Twisted fairytales

Že je Alcatraz působivý místo, o tom žádná. Historií, vzezřením a taky počasím. Neměla jsem tehdy ještě zmáknuté počasí v San Francisku, od rána bylo pětatřicet, takže sukýnka, tílečko a přece s sebou  nebudu celej den tahat svetr. Jenže po večerech tam bývá dost frišno a Alcatraz, ten snad leží v úplně jiným podnebným páse. Že mám průser, mi došlo už na cestě tam.

Samotná prohlídka se naštěstí konala hlavně v interiérech. Takové ty chvíle, kdy se muselo vylézt ven, jsem trpěla se zaťatými zuby, protože výhledy na noční San Francisko stály i za tu hrozbu zápalu plic. Ale popravdě, na konci prohlídky už jsem se těšila, jak si na hotelu zalezu pod peřinu se svetrem a flaškou vína. Představa, že jsme na noční prohlídce s bonusovým programem a půjdeme ještě na nějakou přednášku „Vrahové na Alcatrazu“ (když už tam jsme), mě vůbec nelákala.

Ještě horší bylo zjištění, že se ta přednáška koná venku… jako pod širým nebem… deset stupňů, mrazivej vítr od moře… počkat, co to ten chlápek vykládá? Mladý Jack Twinning přijíždí na Alcatraz a padne do oka… cwe, to už jsem četla v nějakým yaoi, asi z tý kosy blouzním.

Tak vám teda rovnou povím, že jsem neblouznila a mrazivý vítr od moře tam následující půlhodinu jakoby nebyl. Průvodce byl hell of a storyteller, toho bych hltala, i kdyby předčítal nákupní seznam, ale jeho příběh měl taky co do sebe. Prý přednáška „Vrahové na Alcatrazu“. Pche! Tohle bylo prvotřídní drama o lásce, zradě a násilí, a taky to zjevně byla exclusive story, protože na netu jsem o tom nenašla ani zbla. Tak doufám, že si to ten vypravěč nevymyslel…

Zaznamenávám pro příští generace: Jack Twinning přijel na Alcatraz jako mladý králíček – ne tak úplně králíček, když ho poslali do Alcatrazu, zhruba od svých deseti let nebo tak nějak vykrádal banky, ale Walteru Mollettovi jako králíček rozhodně připadal. Walter Mollett byl ušlápnutej chlápek, kterýmu byste svěřili svoje koťátko, a on by vám pak znásilnil, zavraždil a pak ještě jednou znásilnil. Taky nebyl v Alcatrazu pro nic za nic.

Walter Mollett začal Twinningovi posílat dopisy, jaké rozhodně nechcete v žádném vězení dostávat. Že ho miluje, že to špatně dopadne, pokud nebudou spolu, a další zoufalosti. Jack Twinning byl dočista v šoku, protože Alcatraz se chlubil tím, že homosexualitu tvrdě potírá; skutečnost však byla taková, že když dozorce nachytal dva chlapy za příborníkem nebo ve sprchách, tak koukal jinam. Jack Twinning brzy zjistil, že je v hajzlu a oficiální cestou se pomoci nedovolá. Vyhledal staršího vězně, kterej tam už měl svůj respekt, a ten mu dal na výběr ze tří možností: „Buď uděláš, co Mollett chce, nebo ho přemůžeš, ale pak budeš akorát čekat, až přijde někdo větší a silnější než Mollett. Nebo ho zabiješ a budeš mít klid napořád.“

Jack Twinning do té doby nikoho nezabil a ani to neměl v úmyslu. Jenže dopisy od Molletta chodily dál a byly čím dál zoufalejší a Jack svůj názor na vraždu pomalu přehodnotil. Z Mollettovy strany to vyvrcholilo slovy jako: „Když se mi neoddáš dnes, tak oba skončíme v pekle,“ atd, a Jack věděl, že je konec.

Vyvrcholilo to v alcatrazské prádelně. Jeden z příchozích vězňů začal křičet, a když se seběhli ostatní, Walter Mollett tam ležel s rozbitou hlavou a Jack Twinning seděl o kus dál s rukama od krve. Příběh vyprávěný před soudem zněl takto: Jack a Walter se v prádelně ocitli sami. Jack se to Walterovi pokoušel rozmluvit, ale dostal zeď a Walter Mollett mu začal rozepínat opasek. Došlo ke rvačce. Jack vyhrál, Walter sliboval, že už mu dá pokoj, ale když ho Jack pustil, znovu ho napadl. Takže podruhé už ho Jack nepustil a rozmlátil mu hlavu o podlahu. The end.

Jelikož si Twinning schovával jako důkaz Mollettovy dopisy, byla vražda vyhodnocena jako sebeobrana a nebyl za ni dál souzen.

Pak už měl Jack Twinning v Alcatrazu klid. O pár let později ho propustili, on se vrátil na zločineckou dráhu a postřílel čtyři policajty z highway patroly někde v Kalifornii. Ukryl se na odlehlé farmě, kde držel jako rukojmí dva lidi, ale když ho policie obklíčila, rukojmí pustil a zastřelil se.

Načež se přítomné yaoistky (byla jsem tam ještě s kamarádkou) zatetelí: „A pak byli s Walterem konečně spolu (v pekle)!!!“ a pánská část osazenstva je v šoku, jak je možný, že nám tak nechutnej a násilnej příběh připadá romantickej. (V real lifu totiž kromě dvanáctiletých hrdinů dobrodružných knížek skoro nad ničím nehyperventiluju, ale tady se to nedalo zadržet.)

Vypravěč ještě posluchačům připomene, že oba aktéři byli svině, Walter Mollett zuřivec a násilník (v dětství pravděpodobně sám zneužívaný), Jack Twinning už od dětství lupič a nakonec i vrah. Abychom k nim náhodou nechovali nějaké sympatie… ale stejně!

Celej večer na to pak myslím a v hlavě se formujou konspirace: Celé to bylo komplot! Jack Waltra ve skutečnosti nezabil, byl v tom ještě někdo třetí! A pak byl donucen vzít to na sebe! Ve skutečnosti se milovali! A Walter ve skutečnosti toužil jen po lásce a objetí (akorát to dělal po walterovsku – s tím koneckonců souhlasil i pan vypravěč.) Atd, atd… Prostě samý ujeťárny.

Každopádně, od Alcatrazu jsem toho moc nečekala, ale tohle mi udělalo radost! A to jsem na real life yaoi nikdy moc nebyla...

By the way, když jsem pak googlila hesla typu "yaoi on alcatraz", tak mi to vyhazovalo Al Capona nebo že tam byly uvězněný korejský kapely; tak zase jednou byla historie lepší než fikce!