Twisted fairytales

Nebojte, nebude žádná romance s upíry. Bude to sci-fi romance mezi hvězdami – nebo tak to aspoň z pohledu na přebal vypadá. Pravda však leží o kousek dál. V Across the universe jde o tohle: Vesmírná loď Godspeed veze kolonizátory na novou planetu. Cestu, která potrvá přibližně tři stovky let, musí odborníci strávit v kryospánku. Mezi nimi je i mladá Amy, jíž zaručili let rodiče zastávající vysoké funkce. Padesát let před přistáním však Amy kdosi násilně rozmrazí a hrdinka se probouzí do obskurního společenství lidí, až podezřele připomínajících ovce, ovládaných starým fuhrerem s přízviskem Eldest. Šokovaná a zdeprimovaná Amy nemá kam utéct. Navíc tu začne řádit vrah a vytahuje z mražáků a zabíjí další lidi. Amy se spřátelí ale s budoucím vůdcem Elderem a nebyla by to pořádná sedmnáctiletá Američanka, kdyby celou tu záhadu dystopické společnosti na Bohem zapomenuté vesmírné lodi nerozsekla. Jo, a ještě tisíc slonů. Ach, ty autorky by někdy zasloužily...

Zní to, že je to skvělá kniha. Ona by to byla skvělá kniha, ale není. Zaprvé klame tělem: není to žádná romance a není to ani žádná detektivka. Romantika se omezuje na dvě nic moc objímačky a co se týče detektivní linky, ta je v celkovém důsledku absolutně zbytečná a překvapí leda tak tím, že vrahem je opravdu ten, o kterém jste si to mysleli už od první stránky, ale pokládali jste to za fintu, protože něco takhle průhlednýho by se snad dneska nikdo napsat neodvážil. Nicméně o tohle by nešlo. Skousnu hodně věcí a faktem je, že Across the universe je spíš kniha o lidech, o pravdě, o morálních zásadách a o tom, co je vlastně normální. Jestli zásada, že účel světí prostředek, opravdu platí. Jestli se lze na lidech dopuštět lží a zhovadilostí, pokud je jim to v konečném důsledku ku prospěchu. Co všechno si pro vyšší dobro dovolit můžeme a co už ne. Otázky jsou to zajímavé, bohužel i v téhle linii autorka selhává. Proč?

Odpověď je jednoduchá a možná trochu generalizační: Protože hlavní hrdinka je taková husička, až se tomu nechce věřit. Je to typ holky, která prostě bude bojovat proti ostatním, protože jsou zlí, prostě řekne lidem pravdu, aniž by si aspoň pokusila představit si důledky, a celkově působí, jako by jí bylo sedm, a ne o deset víc. Jiný příklad: společnost na lodi co dvacet let pořádá takovou srandu pro zachování rodu – říkají tomu „období páření“. V podstatě jde o to, že všichni vyběhnou do ulic a xxx a xxx. Obočí mi bez nadsázky vylítlo asi tak metr dvacet, ale ok. Bejt tam já, jsem zalezlá v nejtemnějším koutě a předstírám, že nevidím, neslyším, neexistuju. Hlavní hrdince to ale vůůbec nebrání, aby si vyšla na procházku a pak se stráášně divila, že ji taky někdo položil na záda. (Sama ta znásilňovací scéna se dá popsat jedním slovem: WUT?). Jo, je mi jasný, že na hrdinku musí čas od času někdo zaútočit, aby ji pak hrdina mohl zachránit a comfortit. To chci. Ale ne za takhle pitomých okolností. Ne samoúčelně. Nehledě na to, že ta mudlačka pak stejně za nic nestála.

Elder – její chudák protějšek – je naopak slušná postava. Nemá sice moc výrazný charakter, ale dá se mu věřit: je trochu sobecký, trochu nejistý, trochu ňouma, prostě šestnáctiletý kluk. Bohužel je zamilovaný do Amy, a to prosím jenom na základě toho, že je pěkně zrzavá a jemu se to líbilo. Nějaká chemie nebo zajímavější interakce mezi nimi no exist, ale Elder sám o sobě ujde. Ke konci ho ovšem borka stáhne za sebou, takže se i on chová jako idiot. Ach jo.


Co se knize upřít nedá, je čtivost. Na vyprávění má autorka, na rozdíl od tvorby postav, talent. I s vědomím, jak je mi vlastně proti srsti, jsem ji přečetla za tři dny. Škoda, že dopadla, jak dopadla, protože stačilo, aby v ní místo ukňourané, naivní a mozku zbavené Amy vystupovala sympatická a trochu rozumná ženská postava (s tím, že pak by i finále vyznělo vyspěleji), a já bych jásala. Nápad mi přijde úžasný, zpracování žalostné. Na příští rok se chystá druhý díl (a pak někdy ještě třetí) a mně je jasné, že jestli se situace na lodi podělá tím způsobem, kterým si myslím, že se podělá, budu mít akorát radost a pocit zadostiučinění. Co jiného čekat, když mi konání „padouchů“ přišlo rozumnější než cíle „klaďasů“. Je mi jasný, že Amy by mě bez váhání zařadila po bok „zlých tyranů“. (Tak ona jim říká! Věřili byste tomu? Zlí tyrani. Já snad sním.) Co k Across the universe dodat, je to knížka, na které parádně vidíte, co dokáže reklama, a taky jak vám může jedna postava znechutit úplně všechno. Ale druhý díl si přečtu. Jsem zvědavá, jestli se moje zlomyslná předpověď vyplní.

Kdo by měl přece jen zájem (nebo chcete potrénovat angličtinu): Amazon, Bookdepository, Opensource.