Twisted fairytales

„Zdravím, na příjmu znovu váš milovaný Hashiba Sora se svým daily reportem. Nedávno se mi do pokoje vetřel kámoš Ichikawa, on je totiž hrozná drbna, že pro mě má něco, co musím slyšet a nedal se odbýt, dokud jsem ho nepozval dál. Pak na mě začal chrlit nějakou potrhlou historku o tom, že viděl ducha, a protože si svítil baterkou do ksichu a vypadal přitom jak strašidlo, chvílema jsem dokonce upískával strachy. Jenže pak nám seanci přerušil Sunao, že prej nutně potřebuje spát. Zajímavé, jindy se po mě celé noci plazí a otravuje a najednou potřebuje spát, chudáček malá, čert aby ho spral, fracka rozmazleného. Skočil jsem po něm a chtěl mu to pořádně vyčinit, ale sotva jsem se zvedl, Ichikawa sprostě využil příležitosti, hupl mi do postele, usnul a nedal se vykopat. Takže noc jsem vesele strávil na podlaze, no, nemám proč si stěžovat, když jsem takovej vůl a nehlídám si záda.

Veselosti začaly až druhý den. Když jsem dorazil do školy, hned na chodbě mě odchytl zdravotník Nanami a podělil se se mnou o nejnovější školní drb – všichni kluci prý viděli ducha, který brousil školními chodbami a někoho hledal. Nanami velkoryse prozradil, že ten, koho duch hledal, jsem byl já. No to teda potěš… už jsem se zmínil, že nepatřím zrovna k těm nejstatečnějším? Zrovna jsem se chystal vzít roha, když se na obzoru objevil ten teplouš Matsuri, prezident našeho kroužku „kluci pro všechno“ a vytasil se s nápadem, že ducha najdeme. Sunao nakrčil frňák, dal se slyšet, že on do toho nejde a odkráčel. Vyrazil jsem za ním, ale bohužel mě Matsuri chytil za límec dřív, než jsem se dostal z dosahu. Někdy bych chtěl být takový psí čumák jako Sunao, ušetřilo by mi to spoustu problémů.

Matsuri si samozřejmě vymyslel, že ducha budeme hledat večer. No řekněte mi, co je to za blbej nápad… duchové by se dle mého zbabělého názoru měli hledat za světla. Takže jsem zdrhl na záchod a duch tam na mě čekal. Vypadal trochu jinak, než jsem si ho představoval, jen co je pravda. Byl to omašličkovanej blonďáček a čtyřprocentní na první pohled. Podnikl jsem ústupný manévr, ale nepovedlo se, průsvitnej hajzlík, jak se později ukázalo, mě pronásledoval až domů a doma se dal slyšet, že chce být mým milencem. Ugh! Tohle dám scenáristce sežrat. Proč hlavní hrdina anime musí být vždycky sexuální objekt? Dřív mi to možná trochu lichotilo, ale teď už mě to fakt nebaví. Tak abych se vrátil k tématu. Duch po mě začal šplhat jak opice po liáně a Sunao, ta krysa růžová, si hned začal přisazovat a provokoval, až jsem měl sto chutí mu jednu vrazit, nicméně jsem z toho měl pocit, že tak trochu žárlí. Duch, který se představil jako nějakej Hiromu, začal řvát, že se mnou chce spát a ječel tak dlouho, až Sunaovi ruply nervy a nařídil mi, ať se s ním vyspím, hlavně ať už drží hubu. Abyste věděli, Sunao, i když má růžový vlasy, někdy dokáže nahodit takovej výraz, že se mu bojíte odporovat, jinak by vás roznesl na kopytech. Takže Hiromu se mi nakvartýroval do postele a musím říct, že i když jsou duchové nehmotní, není to zrovna slastnej pocit, když se vám začnou ukájet na noze. Bylo mi tak trapně, že jsem radši omdlel.

Jenže když jsem se probudil, bylo to ještě horší. Muckal jsem se se Sunaem, což znamenalo, že ten teplej kripl Yoru si zase bez dovolení půjčil moje tělo, čert ho vem, až se mi někdo z vedení dostane pod ruce, tak se bude divit i ušima.

Když tuhle scénu viděl Hiromu, rozeřval se na celé kolo a já s ním druhý den musel jít na rande, aby se trochu uklidnil. Na schůzce to perverzní blonďaté strašidlo projevilo přání povozit se na ruském kole, ale bohužel do toho vběhli Matsuri a Sunao s foťákem, protože touha vyfotit si Soříka na rande se strašidlem byla poněkud silnější než jejich morálka. Hiromu se rozlítil, že prý mám raději Sunaa než jeho a v amoku začal rozbíjet veřejné osvětlení. Nevím, co se to se mnou stalo, ale dostal jsem strach, že udělá něco Sunaovi, takže jsem na něj houkl, ať se krotí a ať mi zmizí z očí. Urazil se a zmizel. Cítil jsem se jako king, že jsem se toho otravy tak rychle zbavil, bohužel druhý den ve škole mi úsměv poněkud zamrzl, když jsem na chodbě potkal Ichikawu a po kratším rozhovoru jsem se dozvěděl, že Hiromu je jeho kámoš, už několik dní leží v nemocnici v kómatu a nikdo neví, co s ním je. Ichikawa taky hned vykecal, že mě měl Hiromu vždycky rád, ale styděl se mi to říct. Najednou mi bylo pod psa, že jsem byl na chudáka ducha včera tak zlej, takže jsem vyběhl k ruskému kolu a nasliboval jsem mu hory doly, hlavně ať neumírá. Pak jsem se s ním trochu vozil na tom šíleném kolotoči, i když se mi z té výšky zvedla ventil, ale zrovna v okamžiku, kdy jsem se odhodlal udělat duchovi radost a políbit ho, Hiromu zmizel. Bylo mi pod psa, když jsem z ruského kola slezl sám. Dole na mě čekal Sunao a když viděl, že je mi do breku, začal mi takovým uklidňujícím způsobem ňuchat bradou do ramene, což teda bylo hezké. Že bych byl nakonec přece jen na kluky?"