Twisted fairytales

Už vás někdy napadlo, že když je něčeho opravdu moc, obrátí se to v pravý opak? Například když někoho tak strašně nenávidíte, až se do něj bláznivě zamilujete? Nebo když vás něco tak příšerně bolí, že váš mozek vypne a bolest se změní na sladkou euforii? (Špatné přirovnání. V tomto případě je dalším stádiem jen smrt.) A už jste někdy sledovali komedii, ve které je takové množství vousatých vtipů, rádoby veselých až trapných scén a ohraných klišé, že to daleko překračuje hranice dobrého vkusu a vy se u ní můžete umlátit smíchy? Ne? Tak v tom případě neznáte Ouran.

Ouran je elitní střední škola pro a) nechutně bohaté snoby nebo b) nechutně chytré speciální studenty. Pravda je ovšem taková, že nechutně chytrá speciální studentka je tam jediná – Fujioka Haruhi. Představme si její situaci – pochází z nižší střední vrstvy (je prostě úplně normální) a „zatracení bohatí bastardi“ (jak své spolužáky neustále tituluje) jí lezou krkem jen se na ně podívá. (A její úsudek je naprosto správný. Jak vy byste se chovali k dětem, které na hrnek instantní kávy hledí jako by v ní bylo rozpuštěné cyankáli?). Parchanti ze sousedství jí nalepili do vlasů žvýkačku, takže se musela ostříhat na kluka, bez brýlí nevidí na krok a nemá ani na školní uniformu. Tomuto brýlatému, rozcuchanému stvoření ve starém plandavém svetru by záviděla i zlatá éra Harryho Pottera.

Haruhi, na rozdíl od ostatních, kterým k zajištění studia stačí tučné bankovní konto, se musí pořádně snažit, aby ji ze školy nevykopli jako špinavé prádlo. Aby si udržela dobré známky, musí se prostě učit, jenže ani to na téhle škole není tak jednoduché, protože do kterékoliv místnosti Haruhi nakoukne, všude je plno chichotajících se nafintěných slečínek a frajírků v bleděmodrých uniformách, kteří jí kýžený klid ke studiu rozhodně neposkytnou. A tak nezvratný osud zavál dívku před hudební učebnu a ona, plná naivity do ní vkročila.

V této chvíli je třeba se zmínit o jednom prestižním klubu s dlouholetou tradicí, který na Ouranu už druhým rokem úspěšně působí. V takzvaném Host Clubu se sdružili nejkrásnější a nejbohatší chlapci (čti: největší buzny, jaké kdy svět viděl), aby, samozřejmě za tučnou finanční odměnu, dělali společnost krásným, znuděným bohatým studentkám.

Jak vám jistě docvaklo, když Haruhi otevřela dveře hudební učebny, ocitla se v hlavním stanu tohoto pošahaného klubu a tím vlastně její dobrodružná cesta začala. Při zoufalém pokusu o úprk z obklíčení pomatených bishonenků totiž rozbila vázu, která měla vyšší hodnotu než celá městská čtvrť, ve které Haruhi bydlela. Inu, dluhy se musí platit. A pokud možno do maturity. Haruhi, pokládaná za chlapce, se musela Host clubu upsat vlastní krví a stát se nosičem čaje, lízačem podrážek a vykonavatelem dalších ponižujících činností, zkrátka bezvýhradným sluhou a poskokem členů klubu. Jenže to pořád není konec. Brzy se totiž ukáže, že pokud se Haruhi učeše, oblékne sladce modroučkou uniformu a vymění brýle za kontaktní čočky, jen z ní klučina radost pohledět a všechny klientky Host clubu se po novém „chlapci“ můžou umlátit touhou. Haruhi, stále pokládaná za chlapce, tedy vyfasuje uniformu, čočky a vyděračský příslib, že pokud zvládne 100 (později se číslo ještě několikrát zvýší) klientek, bude váza splacena a ona bude volná. Co milé dívce zbývá – musí kývnout. Samozřejmě že svou skutečnou identitu před ostatními chlapci z klubu neutají dlouho, nicméně ti po nějaké té chvíli těžkých úvah, při kterých jejich jediná společná mozková buňka málem exploduje, dojdou k závěru, že Haruhi je holka jako lusk a než by se kolem ní ochomýtali ostatní kluci ze školy, bude lepší ji dál vydávat za kluka a nechat si ji hezky pro sebe. A tak se Haruhi stala plnohodnotným členem chlapeckého klubu, aniž mezi ostatními vzbudila špetku podezření…

Ouran High School Host Club je anime epizodní, každý díl je o něčem jiném, většina z nich o tom, jak Host Club řeší milostné problémy svých klientů, jak Host Club přijde do styku s venkovním světem, kde lidé musí nakupovat zlevněné potraviny v supermarketu (Fuj! Ostuda! To je jako noční můra! Faux pas!), jak Host Club pořádá společenské akce a výlety nebo jak Host Club tráví dny na soukromých prosluněných plážích (jsou tu 2 plážové epizody!!!). Dostane se i na filozofické promluvy do duše, dlouhé odhalování niterných citů, neveselou minulost a depky všech členů klubu a vyskytne se tu i nějaká ta láska. Uvidíme i zachraňování hlavní hrdinky a vřelé objímání s panorámatem zapadajícího slunce. Ke slovu se dostane dokonce i cosplay válečné skupiny Shinsengumi s Okitou Soujim v čele. V každém díle někdo uklouzne na banánové slupce. Nic nového pod sluncem. Takových idiotských seriálů jsme už viděli fůru a musím říct, že Ouran je ze všech natvrdlých, imbecilních seriálů ten nejpitomější. A zároveň téměř dokonalý. Ouran si na nic nehraje, je to ta nejbrutálnější parodie na všechny školní komedie dohromady. Najdeme zde ty nejklišovatější klišé, naservírované tak přehnanými gesty a tónem, že se můžeme potrhat smíchy. Je to sbírka těch nejneuvěřitelnějších gagů, superzdeformovaných obličejů a hlášek, při kterých vám budou téct slzy. A navíc tu nikdo nekrvácí z nosu a není tu ani jeden záběr pod superextrakrátkou minisukni na bílé kalhotky, které bytostně nenávidím. Co víc si přát?

Také se musím zmínit o způsobu, jakým se seriál nakreslen. Co se týče postav – jednoznačně nádhera. Ty mají nádherné, obrovské oči a sladké, překrásné obličeje typické pro dívčí anime, na druhou stranu zase mají kratší trupy a dlouhé nohy, což zase častěji vidíme v akčních seriálech pro kluky. Co se týče ztvárnění osob, nemám co vytknout. Horší je to už s volbou barev na pozadí. Ty mohou leckoho odradit už u prvního dílu, mnoho lidí kvůli tomu seriál už ze začátku zavrhne a to je velká škoda. O čem mluvím? Několikrát zmiňované světlounce modré uniformy chlapců a žluté šatičky dívek na růžovém pozadí (je tu růžové opravdu všechno – stropy, stěny, podlaha, záhony růží, škola je zvenčí omítnuta růžově a když není škola v dohledu, máme tu aspoň růžový západ slunce) působí zprvu až nechutně upatlaným slaďoučkým dojmem. Stejně tak růžové a červené okvětní lístky ve tvaru srdíček, které neustále proudí vzduchem a časté orámování celého obrazu květinovým rámem jisté skupině lidí na náladě moc nepřidá. Musím ale říct, že k Ouranu se přesně tahle nadnesená a přeromantičtělá nálada hodí, jen si na to člověk musí zvyknout a nesmí se nechat odradit prvním dojmem.

Prakticky to samé platí i o hudebním doprovodu. Z úvodní písničky jsem nebyla nijak na větvi, tenhle živý, nadýchaný popík mi zkrátka nesedl – až jsem se jednou s hanbou přistihla, jak si nahlas zvesela prozpěvuju refrén „Kiss kiss fall in love…“ a byla jsem v háji. I hudba během seriálu krásně dokresluje snobárenskou atmosféru, takže v tomto rybníčku zkrátka bordel nenajdeme.

Co se týče hlasového obsazení, zase si nemůžu stěžovat (například neustálé zamilované výkřiky dvojčat jsou naprosto dokonalé a vzteklý tón drsňáka Casanody je jednoduše dokonalý), ale musím varovat před jednou věcí: hlavní, totálně potrefený a užvatlaný hrdina Tamaki Suou mluví hlasem Mamoru Miyana, kterého v současné době můžeme slyšet hlavně jako bezcitného Raita v trháku Deathnote. Pokud, stejně jako já, sledujete i Deathnote, dejte si pozor. Může se pak lehce stát, že pokaždé, když Raito promluví, vzpomenete si na nějaký Tamakiho výstup (třeba moje oblíbené Tamaki Inner Theatre: úchylácké představy, odehrávající se v pokřivené mysli hlavního nehrdiny) a už zkrátka megainteligentního zabijáka Raita nebudete brát vážně, ani kdyby vás pověsili za uši do průvanu.

Takže můžeme bilancovat – mám Ouran doporučit nebo ne? Není to naprosto skvělá anime, je tam pár slabých epizod. Je tam moc růžové barvy. Je tam moc okvětních lístků. Nemá žádný převratný děj, vlastně nemá skoro žádný děj. Najde se tam i nějaký ten homosexuální vztah. Přesto: hodnotím Ouran 90 %, jako seriál, který nepřináší nic nového, ale jednoduše jsem se u něj bavila jako málokdy. A pokud se vám bude zdát, že na tenhle žánr nejste a do každého dalšího dílu se musíte nutit, přinuťte se. Garantuju vám, že ve většině případů toho nebudete litovat a pokud přece, tak jste si aspoň rozšířili obzory.