POZOR! Následující článek může obsahovat spoilery, vulgarismy, homosexuální lásku a další radioaktivní materiál. Čtěte jen na vlastní nebezpečí! (A v tomto dílu obzvlášť!)
„Tak jsem tu zas, medový hlas. Njn, dneska jdu s básničkou, protože to musím trochu natáhnout, věřili byste tomu, za celou dnešní epizodu jsem se na plátně skoro neobjevil! Tak co jsou toto za způsoby? Jsem přece hlavní hrdina nebo ne? Mám z toho trochu deprese. Co když už tu svini producentku přestávám bavit? Co když si místo mě ta kráva strakatá, fialová, nabrnkla jiného herce, kterej, na rozdíl ode mě, není gej, a půjde s ní do postele? To bych se na to podíval! V příštích dílech se budu muset víc předvádět, abych na sebe upoutal víc pozornosti, protože jinak mě vážně vykopnou. Možná se příště i svlíknu. Jo, to by šlo. To by se bulvár posral. Nebo radši ne… musím myslet i na fanynky. Neumím si představit, co by chudáci holky dělaly, kdyby byť jen koutkem očka zahlédly mé obnažené, sexy vysvalené tělo. By nestíhaly zastavovat krev z nosu! A to bych jim přece nemohl udělat, zmetek sice jsem, ale takovej zase ne, aby mezi náma bylo jasno.
Ráno bylo fakt děsný. Vzbudil mě Sunaův telefon, von má sice vyplý zvonění, ale vibrace ne, takže se otřásal celej pokoj, no ne že by to v jistých partiích nebylo příjemný, ale nakonec jsem se přece jen vyhrabal z pelechu a začal ho budit, aby ten hovor vzal. No a jak jsem ho budil… lidi, on je tak slaďoučkej a sexy, když se probouzí, no prostě mi to stouplo to hlavy a do koupelny jsem to bohužel nestihl. Tak jsem se musel osprchovat a to jsem se sprchoval teprv předevčírem.
Bohužel, s Naem to nebylo v pořádku. Začal mě ignorovat. Cožpak neví, že ten jeho chladnej ksicht jen vzbuzuje moji touhu? Áááách, ten kluk mě vážně rajcuje. No nic, asi jsem se nechal unést. Tohle přece není výčet mých erotických snů a tužeb, tohle je zcela regulérní deník, kterej navíc zveřejňuju, takže bych se měl trochu krotit, nemyslíte? Nemyslíte?
Pak jsem na hóódně dlouho, na celý dopoledne, zmizel ze záběru kamer. Mám takový pocit, že ostatní pořád řešili nějaké důležité věci a byl jsem naštvaný, protože se určitě bavili o mně, pomlouvali mně a já se ani nemohl bránit. Tak jsem zašel do kompárny (počítačový učebny) na net a dopoledne jsem strávil čtením povídek o Harrym Potterovi od Vrakoboru (Ohnivý péro je fakt machr, až budu velkej, chci být jako On) a pak jsem koukal na první díl toho novýho televizního seriálu Hanazakari no kimitachi e a musím teda říct, že Oguri Shun s černým přelivem se mi líbil ještě víc než Sunao. Jenže tenhle vztah bohužel nemá budoucnost, páč Oguri je, mrcha, živej, zatímco já jsem kreslenej, takže jsem zaplakal. Ano, i chlapi občas zapláčou.
To však nebyl hlavní problém. Hlavní problém byl, když jsem se vrátil na pokoj a Sunao si balil saky paky, že se prej ode mě stěhuje. COŽE? Slyšel jsem dobře, že se STĚHUJE? Co teď budu dělat? Vždyť já se budu po nocích nudit! A co teprv… ééé… ten můj schízouš, co teď Taylor zapomněla jeho jméno, sakra práce, ku*va drát, jo, Yoru, už si na to vzpomněla, holka moje zlatá. No tak kde jsem to skončil… aha, Yoru. Hm, Yoru, když zjistí, že Ran už se mnou nebydlí, tak mě zmlátí jak dvacet skinů malého Deža a vůbec mu nebude vadit, že tím vlastně ubližuje svýmu tělu. Měl jsem takovej strach, že jsem se dokonce bál jít spát, ale nakonec jsem stejně usnul. Probudil mě Ran a koukal na mně, že by mi nejradši vlezl pod tričko, takže jsem raději znova usnul. Vsadím se, že zatímco jsem spal. Yoru se opět zmocnil mého krásného sexy vysvaleného těla a hodil si s Ranem pár čísel. No, jistotu budu mít až zítra, podle toho, jestli si Sunao u snídaně sedne nebo radši do sebe to kafe hodí na stojáka.
Sunao mě ráno tvrdě ignoroval a kafe vypil na stojáka. Chtěl jsem mu doporučit jeden krém, ale on se se mnou nebavil, tak jsem se na něj vykašlal. Ať mu příště ta prdel třeba praskne.
A pak jsem zase na celý den zmizl z vysílání. To by mě teda zajímalo, co se tam celou dobu beze mě dělo, páč bodyguard mě zavřel v kantýně a nedovolil mi vystrčit čumák. Nakonec jsem přece jen utekl větracím okýnkem, jenže jsem vběhl přímo do náruče té bukvici Matsurimu a než jsem se stačil uklidit zpátky do kantýny, bukvice Matsuri mě odchytl a už že prej pro mě má úkol. Chystal jsem se ho vyfakovat, ale on mi připomněl, že jako prezident klubu „Kluci pro všechno“ nad námi má absolutní moc. Nakonec se z toho vyklubal společném úkol se Sunaem, z čehož jsem teda na větvi nebyl, protože Sunao se se mnou už dva dny nebavil. Aha, vidím, že jsem se trochu rozepsal a už mě bolí ručka (a Taylor se navíc stáhl novej díl Devil may cry a prej se chce jít koukat a ne se zahazovat s buzíkem, jako jsem já, no nezavraždili byste ji, krávu jednu strakatou, nevydojenou, nahluchlou, přisleplou—au! Au!)
Tak já se zase vrátím k zápisku. Úkol byl teda pěkně stupídos. Měli jsme lítat po celé škole (v noci! Už jsem se zmiňoval, že se bojím tmy?) a hledat nápovědy, co nám Matsuri poschovával, no, poschovával, nacpal je na takový místa, jako větrací šachta ve stropě (Sunao se mi musel postavit na záda, aby tam dosáhl, áách, áách, to bylo masáž, lidi, to bylo žúžo… ne, vůbec nejsem masochista), nebo na dno bazénu (předvedl jsem svoje sexy vysvalené tělo v plavkách a pak jsem se málem utopil), nebo třeba u stropu tělocvičny (tam jsem měl příležitost předvést svůj let na visuté hrazdě, akorát jsem to trochu nedal a rozbil si hubu o žíněnku). Nakonec z toho vylezlo, že tenhle úkol na nás bukvice Matsuri nastražil jen proto, aby nás s Naem dal zase dohromady. Ten hajzl, miluju ho, teď už se na mě Nao nezlobí *cmuk* *cmuk* *cmuk*! Teď jsem s Naem zase kámoši a možná se z toho časem vyvine i něco víc. Když jsme šli společně (ruku v ruce, hehe) domů, napadl mě ďábelský plán! Pod oknem, ze kterého jsem tenkrát vyhučel a způsobil jsem amnézii, jsem sehrál dramatické představení a začal se svíjet v bolestech, jako že mě bolí hlava. Nao mě začal hned objímat, „není ti nic, Soříku?“ a tak jsem vytáhl svůj trumf: požádal jsem ho, ať jde se mnou nahoru, že bych si chtěl vzpomenout, co se tenkrát stalo. Ale houby vzpomenout, chtěl jsem ho tam znásilnit, ale naštěstí se mi povedlo mé vzrušení zakrýt a udělat nešťastný obličej, takže mi to Nao sežral i s navijákem a slíbil, že tam spolu půjdeme. Jen stěží jsem zakrýval vlčí úsměv. Držte se lidi, příští epizoda bude jízda!“
0 komentářů:
Okomentovat