Ryuunosuke je tragikomika už od pohledu, Nobara si se svými oběťmi ráda přátelsky popovídá, než z nich nadělá krvavou kaši a co se na scénu dostal Ryuunosukeho kámoš Kaede, kterého si i Botan (která se jen tak něčeho neštítí) odmítala požvýkat, protože jí páchl potem, debilní úsměv z ksichtu mi prakticky nezmizel. ^_^

Přidejte si k tomu půvabnou kresbu, napínavý příběh, hromadu sympaťáků, sečtěte všechny plusy a vyjde vám z toho manga... KTERÁ MĚ ROZČÍLILA TAK, ŽE JSEM MĚLA CHUŤ VRAŽDIT!!! Ona totiž… *fňuk*… není přeložená! TT_TT. Proč já? PROČ? Asi bych se měla držet Bleache a podobných osvědčených vymývaček mozků a nechat těhle riskantních podniků, protože cokoliv se mi líbí, to není přeložené, přičemž poslední release byl v roce 2006, takže šance, že bych se mohla dočkat konce, je prakticky nulová! Yougen no chi má ze čtyř dílů přeloženy dva a podle všeho končí právě ve chvíli, kdy začíná. No, na tom, že se jedná o úžasnou mangu, to nic nemění. I ten kousek za to stojí. Přečtěte si ho. Aspoň pak nebudu v nešťastném očekávání dalších dílů sama.