Holomráz






Abyste si podle těch recenzí, co tu poslední dobou nahazuju (a hodlám v tom pokračovat – young adult romance fakt mají svoje kouzlo ^.^), nemysleli, že jsem úplně zblbla, tak ano, ještě pořád občas čtu knížky, ve kterých nehraje hlavní roli Osudová láska a Boží Břicho hlavního hrdiny. No, on člověk občas potřebuje detox. Já svojí hranice dosáhla ve chvíli, kdy jsem dočetla tohle. Tož vždycky jsem si myslela, že BUĎ nádherný padlý anděl NEBO překrásný upír NEBO svůdný inkubus, ale zjevně jsem se spletla, Raziel je tři v jednom (chudák). Tedy, nebylo to až tak zlý (dočetla jsem to), ale vážně to chtělo nějakou tvrďárnu na vzpamatování. No, s Holomrázem jsem se trefila.



Wolrich je docela obyčejný pouťový performer... no, možná ne tak úplně obyčejný. Je ještě prolhanější, bezcharakternější a krysáčtější než všichni ostatní dohromady. Holomráz se pak skládá ze tří povídek, které líčí, jak to vlastně s Wolrichem bylo.


Idol - Sirotčinec u Milosrdné kápě je všechno, jen ne milosrdný. Představte si nejhorší sirotčinec, jaký můžete, vynásobte to stovkou a získáte velmi přibližný náznak toho, jak to u Milosrdné kápě chodí. Sedmiletý Hovnař se snaží utéct a setkat se se svým otcem, který je velký kouzelník a naposledy tu byl na štaci před právě sedmi lety. No, nedopadne to úplně podle jeho představ. Povídka je samé svinstvo, řezničina a anální znásilňování. Jelikož jsem na týrání snaživých dětiček háklivá, málem jsem knížku po dočtení odložila – až v půlce druhé povídky mi došlo, že Wolrich z Idolu byl opravdu Wolrich a ne Wolrich junior. Štěstí, že jsem tak pozoruhodně bystrá. Co dodat, Idol je povídka, kde se smějete třeba tomu, že nějakého fakana nakrájeli do polívky a všem to moc chutnalo, a ani si u toho nepřipadáte blbě.


Bedna - Při rutinním vystoupení ukradnou Wolrichovi bednu, ve které zůstala uvězněná jeho asistentka. Vzduchu zbývá málo a času ještě miň. Začíná závod o záchranu života snad jediného člověka, na kterém kdy Wolrichovi aspoň trochu záleželo. Neobyčejný všim se ohlásil podruhé, protože až v polovině jsem si vzpomněla, že už jsem tuhle povídku četla. Kdysi v pravěku vyšla v Pevnosti, a i když na většinu pevnostních povídek dopustit klidně dám, tahle se mi líbila hodně už tehdy, takže jsem si ji s chutí přečetla znova. Pro mě asi nejlepší kousek Holomráze – možná to teď není v módě, ale já mám prostě ráda, když se hlavní postava čas od času snaží někoho zachránit nezištně a čistě z ehmdobroty srdce.


Holomráz - Statisícová armáda za hradbami a zemi může zachránit jen družina čarodějů. A Wolrich. Ten s nimi jde hlavně jako reklama, protože přítomnost celebrity v záchranné družině dovede obyvatelstvu slušně zvednout morálku. Že se celý ten hezký plán podělá, je jasné dopředu. Následuje řezničina (obzvlášť hnusná), intriky, stará špína, pár na můj vkus trochu překombinovaných zvratů a zjištění, že Wolrichovi se nedá věřit ani jako povídkovému vypravěči.



Holomráz se jako celek hlavně skvěle čte a je to sranda, i když si zároveň uvědomujete, že to vlastně žádná sranda není, je to pěkný humus. Mrtvol, vyhřezlých vnitřností a rozblemcaných tělesných výměšků je tolik, že už se to bere bez mrknutí oka jako statistika, ale stejně zamrazí, když se nad tím trochu zamyslíte. Wolrich vypráví v první osobě, přítomném čase a seká krátké odstavce, což vnucuje pocit, že tam jste s ním, hlavně v Bedně, to se nemůžete ani pořádně nadechnout. Holomráz je knížka, která se sice dá přečíst za den (takže nebudete strádat po láskyplných vztazích mezi hrdiny, den to bez nich přežijete), ale člověk se k ní v pohodě rád vrátí, protože to švihá, hlášky jsou kruté, postavy sobě navzdory celkem sympatické, cynismus se z toho dá ždímat a ve finále to vůbec není tak bezduché, jak to vypadá.

0 komentářů:

Okomentovat